ECLI:CZ:NS:2002:5.TDO.996.2002.1
sp. zn. 5 Tdo 996/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 4. prosince 2002 o dovolání, které podala obviněná M. L., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 12. 6. 2002, sp. zn. 12 To 195/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 2 T 492/2001, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Obviněná M. L. byla rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne 4. 4. 2002, sp. zn. 2 T 492/2001, uznána vinnou trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., který spáchala tím, že od přesněji nezjištěné doby na počátku roku 2000 do 31. 7. 2001 v obci S., okr. N., ve svém bydlišti v domě č. 923 v R. ulici a okolí opakovaně ve více případech prodávala omamnou látku heroin za cenu 1 ks „psaníčka“ po 200,- Kč, a to nejméně 14-ti osobám a z tohoto počtu nejméně 1 osobě mladší 18 let.
Za to byla obviněná M. L. podle §187 odst. 2 tr. zák. odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání 5 let, k jehož výkonu byla podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazena do věznice s ostrahou. Dále jí byl podle §55 odst. 1 písm. a), b) tr. zák. uložen trest propadnutí věci.
Citovaný rozsudek Okresního soudu v Nymburce napadla obviněná M. L. odvoláním, které Krajský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 12. 6. 2002, sp. zn. 12 To 195/2002, podle §256 tr. řádu jako nedůvodné zamítl. Opis uvedeného usnesení byl obviněné doručen dne 22. 7. 2002, její obhájkyni dne 23. 7. 2002 a příslušnému státnímu zastupitelství dne 19. 7. 2002.
Zmíněné usnesení Krajského soudu v Praze napadla obviněná M. L. dne 23. 9. 2002 dovoláním, a to s odkazem na důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g) a k) tr. řádu. V odůvodnění dovolání uvádí, že byla závislá na droze heroin, který si kupovala pro vlastní potřebu. V několika případech ho potom poskytla bezplatně svým známým. Pokud někteří svědkové potvrzují, že jim drogu prodávala, pak obviněná trvá na tom, že se jejich výpovědi nezakládají na pravdě. V případě mladistvého vypovídajícího jako utajený svědek pod jménem J. N. obviněná uvádí, že mu žádnou drogu neprodávala, jeho výpověď považuje za rozporuplnou, přičemž obviněná poukazuje na tu část výpovědi tohoto svědka, v níž uvádí, že se ho na věk neptala. Jak dále obviněná napadenému rozhodnutí vytýká, při hodnocení důkazů bylo přihlédnuto pouze k tvrzením svědků, kteří byli jako uživatelé drog nevěrohodní a jejichž výpovědi byly rozporuplné. Podle názoru obviněné byla použita právní kvalifikace, která nemá podklad ve zjištěném stavu věci, protože jednání obviněné mělo být posuzováno podle ustanovení §187 odst. 1 tr. zák.
Závěrem podaného dovolání obviněná M. L. navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Praze i rozsudek soudu prvního stupně a aby přikázal Okresnímu soudu v Nymburce, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupkyně prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství k podanému dovolání obviněné M. L. uvedla, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu je dán v případě existence procesních vad, které vedou k tzv. zmatečnosti rozhodnutí. V předmětné trestní věci však žádná taková vada dána není. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu pak státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství především konstatuje, že obviněná namítá zejména nesprávnost ve skutkových zjištěních, která však dovolací soud není oprávněn přezkoumávat. K námitce obviněné týkající se nesprávného použití právní kvalifikace podle §187 odst. 2 písm. b) tr. zák. má potom státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství za to, že v tomto směru je dovolání zjevně neopodstatněné. Závěrem proto navrhuje dovolání obviněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítnout.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) především zkoumal, zda dovolání obsahuje všechny obsahové a formální náležitosti, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom Nejvyšší soud dospěl k následujícím závěrům:
Podle §265a odst. 1 tr. řádu lze dovoláním napadnout pouze pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. V posuzovaném případě je napadeným rozhodnutím usnesení Krajského soudu v Praze jako odvolacího soudu, jímž bylo zamítnuto odvolání obviněné M. L. podané proti rozsudku, kterým byla uznána vinnou a byl jí uložen trest [§265a odst. 2 písm. a), h) tr. řádu]. Proti takovému druhu rozhodnutí je dovolání obecně přípustné. Dovolání podala obviněná prostřednictvím obhájkyně JUDr. M. J., bylo proto podáno osobou oprávněnou podle §265d odst. 1 písm. b) a odst. 2 tr. řádu. K podání dovolání došlo u Okresního soudu v Nymburce dne 23. 9. 2002, tj. v místě a ve lhůtě podle §265e tr. řádu.
V dovolání musí být dále uvedeno, z jakých důvodů je rozhodnutí napadáno, a to s odkazem na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo 265b odst. 2 tr. řádu, o které se dovolání opírá (§265f odst. 1 tr. řádu). Obviněná M. L. poukazuje na důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy na to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, a dále odkázala na důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu, ovšem jeho naplnění následně spatřuje v tom, že odvolací soud rozhodl o zamítnutí jejího odvolání, aniž byly pro takové rozhodnutí splněny podmínky. K tomu Nejvyšší soud uvádí, že dne 24. 5. 2002 nabyla účinnosti novela trestního řádu provedená zákonem č. 200/2002 Sb., která zaměnila a částečně doplnila text dovolacích důvodů uvedených do účinnosti zmíněné novely v §265b odst. 1 písm. k) a l) tr. řádu. Z obsahu dovolání obviněné M. L. je potom zřejmé, že obviněná opírá svůj mimořádný opravný prostředek nikoli o důvod podle §265b odst. 1 písm. k) nyní účinného tr. řádu, tedy po jeho novele provedené zákonem č. 200/2002 Sb., nýbrž ve skutečnosti o důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu po této novelizaci, který je naplněn, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu.
