ECLI:CZ:NS:2002:5.TDO.535.2002.1
sp. zn. 5 Tdo 535/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. srpna 2002 o dovolání, které podal obviněný L. H., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11. 4. 2002, sp. zn. 6 To 63/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 8 T 22/2001, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný L. H. byl rozsudkem Okresního soudu ve Vyškově ze dne 18. 12. 2001, sp. zn. 8 T 22/2001, podle §226 písm. b) tr. řádu zproštěn obžaloby, že dne 27. 4. 2000 kolem 16.30 hod. v obci M. vezl z místa svého bydliště v M., okr. V., na stavebním kolečku odpad ke skládce zeminy a probrané suti na pozemku družstva A. N., přičemž byl v prostoru skládky zastaven a upozorněn starostou obce M. L. G., že vyváží v době, kdy toto není povoleno, na skládku nepovolený odpad, tento však na upozornění nereagoval, následně se snažil kolečko s odpadem vysypat, v čemž mu bylo jmenovaným L. G. zabráněno tak, že uchopil kolečko za rukojeť, aby nedošlo k vysypání, přičemž v tomto okamžiku jej počal slovně napadat, a to za přítomnosti více osob, které incident viděly a slyšely.
Popsaným jednáním se měl obviněný L. H. podle obžaloby dopustit trestného činu útoku na veřejného činitele podle §156 odst. 1 písm. a) tr. zák. a trestného činu výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák., přičemž Okresní soud ve Vyškově dospěl k závěru, že skutek uvedený v žalobním návrhu není trestným činem.
Rozsudek Okresního soudu ve Vyškově ze dne 18. 12. 2001, sp. zn. 8 T 22/2001, napadl obviněný odvoláním, kterým se domáhal změny důvodu zproštění obžaloby, neboť se podle svého názoru předmětného skutku vůbec nedopustil. Soud prvního stupně měl tedy rozhodnout o zproštění obžaloby, avšak podle §226 písm. a) tr. řádu, tedy že nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž byl obžalovaný stíhán. Toto odvolání bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 11. 4. 2002, sp. zn. 6 To 63/2002, podle §256 tr. řádu zamítnuto jako nedůvodné. Opis citovaného usnesení Krajského soudu v Brně byl obviněnému doručen dne 21. 6. 2002, jeho obhájkyni dne 24. 5. 2002.
Zmíněné usnesení Krajského soudu v Brně napadl obviněný L. H. dne 24. 7. 2002 dovoláním, a to z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Při rozhodování, zda se dopustil či nedopustil jednání, které je mu kladeno za vinu, bylo podle obviněného v předchozích rozhodnutích správně konstatováno, že výpovědi jednotlivých svědků jsou nevěrohodné, avšak následně ve věci činné soudy dospěly k závěru, že skutek se stal, pouze po objektivní stránce nenaplňuje skutkovou podstatu trestných činů podle §156 odst. 1 písm. a) tr. zák. a §202 odst. 1 tr. zák. Obviněný s uvedeným nesouhlasí, protože pro něj je velmi podstatné, zda bude zproštěn obžaloby podle §226 písm. a) tr. řádu, tedy že nebylo prokázáno, že se žalovaný skutek vůbec stal, či podle §226 písm. b) tr. řádu. Krajský soud se přitom jeho námitkami při rozhodování o zamítnutí odvolání vůbec nezabýval.
Závěrem obviněný L. H. navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Brně a věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zastupitelství se k podanému dovolání obviněného L. H. do dne vydání tohoto rozhodnutí nevyjádřilo.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) především zkoumal, zda jsou v dovolání uvedeny všechny obsahové a formální náležitosti, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou a zda dovolání poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom Nejvyšší soud dospěl k následujícím závěrům:
Podle §265a odst. 1 tr. řádu lze dovoláním napadnout pouze pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. V posuzovaném případě je napadeným rozhodnutím usnesení odvolacího soudu, kterým bylo zamítnuto odvolání obviněného proti rozsudku, jímž byl zproštěn obžaloby [§265a odst. 2 písm. h) tr. řádu]. Proti takovému druhu rozhodnutí je dovolání obecně přípustné. Dovolání podal obviněný prostřednictvím obhájkyně JUDr. Z. J., bylo proto podáno osobou oprávněnou podle §265d odst. 1 písm. b) a odst. 2 tr. řádu. K podání dovolání došlo u Okresního soudu ve Vyškově dne 24. 7. 2002, tj. v místě a ve lhůtě podle §265e odst. 1 tr. řádu.
