ECLI:CZ:NS:2002:5.TDO.720.2002.1
sp. zn. 5 Tdo 720/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 3. října 2002 o dovolání, které podal obviněný T. L., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 5. 2002, sp. zn. 8 To 23/02, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 8 T 56/2000, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný T. L. byl rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 10. 10. 2001, sp. zn. 8 T 56/2000, uznán vinným pokusem trestného činu vraždy podle §8 odst. 1 tr. zák. k §219 odst. 1 tr. zák., kterého se dopustil tím, že „dne 26. 12. 1998 v době okolo 22.00 hodin v upravené stavební buňce sloužící k rekreaci v obci D., okres P.– z., v úmyslu usmrtit bodl větší silou kuchyňským nožem o délce čepele 15 cm poškozeného J. N., a způsobil mu bodnou ránu na levé polovině hrudníku pronikající velkým prsním svalem do hrudní dutiny a horního laloku levé plíce s přítomností vzduchu v podkoží v okolí rány, průnikem vzduchu do levé hrudní dutiny a masivním krvácením do levé hrudní dutiny, přičemž došlo k bezprostřednímu ohrožení života poškozeného, které bylo odvráceno pouze včasnou a vysoce odbornou lékařskou pomocí“.
Za to byl obviněný T. L. podle §219 odst. 1 tr. zák. za použití §40 odst. 2 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 6 let, k jehož výkonu byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.
Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Praze podal obviněný T. L. odvolání, které Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 15. 5. 2002, sp. zn. 8 To 23/02, podle §256 tr. řádu jako nedůvodné zamítl. Opis usnesení odvolacího soudu byl obviněnému doručen dne 8. 7. 2002, jeho obhájcům dne 18. 6. 2002 a příslušnému státnímu zastupitelství také dne 18. 6. 2002.
Uvedené usnesení Vrchního soudu v Praze napadl obviněný T. L. prostřednictvím obhájce JUDr. J. B. dne 11. 7. 2002 dovoláním, a to z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Především uvádí, že nikdy neměl úmysl poškozeného J. N. usmrtit, což podle jeho názoru vyplývá i z toho, že poté, co zjistil zranění poškozeného, ihned přivolal lékařskou pomoc. Soudy dříve činné ve věci přitom svůj závěr o takovém úmyslu podle přesvědčení obviněného náležitě nevysvětlily a tím došlo k rozporu ve skutkových zjištěních. Za závažné pochybení obviněný považuje i způsob, jakým tyto soudy hodnotily výpověď poškozeného J. N. Nesouhlasí rovněž s tvrzením odvolacího soudu, který ve svém odůvodnění uvedl, že obviněný T. L. nepodal přijatelnou verzi předmětného skutkového děje. Obviněný dále napadá objektivitu postupu orgánu činných v trestním řízení, zejména v souvislosti se zadáváním a hodnocením znaleckých posudků.
Závěrem podaného dovolání obviněný T. L. navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) zrušil napadené usnesení Vrchního soudu v Praze i jemu předcházející rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 10. 10. 2001, sp. zn. 8 T 56/2000, a přikázal uvedenému soudu prvního stupně věc znovu projednat a rozhodnout.
Dne 25. 7. 2002 doplnil obviněný T. L. své dovolání prostřednictvím svého druhého obhájce JUDr. J. J. V tomto podání shodně jako v předchozím napadá závěr soudů obou stupňů, který se týká jeho úmyslu usmrtit poškozeného J. N. Při skutkovém zjištění, že poté, co obviněný zjistil zranění poškozeného, přivolal lékařskou pomoc, je podle obviněného závěr o takovém jeho úmyslu logicky zcela vyvrácen. Obviněný zde také shodně považuje za pochybení soudů dříve činných ve věci hodnocení výpovědi poškozeného a shledává ho v příkrém rozporu s ustanovením §2 odst. 6 tr. řádu. Opakuje svůj nesouhlas s tvrzením odvolacího soudu, podle něhož nepodal přijatelnou verzi předmětného skutkového děje. Obviněný dále napadá postup soudů obou stupňů při dokazování, opět zejména v souvislosti se znaleckými posudky, které sám na svoji obhajobu předložil a které Vrchní soud v Praze jako nadbytečné odmítl. Podle jeho názoru zde byla dána dvě alternativní řešení a dvě skutková zjištění, přičemž na základě zásady in dubio pro reo měla být použita pro něj příznivější varianta. Závěrem obviněný shrnuje, že v usnesení odvolacího soudu je s ohledem na skutková zjištění celá řada nesrovnalostí, vše je pouze tvrzení proti tvrzení stran. K návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu obviněný žádné doplnění nečiní.
