ECLI:CZ:NS:2002:5.TDO.668.2002.1
sp. zn. 5 Tdo 668/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 25. září 2002 o dovolání obviněného V. H., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. 3. 2002, sp. zn. 6 To 515/2001, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 1 T 353/2000, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Vyškově ze dne 5. 9. 2001, sp. zn. 1 T 353/2000, byl obviněný V. H. uznán vinným trestným činem neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru podle §249a odst. 2 tr. zák., a za tento trestný čin mu byl podle §249a odst. 2 tr. zák. za použití §53 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 tr. zák. a §54 odst. 1 tr. zák. uložen peněžitý trest ve výši 10.000,- Kč. Podle §54 odst. 3 tr. zák. byl obviněnému pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání jednoho měsíce. Odvolání obviněného proti tomuto rozsudku bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 28. 3. 2002, sp. zn. 6 To 515/2001, podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto.
Proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. 3. 2002, sp. zn. 6 To 515/2001, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. J. V. dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle názoru dovolatele odvolací soud věc posoudil nesprávně jak po stránce právní, tak po stránce skutkové. Nesprávné posouzení skutku dovolatel spatřuje v tom, že nebylo prokázáno, že by bránil své bývalé manželce ve spoluužívání rodinného domu čp. 183 v obci M. P. Poukázal na to, že odvolací soud v napadeném usnesení uvedl, že odmítnutí vydání správného klíče od vstupních dveří bylo nepochybně prokázáno, avšak nezmínil se tam jakým důkazem. Nebyla také vyvrácena jeho obhajoba, že po výměně vložky zámku nebyl bývalou manželkou M. P. ani nikým jiným požádán o vydání správného klíče. Dovolatel dále namítl, že o způsob a rozsah užívání domu byl mezi ním a jeho bývalou manželkou veden spor, který mohl rozhodnout jen soud v občanskoprávním řízení. Bez takového rozhodnutí nebylo možné podle názoru dovolatele v trestním řízení ani předběžně řešit otázku, k čemu byl či nebyl oprávněn, a proto nebyl naplněn znak neoprávněnosti zakotvený ve skutkové podstatě trestného činu podle §249a tr. zák. Dovolatel poukázal na dvě občanskoprávní řízení vedená u Okresního soudu ve Vyškově od r. 1996 a dovozuje, že pokud by spory byly vyřízeny dříve, nemusel být trestně stíhán a odsouzen. Tato skutečnost má podle jeho názoru vliv na právní posouzení materiální stránky trestného činu. Závěrem dovolatel poukázal na nejednotnost rozhodování Okresního soudu ve Vyškově ve věci vedené pod sp. zn. 1 T 440/96, v níž byl pravomocně zproštěn obžaloby pro skutkově totožné jednání, a na rozhodnutí, proti němuž podal dovolání. Požádal, aby bylo přihlédnuto k obsahu jeho podání i důvodům odvolání v této věci. Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. 3. 2002, sp. zn. 6 To 515/2001, a aby věc vrátil Krajskému soudu v Brně, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupkyně se k dovolání nevyjádřila.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§265c tr. ř.) zjistil, že dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b) tr. ř.], bylo podáno u soudu, který rozhodl v prvním stupni a v zákonné lhůtě podle §265e tr. ř. Dovolání také splňuje obsahové náležitosti dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Nejvyšší soud zjistil z obsahu dovolání obviněného, že obviněný formálně dostál své povinnosti uvést dovolací důvod s odkazem na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř., o které se dovolání opírá, avšak dovolání obviněného namítá nesprávná skutková zjištění a nevěrohodnost provedených důkazů.
Z vymezení důvodů dovolání v §265b odst. 1 tr. ř. vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být nesprávné skutkové zjištění, přestože to zákon výslovně nestanoví, a to vzhledem k tomu, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě ve výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená a objasněná v jeho odůvodnění. Tento závěr lze dovodit právě vzhledem k jednotlivým důvodům dovolání vymezeným v §265b odst. 1 tr. ř., zejména v důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v němž se uvádí, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z toho vyplývá, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažovat hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně Nejvyšší soud nemůže změnit na základě případného doplnění dokazování nebo jiného hodnocení důkazů, které byly provedeny v předcházejícím řízení. Skutkový stav je v případě rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Proto s odkazem na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, což vyplývá ze zákonného vymezení důvodů dovolání v §265b odst. 1 tr. ř. (srov. Šámal, P., Král. V., Baxa, J., Púry, F. Trestní řád. Komentář. II. díl. 4. vydání. Praha: C. H. Beck 2002, s. 1642).
Protože obviněný V. H. podal dovolání z jiného důvodu (pro údajnou nesprávnost skutkových zjištění), než je uveden v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodoval v neveřejném zasedání v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. září 2002
Předseda senátu:
JUDr. Jindřich Urbánek