ECLI:CZ:NS:2002:5.TDO.773.2002.1
sp. zn. 5 Tdo 773/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. října 2002 o dovolání, které podal obviněný A. Š., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 2. 2002, sp. zn. 2 To 168/01, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 49 T 16/2000, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný A. Š. byl rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 13. 8. 2001, sp. zn. 49 T 16/2000, uznán vinným pokusem trestného činu vydírání podle §8 odst. 1 tr. zák. k §235 odst. 1, odst. 2 písm. b), c), odst. 3 tr. zák. a trestným činem ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák., které spáchal jednáním, popsaným pod body 1. a 2. výroku o vině tohoto rozhodnutí.
Za to byl obviněný podle §235 odst. 3 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 7 let, k jehož výkonu byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.
Proti citovanému rozsudku Městského soudu v Praze podal obviněný A. Š. odvolání, které Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 21. 2. 2002, sp. zn. 2 To 168/01, podle §256 tr. řádu jako nedůvodné zamítl. Opis usnesení odvolacího soudu byl obviněnému, jeho obhájkyni i příslušnému státnímu zastupitelství doručen dne 19. 4. 2002.
Uvedené usnesení Vrchního soudu v Praze napadl obviněný A. Š. dne 19. 6. 2002 dovoláním, a to z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. V dovolání namítá, že trestné činnosti popsané pod bodem 1. výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, která je mu kladena za vinu, se nedopustil. V den spáchání skutku vůbec nebyl na inkriminovaném místě, kde k předmětnému jednání došlo. Pokud jde o svědeckou výpověď poškozeného J. G., na jejímž podkladě byl uznán vinným, považuje ji obviněný za nevěrohodnou a nelogickou. Obdobně nepochopitelná a nelogická je podle jeho názoru výpověď dalšího svědka M. L. Naproti tomu obviněný za pravdivé považuje svědecké výpovědi, které podporují jeho tvrzení. Jednání popsané pod bodem 2. výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně obviněný A. Š. považuje za neprokázané, a to zejména proto, že se nikdy nestalo. Samotný popis útoku, za který byl odsouzen, je podle obviněného zcela neprůkazný a nevěrohodný. Obviněný napadá i znalecký posudek vyhotovený Psychiatrickou klinikou 1. lékařské fakulty UK v Praze s tím, že byl vypracován bez zkoumání jeho osoby, pouze na základě znaleckých posudků vyhotovených v minulosti.
Závěrem podaného dovolání obviněný A. Š. shrnuje, že vzhledem k předloženým námitkám považuje zjištění skutkového stavu za nedostatečné, současně byla i nesprávně zhodnocena důkazní síla jednotlivých důkazů a na základě toho oba ve věci činné soudy jeho jednání nesprávně právně posoudily. Navrhuje proto, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 13. 8. 2001, sp. zn. 49 T 16/2000, a aby přikázal tomuto soudu věc znovu projednat a rozhodnout.
K podanému dovolání obviněného A. Š. se vyjádřilo Nejvyšší státní zastupitelství, které uvedlo, že obviněný jak v titulu, tak i v návrhu označuje za napadené rozhodnutí rozsudek Městského soudu v Praze, tedy rozhodnutí soudu prvního stupně, což je v rozporu s ustanovením §265a odst. 1 tr. řádu a navrhuje proto dovolání podle §265i odst. 1 písm. a) tr. řádu odmítnout jako nepřípustné. Pokud by Nejvyšší soud posoudil zmíněnou vadu odlišně, Nejvyšší státní zastupitelství navrhuje dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, neboť obviněný namítá pouze vady v hodnocení důkazů a nesprávnost skutkových závěrů, což je jiný důvod, než jaké jsou vyjmenovány v §265b tr. řádu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) především zkoumal, zda dovolání obsahuje všechny obsahové a formální náležitosti, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom Nejvyšší soud dospěl k následujícím závěrům:
Podle §265a odst. 1 tr. řádu lze dovoláním napadnout pouze pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. V posuzovaném případě je napadeným rozhodnutím usnesení odvolacího soudu, kterým bylo zamítnuto odvolání obviněného A. Š. podané proti rozsudku, jímž byl uznán vinným a byl mu uložen trest [§265a odst. 2 písm. h) tr. řádu]. Proti takovému druhu rozhodnutí je dovolání obecně přípustné. Obviněný sice v titulu a v závěrečném návrhu svého dovolání označuje za napadené rozhodnutí rozsudek soudu prvního stupně, nicméně v úvodu směřuje podaný mimořádný opravný prostředek správně proti usnesení Vrchního soudu v Praze. Dovolání podal obviněný prostřednictvím obhájkyně JUDr. M. K., bylo proto podáno osobou oprávněnou podle §265d odst. 1 písm. b) a odst. 2 tr. řádu. K podání dovolání došlo u Městského soudu v Praze dne 19. 6. 2002, tj. v místě a ve lhůtě podle §265e tr. řádu.
