ECLI:CZ:NS:2002:6.TDO.1034.2002.1
sp. zn. 6 Tdo 1034/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 5. 12. 2002 dovolání obviněného J. G., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici H. a dovolání nejvyšší státní zástupkyně, podané ve prospěch i v neprospěch obviněných M. D., a R. Ch., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 4. 2002, sp. zn. 3 To 63/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 32 T 7/2001, a rozhodl takto:
I. Dovolání obviněného J. G. se podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítá .
II. Z podnětu dovolání nejvyšší státní zástupkyně se podle §265l odst. 2 tr. řádu přikazuje Vrchnímu soudu v Olomouci, aby ohledně obviněných M. D. a R. Ch. r o z h o d l o chybějícím výroku napadeného rozhodnutí.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 2. 2002, sp. zn. 32 T 7/2001, byli obvinění J. G., P. K., M. D. a R. Ch. uznáni vinnými trestným činem padělání a pozměňování peněz podle §140 odst. 1 tr. zák., kterého se měli dopustit tím, že:
1. obviněný J. G. v přesně nezjištěné době do konce roku 2000 si na blíže nezjištěném místě a za blíže nezjištěných okolností opatřil nejméně 116 ks padělaných bankovek v hodnotě po 5.000,- Kč, emise roku 1993 ČNB, různých sériových čísel, zhotovených čtyřbarevným autotypickým tiskem z plochy v kombinaci s injektovým tiskem číslování, celkem v úhrnné nominální hodnotě 580.000,- Kč, a v prosinci 2000 je předal P. K., aby je za přesně neurčenou provizi prodal dalším distributorům v kurzu 25 % nominální hodnoty, v lednu 2001 od P. K. odebral zpět 20 ks těchto padělků, s nimiž naložil dosud nezjištěným způsobem a současně mu přislíbil dodání dalších takových padělků v nominální hodnotě 4 až 5 mil. Kč,
2. obviněný P. K. v přesně nezjištěný den v prosinci 2000 v H. převzal po předchozí dohodě od J. G. 116 ks padělaných bankovek v nominální hodnotě po 5.000,- Kč, emise 1993 ČNB, různých sériových čísel, jak jsou blíže popsány pod bodem 1. s tím, že je bude dále prodávat vhodným zájemcům v kurzu 25 % z jejich nominální hodnoty a takto budou uvedeny do oběhu, v lednu 2001 z těchto padělků J. G. na jeho žádost vrátil 20 ks a následně v blíže nezjištěné době v lednu 2001 do 14. 1. 2001 v H., v restauraci S., předal M. D. a R. Ch. 4 ks těchto padělků jako vzorky, aby pro ně zajistili vhodného kupce, a to až do celkové nominální hodnoty nejméně 4 mil. Kč, a dne 30. 1. 2001 tamtéž, v Motorestu S., P. K. prodal muži, vystupujícímu pod jménem A. N., za 10.000,- Kč 26 ks těchto padělků v nominální hodnotě po 5.000,- Kč, tedy celkem v nominální hodnotě 130.000,- Kč, aby byly uvedeny do oběhu, načež byl P. K. zadržen Policií ČR a bylo u něj zjištěno dalších 70 ks těchto padělků,
3. obvinění M. D. a R. Ch. v přesně nezjištěný den v lednu 2001 do 14. 1. 2001 v H., v restauraci S., převzali od P. K. 4 ks padělaných bankovek v nominální hodnotě po 5.000,- Kč, emise roku 1993 ČNB, jako vzorky, aby za blíže neurčenou provizi vyhledali případné zájemce o jejich koupi v celkové nominální hodnotě nejméně 4 mil. Kč a tím je uvedli do oběhu, což neučinili a dne 17. 1. 2001 byli oba v P. zadrženi Policií ČR a 3 ks těchto padělků byly u nich zajištěny.
