ECLI:CZ:NS:2002:6.TDO.141.2002.1
sp. zn. 6 Tdo 141/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 22. 5. 2002 dovolání obviněného R. S., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. 2. 2002, sp. zn. 4 To 206/2001 jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 43 T 16/2001, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného R. S. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný R. S. byl rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 19. 10. 2001, sp. zn. 43 T 16/2001 uznán vinným v bodech 1 a 2 pokračujícím trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. a v bodě 3 trestným činem ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák. ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák., kterých se měl dopustit tak, že:
1. dne 21. 2. 2001 v době kolem 21.40 hodin na ulici T. v B. – B. společně s obviněným I. H., jehož trestní stíhání bylo vyšetřovatelem dne 20. 7. 2001 podle §173 odst. 1 písm. c) tr. řádu přerušeno, obstoupili poškozenou S. Ř., kdy obviněný R. S. jí přiložil ke krku nůž s požadavkem, aby jim vydala kabelku, což odmítla, načež po ní požadovali vydání peněz a mobilního telefonu, kdy jim vydala 4 kusy bankovek v hodnotě 500,- Kč a odcizením finančních prostředků jí tak způsobili škodu ve výši 2.000,- Kč,
2. dne 22. 2. 2001 v době kolem 00.10 hodin v B. – B. na ulici E., na konečné zastávce tramvají, společně s obviněným I. H. přistoupili zezadu k poškozeným L. N. a A. K., kdy obviněný R. S. přiložil nůž ke krku L. N. a obviněný I. H. přiložil břitvu ke krku A. K., přičemž po nich požadovali vydání peněz a mobilu, kdy L. N. vydal obžalovanému S. dvě peněženky s finanční hotovostí ve výši nejméně 8.000,- Kč a osobními doklady a A. K. obviněnému I. H. peněženku se svými osobními doklady,
3. dne 22. 2. 2001 v době kolem 00.10 hodin v B. – B. na ulici E., na konečné zastávce tramvají, když pod pohrůžkou bezprostředního násilí poškozený L. N. vydal obviněnému S. dvě peněženky s finanční hotovostí ve výši nejméně 8.000,- Kč s osobními doklady a A. K., vydal obviněnému I. H. peněženku se svými osobními doklady, L. N. požádal obviněného R. S., aby mu osobní doklady vrátil, což učinil, čehož poškozený L. N. využil a úderem pěstí srazil obviněného I. H. k zemi, kdy v této době však obviněný R. S. poškozeného L. N. bodl do zad přesně nezjištěným nožem, čímž mu způsobil bodnou ránu širokou jeden centimetr v levé bederní krajině při páteři s bodným kanálem dlouhým minimálně 8 cm, když při průniku nože do větší hloubky by mohlo dojít k závažnějšímu poranění, např. k poškození míšních provazců s trvalým ochrnutím dolní poloviny těla poškozeného.
Za tyto trestné činy byl obviněný R. S. podle §234 odst. 1, §35 odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi roků, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Podle §73 odst. 1 písm. c) tr. zák. krajský soud zároveň vyslovil zabrání kuchyňského nože s černou střenkou z umělé hmoty o délce čepele 12 cm.
Podle §228 odst. 1 tr. řádu byla obviněnému stanovena povinnost nahradit poškozenému L. N., bytem B., škodu ve výši 8.000,- Kč, přičemž podle §229 odst. 2 tr. řádu byl tento poškozený se zbytkem svého nároku na náhradu škody odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti shora citovanému rozsudku Krajského soudu v Brně podal obviněný R. S. dne 15. 11. 2001 odvolání, které Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 12. 2. 2002, sp. zn. 4 To 206/2001, podle §256 tr. řádu zamítl jako nedůvodné. Rozsudek soudu prvého stupně tak nabyl právní moci dnem 12. 2. 2002 /§139 odst. 1 písm. b), cc) tr. řádu/.
Podle tzv. dodejek a doručenek, založených v trestním spisu, bylo usnesení odvolacího soudu doručeno dne 21. 2. 2002 Krajskému státnímu zastupitelství v Brně, dne 25. 2. 2002 obviněnému R. S. a dne 26. 2. 2002 jeho obhájkyni, advokátce Mgr. R. K.
Obviněný napadl prostřednictvím své obhájkyně dne 22. 3. 2002, tedy ve lhůtě uvedené v ustanovení §265e odst. 1 tr. řádu, shora citované rozhodnutí vrchního soudu dovoláním. Dovolání bylo doručeno se spisovým materiálem Nejvyššímu soudu České republiky dne 9. 5. 2002.