V dovolání musí být dále uvedeno, z jakých důvodů je rozhodnutí napadáno, a to s odkazem na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo 265b odst. 2 tr. řádu, o které se dovolání opírá (§265f odst. 1 tr. řádu). Obviněný odkazuje na důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy na to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V rámci konkretizace dovolacího důvodu obviněný A. Š. v dovolání především uvedl, že soudy dříve činné ve věci nesprávně zhodnotily důkazní sílu jednotlivých důkazů a zjištění skutkového stavu v předmětné trestní věci proto považuje za nedostatečné. K jednání, které je mu kladeno za vinu, uvedl, že se ho nedopustil. Existenci uplatněného dovolacího důvodu tak obviněný spatřuje v učiněných skutkových zjištěních, když za nesprávný považuje závěr uvedených soudů, že se dopustil jednání, jež je mu kladeno za vinu.
Jak ovšem vyplývá z ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu, důvodem dovolání nemůže být samo o sobě nesprávné skutkové zjištění, neboť takový důvod zde zahrnut není. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. řádu). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. řádu).
Proto při posuzování oprávněnosti tvrzení o existenci dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. V trestní věci obviněného A. Š. to pak znamená, že pro dovolací soud je rozhodující skutkové zjištění, podle něhož obviněný spáchal skutky tak, jak je uvedeno v rozsudku soudu prvního stupně, s jehož skutkovými závěry se ztotožnil i odvolací soud. Takto popsanému skutkovému stavu pak odpovídá právní závěr vyjádřený v posouzení skutků jako pokusu trestného činu vydírání podle §8 odst. 1 tr. zák. k §235 odst. 1, odst. 2 písm. b), c), odst. 3 tr. zák. a jako trestného činu ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák.
Rozhodnutí napadené dovoláním obviněného A. Š. tedy nespočívá na nesprávném právním posouzení skutku ani na jiném nesprávném hmotně právním posouzení, proto jím uváděný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu není dán. Obviněný totiž nezpochybňuje právní závěry učiněné v napadeném rozhodnutí, ale své výhrady v dovolání zaměřuje výlučně proti správnosti skutkových zjištění, která se stala podkladem pro příslušné právní posouzení skutku, resp. brojí proti tomu, že tato skutková zjištění nejsou správná nebo úplná. Domáhá se tím i jiného hodnocení důkazů. Samotná skutková zjištění, přestože mohou mít vliv na právní posouzení skutku nebo na jiné hmotně právní posouzení, ani hodnocení důkazů provedené soudy prvního a druhého stupně, na jehož podkladě byl skutkový stav zjištěn, ovšem Nejvyšší soud nemůže v dovolacím řízení přezkoumávat, jak bylo výše zdůrazněno.
Nejvyšší soud konstatuje, že v posuzovaném dovolání sice byl citován zákonný důvod podmiňující podání tohoto mimořádného opravného prostředku, a to podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, avšak konkrétní argumenty obsažené v dovolání vycházejí z důvodů jiných, které v zákoně jako dovolací důvody uvedeny nejsou. Předmětem dovolacích námitek se totiž staly tvrzené nedostatky ve skutkových zjištěních soudů činných ve věci a v jimi provedeném hodnocení důkazů. Zde je třeba zdůraznit, že obsah konkrétně uplatněných námitek, tvrzení i právních názorů, o něž se v dovolání opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí skutečně věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. řádu, ale nestačí jen formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Nejvyšší soud tedy dospěl k závěru, že obviněný A. Š. i přes svůj odkaz na konkrétní zákonné ustanovení podal dovolání z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným podle §265b tr. řádu. Proto dovolací soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, aniž věcně přezkoumal zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí a řízení mu předcházející, dovolání obviněného odmítl a mohl tak rozhodnout podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 10. října 2002
Předseda senátu:
JUDr. František P ú r y