Za tento trestný čin byli podle §140 odst. 1 tr. zák. odsouzeni obviněný J. G. k trestu odnětí svobody v trvání šesti let se zařazením do věznice s ostrahou, obviněný P. K. k trestu odnětí svobody v trvání pěti let se zařazením do věznice s ostrahou, obviněný M. D. k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků se zařazením do věznice s dozorem a obviněný R. Ch. k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání tří let.
Proti tomuto rozsudku podali obvinění M. D., P. K., J. G. a Krajský státní zástupce v Ostravě odvolání, na základě kterých Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 25. 4. 2002, sp. zn. 3 To 63/2002, z podnětu odvolání státního zástupce podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. řádu napadený rozsudek krajského soudu částečně zrušil ve výroku o vině a trestu u obviněných J. G. a P. K. a podle §259 odst. 3 tr. řádu nově rozhodl tak, že uznal na stejném skutkovém základě zjištěným soudem prvého stupně obviněného J. G. a P. K. vinnými přípravou k trestnému činu padělání a pozměňování peněz podle §7 odst. 1, §140 odst. 2 tr. zák., za což byli odsouzeni obviněný J. G. podle §140 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání sedmi a půl roku se zařazením do věznice s ostrahou a obviněný P. K. podle §140 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání sedmi roků se zařazením do věznice s ostrahou. Dalším výrokem citovaného rozsudku Vrchní soud v Olomouci odvolání obviněných M. D., P. K. a J. G. podle §256 tr. řádu zamítl jako nedůvodná.
Podle tzv. dodejek a doručenky, založených v trestním spisu, byl rozsudek vrchního soudu doručen dne 10. 7. 2002 Krajskému státnímu zastupitelství v Ostravě, obviněnému J. G. a jeho obhájkyni JUDr. J. M., stejně jako obviněnému P. K. a jeho obhájci JUDr. M. K. Ze spisového materiálu je dále patrno, že obviněný R. Ch. byl stíhán jako uprchlý ve smyslu §302 a násl. tr. řádu, a tudíž rozhodnutí odvolacího soudu bylo ve smyslu §306 odst. 1 tr. řádu doručeno dne 10. 7. 2002 jeho obhájci Mgr. L. P. Ze spisového materiálu rovněž vyplývá, že obviněnému M. D. se nepodařilo přes opakované pokusy předmětný rozsudek doručit z důvodu jeho dlouhodobé nepřítomnosti v místě trvalého pobytu, neboť se jmenovaný zdržuje ve státě I. Nicméně přípisem ze dne 27. 6. 2002 obviněný zplnomocnil svou obhájkyni, JUDr. J. P., k přijímání písemností, přičemž citované rozhodnutí vrchního soudu bylo jmenované obhájkyni doručeno dne 10. 7. 2002.
K dovolání obviněného J. G.:
Obviněný J. G. napadl prostřednictvím své obhájkyně JUDr. J. M. shora citovaný rozsudek odvolacího soudu u Krajského soudu v Ostravě dovoláním dne 25. 7. 2002, a to z důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť má za to, že soudy obou stupňů nesprávně posoudily celou důkazní situaci, učinily nesprávný závěr o vině a z rozhodnutí vyplývá extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a právními závěry obou soudů. Obviněný v tomto ohledu uvedl, že se trestné činnosti kladené mu za vinu nedopustil, a v rámci dokazování nebyl zajištěn žádný důkaz svědčící proti němu, vyjma rozporuplné výpovědi spoluobviněného P. K., s nímž však nebyla provedena konfrontace, a rovněž domovní prohlídka nebo záznamy z odposlechů telefonních hovorů nesvědčí v neprospěch dovolatele. V petitu dovolání obviněný J. G. navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozsudek vrchního soudu a přikázal soudu krajskému, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, kterému byl ve smyslu ustanovení §265h odst. 2 tr. řádu doručen dne 12. 8. 2002 opis dovolání s upozorněním, že se může k dovolání písemně vyjádřit a souhlasit s jeho případným projednáním v neveřejném zasedání ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu, navrhl v písemném vyjádření ze dne 16. 8. 2002, sp. zn. 1 NZo 541/2002, aby bylo dovolání obviněného odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b), e) tr. řádu, neboť jej shledal zčásti zjevně neopodstatněným, zčásti podaným z jiného důvodu než je uveden v ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§265c tr. řádu) při posuzovaní podaného dovolání nejprve zjišťoval, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. řádu. Podle odst. 1 tohoto ustanovení lze napadnout dovoláním pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, pokud soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští, přičemž v §265a odst. 2 písm. a) až písm. h) tr. řádu jsou taxativně vypočtena rozhodnutí, která je možno považovat za rozhodnutí ve věci samé. Napadat je možno jen výroky těchto rozhodnutí, neboť podle §265a odst. 4 tr. řádu je dovolání jen proti důvodům rozhodnutí zákonem výslovně vyloučeno.
