ECLI:CZ:NS:2002:5.TDO.860.2002.1
sp. zn. 5 Tdo 860/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. října 2002 o dovolání, které podal obviněný B. K., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. 5. 2002, sp. zn. 42 To 81/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. 2 T 648/2001, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný B. K. byl rozsudkem Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 12. 3. 2002, sp. zn. 2 T 648/2001, uznán vinným pokusem trestného činu ublížení na zdraví podle §8 odst. 1 tr. zák. k §222 odst. 1 tr. zák. a dvěma trestnými činy násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle §197a tr. zák., které spáchal jednáním spočívajícím ve fyzických a slovních útocích na svoji manželku J. K. a popsaným pod body 1. a 2. výroku o vině tohoto rozsudku.
Za to byl obviněný B. K. podle §222 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 roků, k jehož výkonu byl podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Současně byl obviněný uznán povinným nahradit poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky škodu ve výši 1.292,- Kč. Uvedeným rozsudkem byl obviněný dále podle §226 písm. c) tr. řádu zproštěn obžaloby ohledně dalšího útoku vůči své manželce J. K., z něhož byl obviněn a který byl popsán pod bodem 3. obžaloby.
Citovaný rozsudek Okresního soudu v Uherském Hradišti napadl obviněný B. K. odvoláním, které Krajský soud v Brně jako soud odvolací usnesením ze dne 13. 5. 2002, sp. zn. 42 To 81/2002, podle §256 tr. řádu jako nedůvodné zamítl. Opis uvedeného usnesení byl obviněnému doručen dne 15. 7. 2002, jeho obhájci a příslušnému státnímu zastupitelství dne 11. 7. 2002.
Proti zmíněnému usnesení Krajského soudu v Brně podal obviněný B. K. dne 10. 9. 2002 dovolání, a to z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu obviněný uvádí svůj nesouhlas s usnesením odvolacího soudu s tím, že ani v přípravném řízení ani v řízení před soudy nebyl podle jeho názoru zjištěn řádně skutkový stav věci, nebyly objasněny skutečnosti svědčící v jeho prospěch a nebyly pečlivě zváženy všechny okolnosti případu. Obviněný má za to, že usnesení odvolacího soudu je nesprávné, neboť jím byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, který trpí vadami spočívajícími v nejasných a neúplných skutkových zjištěních, v pochybnostech o jejich správnosti, v chybné právní kvalifikaci a v nepřiměřenosti uloženého trestu. Obviněný v dovolání uvádí, že soud prvního stupně ve výroku svého rozsudku uvedl skutek tak, jak ho popsala jeho manželka poškozená J. K. a její bratr, přičemž výpověď poškozené není podle obviněného věrohodná a její bratr nemohl ze svého místa převážnou část incidentu vidět. Obviněný dále poukazuje na znalecké posudky a dovozuje z nich, že v důsledku jeho jednání nemohlo dojít ke zranění popsanému ve výroku o vině a tudíž nebylo namístě posoudit skutek jako pokus trestného činu ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák., ale podle §221 odst. 1 tr. zák. Vzhledem k uvedenému současně obviněný považuje uložený trest za nepřiměřeně tvrdý.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu obviněný uvádí, že jeho odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně bylo zamítnuto, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, a to proto, že rozhodnutí je založeno na nesprávném právním posouzení skutku.
Závěrem podaného dovolání obviněný B. K. navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Brně a přikázal tomuto soudu věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
K podanému dovolání obviněného B. K. se vyjádřilo Nejvyšší státní zastupitelství, které k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu uvedlo, že obviněný sice deklaruje požadavek na změnu právní kvalifikace, fakticky však nenamítá, že by použité právní hodnocení neodpovídalo skutkovým zjištěním, ale prosazuje akceptování jiného skutkového stavu. Pokud jde o námitky obviněného týkající se nepřiměřenosti uloženého trestu, nelze je prostřednictvím uvedeného ani jiného dovolacího důvodu v dovolání uplatňovat. Obviněný navíc nevytýká porušení určitého konkrétního ustanovení trestního zákona, ale poukazuje pouze na určité skutkové okolnosti, které podle jeho názoru ve věci dříve činné soudy nezhodnotily. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu potom Nejvyšší státní zastupitelství uvádí, že ani v tomto případě se konkrétní námitka obviněného, tedy kvalita přezkumné činnosti odvolacího soudu, nekryje s obsahem dovolacího důvodu, a závěrem proto navrhuje dovolání obviněného B. K. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítnout.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) především zkoumal, zda dovolání obsahuje všechny obsahové a formální náležitosti, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom Nejvyšší soud dospěl k následujícím závěrům:
Podle §265a odst. 1 tr. řádu lze dovoláním napadnout pouze pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. V posuzovaném případě je napadeným rozhodnutím usnesení Krajského soudu v Brně jako odvolacího soudu, jímž bylo zamítnuto odvolání obviněného B. K. proti rozsudku, kterým byl uznán vinným a byl mu uložen trest [§265a odst. 2 písm. a) tr. řádu]. Proti takovému druhu rozhodnutí je dovolání obecně přípustné. Dovolání podal obviněný prostřednictvím obhájce JUDr. A. B., bylo proto podáno osobou oprávněnou podle §265d odst. 1 písm. b) a odst. 2 tr. řádu. K podání dovolání došlo u Okresního soudu v Uherském Hradišti dne 10. 9. 2002, tj. v místě a ve lhůtě podle §265e tr. řádu.
