ECLI:CZ:NS:2002:5.TDO.257.2002.1
sp. zn. 5 Tdo 257/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 6. 2002 o dovolání podaném obviněným S. P., proti rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 5. 11. 2001, sp. zn. 3 T 372/2001, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. 1. 2002, sp. zn. 10 To 448/2001, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný S. P. byl rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 5. 11. 2001, sp. zn. 3 T 372/2001 uznán vinným
1. trestným činem pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1, 2 tr. zák., kterého se dopustil tím, že v přesně nezjištěných dnech od září roku 1989 do 17. 7. 1998 opakovaně jako otec pohlavně zneužil svou dceru nezl. L. P.
2. trestným činem pohlavního zneužívání podle §243 tr. zák., kterého se dopustil tím, že v přesně nezjištěných dnech od 18. 7. 1998 do dubna roku 2001 ve více případech opakovaně jako otec pohlavně zneužil svou dceru nezl. L. P.
3. trestným činem znásilnění podle §241 odst. 1 tr. zák. a trestným činem soulože mezi příbuznými podle §245 tr. zák., kterého se dopustil tím, že v přesně nezjištěných dnech v průběhu února a března roku 2001 ve třech případech, bez ohledu na slovní odpor a zejména překonání fyzického odporu násilím donutil k souloži svou dceru nezl. L. P.
4. trestným činem ohrožování mravní výchovy mládeže podle §217 odst. 1 písm. b) tr. zák., kterého se dopustil jednáním uvedeným pod body 1 – 3 skutkové věty rozhodnutí soudu prvního stupně.
Za tyto trestné činy byl podle §242 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 6 (šesti) roků, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.
Proti tomuto rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 5. 11. 2001, sp. zn. 3 T 372/2001, podal obviněný S. P. odvolání, které Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 8. 1. 2002, sp. zn. 10 To 448/2001, podle §256 tr. řádu zamítl jako nedůvodné.
Proti rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 5. 11. 2001, sp. zn. 3 T 372/2001, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. 1. 2002, sp. zn. 10 To 448/2001, podal obviněný S. P. dovolání prostřednictvím obhájkyně JUDr. J. C. podáním ze dne 10. 4. 2002, které došlo Okresnímu soudu v Ústí nad Orlicí dne 15. 4. 2002. Dovolání podal proti všem výrokům napadeného rozhodnutí o vině a o trestu, a to z důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Obviněný namítá, že se nedopustil žádného z trestných činů, za které byl odsouzen. Jediným přímým důkazem byla výpověď poškozené dcery L. P., přičemž žádné další přímé důkazy zjištěny ani provedeny nebyly. Znalci nezjistili u obviněného žádnou chorobu, deviaci či poruchu, které by osvětlily chování a jednání poškozeného. Znalci rovněž nezjistili u obviněného žádné sklony k vyšší agresivitě ani k hrubší patologii. Dále upozorňuje, že i poškozená L. podstoupila psychiatrické vyšetření, přičemž u ní nebyla zjištěna duševní choroba, ani nedošlo k trvalému a hlubšímu narušení vývoje osobnosti poškozené. Při častosti a intenzitě zneužívání, jak je tvrdí poškozená, jeví se však tento výsledek poněkud zarážející. V souvislosti s tím zpochybňuje obviněný důvěryhodnost poškozené a tvrdí, že tato mohla vypovídat účelově. Poškozená měla k takovému jednání dle obviněného i důvod, neboť obviněný byl na dceru přísný. Dává soudu na zvážení i tu skutečnost, že obviněný, když pracoval v P., nejezdil domů často. Pokud by trval mezi otcem a dcerou takový vztah, za který byl odsouzen, určitě by jezdil domů častěji. Dovolatel zpochybnil věrohodnost i dalších svědků zejména matky poškozené – J. P. a svědka A. J. Dále obviněný tvrdí, že nebyly zjištěny a provedeny důkazy, a to soubor přímých a nepřímých důkazů, které by tvořily logicky ucelený kruh a potvrdily vinu obviněného. Vzhledem k celému důkaznímu řízení, které bylo provedeno, navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 5. 11. 2001, sp. zn. 3 T 372/2001, potvrzený usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. 1. 2002, sp. zn. 10 To 448/2001, a dle zásady in dubio pro reo obviněného zprostil v plném rozsahu obžaloby podle ustanovení §265k tr. řádu.