V uvedených ohledech dovolací soud shledal dovolání obviněného J. G. přípustným podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, neboť z písemného odůvodnění dovolání vyplývá, že obviněný jednak napadá rozsudek odvolacího soudu v té části, kterou byl uznán vinným a byl mu uložen trest, jednak napadá toto rozhodnutí, pokud jím byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku soudu prvého stupně. Proto se Nejvyšší soud mohl v návaznosti na tento závěr zabývat otázkou, zda byla zachována lhůta a místo k podání dovolání ve smyslu §265e tr. řádu.
Ze spisového materiálu v posuzované věci vyplývá, že trestní stíhání obviněného J. G. bylo pravomocně skončeno rozhodnutím odvolacího soudu dne 25. 4. 2002, přičemž opis rozsudku byl doručen obviněnému J. G. i jeho obhájkyni JUDr. J. M. dne 10. 7. 2002. Dovolání podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně dne 25. 7. 2002 u Krajského soudu v Ostravě, z čehož je patrno, že dvouměsíční dovolací lhůta byla ve smyslu §265e odst. 1 a odst. 2 tr. řádu zachována.
Nejvyšší soud současně zjišťoval, zda dovolání obviněného J. G. splňuje veškeré obsahové náležitosti zakotvené v ustanovení §265f odst. 1 tr. řádu, podle něhož musí být v dovolání vedle obecných náležitostí podání uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, který výrok, v jakém rozsahu i z jakých důvodů napadá a čeho se dovolatel domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu s odkazem na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu nebo §265b odst. 2 tr. řádu, o které se dovolání opírá.
V této souvislosti Nejvyšší soud České republiky posuzoval, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za některý z důvodů uvedených v citovaném ustanovení zákona, neboť existence dovolacího důvodu je zároveň nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. řádu.
Obviněný J. G. své dovolání výslovně opřel o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který lze aplikovat, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Důvodem dovolání ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu nemůže být nesprávné skutkové zjištění nalézacího či odvolacího soudu, jelikož právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění soudu vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku, která jsou pak blíže rozvedena v jeho odůvodnění. Přezkoumávané rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku zejména tehdy, pokud je v rozporu právní posouzení skutku uvedené ve výroku rozhodnutí se skutkem, jak je ve výroku rozhodnutí popsán.
Z takto vymezeného důvodu dovolání vyplývá, že Nejvyšší soud není oprávněn přezkoumávat a hodnotit postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů, je povinen vycházet z jejich skutkového zjištění a v návaznosti na tento skutkový stav pak hodnotí hmotně právní posouzení skutku, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit, a to ani na základě případného doplňování dokazování či v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů.
Tento závěr vyplývá rovněž z toho, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. řádu, není další instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu §2 odst. 5, odst. 6 tr. řádu, popřípadě do pozice soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem. Nutno rovněž zdůraznit, že z hlediska nápravy skutkových vad obsahuje trestní řád další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. řádu) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. řádu).