Nejvyšší státní zastupitelství se k podanému dovolání obviněného T. L. do dne vydání tohoto rozhodnutí nevyjádřilo.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) především zkoumal, zda dovolání obsahuje všechny obsahové a formální náležitosti, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom Nejvyšší soud dospěl k následujícím závěrům:
Podle §265a odst. 1 tr. řádu lze dovoláním napadnout pouze pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. V posuzovaném případě je napadeným rozhodnutím usnesení odvolacího soudu, kterým bylo zamítnuto odvolání obviněného T. L. proti rozsudku, jímž byl uznán vinným a byl mu uložen trest [§265a odst. 2 písm. h) tr. řádu]. Proti takovému druhu rozhodnutí je dovolání obecně přípustné. Dovolání podal obviněný prostřednictvím obhájců JUDr. J. B. a JUDr. J. J., bylo proto podáno osobou oprávněnou podle §265d odst. 1 písm. b) a odst. 2 tr. řádu. K podání dovolání došlo u Krajského soudu v Praze dne 11. 7. 2002 a k jeho doplnění dne 25. 7. 2002, tj. v místě a ve lhůtě podle §265e tr. řádu.
V dovolání musí být dále uvedeno, z jakých důvodů je rozhodnutí napadáno, a to s odkazem na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo 265b odst. 2 tr. řádu, o které se dovolání opírá (§265f odst. 1 tr. řádu). Obviněný odkazuje na důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy na to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V rámci konkretizace dovolacích důvodů obviněný T. L. v dovolání zejména napadá závěr soudu o jeho úmyslu usmrtit poškozeného vzhledem k tomu, že poté, co došlo k jeho zranění, zavolal lékařskou pomoc, a dále namítá neobjektivitu v postupu orgánů činných v trestním řízení a způsob provádění a hodnocení důkazů soudy, zejména pokud jde o hodnocení svědecké výpovědi poškozeného J. N. Své námitky tak obviněný směřuje v podstatě do skutkových zjištění soudů obou stupňů, která považuje za rozporná či nesprávná, zjištěná na základě vadně provedených nebo hodnocených důkazů a za současného odmítnutí důkazů jiných.
Jak ovšem vyplývá z ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu, důvodem dovolání nemůže být samo o sobě nesprávné skutkové zjištění, neboť takový důvod zde zahrnut není. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. řádu). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. řádu).
Proto při posuzování oprávněnosti tvrzení o existenci dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. V trestní věci obviněného T. L. to pak znamená, že pro dovolací soud je rozhodující skutkové zjištění, podle něhož obviněný spáchal skutek tak, jak je uvedeno v rozsudku soudu prvního stupně, tedy mimo jiné, že obviněný „v úmyslu usmrtit bodl větší silou kuchyňským nožem o délce čepele 15 cm poškozeného J. N.“. Takto popsanému skutkovému stavu pak odpovídá právní závěr vyjádřený v posouzení skutku jako pokusu trestného činu vraždy podle §8 odst. 1 tr. zák. k §219 odst. 1 tr. zák.
Rozhodnutí napadené dovoláním obviněného T. L. tedy nespočívá na nesprávném právním posouzení skutku ani na jiném nesprávném hmotně právním posouzení, proto jím uváděný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu není dán. Obviněný totiž nezpochybňuje právní závěry učiněné v napadeném rozhodnutí, ale své výhrady v dovolání zaměřuje výlučně proti správnosti skutkových zjištění, která se stala podkladem pro příslušné právní posouzení skutku, resp. brojí proti tomu, že tato skutková zjištění nejsou úplná. Domáhá se tím i jiného hodnocení důkazů, zejména pak svědecké výpovědi poškozeného a znaleckých posudků. Samotná skutková zjištění, přestože mohou mít vliv na právní posouzení skutku nebo na jiné hmotě právní posouzení, ani hodnocení důkazů provedené soudy prvního a druhého stupně, na jehož podkladě byl skutkový stav zjištěn, ovšem Nejvyšší soud nemůže v dovolacím řízení přezkoumávat, jak bylo výše zdůrazněno.
Nejvyšší soud konstatuje, že v posuzovaném dovolání sice byl citován zákonný důvod podmiňující podání tohoto mimořádného opravného prostředku, a to podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, avšak konkrétní argumenty obsažené v dovolání vycházejí z důvodu jiného, který v zákoně uveden není. Předmětem dovolacích námitek se totiž staly tvrzené nedostatky ve skutkových zjištěních soudů činných ve věci a v jimi provedeném hodnocení důkazů. Zde je třeba zdůraznit, že obsah konkrétně uplatněných námitek, tvrzení i právních názorů, o něž je v dovolání opírána existence určitého dovolacího důvodu, musí skutečně věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. řádu, ale nestačí jen formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Nejvyšší soud tedy dospěl k závěru, že obviněný T. L. i přes svůj odkaz na konkrétní zákonné ustanovení podal dovolání z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným podle §265b tr. řádu. Proto dovolací soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu dovolání odmítl a mohl tak rozhodnout podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 3. října 2002
Předseda senátu:
JUDr. František P ú r y