ECLI:CZ:NS:2002:5.TDO.601.2002.1
sp. zn. 5 Tdo 601/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. září 2002 o dovolání obviněného B. M., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 4. 2002, sp. zn. 10 To 24/02, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 33 T 7/2000, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný B. M. byl rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 14. 1. 2002, sp. zn. 33 T 7/200, uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zák. a za tento trestný čin byl odsouzen podle §187 odst. 4 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání deseti roků. Podle §39a odst. 3 tr. zák. byl obviněný pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Uvedený trestný čin spáchal tím, že po předchozích osobních a telefonických jednáních o přepravě heroinu, k nimž došlo nejméně od počátku prosince 1998 a jichž se účastnili i B. M., S. S. a H. P. ml., kteří působí v B. O. v SRN, se obžalovaný B. M. dne 29. 12. 1998 setkal po předchozím telefonickém kontaktu kolem 12.00 hodin poblíž čerpací stanice T. s již odsouzeným H. P., který přijel dne 28. 12. 1998 z B. O. do P., společně s ním pak odjel jeho vozidlem tov. zn. Seat Alhambra, SPZ MI-PK 470 mpz. „D“ do P., kde od osoby, kterou se nepodařilo ustanovit, obviněný převzal obviněný igelitovou tašku s balíčkem, kterou ukryl při zastávce během cesty mezi P. a P. v motorovém prostoru vozidla již odsouzeného H. P., ten pak, ač byl informován o tom, že převáží ve vozidle heroin, podle pokynů obviněného B. M. cestoval sám dále z P. tímto vozidlem v úmyslu zásilku předat nezjištěné osobě v SRN, a to ve S., kolem 16. hodiny byl však kontrolován celními orgány na dálničním hraničním přechodu z České republiky do SRN R. – W. a při kontrole byla celními orgány v motorovém prostoru vozidla nalezena igelitová taška, která obsahovala 1.524,54 g směsi paracetamolu, kofeinu a heroinu, který je uveden ve skupině III přílohy 3 k nařízení vlády č. 192/1988 Sb., ve znění pozdějších doplňků, jako omamná látka a jehož podíl ve směsi činil 17,5%.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný B. M. odvolání, které bylo usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 4. 2002, sp. zn. 10 To 24/02, podle §256 tr. řádu jako nedůvodné zamítnuto.
Obviněný B. M. podal dne 12. 8. 2002 prostřednictvím svého obhájce JUDr. Z. J., advokáta se sídlem v M. B., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 4. 2002, sp. zn. 10 To 24/02, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 14. 1. 2002, sp. zn. 33 T 7/2000, dovolání do výroku o vině z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Dovolacím důvodem podle obviněného je skutečnost, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Napadeným rozhodnutím vytkl, že soudy nezjistily dostatečně skutkový stav věci, na jejichž podkladě by mohly být provedeny jemu odpovídající právní závěry. Právní posouzení skutku v jeho případě je nesprávné. Odvolací soud se při svém rozhodování ztotožnil s názorem soudu prvního stupně, který vycházel z pravdivosti výpovědi odsouzeného H. P., na jejímž základě byla založena jeho vina. Pominul však skutečnost, na kterou obviněný upozorňoval ve svém odvolání ze dne 14. 2. 2002, a to, že H. P. neuvedl pravdu o jejich setkání a odchodu u čerpací stanice T. v P., o čemž podle obviněného svědčí i fakt, že odsouzený H. P. svoji výpověď výrazným způsobem několikrát změnil. Poukázal na to, že výpověď odsouzeného H. P. nebyla potvrzena výpověďmi svědků, zaměstnanců benzínové stanice T. v P. Dále namítl, že odvolací soud se nezabýval důkazy, jejichž provedení by objasnilo skutkový stav věci, ale naopak se spokojil se „zúženým okruhem důkazů“, ačkoliv obviněný navrhoval provedení důkazů u soudů obou stupňů, které by prokázaly, že se dne 29. 12. 1998 nesetkal s H. P. V tomto směru navrhoval výslech svědků R. B. a J. B., kteří měli potvrdit, že se dne 29. 12. 1998 zdržoval na chalupě v obci B. Obviněný také namítl, že to nebyl on, kdo byl v inkriminované době uživatelem mobilního telefonu s účastnickým číslem 0603/77 57 71 a navrhl provedení důkazu záznamem telefonického rozhovoru, který byl dne 27. 12. 1998 veden z mobilního telefonu s účastnickým číslem 0603/77 57 71 s osobou jménem „L.“, a požadoval, aby bylo zjištěno, v jakém jazyce hovor proběhl, a aby bylo možno identifikovat hlasy volajících. Nosič tohoto záznamu však nebyl předložen. Obviněný nesouhlasil s tvrzením odvolacího soudu, že soud prvního stupně rozhodl o jeho vině na základě procesně bezvadných důkazů, a to výpovědi H. P., rekognice, prověrky o výpovědi, neboť k těmto důkazům měl výhrady, s nimiž se odvolací soud vůbec nezabýval a ani nepřihlédl k jeho námitkám, že nebylo provedeno ohledání vozidla H. P. se zajištěním biologických stop ani nebylo vyhověno jeho návrhům na přibrání znalce z oboru psychologie ohledně zkoumání věrohodnosti výpovědi H. P.