Z vymezení obsahu dovolání v ustanovení §265f odst. 1 tr. řádu a zejména ze znění ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu je třeba dovodit, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být v podaném dovolání skutečně tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí.
V tomto ohledu dovolání obviněného J. G. nemůže obstát, neboť z obsahu podaného dovolání vyplývá, že ačkoliv dovolatel uvádí jako důvod svého dovolání §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, jeho námitky směřují výhradně vůči skutkovým zjištěním soudu prvého i druhého stupně, přičemž ve vytýkaných vadách je až následně spatřováno údajné nesprávné hmotně právní posouzení skutku. V posuzovaném dovolání tedy obviněný sice citoval jeden ze zákonných důvodů k podání dovolání, avšak konkrétní argumenty obsažené v dovolání vycházejí z důvodů jiných, které v zákoně uvedeny nejsou. V takovém případě nebyl uplatněn důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, ale důvod jiný, založený na obviněným namítaných pochybnostech o správnosti skutkových zjištění. Takový důvod pro podání dovolání však v ustanovení §265b tr. řádu uveden není.
S ohledem na tyto skutečnosti dospěl Nejvyšší soud České republiky k závěru, že námitky obviněného J. G., uplatněné v dovolání, neodpovídají důvodu předpokládanému v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, a proto shledal, že dovolání bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b odst. 1 tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky tudíž v předmětné věci postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu a v neveřejném zasedání konaném ve smyslu §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu dovolání obviněného J. G. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu, aniž by Nejvyšší soud mohl postupovat podle ustanovení §265i odst. 3, odst. 4 tr. řádu.
K dovolání nejvyšší státní zástupkyně
Nejvyšší státní zástupkyně podala u Krajského soudu v Ostravě proti shora citovanému rozsudku Vrchního soudu v Ostravě dne 5. 8. 2002 dovolání ve prospěch i v neprospěch obviněných M. D. a R. Ch. Dovolání opřela o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu, neboť napadeným rozsudkem nebylo rozhodnuto o odvolání státního zástupce podaném v neprospěch obviněných M. D. a R. Ch. proti rozsudku soudu prvého stupně.
V písemném odůvodnění nejvyšší státní zástupkyně namítla, že ačkoliv státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Ostravě podal odvolání v neprospěch všech čtyř obviněných, vrchní soud rozhodl pouze o odvolání státního zástupce ohledně obviněných J. G. a P. K., avšak citovaný rozsudek neobsahuje výrok, kterým by bylo rozhodnuto o odvolání státního zástupce podaném v neprospěch obviněných M. D. a R. Ch., přičemž pouze z jeho odůvodnění lze zjistit, že v tomto ohledu soud neshledal odvolání státního zástupce důvodným. Nejvyšší státní zástupkyně poukázala na ustanovení §254 odst. 4 tr. řádu, z něhož vyplývá povinnost odvolacího soudu přezkoumat pouze tu část rozsudku, která se týká osoby, ohledně níž bylo podáno odvolání, a tudíž odvolání podané ohledně jednotlivých obviněných jsou relativně samostatná, bez ohledu na to, že byla vyhotovena v jediném podání. Odvolací soud měl tedy rozhodnout samostatným výrokem i o odvolání zbývajících obviněných.
Absencí shora zmíněného výroku došlo k porušení zákona ve prospěch i neprospěch obviněných M. D. a R. Ch., neboť jednak nebylo výslovně deklarováno, jakým způsobem soud o odvolání státního zástupce podaném v neprospěch těchto obviněných rozhodl, jednak státnímu zástupci byla odňata možnost v tomto rozsahu citovaný rozsudek napadnout dovoláním z některého jiného důvodu uvedeného v ustanovení §265 odst. 1 tr. řádu než z důvodu uvedeného pod písm. k).