V dovolání musí být dále uvedeno, z jakých důvodů je rozhodnutí napadáno, a to s odkazem na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo 265b odst. 2 tr. řádu, o které se dovolání opírá (§265f odst. 1 tr. řádu). Obviněný poukazuje na důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy na to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, a dále odkázal na důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu, ovšem jeho naplnění následně spatřuje v tom, že Krajský soud v Brně rozhodl o zamítnutí jeho odvolání, aniž pro to byly splněny podmínky stanovené zákonem. K tomu Nejvyšší soud uvádí, že dne 24. 5. 2002 nabyla účinnosti novela trestního řádu provedená zákonem č. 200/2002 Sb., která zaměnila a částečně doplnila text dovolacích důvodů uvedených do účinnosti zmíněné novely v §265b odst. 1 písm. k) a l) tr. řádu. Z obsahu dovolání je potom zřejmé, že obviněný B. K. opírá svůj mimořádný opravný prostředek nikoli o důvod podle §265b odst. 1 písm. k) nyní účinného tr. řádu, tedy po jeho novele provedené zákonem č. 200/2002 Sb., nýbrž o důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu po této novelizaci, který je naplněn, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu.
V rámci konkretizace dovolacího důvodu obviněný B. K. v dovolání k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu uvedl, že soudy dříve činné ve věci zjistily skutkový stav nejasně a neúplně, o správnosti skutkových zjištění přetrvávají pochybnosti, právní kvalifikace skutku je nesprávná a uložený trest je nepřiměřený. Existenci zmíněného dovolacího důvodu tak obviněný spatřuje primárně v nesprávných skutkových zjištěních, která byla ve věci učiněna, a dále v nesprávném právním hodnocení skutku, jehož spácháním byl uznán vinným.
Jak ovšem vyplývá z ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu, důvodem dovolání nemůže být samo o sobě nesprávné skutkové zjištění, neboť takový důvod zde zahrnut není. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. řádu). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. řádu).
Proto při posuzování oprávněnosti tvrzení o existenci dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. V trestní věci obviněného B. K. to pak znamená, že pro dovolací soud je rozhodující skutkové zjištění, podle něhož obviněný spáchal skutek tak, jak je uvedeno v rozsudku soudu prvního stupně, s jehož skutkovými závěry se ztotožnil i soud odvolací. Takto popsanému skutkovému stavu pak odpovídá právní závěr vyjádřený v posouzení skutku jako pokusu trestného činu ublížení na zdraví podle §8 odst. 1 tr. zák. k §222 odst. 1 tr. zák. a dvou trestných činů násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle §197a tr. zák.
Použitou právní kvalifikaci podle citovaných ustanovení odůvodňují všechny skutkové okolnosti, které jsou do popisu skutku zahrnuty a které vyjadřují naplnění příslušných zákonných znaků uvedených trestných činů, resp. pokusu trestného činu. Proto nelze přisvědčit ani další námitce obviněného spočívající v tom, že v důsledku násilí, které vedl proti poškozené, nemohlo dojít k následku ve formě těžké újmy na zdraví, a nebylo proto namístě jeho jednání hodnotit jako pokus trestného činu ublížení na zdraví podle §8 odst. 1 a §222 odst. 1 tr. zák. Soud prvního stupně ve výroku o vině pod bodem 1. shora zmíněného rozsudku podrobně popsal okolnosti útoku obviněného vůči poškozené tak, jak tuto problematiku uzavřel na základě provedeného dokazování. Je zde mimo jiné vyjádřena skutečnost, že obviněný poté, co poškozená po předchozích úderech do obličeje a hlavy, upadla na zem, kopal poškozenou do oblasti pravého boku a pánve, přičemž poškozená se nacházela v době rekonvalescence po operativním porodu tzv. císařským řezem, tedy v době šestinedělí. S těmito skutkovými závěry se posléze ztotožnil i soud odvolací. V předmětném výroku je uveden i závěr soudu o možných podstatně závažnějších následcích útoku obviněného, než jaké byly poškozené způsobeny, a spočívajících v možnosti vzniku vnitřního zranění, vnitřního krvácení a v krajním případě i v možnosti ohrožení života poškozené. Následná právní kvalifikace útoku obviněného je potom provedena správně a bez vad a Nejvyšší soud se s ní plně ztotožňuje, neboť tento útok bezprostředně směřoval ve smyslu §8 odst. 1 tr. zák. k naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák., avšak k jeho dokonání nedošlo. Současně lze doplnit, že stejnou výhradu obviněný uplatňoval již i v řízení před odvolacím soudem, který se s ní v odůvodnění napadeného usnesení náležitě a bezezbytku vypořádal.
