Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12.09.2002, sp. zn. 5 Tdo 575/2002 [ usnesení / výz-X ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2002:5.TDO.575.2002.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2002:5.TDO.575.2002.1
sp. zn. 5 Tdo 575/2002 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. 9. 2002 o dovolání podaném obviněnými B. P. a S. P., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 7. 11. 2001, sp. zn. 3 To 367/2001, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 3. 5. 2001, sp. zn. 3 T 185/2000, takto: Podle §265i odst. 1 písm. a ) tr. řádu se obě dovolání obviněného B. P. a obviněné S. P. o d m í t a j í . Odůvodnění: Obvinění B. P. a S. P. byli rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 3. 5. 2001, sp. zn. 3 T 185/2000, uznáni vinnými – obviněný B. P. sám trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zákona, obviněný B. P. spolu s obviněnou S. P. trestným činem poškozování věřitele podle §256 odst. 1 písm. a), odst. 3 tr. zákona ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zákona. Za tyto trestné činy byl obviněný B. P. podle §248 odst. 3 tr. zákona za použití §35 odst. 1 tr. zákona odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) let, jehož výkon mu byl podle §60a odst. 1, 2 tr. zákona podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 5 (pěti) let, přičemž zároveň byl nad obviněným vysloven dohled spočívající v pravidelném osobním kontaktu obviněného s probačním úředníkem. Obviněná S. P. byla podle §256 odst. 3 tr. zákona odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku, jehož výkon jí byl podle §58 odst. 1 písm. a) tr. zákona a podle §59 odst. 1 tr. zákona podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 (dvou) let. Podle §228 odst. 1 tr. řádu bylo rozhodnuto o povinnosti obviněného B. P. nahradit škodu ve výši 632.814,- Kč poškozené firmě T., s. r. o., P., J. M. 387/9. Podle §229 odst. 1 tr. řádu byl poškozený TJ Sokol V. T. odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Proti tomuto rozsudku Okresního soudu ve Zlíně podali oba obvinění odvolání. Krajský soud v Brně jako soud odvolací usnesením ze dne 7. 11. 2001, sp. zn. 3 To 367/2001, obě odvolání podle §256 tr. řádu jako nedůvodná zamítl. Proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 7. 11. 2001, sp. zn. 3 To 367/2001, podali oba obvinění – B. P. a S. P. dovolání prostřednictvím své obhájkyně JUDr. N. D. podáním ze dne 20. 3. 2002, které bylo Okresnímu soudu ve Zlíně doručeno dne 21. 3. 2002. Dovolání odůvodnili jednak nesprávným právním posouzením skutku, tedy uplatnili dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu a jednak tím, že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku soudu I. stupně, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, tedy uplatnili dovolací důvod ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu. Obvinění v dovolání navrhují, aby Nejvyšší soud rozhodl o podaném dovolání a aby postupoval ve smyslu §265k a násl. tr. řádu. Nejvyšší státní zástupce, jemuž bylo dovolání obviněných doručeno v souladu s postupem uvedeným v ustanovení §265h odst. 2 tr. řádu, navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněných B. P. a S. P. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 7. 11. 2001, sp. zn. 3 To 367/2001, podle §265i odst. 1 písm. a) tr. řádu odmítl a aby tak učinil podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání. V odůvodnění uvedl, že dovolání směřuje proti soudnímu rozhodnutí, které nabylo právní moci před 1. 1. 2002, avšak podle konstantní judikatury Nejvyššího soudu lze dovoláním napadnout rozhodnutí soudů, která nabyla právní moci po 1. 1. 2002, tedy za účinnosti novely trestního řádu provedené zákonem č. 265/2001 Sb. Z tohoto důvodu považuje dovolání obviněných za nepřípustné. Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako dovolací soud nejprve zkoumal, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání uvedené v §265a tr. řádu a shledal, že v posuzované věci není dovolání přípustné. Dovolání bylo do trestního řádu zavedeno jako mimořádný opravný prostředek novelou trestního řádu provedenou zákonem č. 265/2001 Sb., s účinností od 1. 1. 