V petitu svého dovolání nejvyšší státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265l odst. 2 tr. řádu bez zrušení napadeného rozsudku přikázal Vrchnímu soudu v Olomouci, aby o odvolání státního zástupce, podaném v neprospěch obviněných M. D. a R. Ch. proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 2. 2002, sp. zn. 32 T 7/2001 rozhodl a rovněž vyslovila souhlas s tím, aby Nejvyšší soud České republiky event. rozhodl ve věci ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Obviněný R. Ch. zaslal prostřednictvím svého obhájce Mgr. L. P. dne 13. 8. 2002 vyjádření k dovolání nejvyšší státní zástupkyně, v němž uvedl, že ačkoliv v písemném vyhotovení rozsudku chybí předmětný výrok, napadené rozhodnutí bylo správně vyhlášeno, a tudíž je nutno zvážit, zda nepostačuje vydání opravného rozhodnutí, jež by napravilo písařskou chybu. Pro případ, že Nejvyšší soud shledá dovolání důvodným, souhlasí ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu s projednáním dovolání v neveřejném zasedání. Obviněný M. D. se k dovolání nejvyšší státní zástupkyně nevyjádřil.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§265c tr. řádu) při posuzování dovolání podaného nejvyšší státní zástupkyní nejprve zkoumal, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. řádu, přičemž shledal dovolání nejvyšší státní zástupkyně přípustným podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. řádu, neboť napadá rozhodnutí odvolacího soudu v té části, kterou měl být zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byli obvinění M. D. a R. Ch. uznáni vinnými a byl jim uložen trest /§265a odst. 2 písm. a) tr. řádu/. Nejvyšší soud se proto mohl v návaznosti na tento závěr zabývat otázkou, zda byla zachována lhůta a místo k podání dovolání ve smyslu ustanovení §265e tr. řádu.
Ze spisového materiálu vyplývá, že opis rozsudku odvolacího soudu byl doručen Krajskému státnímu zastupitelství v Ostravě dne 10. 7. 2002, přičemž dovolání podala nejvyšší státní zástupkyně u Krajského soudu v Ostravě dne 5. 8. 2002. Z toho je zřejmé, že dvouměsíční dovolací lhůta byla ve smyslu §265e odst. 1 tr. řádu zachována.
Nejvyšší soud současně zjišťoval, zda dovolání nejvyšší státní zástupkyně splňuje veškeré obsahové náležitosti zakotvené v ustanovení §265f odst. 1 tr. řádu. V této souvislosti dovolací soud posuzoval, zda nejvyšší státní zástupkyní uplatněný dovolací důvod lze považovat za některý z důvodů uvedených v citovaném ustanovení zákona, neboť existence dovolacího důvodu je zároveň nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3, odst. 4, odst. 5 tr. řádu.
Dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu lze aplikovat, pokud nebyl učiněn určitý výrok, který tak v napadeném rozhodnutí chybí a činí jeho výrokovou část neúplnou nebo určitý výrok učiněn byl, ale není úplný. Nejvyšší státní zástupkyně přitom důvod dovolání spatřuje právě ve skutečnosti, že odvolací soud nerozhodl samostatným výrokem o odvolání státního zástupce podaného v neprospěch obviněných M. D. a R. Ch., v důsledku čehož tento výrok v napadeném rozsudku odvolacího soudu chybí.
Nejvyšší soud České republiky v návaznosti na tato zjištění konstatoval, že dovolání nejvyšší státní zástupkyně splňuje veškeré obsahové náležitosti, opírá se o zákonem stanovený dovolací důvod a bylo podáno oprávněnou osobou řádně a včas, a tudíž přezkoumal podle §265i odst. 3, odst. 4, odst. 5 tr. řádu zákonnost a odůvodněnost napadených výroků rozsudku i předcházející řízení, přičemž dospěl k následujícím závěrům:
Ze spisového materiálu vyplývá, že proti rozsudku nalézacího soudu podali odvolání obviněný J. G., brojící proti výroku o vině i trestu, obviněný P. K., brojící proti výroku o trestu, obviněný M. D., brojící rovněž proti výroku o trestu, a dále podal krajský státní zástupce odvolání v neprospěch všech obviněných, brojící proti výroku o vině i trestu.
