ECLI:CZ:NS:2002:5.TDO.495.2002.1
sp. zn. 5 Tdo 495/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání dne 14. srpna 2002 dovolání obviněného ppor. P. N., proti rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 1. 11. 2001, sp. zn. 6 T 87/2000, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 1. 11. 2001, sp. zn. 6 T 87/2000, byl obviněný ppor. P. N. uznán vinným trestným činem zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §158 odst. 1 písm. a) tr. zák. a byl odsouzen podle §158 odst. 1 tr. zák. a §45 odst. 1, 2 a §45a odst. 1 tr. zák. k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin. Odvolání obviněného proti tomuto rozsudku bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 29. 3. 2002, sp. zn. 31 T 613/2001. Trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §158 odst. 1 písm. a) tr. zák. obviněný spáchal tím, že v N. M. p. S., F., L. i jinde v době od měsíce ledna 1999 do 24. 3. 1999 jako policejní inspektor Policie ČR, v úmyslu získat kompromitující informace na ppor. P. N., vedoucí až k jeho trestnímu postihu s právě probíhajícím trestním stíháním P. K., nejdříve pod slibem beztrestnosti, později pod pohrůžkou zajištění vazebního stíhání, nutil jmenovaného k inscenaci smyšlené trestné činnosti, při které by zajistil přítomnost ppor. P. N. na místě činu a poté by jej s dalšími osobami označil za iniciátora, instruoval ho jak vypovídat před orgány Policie ČR, přičemž za účelem nahrání rozhovoru P. N., týkajícího se trestné činnosti spočívající v krádeži prasat, předal v rozporu s ustanovením §37 zák. č. 283/1991 Sb. P. K. diktafon s kazetou s tím, že pokud nebude souhlasit, půjde do vazby.
Obviněný ppor. P. N. podal prostřednictvím svého obhájce JUDr. M. P. dne 7. 6. 2002 u Okresního soudu v Liberci dovolání proti rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 1. 11. 2001, sp. zn. 6 T 87/2000, směřující proti výroku o vině i trestu, a to z důvodu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V dovolání uvedl, že rozhodnutí okresního soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, nesprávném hodnocení důkazů shromážděných soudem a že výrok o vině není těmito důkazy podložen. Obviněný namítl, že podle napadeného rozsudku se jednání měl dopustit dvojím způsobem, a to tak, že nejprve P. K. něco slíbil, následně mu vyhrožoval a dále, že měl zneužít operativní techniky. Obviněný zpochybnil procesní způsob zajištění kazety, kterou měl předat P. K. a dovodil, že takový důkaz je pro trestní řízení zcela nepoužitelný, když diktafon s kazetou v soukromém vlastnictví nelze považovat za operativní techniku. Podle názoru obviněného soud při hodnocení důkazů nepostupoval podle §2 odst. 6 tr. ř., když beze zbytku uvěřil svědkovi P. K., z jehož rozporuplných výpovědí učinil hlavní a přímý důkaz. Na druhé straně pominul výpovědi svědků, kteří vypovídali v jeho prospěch, a to svědků H. a G. Soud též nesprávně hodnotil listinné důkazy svědčící v jeho prospěch. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozsudek Okresního soudu v Liberci ze dne 1. 11. 2001, sp. zn. 6 T 87/2000, v celém rozsahu a přikázal soudu prvního stupně, aby věc znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupkyně nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření k dovolání obviněného poukázala na to, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek bylo podáno výslovně proti rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 1. 11. 2001, sp. zn. 6 T 87/2000, což vyplývá nejen ze záhlaví podaného dovolání, z jeho odůvodnění, ale i ze závěrečného návrhu dovolání. Proto navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. a aby rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání. Pro případ, že by Nejvyšší soud České republiky posoudil dovolání jako kvalifikované, konstatovala, že důvod dovolání je podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je namítán pouze formálně, neboť dovoláním se obviněný domáhá změny skutkových zjištění na základě odlišného posouzení provedených důkazů. Pro případ této druhé alternativy navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a aby takové rozhodnutí učinil v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Podle §265a odst. 1 tr. ř. dovoláním lze napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodoval ve druhém stupni a zákon to připouští. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§265c tr. ř.) se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a odst. 1 tr. ř. Přitom zjistil, že obviněný podal dovolání proti rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 1. 11. 2001, sp. zn. 6 T 87/2000, což je nepochybné z obsahu dovolání. Obviněný dovoláním nenapadl usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 29. 3. 2002, sp. zn. 31 To 613/2001, který rozhodoval ve druhém stupni jako soud odvolací. Jednou z podmínek přípustnosti dovolání podle §265a odst. 1 tr. ř. je okolnost, že dovoláním jako mimořádným opravným prostředkem lze napadnout jen pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni. Tato podmínka však v případě dovolání obviněného nebyla splněna, když obviněný napadl dovoláním rozhodnutí soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni. Dovolání je totiž nepřípustné, jestliže je jím napadeno jiné rozhodnutí než rozhodnutí výslovně uvedené v §265b odst. 1, 2 tř. ř.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podané proti rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 1. 11. 2001, sp. zn. 6 T 87/2000, odmítl podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř., protože dovolání není přípustné. Odmítnutí dovolání znamená, že Nejvyšší soud se dovoláním nemůže věcně zabývat a z jeho podnětu ani přezkoumávat napadené rozhodnutí, ani řízení, které tomuto rozhodnutí předcházelo.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není s výjimkou řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. srpna 2002
Předseda senátu:
JUDr. Jindřich Urbánek