2002. Pro časovou působnost trestního řádu obecně platí, že procesní úkony se v průběhu trestního řízení provádějí podle v tom okamžiku účinného znění tohoto zákona, přičemž však pokud je zakládáno právo na opravný prostředek, který je zaveden novým procesním předpisem, nelze nabýt takového práva k rozhodnutím, která nabyla právní moci dříve, než nabyla účinnosti nová právní úprava. Výjimku z uvedeného pravidla mohou v případě novelizace stanovit zejména příslušná přechodná ustanovení. Protože však uvedená novela trestního řádu žádná přechodná ustanovení, týkající se dovolání, neobsahuje, je třeba na posuzovaný případ aplikovat uvedené obecné zásady. Podle §265a odst. 1 tr. řádu je dovoláním možné napadnout pouze pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé vymezené v §265a odst. 2 tr. řádu, jestliže soud rozhodl ve II. stupni a zákon to připouští. Toto ustanovení je ve smyslu výše uvedené zásady účinné do budoucna, to znamená, že rozhodnutí soudu ve věci samé učiněná ve II. stupni, proti kterým zákon podání dovolání připouští, jsou pouze ta, která jsou vydána a nabývají právní moci po účinnosti novely provedené zákonem č. 265/2001 Sb., tj. po 1. lednu 2002. V posuzovaném případě bylo trestní stíhání obviněných B. P. a S. P. pravomocně skončeno rozhodnutím odvolacího soudu, a to usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 7. 11. 2001, sp. zn. 3 To 367/2001, jenž nabylo právní moci dne 7. 11. 2001, tedy za účinnosti trestního řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 265/2001 Sb. Z tohoto hlediska nemá význam okamžik doručení tohoto rozhodnutí obviněným, ke kterému v posuzovaném případě došlo podle připojené doručenky u B. P. dne 28. 1. 2002 a u S. P. dne 24. 1. 2002 (obhájci bylo doručeno dne 23. 1. 2002), který je jinak významný pro počátek běhu lhůty k podání dovolání ve smyslu §265e odst. 1, 2 tr. řádu, neboť podle §140 odst. 1 písm. a) tr. řádu je usnesení pravomocné a vykonatelné, jestliže zákon proti němu stížnost nepřipouští. Z ustanovení §141 odst. 1 tr. řádu je patrno, že opravným prostředkem proti usnesení je stížnost, přičemž z §141 odst. 2 se podává, že usnesení soudu lze stížností napadnout pouze pokud to zákon výslovně připouští a jestliže soud rozhodoval v prvním stupni. Dovoláním napadené usnesení Krajského soudu v Brně je však rozhodnutím soudu druhého stupně a stížnost, jako řádný opravný prostředek není proti němu přípustný, z čehož vyplývá, že právní moci nabylo toto usnesení již dnem vyhlášení tedy dne 7. 11. 2001 (tj. před účinností novely tr. řádu provedené zákonem č. 265/2001 Sb.). Podle dřívějšího trestního řádu přicházelo v úvahu uplatnění pouze dvou mimořádných opravných prostředků, a to stížnosti pro porušení zákona (§266 a násl. tr. řádu) a obnovy řízení (§277 a násl. tr. řádu), které je možné v zásadě uplatnit proti napadenému rozhodnutí i po novele trestního řádu provedené zákonem č. 265/2001 Sb. Ze závěrečných a přechodných ustanovení čl. II. zákona č. 265/2001 Sb. vyplývá, že zákon neobsahuje žádnou výjimku, podle níž by bylo možno dovolání jako nově zavedený mimořádný opravný prostředek aplikovat i v případech, kdy rozhodnutí, jež má na mysli nynější ustanovení §265a odst. 1, 2 tr. řádu, nabylo právní moci za účinnosti dřívějšího trestního řádu (tj. před 1. 1. 2002), a to ani za podmínky, že by od doručení takového dřívějšího rozhodnutí byla jinak zachována dvouměsíční dovolací lhůta (§265e odst. 1, 2 tr. řádu). Absence takové výjimky má nepochybně význam z hlediska garance právní jistoty obviněných v tom směru, že stabilita rozhodnutí, jež se stalo pravomocným před 1. 1. 2002, nemůže být narušena ani dovoláním nejvyššího státního zástupce podaným v jejich neprospěch, což zákonodárce zcela zjevně uvedenou právní úpravou nehodlal připustit a s ohledem na shora uvedené zásady ani připustit nemohl. Z těchto důvodů, zejména se zřetelem na časovou působnost trestního řádu a z ní vyplývající shora uvedené zásady Nejvyšší soud shledal podaná dovolání obviněných B. P. a S. P. nepřípustnými z hlediska podmínek stanovených v §265a odst. 1 tr. řádu, a proto je podle §265i odst. 1 písm. a) tr. řádu odmítl jako nepřípustné. Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný. V Brně dne 12. září 2002 Předseda senátu : Doc. JUDr. Pavel Šámal, Ph. D.

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:09/12/2002
Spisová značka:5 Tdo 575/2002
ECLI:ECLI:CZ:NS:2002:5.TDO.575.2002.1
Typ rozhodnutí:Usnesení
Kategorie rozhodnutí:
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-19