Vrchní soud v Olomouci změnil rozsudkem ze dne 25. 4. 2002, sp. zn. 3 To 63/2002, z podnětu odvolání krajského státního zástupce částečně ve výroku o vině a trestu rozsudek Krajského soudu v Ostravě u obviněných J. G. a P. K. a podle §259 odst. 3 tr. řádu nově právně kvalifikoval jednání těchto obviněných jako přípravu k trestnému činu padělání a pozměňování peněz podle §7 odst. 1, §140 odst. 2 tr. zák., čemuž přizpůsobil uložené tresty (výrok pod bodem I. rozsudku). Podle §256 tr. řádu odvolání obviněných M. D., P. K. a J. G. zamítl jako nedůvodná (výrok pod bodem II. rozsudku).
Pokud jde o obviněné M. D. a R. Ch., vrchní soud na str. 12 odůvodnění svého rozsudku v rámci úvah o právní kvalifikaci skutku uvedl, že nalézací soud podřadil skutkovým zjištěním u těchto dvou obviněných odpovídající právní kvalifikaci, a tudíž se s právními závěry nalézacího soudu ztotožnil. Z uvedeného je patrno, že odvolací soud dospěl k závěru o nedůvodnosti odvolání státního zástupce podaného v neprospěch obviněných M. D. a R. Ch., avšak tuto skutečnost již nevyjádřil ve výroku svého rozsudku zamítnutím odvolání státního zástupce podaného ohledně těchto obviněných podle §256 tr. řádu. Takový výrok tedy v napadeném rozsudku chybí.
Podle ustanovení §254 odst. 4 tr. řádu, byla-li odvoláním napadena část rozsudku týkající se jen některé z více osob, o nichž bylo rozhodnuto týmž rozsudkem, odvolací soud přezkoumá podle §254 odst. 1 tr. řádu pouze tu část rozsudku a předcházejícího řízení, která se týká této osoby. Z dikce tohoto ustanovení je zřejmé, že pokud odvolací soud přezkoumává rozsudek, jímž bylo rozhodnuto ohledně několika obviněných, je jeho přezkumná pravomoc vždy vázána na to, kterého z obviněných se odvolání týká, přičemž všechna odvolání podaná ohledně téhož obviněného tvoří relativně uzavřený základ přezkumné pravomoci odvolacího soudu jen ve věci tohoto obviněného. Rozhodne-li tedy odvolací soud o odvolání jednoho obviněného, nemá to samo o sobě žádný význam a důsledky ohledně jiného obviněného. Pokud bylo ohledně dalšího obviněného podáno rovněž odvolání, musí o tomto odvolání odvolací soud rozhodnout výslovným výrokem, jelikož účinky rozhodnutí odvolacího soudu ve vztahu k tomuto dalšímu obviněnému nelze dovozovat z rozhodnutí o odvolání, které bylo podáno ohledně jiného obviněného.
Ze shora uvedeného vyplývá, že odvolání podaná ohledně jednotlivých obviněných jsou relativně samostatná bez ohledu na skutečnost, zda odvolání byla písemně vyhotovena jediným podáním ohledně více obviněných, o nichž bylo rozhodnuto týmž rozsudkem. Rozhodnutí odvolacího soudu tak musí obsahovat vždy výslovný výrok ve vztahu ke každému z těchto obviněných.
