ECLI:CZ:NS:2002:4.TZ.88.2002.1
sp. zn. 4 Tz 88/2002
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 10. prosince 2002 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného G. Č. , proti výroku o trestu v trestním příkazu Okresního soudu v Jičíně ze dne 28. 6. 2002, sp. zn. 2 T 106/2002, a podle §268 odst. 2 tr. ř., §269 odst. 2 tr. ř. a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Výrokem o trestu pravomocného trestního příkazu Okresního soudu v Jičíně ze dne 28. 6. 2002, sp. zn. 2 T 106/2002, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §36 tr. zák. a §45a odst. 1 tr. zák. v neprospěch obviněného G. Č.
Napadený trestní příkaz se zrušuje v celém rozsahu.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí, jež na zrušený trestní příkaz obsahově navazují, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Samosoudci Okresního soudu v Jičíně se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Obviněný G. Č. byl trestním příkazem Okresního soudu v Jičíně ze dne 28. 6. 2002, sp. zn. 2 T 106/2002, uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., jehož se dopustil tím, že dne 16. 6. 2002 v blíže nezjištěné době mezi 7.15 hod. až 8.00 hod. na n. S. v o. L., o. J., řídil osobní motorové vozidlo zn. Škoda Favorit, zelené barvy SPZ LBL 37-52, ačkoliv mu byl trestním příkazem Okresního soudu v Jičíně ze dne 19. 5. 1998, sp. zn. 1 T 43/98, který nabyl právní moci dne 3. 6. 1998, uložen m. j. i trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu pěti roků. Za to mu byl v sazbě §171 odst. 1 tr. zák. za použití §314e odst. 2 tr. ř. a §45a odst. 1 tr. zák. uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře dvouset hodin. Trestní příkaz nabyl právní moci dne 18. 7. 2002.
Proti tomuto trestnímu příkazu podal ministr spravedlnosti České republiky (dále jen ministr spravedlnosti) stížnost pro porušení zákona, v níž namítá porušení zákona, k němuž došlo v ustanoveních §35 odst. 2 tr. zák. a §36 tr. zák. v neprospěch obviněného G. Č.
Ministr spravedlnosti se především domnívá, že samosoudce Okresního soudu v Jičíně pochybil, pokud napadeným trestním příkazem neuložil souhrnný trest podle §35 odst. 2 tr. zák. V tomto směru poukazuje na okolnost, že souhrnný trest měl být ukládán k trestnímu příkazu téhož soudu ze dne 28. 5. 2002, sp. zn. 8 T 94/2002, jímž byl obviněnému pro trestné činy ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák. a omezování osobní svobody podle §231 odst. 1 tr. zák. uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře tříset hodin. Tento trestní příkaz nabyl právní moci dne 11. 6. 2002.
Pochybení spatřuje ministr spravedlnosti i v celkové výměře oběma trestními příkazy uložených a dosud nevykonaných trestů obecně prospěšných prací, jež činí pětset hodin, ač je zákonem povolena nejvyšší výměra tohoto trestu maximálně čtyřista hodin. V tomto směru spatřuje porušení zákona v ustanovení §36 tr. zák.
Závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že výrokem o trestu v trestním příkazu Okresního soudu v Jičíně ze dne 28. 6. 2002, sp. zn. 2 T 106/2002, byl porušen zákon ve shora citovaných ustanoveních trestního zákona v neprospěch obviněného G. Č. Dále navrhl, aby Nejvyšší soud podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadený trestní příkaz ve výroku o trestu a poté postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části předcházející, a shledal, že zákon byl porušen, byť jen částečně z těch důvodů, jež jsou ve stížnosti pro porušení zákona uvedeny.
Nejvyšší soud především zjistil, že stížnost pro porušení zákona není důvodná, namítá-li ministr spravedlnosti vadné uložení samostatného trestu v napadeném trestním příkazu.
V trestní věci vedené u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 8 T 94/2002 byl dne 24. 5. 2002 vydán trestní příkaz, jímž byl obviněný G. Č. uznán vinným trestnými činy výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák., ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák. a omezování osobní svobody podle §231 odst. 1 tr. zák., jichž se dopustil tím, že dne 12. 2. 2002 v době kolem 22.00 hod. na H. n. v K., o. J., v prostoru před vstupní branou do místního parku zastavil P. K., kterého nejprve udeřil do oblasti levého ucha a na levou stranu tváře, následně ho chytil za kapuci mikiny a proti jeho vůli ho odtáhl do místa svého přechodného bydliště do bytu v H. u. čp. 261, přičemž cestou i v bytě pokračoval v jeho fyzickém napadání a opakovaně ho otevřenou dlaní udeřil do obličeje i levé ruky, čímž mu způsobil otřes mozku, protržení levého ušního bubínku a nedoslýchavost vlevo s následným léčením do 1. 3. 2002, když od 12. 2. do 13. 2. 2002 byl poškozený hospitalizován na ORL oddělení O. n. v J. Za to mu byl uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře tříset hodin. Trestní příkaz byl obviněnému doručen do vlastních rukou dne 31. 5. 2002, a protože žádná z oprávněných osob proti němu nepodala v zákonné lhůtě odpor, nabyl trestní příkaz právní moci dne 11. 6. 2002.