Uplatněné dovolací důvody obviněná M. L. konkretizovala tím, že ve věci dříve činné soudy nesprávně hodnotily důkazy, když přihlédly k rozporuplným výpovědím nevěrohodných svědků, neboť ona sama drogu neprodávala, především nikoli mladistvému vystupujícímu pod jménem J. N., přičemž tomu měla také odpovídat právní kvalifikace skutku. Existenci dovolacího důvodu tak obviněná spatřuje primárně v nesprávných skutkových zjištěních, která byla ve věci učiněna soudy obou stupňů, a v jimi provedeném nesprávném hodnocení důkazů.
Jak ovšem vyplývá z ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu, důvodem dovolání nemůže být samo o sobě nesprávné skutkové zjištění, neboť takový důvod zde zahrnut není. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. řádu). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. řádu).
Pokud jde o posuzování oprávněnosti tvrzení o existenci dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, je dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. V trestní věci obviněné M. L. to pak znamená, že pro dovolací soud je rozhodující skutkové zjištění, podle něhož obviněná spáchala skutek tak, jak je uvedeno v rozsudku soudu prvního stupně, s jehož skutkovými závěry se ztotožnil i soud odvolací. Takto popsanému skutkovému stavu pak odpovídá právní závěr vyjádřený v posouzení skutku jako trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. Soudy obou stupňů učinily mimo jiné skutkové zjištění, které obviněná zpochybňuje, a to že prodala omamnou látku heroin též osobě mladší než 18 let, přičemž o tomto věku podle okolností a svých poměru vědět měla a mohla. Této skutkové okolnosti pak zcela odpovídá i použití přísnější právní kvalifikace podle §187 odst. 2 písm. b) tr. zák., jak to podrobně odůvodnil v napadeném rozhodnutí odvolací soud.
Rozhodnutí napadené dovoláním obviněné M. L. tedy nespočívá na nesprávném právním posouzení skutku ani na jiném nesprávném hmotně právním posouzení, proto dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu uváděný obviněnou není dán. Obviněná navíc v podstatě nezpochybňuje právní závěry učiněné v napadeném rozhodnutí, ale své výhrady v dovolání zaměřuje prakticky jen proti správnosti skutkových zjištění, která se stala podkladem pro příslušné právní posouzení skutku, resp. brojí proti tomu, že soudy obou stupňů vadně hodnotily provedené důkazy, zejména výpovědi svědků. Samotná skutková zjištění, přestože mohou mít vliv na právní posouzení skutku nebo na jiné hmotě právní posouzení, ani hodnocení důkazů provedené soudy prvního a druhého stupně, na jehož podkladě byl skutkový stav zjištěn, ovšem Nejvyšší soud nemůže v dovolacím řízení přezkoumávat, jak bylo výše zdůrazněno.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu po novele provedené zákonem č. 200/2002 Sb. je podle jeho první alternativy, kterou obviněná výslovně cituje, dán, pokud bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Uvedený dovolací důvod je procesním důvodem, který má zabránit porušení práva na přístup strany k druhé instanci, jestliže se tak stalo v důsledku odmítnutí nebo zamítnutí opravného prostředku bez věcného přezkoumání napadeného rozhodnutí. Odvolání obviněné M. L. však bylo v souladu se zákonem a v řádně provedeném odvolacím řízení podle §254 tr. řádu věcně přezkoumáno a za dodržení stanovených podmínek odvolací soud podle §256 tr. řádu rozhodl o zamítnutí odvolání, protože ho neshledal důvodným. Procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí odvolacího soudu tedy splněny byly, neboť nedošlo k omezení obviněné v přístupu k odvolacímu soudu a tudíž nemohlo dojít ani k naplnění zmíněného dovolacího důvodu.
Nejvyšší soud konstatuje, že v posuzovaném dovolání sice byly citovány zákonné důvody podmiňující podání tohoto mimořádného opravného prostředku, a to podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu, avšak konkrétní argumenty obsažené v dovolání vycházejí z důvodů jiných, které v zákoně jako dovolací důvody uvedeny nejsou. Předmětem dovolacích námitek se totiž staly tvrzené nedostatky ve skutkových zjištěních obou soudů činných ve věci a v jimi provedeném dokazování. Zde je třeba zdůraznit, že obsah konkrétně uplatněných námitek, tvrzení i právních názorů, o něž se v dovolání opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí skutečně věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. řádu, ale nestačí jen formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Nejvyšší soud tedy dospěl k závěru, že obviněná M. L. i přes svůj odkaz na konkrétní zákonná ustanovení podala dovolání z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným podle §265b tr. řádu. Proto dovolací soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, aniž věcně přezkoumal zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí a řízení mu předcházející, dovolání obviněné odmítl a mohl tak rozhodnout podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 4. prosince 2002
Předseda senátu:
JUDr. František P ú r y