ECLI:CZ:NS:2002:5.TDO.1021.2002.1
sp. zn. 5 Tdo 1021/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. prosince 2002 o dovolání obviněného B. Ř., proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. května 2002, sp. zn. 4 To 126/2002, který rozhodoval jako soud odvolací, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 4 T 165/2000, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. 11. 2001, sp. zn. 4 T 165/2000, byl obviněný B. Ř. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle
§224 odst. 1, 2 tr. zák. a byl za tento trestný čin odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců, přičemž podle §58 odst. 1 písm. a) tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let. Podle §49 odst. 1 tr. zák. a §50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu držení a nošení střelných zbraní a střeliva do těchto zbraní podléhajících registraci, k nimž je zároveň potřeba zbrojního průkazu skupiny A, B, C, G podle §29 zákona č. 288/1995 Sb., o střelných zbraních a střelivu, v platném znění na dobu čtyř let. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. byl obviněnému dále uložen trest propadnutí věcí, a to 1 ks deformované střely, 3 ks vystřelených nábojů a 3 ks vystřelených nábojnic. Podle §228 odst. 1 tr. řádu byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozenému
V. K., trvale bytem P. K. 1057, J. H., částku 19.320,- Kč. Podle §229 odst. 2
tr. řádu byl poškozený V. K. odkázán se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle §229 odst. 1 tr. řádu byla poškozená Všeobecná zdravotní pojišťovna ČR, O. p. se sídlem L. t. 5, Č. B. odkázána s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. 11. 2001 podali obviněný a poškozený V. K. odvolání. Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací rozhodl rozsudkem ze dne 7. 5. 2002, sp. zn. 4 To 126/2002, tak, že odvolání obviněného B. Ř. podle §256 tr. řádu zamítl a k odvolání poškozeného V. K. napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. řádu částečně zrušil, a to ve výroku o povinnosti obviněného B. Ř. zaplatit poškozenému částku 19.320,- Kč a ve výroku, jímž byl tento poškozený odkázán podle
§229 odst. 2 tr. řádu se zbytkem uplatněného a nepřiznaného nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle §259 odst. 3 tr. řádu rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích znovu tak, že podle §228 odst. 1 tr. řádu byla obviněnému B. Ř. uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozenému V. K., trvale bytem P. K. 1057, J. H., částku 24.150,- Kč.
Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. 5. 2002, sp. zn. 4 To 126/2002, napadl obviněný B. Ř. dovoláním podaným prostřednictvím obhájce, a to z důvodu §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Dovolatel ve svém podání vytýká nepřesnost skutkových zjištění odvolacího soudu ve srovnání se skutkovými závěry soudu prvního stupně ohledně polohy poškozeného a vyvrhovaného srnce na místě činu a namítá, že za dané důkazní situace nelze konstatovat, že poškozený byl zasažen v okamžiku, kdy byl sehnut nad vyvrhovaným zvířetem a že byl tudíž v této poloze zjistitelný. Obviněný dále uvedl, že jeho výpovědi v trestním řízení, které jsou neměnné a potvrzené dalšími, zejména nepřímými důkazy, měly být soudy obou stupňů vzaty za základ skutkových zjištění. Obviněný dále namítl, že výsledky dokazování nevyvrátily jeho obhajobu spočívající v tom, že na místě činu v inkriminovanou dobu manipuloval se svou zbraní cíleně a vybíjel ji až poté, co se přesvědčil vizuálně i slovním dotazem, že na místě a v jeho blízkém okolí nikdo není. Pochybení soudů obou stupňů obviněný spatřuje v dovozování subjektivní stránky kumulativně s okolností umožňující použití přísnější právní kvalifikace a poukazuje na to, že by v této souvislosti měl být brán v úvahu tzv. princip omezené důvěry, který v daném případě znamená, že pokud si výše uvedeným způsobem ověřil, že na místě a v jeho okolí nikdo není, mohl důvodně také předpokládat, že i jiný subjekt, v tomto případě poškozený, si bude počínat stejně dovoleně. Obviněný dále uvedl, že nemohl porušit důležitou povinnost uloženou mu zákonem, pokud jednal v nevědomé nedbalosti.
Dovolatel závěrem svého podání navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky napadený rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. 5. 2002, sp. zn. 4 To 126/2002, zrušil a přikázal tomuto soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání obviněného B. Ř. do dne vydání tohoto rozhodnutí nevyjádřila.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací zjistil, že dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou a v zákonné lhůtě. Podle
§265b odst. 1 tr. řádu lze dovolání podat, jen je-li tu některý z důvodů uvedených v písm. a) až l) tohoto ustanovení trestního řádu, pokud není dán důvod dovolání podle §265b odst. 2 tr. řádu, přičemž podle §265f odst. 1 tr. řádu je třeba v dovolání mimo jiné vymezit i důvod dovolání s odkazem na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu nebo §265b odst. 2 tr. řádu, o které se dovolání opírá.