V dovolání musí být dále uvedeno, z jakých důvodů je rozhodnutí napadáno, a to s odkazem na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo 265b odst. 2 tr. řádu, o které se dovolání opírá (§265f odst. 1 tr. řádu). Obviněný odkazuje na důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy na to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V rámci konkretizace dovolacího důvodu obviněný L. H. v dovolání zejména uvedl, že při rozhodování o tom, zda se dopustil či nedopustil jednání, které mu bylo kladeno za vinu, dospěl soud k závěru, že skutek se stal, ale není žádným z žalovaných trestných činů. Podle názoru obviněného však měly ve věci činné soudy správně ve smyslu §226 odst. a) tr. řádu rozhodnout, že se skutek vůbec nestal. Existenci uplatněného dovolacího důvodu tak obviněný spatřuje ve skutkových zjištěních učiněných ve věci soudem prvního stupně a soudem odvolacím, která považuje za nesprávná, neboť podle svého tvrzení se jednání, které je mu kladeno za vinu, vůbec nedopustil.
Otázka, zda se stal skutek, pro který byla na obviněného podána obžaloba, je otázkou skutkovou, kterou lze vyřešit jen po provedení a vyhodnocení důkazů. Byl-li v rozsudku soudu prvního stupně potvrzeném usnesením odvolacího soudu učiněn skutkový závěr, že se skutek označený v žalobním návrhu stal, ale není trestným činem [§226 písm. b) tr. řádu], pak jiný skutkový závěr spočívající v tom, že nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž byl obžalovaný stíhán [§226 písm. a) tr. řádu], by bylo možno učinit jen na podkladě odlišného hodnocení provedených důkazů, na jehož podkladě by byla učiněna i jiná skutková zjištění.
Jak ovšem vyplývá z §265b odst. 1 tr. řádu, důvodem dovolání nemůže být samo o sobě nesprávné skutkové zjištění, neboť takový důvod zde zahrnut není. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. řádu). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět či opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. řádu).
Proto při posuzování oprávněnosti tvrzení o existenci dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. V trestní věci obviněného L. H. to pak znamená, že pro dovolací soud je rozhodující skutkové zjištění, podle něhož obviněný spáchal skutek tak, jak je uvedeno ve výroku rozsudku soudu prvního stupně, přičemž jeho skutkové závěry potvrdil i odvolací soud.
Rozhodnutí napadené dovoláním obviněného L. H. tedy nespočívá na nesprávném právním posouzení skutku ani na jiném nesprávném hmotně právním posouzení, proto jím uváděný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu není dán. Obviněný totiž nezpochybňuje právní závěry učiněné v napadeném rozhodnutí, ale své výhrady v dovolání zaměřuje výlučně proti správnosti skutkových zjištění, která se stala podkladem pro příslušné právní posouzení skutku, resp. brojí proti tomu, že tato skutková zjištění nejsou správná. Domáhá se tím i jiného hodnocení důkazů. Samotná skutková zjištění, přestože mohou mít vliv na právní posouzení skutku nebo na jiné hmotě právní posouzení, ani hodnocení důkazů provedené soudy prvního a druhého stupně, na jehož podkladě byl skutkový stav zjištěn, ovšem Nejvyšší soud nemůže v dovolacím řízení přezkoumávat, jak bylo výše zdůrazněno.
Nejvyšší soud konstatuje, že v posuzovaném dovolání sice byl citován zákonný důvod podmiňující podání tohoto mimořádného opravného prostředku, a to podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, avšak konkrétní argumenty obsažené v dovolání vycházejí z důvodu jiného, který v zákoně uveden není. Předmětem dovolacích námitek se totiž staly tvrzené nedostatky ve skutkových zjištěních soudů činných ve věci. Zde je třeba zdůraznit, že obsah konkrétně uplatněných námitek, tvrzení i právních názorů, o něž je v dovolání opírána existence určitého dovolacího důvodu, musí skutečně věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. řádu, ale nestačí jen formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Nejvyšší soud tedy dospěl k závěru, že obviněný L. H. i přes svůj odkaz na konkrétní zákonné ustanovení podal dovolání z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným podle §265b tr. řádu. Proto dovolací soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu dovolání odmítl a mohl tak rozhodnout podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 28. srpna 2002
Předseda senátu:
JUDr. František Púry