Nejvyšší státní zástupce, kterému bylo doručeno dovolání obviněného S. P., ve smyslu §265h odst. 2 tr. řádu, navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného proti rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 5. 11. 2001, sp. zn. 3 T 372/2001, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. 1. 2002, sp. zn. 10 To 448/2001, podle §265j tr. řádu zamítl jako nedůvodné a aby tak podle §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu učinil v neveřejném zasedání. K odůvodnění tohoto návrhu uvedl, že dovolání směřuje výlučně proti hodnocení důkazů soudem, které však bylo provedeno v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. řádu a není zatíženo žádnými vadami. Skutková zjištění nalézacího soudu považuje za správná, stejně jako použitou právní kvalifikaci. Rovněž výrok o trestu a způsobu jeho výkonu shledává v souladu se zákonem.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako dovolací soud nejprve zkoumal, zda nejsou dány důvody pro odmítnutí dovolání ve smyslu §265i odst. 1 tr. řádu a shledal, že v posuzované věci je dovolání přípustné, bylo podáno v zákonné lhůtě a osobou oprávněnou. Podle §265b odst. 1 tr. řádu lze dovolání podat, jen je-li tu některý z následujících důvodů uvedených v písm. a) – l), pokud není dán důvod dovolání podle §265b odst. 2 tr. řádu (uložení trestu odnětí svobody na doživotí), přičemž podle §265f odst. 1 tr. řádu je třeba v dovolání mimo jiné vymezit důvod dovolání s odkazem na §265b odst. 1 písm. a) až l), příp. odst. 2 tr. řádu. Jak zjistil Nejvyšší soud z obsahu shora citovaného dovolání obviněný této povinnosti v podaném dovolání formálně dostál, neboť v něm uvádí důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. V tomto směru však není žádné pochybení soudům v napadených rozhodnutích vytýkáno a celé dovolání, jak vyplývá z jeho citace shora, se týká výhradně nesprávných skutkových zjištění a nesprávného hodnocení provedených důkazů.
Z vymezených důvodů dovolání v ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být nesprávné skutkové zjištění, byť to zákon explicitně nestanoví, a to vzhledem k tomu, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozhodnutí a blíže rozvedená a objasněná v jeho odůvodnění. Přesvědčivě však lze tento názor dovodit právě s ohledem na jednotlivé důvody dovolání vymezené v §265b odst. 1 tr. řádu, zejména důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, kde se uvádí, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z toho vyplývá, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. To vyplývá také z toho, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je zákonem určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. řádu, není a ani nemůže být další (třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu I. stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu §2 odst. 5 tr. řádu, popř. do pozice soudu projednávajícího řádný opravný prostředek, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými (srov. §147 až §150 a §254 až §263 tr. řádu). V té souvislosti je třeba také zdůraznit, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. řádu) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. řádu).
Z vymezení obsahu dovolání v ustanovení §265f odst. 1 a 2 tr. řádu a zejména ze znění ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu je třeba dovodit, že z hlediska §265i odst. 1 písm b) tr. řádu nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn, neboť ve smyslu §265b odst. 1 tr. řádu lze dovolání podat, jen je-li tu některý z následujících konkrétně vymezených důvodů v písm. a) – l). V konkrétním případě důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který je vymezen tak, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném hmotně právním posouzení, musí být tento důvod v dovolání skutečně (tedy materiálně, nikoli jen formálně) tvrzen a odůvodněn přesně specifikovanými vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotně právní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění, např. vztahující se k jiné právní kvalifikaci, která měla být podle dovolání použita. Nelze tedy postupovat opačně, že jsou v dovolání tvrzeny pochybnosti o správnosti skutkových zjištění soudu I. stupně a v návaznosti na to popř. i soudu II. stupně, kdy je třeba důkazy opakovat, provádět důkazy další či jinak hodnotit důkazy již provedené, a v důsledku takových tvrzených vad je dovozováno, že obviněný neměl být odsouzen, ale naopak měl být zproštěn obžaloby, jak to žádá obviněný v podaném dovolání. V takovém případě nebyl materiálně, tedy skutečně uplatněn důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, spočívající v nesprávném právním posouzení, ale důvod jiný a to pochybnosti o správnosti skutkových zjištění, který však v ustanovení §265b tr. řádu pro podání dovolání uveden není, a proto je třeba postupovat podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu a podané dovolání odmítnout, neboť dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu.
Z těchto důvodů Nejvyšší soud dovolání obviněného S. P. podané proti rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 5. 11. 2001, sp. zn. 3 T 372/2001, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. 1. 2002, sp. zn. 10 To 448/2001, podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu. O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodoval v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. června 2002
Předseda senátu:
Doc. JUDr. Pavel Šámal, Ph.D.