Obviněný B. M. navrhl, aby dovolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí na základě jeho dovolání, aby zrušil napadené rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 4. 2002, sp. zn. 10 To 24/02, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 14. 1. 2002, sp. zn. 33 T 7/2000, a věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí, popřípadě, aby Nejvyšší soud České republiky sám rozhodl tak, že jej zprostí obžaloby.
Nejvyšší státní zástupkyně se k dovolání obviněného nevyjádřila.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací nejprve v souladu se zákonem zkoumal, zda-li jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. řádu a zjistil, že dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b) tr. řádu] a bylo podáno ve lhůtě uvedené §265e tr. řádu. Dále zjistil, že dovolání obviněného splňuje i obsahové náležitosti dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. řádu. Podle §265b odst. 1 tr. řádu lze dovolání podat, jen je-li tu některý z důvodů dovolání uvedený v písmenech a) až l), pokud není dán důvod dovolání podle §265h odst. 2 tr. řádu, přičemž podle §265f odst. 1 tr. řádu je třeba v dovolání mimo jiné vymezit i důvod dovolání s odkazem na §265b odst. 1 písm. a) až l), případně odstavce 2 tr. ř. Nejvyšší soud zjistil z obsahu dovolání, že obviněný této povinnosti uvést důvod dovolání v podaném dovolání formálně dostál, když dovolání odůvodnil tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, že tedy dovolání podává z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Dovolání obviněného se však týká nesprávných skutkových zjištění, hodnocení provedených důkazů a jejich věrohodnosti a námitek, že některé jím navrhované důkazy nebyly provedeny.
Z vymezení důvodů dovolání v §265b odst. 1 tr. řádu vyplývá, že důvodem dovolání podle tohoto ustanovení nemůže být nesprávné skutkové zjištění, přestože to zákon výslovně nestanoví, a to vzhledem k tomu, že právní posouzení skutku (jeho právní kvalifikace) i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozhodnutí a blíže rozvedená a objasněná v jeho odůvodnění. Tento závěr lze dovodit přesvědčivě právě s ohledem na jednotlivé důvody dovolání vymezené v §265b odst. 1 tr. řádu, zejména důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Z toho vyplývá, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání je povinen zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažovat hmotně právní posouzení. Přitom skutková zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit na základě případného doplnění dokazování nebo jiného hodnocení důkazů, které již byly provedeny v předcházejícím řízení. Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako mimořádném opravném prostředku, který je zákonem určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. řádu, se nemůže stát další, již třetí soudní instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celém rozsahu, neboť tak by se dostával do postavení soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. řádu, popřípadě do postavení soudu projednávajícího řádný opravný prostředek, který může zjištěný skutkový stav věci korigovat prostředky k tomu zákonem určenými (srov. §147 až §150, §250 až §254 tr. řádu). Nelze přehlédnout, že k nápravě skutkových vad slouží další mimořádné opravné prostředky upravené v trestním řádu, a to obnova řízení (§277 a násl. tr. řádu) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona §266 a násl. tr. řádu).
Z vymezení obsahu dovolání podle §265f odst. 1, 2 tr. řádu a zejména ze znění §265b tr. řádu je třeba dovodit, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodu dovolání vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu, ale tento důvod musí být v podaném dovolání odůvodněn konkrétními vadami a doložen, neboť podle §265b odst. 1 tr. řádu lze dovolání podat, jen je-li tu některý z konkrétně vymezených důvodů dovolání uvedených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu. Jestliže ve skutečnosti nebyl uplatněn důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ale jiný důvod, který není uveden mezi důvody dovolání taxativně vyjmenovanými v §265b odst. 1 tr. řádu, je třeba postupovat podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu a podané dovolání odmítnout, neboť dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu. Z obsahu dovolání obviněného je zřejmé, že obviněný podal dovolání pro údajnou nesprávnost skutkových zjištění.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného B. M. podané proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 4. 2002, sp. zn. 10 To 24/02, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 14. 1. 2002, sp. zn. 33 T 7/2000, podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu než je uveden v §265b tr. řádu. O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. září 2002
Předseda senátu:
JUDr. Jindřich Urbánek