Bylo-li tedy státním zástupcem podáno jedním podáním odvolání ohledně více obviněných, o nichž bylo rozhodnuto týmž rozsudkem, musí je odvolací soud považovat za tolik odvolání, kolik je obviněných odvoláním dotčených a v návaznosti na tento závěr rozhodnout tak, aby bylo zřejmé, že je rozhodnuto výrokem o odvolání ohledně každé z těchto osob. Takové odvolání je totiž třeba chápat jako odvolání skládající se z tolika samostatných částí, kolika osob se týká, takže o takovém odvolání není rozhodnuto jako o celku a účinky rozhodnutí odvolacího soudu ve vztahu k jednotlivým osobám nelze dovozovat z toho, jak bylo rozhodnuto o odvolání ohledně některých z nich. To mimo jiné znamená, že v případě, kdy odvolací soud ve vztahu k různým obviněným dojde k různým závěrům o důvodnosti odvolání státního zástupce a shledá takové odvolání důvodným jen u některé z osob, musí to vyjádřit diferencovaným výrokem učiněným výslovně o každém z obviněných, ohledně nichž státní zástupce podal odvolání a nedůvodná odvolání ohledně dalších obviněných podle §256 tr. řádu zamítnout samostatným výrokem rozsudku (viz č. 34/2000 Sb. rozh. tr. nebo rozhodnutí NS pod sp. zn. 8 Tz 86/99).
Dovolací soud tedy na základě shora rozvedených skutečností konstatoval, že v rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 4. 2002, sp. zn. 3 To 63/2002, chybí výrok týkající se odvolání státního zástupce podaného v neprospěch obviněných M. D. a R. Ch.
Nad rámec podaného dovolání pak Nejvyšší soud České republiky považuje za nutné konstatovat, že Vrchní soud v Olomouci vyjma toho, že nepojal do svého rozsudku výslovný výrok, jímž by vyjádřil své rozhodnutí o odvolání státního zástupce podaného v neprospěch obviněných M. D. a R. Ch., přezkoumal rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 2. 2002, sp. zn. 32 T 7/2001, a dospěl k závěrům, s nimiž lze souhlasit. Ze shora rozvedených důvodů však měl odvolací soud odvolání státního zástupce podané ohledně obviněných M. D. a R. Ch. zamítnout jako nedůvodné výrokem podle §256 tr. řádu.
Vzhledem k tomu, že vrchní soud ve skutečnosti projednal i odvolání státního zástupce ohledně obviněných M. D. a R. Ch., Nejvyšší soud České republiky neshledal důvodu, aby z podnětu dovolání nejvyššího státního zástupce napadený rozsudek rušil či jakkoli měnil, a proto ponechal tento rozsudek nedotčený. Pokud tedy v napadeném rozsudku odvolacího soudu chybí výrok, jímž se odvolání státního zástupce ohledně obviněných M. D. a R. Ch. pro nedůvodnost zamítá, představuje tato vada pouze formální neúplnost napadeného rozhodnutí, která je odstranitelná doplněním chybějícího výroku.
Nejvyšší soud České republiky však nepostupoval podle §265m odst. 1 tr. řádu, podle něhož může při zrušení napadeného rozhodnutí sám rozhodnout ve věci rozsudkem, jelikož dospěl k závěru, že s ohledem na ustanovení §265n tr. řádu, podle něhož proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný, a tudíž lze nové dovolání podat pouze proti pravomocnému rozhodnutí soudu v téže věci, pokud bylo učiněno poté, co Nejvyšší soud danému soudu věc přikázal po zrušení napadeného rozhodnutí k novému projednání a rozhodnutí. V případě rozhodnutí podle §265m odst. 1 tr. řádu by v posuzovaném případě došlo ke zkrácení práv oprávněných osob, jež by již nemohly proti rozsudku dovolacího soudu o doplnění chybějícího výroku podat dovolání.
Ze shora rozvedených důvodů tedy Nejvyšší soud postupoval podle §265l odst. 2 tr. řádu a v neveřejném zasedání konaném podle §265r odst. 1 písm. b) tr. řádu přikázal Vrchnímu soudu v Olomouci, aby o chybějícím výroku, jímž se odvolání státního zástupce podané v neprospěch obviněných M. D. a R. Ch. proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 2. 2002, sp. zn. 32 T 7/2001, zamítá, rozhodl.
Poučení: Proti tomuto usnesení o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 5. prosince 2002
Předseda senátu:
JUDr. Zdeněk S o v á k