Ve stížnosti pro porušení zákona napadené trestní věci, sp. zn. 2 T 106/2002 se obviněný dopustil posuzované trestné činnosti dne 16. 6. 2002, tedy pět dnů poté, co trestní příkaz ve věci sp. zn. 8 T 94/2002 nabyl právní moci. Souhrnný trest podle §35 odst. 2 tr. zák. je nutno uložit tehdy, odsuzuje-li soud pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvého stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin. Uložení tohoto trestu by bylo na místě, pokud by se obviněný Č. dopustil trestné činnosti před datem 31. 5. 2002, tedy dnem doručení trestního příkazu sp. zn. 2 T 94/2002, ke kterémužto dni se z pohledu ustanovení §314e odst. 5 tr. ř. vážou účinky spojené s vyhlášením rozsudku. V posuzované trestní věci však samosoudce Okresního soudu v Jičíně postupoval správně, pokud neshledal podmínky pro uložení souhrnného trestu a ukládal trest samostatný, neboť porovnáním rozhodných dat je zřejmé, že trestnou činnost, za kterou byl obviněný G. Č. odsouzen trestním příkazem sp. zn. 2 T 106/2002 nespáchal před, nýbrž po právně rozhodném datu 31. 5. 2002.
K pochybení samosoudce však došlo za situace, kdy obviněnému uložil trest obecně prospěšných prací ve výměře dvouset hodin, když dříve uložený trest stejného druhu ve výměře tříset hodin obviněný dosud nevykonal. Ustanovení §36 tr. zák. přikazuje soudu, aby v případě, že odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán a ukládá mu trest stejného druhu, nepřesahoval tento nový trest spolu s dosud nevykonanou částí trestu uloženého rozsudkem dřívějším nejvyšší výměru dovolenou tímto zákonem pro tento druh trestu. Trestní zákon pak v ustanovení §45a odst. 1 tr. zák. stanoví nejvyšší výměru trestu obecně prospěšných prací čtyřista hodin. Je tedy zřejmé, že celkovým součtem obou trestů obecně prospěšných prací ve výměře pětiset hodin byl v neprospěch obviněného G. Č. porušen zákon v obou citovaných zákonných ustanoveních.
Nejvyšší soud za tohoto stavu věci vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř., že výrokem o trestu trestního příkazu Okresního soudu v Jičíně ze dne 28. 6. 2002, sp. zn. 2 T 106/2002 byl porušen zákon v ustanoveních §36 tr. zák. a §45a odst. 1 tr. zák. v neprospěch obviněného G. Č.
Pokud jde o rozsah aplikace ustanovení §269 odst. 2 tr. ř., nemohl se Nejvyšší soud ztotožnit s návrhem ministra spravedlnosti, aby byl zrušen pouze výrok o trestu v citovaném trestním příkazu, nýbrž zrušil trestní příkaz celý, a to z těchto důvodů:
Ačkoliv konstatované porušení zákona má v předmětném rozhodnutí důsledky dopadající na správnost výroku o trestu, bylo v daném případě nutno zrušit napadené rozhodnutí v celém rozsahu. Samosoudce okresního soudu v projednávané věci totiž nerozhodoval v hlavním líčení rozsudkem, ale použil institutu trestního příkazu (§314a a násl. tr. ř.). Podle ustanovení §214e odst. 5 tr. ř. má trestní příkaz povahu odsuzujícího rozsudku. To znamená, že trestním příkazem nelze obviněného zprostit obžaloby (§266 tr. ř.), ani upustit od potrestání (§24 a násl. tr. zák.). V uvedeném \"odsuzujícím\" smyslu tvoří výroky trestního příkazu jednotu a jsou s nimi spojeny účinky předpokládané zákonem (nezaměnitelnost, závaznost a vykonatelnost). Je-li proti trestnímu příkazu podán odpor (§314g tr. ř.), nelze jím dosáhnout zrušení jen některého z výroků trestního příkazu, ani pokud by podaný odpor proti takovému výroku výlučně směřoval, neboť v důsledku uplatnění tohoto specifického opravného prostředku se trestní příkaz zásadně ruší celý, tj. ve všech výrocích a samosoudce nařídí hlavní líčení (§314g odst. 2 tr. ř.). Nepřichází tedy v úvahu, aby se trestní příkaz stal částečně pravomocným a další řízení se vedlo např. jen o uložení trestu či náhradě škody.
Podle shora naznačených kriterií postupoval Nejvyšší soud i v projednávané věci. Trestní příkaz, který vydal samosoudce Okresního soudu v Jičíně, byl zatížen vadou, v důsledku které se stal jakožto institut s povahou odsuzujícího rozsudku, nezákonným. Proto jej bylo nutno postupem podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušit celý a současně zrušit též všechna další rozhodnutí, která na něj obsahově navazovala, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Poté Nejvyšší soud postupoval podle ustanovení §270 odst. 1 tr. ř. a věc přikázal samosoudci Okresního soudu v Jičíně, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Je na samosoudci, zda ve věci znovu vydá trestní příkaz, budou-li pro jeho vydání i nadále dány zákonné podmínky, či zda ve věci nařídí hlavní líčení, nicméně při ukládání trestu bude muset postupovat v intencích tohoto rozhodnutí, když pro úplnost je připomínáno ustanovení §270 odst. 4 tr. ř., podle něhož je orgán, jemuž byla věc přikázána, vázán právním názorem, který ve věci vyslovil Nejvyšší soud, a je povinen provést ty procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. prosince 2002
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše Novotná