Nejvyšší soud z obsahu dovolání zjistil, že obviněný B. Ř. podal dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z obsahu dovolání je nepochybné, že obviněný B. Ř. vytýká napadenému rozhodnutí nesprávná skutková zjištění. Důvodem dovolání však nemůže být nesprávné skutkové zjištění, přestože to zákon výslovně nestanoví, což vyplývá z vymezení důvodů dovolání v §265b odst. 1 tr. řádu. Právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená ve skutkové větě výroku o vině a blíže rozvedená v odůvodnění rozhodnutí. Nejvyšší soud v řízení o dovolání je zásadně vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav věci zvažuje hmotně právní posouzení. Nejvyšší soud nemůže změnit na základě případného doplnění dokazování nebo jiného hodnocení důkazů provedených v předcházejícím řízení skutková zjištění soudu prvního a druhého stupně. Dovolací soud podotýká, že není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího jinak hodnotit již provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět či opakovat.
Ze spisu je patrné, že námitky obviněného uváděné v dovolání, jsou pouze opakováním jeho obhajoby v odvolání, s nimiž se odvolací soud podrobně ve svém rozhodnutí vypořádal. Obviněný zejména spatřuje pochybení soudů obou stupňů v otázce dovozování subjektivní stránky v souvislosti s okolností umožňující přísnější právní kvalifikaci.
Zavinění musí vždy zahrnovat všechny znaky charakterizující objektivní stránku trestného činu, tedy i příčinný vztah mezi jednáním pachatele a následkem trestného činu. Při nedbalosti je třeba, aby si pachatel alespoň měl a mohl představit, že se takto příčinný vztah může rozvinout (srov. č. 20/1981 Sb. rozh. tr.). Provedené dokazování a hodnocení důkazů bez pochybností prokázaly příčinnou souvislost mezi zaviněným jednáním obviněného a vzniklým následkem charakterizovaným jako těžká újma na zdraví ve smyslu §89 odst. 7 písm. e) i ch) tr. zák. Závěr o tom, zda tu je zavinění ve smyslu trestního zákona a v jaké formě, je závěrem právním. Tento právní závěr o subjektivních znacích trestného činu se však musí zakládat na skutkových zjištěních soudu prvního, příp. druhého stupně vyplývajících z provedeného dokazování. Soudy obou stupňů provedly podrobné dokazování, jehož výsledky vytvořily spolehlivý skutkový základ pro právní závěr o zavinění obviněného ve formě nevědomé nedbalosti podle §5 písm. b) tr. zák. Krajský soud v Českých Budějovicích věnoval této právní otázce v odůvodnění svého rozhodnutí ze dne 7. 5. 2002, sp. zn. 4 To 126/2002, náležitou pozornost. Použití přísnější právní kvalifikace podle §224 odst. 1, 2 tr. zák. je v daném případě odůvodněno tím, že obviněný svým jednáním porušil důležitou povinnost stanovenou v §46 odst. 1 písm. a) zák. č. 288/1995 Sb., o střelných zbraních a střelivu, ve znění pozdějších předpisů, podle něhož je fyzická osoba, které byl vydán zbrojní průkaz, povinna dbát zvýšené opatrnosti při zacházení se zbraní a střelivem, střelným prachem a zápalkami. Obviněný tuto povinnost porušil tím, že si nepočínal s patřičnou opatrností v okamžiku, kdy vybíjel zbraň, a to tak, že nikoliv ve smyslu cíleného míření v tu dobu mířil hlavní zbraně do prostoru, o kterém se důkladně nepřesvědčil, že se v něm nikdo nenachází. Nad to z výpovědi obviněného vyplynulo, že se předem neseznámil s návodem na používání zbraně, kterou ten den měl s sebou na lovu poprvé, a i jemu samotnému připadal následně divný způsob vypouštění zásobníku lučíku, když do té doby používal dvě kulové zbraně, které však měly jiný způsob jištění. Obviněný nedodržel též pravidla stanovená v odst. 13 a 15 bezpečnostních pokynů návodu k užívání předmětné zbraně.
Z uvedeného lze tedy závěrem k subjektivní stránce trestného činu konstatovat, že skutková zjištění soudů obou stupňů tak bezpochyby odůvodňují právní závěr o jednání obviněného ve formě nevědomé nedbalosti, jakož i použití přísnější právní kvalifikace ve smyslu ustanovení §224 odst. 1, 2 tr. zák., neboť obviněný spáchal tento trestný čin ublížení na zdraví tím, že porušil důležitou povinnost uloženou mu podle §46 odst. 1 písm. a) zák. č. 288/1995 Sb., o střelných zbraních a střelivu, ve znění pozdějších předpisů.
Rozhodnutí napadené dovoláním obviněného B. Ř. nespočívá na nesprávném právním posouzení skutku ani na jiném nesprávném hmotně právním posouzení, a proto jím uváděný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu není dán. Obviněný totiž své výhrady v dovolání zaměřuje výlučně proti správnosti skutkových zjištění, která se stala podkladem pro příslušné právní posouzení skutku, resp. brojí proti tomu, že tato skutková zjištění nejsou správná a současně napadá i hodnocení provedených důkazů. Je tedy zřejmé, že obviněný B. Ř. podal dovolání z důvodu, který není výslovně uveden v §265b odst. 1 tr. řádu.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného B. Ř. podané proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. 5. 2002, sp. zn. 4 To 126/2002, podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v
§265b tr. řádu. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu Nejvyšší soud rozhodl o dovolání v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. prosince 2002
Předseda senátu:
JUDr. Jindřich Urbánek