Rozhodnutí napadené dovoláním obviněného B. K. tedy nespočívá na nesprávném právním posouzení skutku ani na jiném nesprávném hmotně právním posouzení, proto jím uváděný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu není dán. Obviněný především nezpochybňuje právní závěry učiněné v napadeném rozhodnutí, ale své výhrady v dovolání částečně zaměřuje zejména proti správnosti skutkových zjištění, která se stala podkladem pro příslušné právní posouzení skutku, resp. brojí proti tomu, že tato skutková zjištění nejsou úplná. Samotná skutková zjištění, přestože mohou mít vliv na právní posouzení skutku nebo na jiné hmotně právní posouzení, ani hodnocení důkazů provedené soudy prvního a druhého stupně, na jehož podkladě byl skutkový stav zjištěn, ovšem Nejvyšší soud nemůže v dovolacím řízení přezkoumávat, jak bylo výše zdůrazněno.
Pokud tedy obviněný B. K. uplatnil výhradu i vůči provedené právní kvalifikaci skutků, která se opírá o nesprávné použití ustanovení §222 odst. 1 tr. zák., učinil tak správně prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Z výše uvedeného však vyplývá, že Nejvyšší soud se s námitkami obviněného v tomto směru neztotožnil, protože plně přisvědčil závěrům soudů prvního a druhého stupně a v jejich rozhodnutích neshledal nesprávné právní posouzení skutku ani jiné nesprávné hmotně právní posouzení. V této části bylo proto dovolání obviněného shledáno zjevně neopodstatněným.
Obviněný současně zaměřil své dovolání i do výroku o trestu s tím, že uložený trest považuje za nepřiměřeně přísný. K tomu Nejvyšší soud uvádí, že výrok o trestu lze napadat dovoláním především prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, tzn. za situace, kdy byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Takové okolnosti však v předmětné trestní věci nenastaly a obviněný B. K. jejich existenci ani netvrdí. Pouze z důvodu domnělé nepřiměřenosti uloženého trestu nelze odsuzující rozsudek napadnout dovoláním. Ani uvedená námitka obviněného proto nenaplňuje uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu a současně ani žádný jiný z dovolacích důvodů ve smyslu §265b odst. 1 tr. řádu.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu po novele provedené zákonem č. 200/2002 Sb. je podle jeho první alternativy, na kterou obviněný odkazuje, dán, pokud bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Uvedený dovolací důvod je důvodem procesním, který má zabránit porušení práva na přístup strany k druhé instanci, a to zejména ve formě odmítnutí nebo zamítnutí opravného prostředku bez věcného přezkoumání napadeného rozhodnutí. Odvolání obviněného B. K. však bylo v souladu se zákonem a v řádně provedeném odvolacím řízení podle §254 tr. řádu věcně přezkoumáno a za dodržení stanovených podmínek odvolací soud podle §256 tr. řádu rozhodl o zamítnutí odvolání, protože ho neshledal důvodným. Procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí odvolacího soudu tedy splněny byly, neboť nedošlo k omezení obviněného v přístupu k odvolacímu soudu a tudíž nemohlo dojít ani k naplnění zmíněného dovolacího důvodu.
Nejvyšší soud konstatuje, že v posuzovaném dovolání sice byly citovány zákonné důvody podmiňující podání tohoto mimořádného opravného prostředku, a to podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu, avšak konkrétní argumenty obsažené v dovolání vycházejí v převážné části z důvodů jiných, které v zákoně jako dovolací důvody uvedeny nejsou. Předmětem dovolacích námitek se totiž staly zejména tvrzené nedostatky ve skutkových zjištěních soudů činných ve věci a v jimi provedeném hodnocení důkazů, popřípadě též v nesprávném postupu odvolacího soudu. Zde je třeba zdůraznit, že obsah konkrétně uplatněných námitek, tvrzení i právních názorů, o něž se v dovolání opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí skutečně věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. řádu, ale nestačí jen formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Obviněný však současně své dovolání částečně opřel o námitku spočívající v nesprávném právním posouzení povahy a závažnosti újmy na zdraví poškozené, která jí hrozila z útoku obviněného. V tomto směru jde o námitku, která by za jiných okolností mohla být dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ovšem Nejvyšší soud ji z výše uvedených důvodů neshledal opodstatněnou. Podané dovolání proto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl jako zjevně neopodstatněné, aniž přezkoumával zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí nebo správnost řízení mu předcházející. Jde totiž o závěr, který lze učinit pouze na podkladě spisu a obsahu dovolání, aniž bylo třeba opatřovat další vyjádření dovolatele nebo dokonce doplňovat řízení důkazy podle §265r odst. 7 tr. řádu. Podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu mohl Nejvyšší soud takto rozhodnout v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 30. října 2002
Předseda senátu:
JUDr. František P ú r y