Obviněný R. S. podaný mimořádný opravný prostředek opřel o důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu. V písemném odůvodnění dovolání uvedl, že trvá na důvodech svého odvolání ze dne 15. 11. 2001. Nesprávnost napadeného rozhodnutí spatřuje zejména v tom, že se odvolací soud při svých úvahách o vině dovolatele opíral o výpovědi poškozených, kteří nepodali podrobnou identifikaci pachatelů. Odvolací soud dovodil průběh událostí z hlediska zákonitostí běžné logiky, což je podle názoru obviněného R. S. v rozporu se zásadou in dubio pro reo. Obviněný nesouhlasí s posouzením znaleckého posudku ohledně časového vzniku zranění poškozeného L. N. ze strany odvolacího soudu a rovněž zpochybňuje úvahy tohoto soudu týkající se průběhu událostí, jež vedly ke spáchání shora uvedených trestných činů. V závěru svého dovolání obviněný napadl výrok o náhradě škody, kdy namítl rozpory ve výpovědích poškozeného a vyslovil nesouhlas s výší stanovené povinnosti hradit škodu a rovněž nesouhlasí s výrokem o trestu, jež je podle jeho mínění nepřiměřeně vysoký.
V petitu svého dovolání obviněný R. S. navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil usnesení Vrchního soudu v Olomouci ve smyslu ustanovení §265k tr. řádu a v souladu s §265m tr. řádu ve věci sám rozhodl.
Předseda senátu soudu prvního stupně v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. řádu doručil opis dovolání obviněného státnímu zástupci Nejvyššího státního zastupitelství s upozorněním, že se může k dovolání písemně vyjádřit a souhlasit s jeho projednáním v neveřejném zasedání ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu.
Ve svém vyjádření ze dne 30. 4. 2002, sp. zn. 1 NZo 108/2002, jež bylo doručeno Krajskému soudu v Brně dne 3. 5. 2002, zaujal státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství stanovisko, že skutková zjištění nalézacího soudu jsou správná a odpovídající provedeným důkazům, stejně jako použitá právní kvalifikace je zcela přiléhavá. Námitky obviněného, uplatněné v dovolání, považuje po obsahové stránce za zcela nedůvodné. Podle názoru státního zástupce není z dovolání patrno, jakého konkrétního rozhodnutí podle §265m tr. řádu se dovolatel domáhá. Rovněž dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu uplatněný obviněným je diskutabilní, neboť zákonné podmínky pro rozhodnutí odvolacího soudu byly splněny a navíc v tomto směru není dovoláním ničeho namítáno. Státní zástupce současně poukázal na skutečnost, že odůvodnění dovolání odpovídá spíše dovolacím důvodům podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Navrhl proto, aby dovolání obviněného R. S. bylo odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné a současně navrhl, aby toto rozhodnutí učinil Nejvyšší soud v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§265c tr. řádu) při posuzovaní podaného dovolání nejprve zkoumal, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. řádu. Podle odst. 1 tohoto ustanovení lze napadnout dovoláním pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, pokud soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští, přičemž v §265a odst. 2 písm. a) až písm. h) tr. řádu jsou taxativně vypočtena rozhodnutí, která je možno považovat za rozhodnutí ve věci samé. V této souvislosti Nejvyšší soud shledal, že předmětné dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. řádu, neboť napadá rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest /§265a odst. 2 písm. a) tr. řádu/.
Nejvyšší soud současně zjišťoval, zda dovolání obviněného R. S. splňuje veškeré obsahové náležitosti zakotvené v ustanovení §265f odst. 1 tr. řádu, podle něhož musí být v dovolání vedle obecných náležitostí podání uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, který výrok, v jakém rozsahu i z jakých důvodů napadá a čeho se dovolatel domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu s odkazem na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo §265b odst. 2 tr. řádu, o které se dovolání opírá. Nejvyšší soud v tomto ohledu shledal, že se dovolatel dopustil pochybení již tím, že ve svém podání nenavrhl žádné konkrétní rozhodnutí, které by měl Nejvyšší soud ve smyslu §265m tr. řádu učinit. Z obsahu použité argumentace rovněž nebylo možno vyvodit, čeho se dovolatel konkrétně domáhá.
Nejvyšší soud se dále zabýval otázkou, zda dovolání obviněného z jím uplatněného dovolacího důvodu vymezeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu je opodstatněné.
Podle §265b odst. 1 tr. řádu lze dovolání podat, jen je-li tu některý z následujících důvodů uvedených pod písm. a) až l), pokud není dán důvod dovolání podle §265b odst. 2 tr. řádu.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu lze uplatnit pouze tehdy, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Pod pojmem podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí je nutno chápat zákonem stanovené procesní podmínky pro rozhodnutí odvolacího soudu o zamítnutí nebo odmítnutí odvolání, přičemž se jedná o rozhodnutí soudu bez věcného přezkoumání věci ve smyslu §253 odst. 1 až 4 tr. řádu. Dle dikce odst. 1 tohoto ustanovení odvolací soud zamítne odvolání, bylo-li podáno opožděně, osobou neoprávněnou nebo osobou, která se odvolání výslovně vzdala nebo znovu podala odvolání, které v téže věci již předtím výslovně vzala zpět. Odmítnout odvolání je pak ve smyslu odst. 3 citovaného ustanovení odvolací soud oprávněn tehdy, pokud nesplňuje z hlediska svého obsahu zákonné náležitosti odvolání, uvedené v ustanovení §249 tr. řádu.
Důvodem dovolání ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu tudíž nemůže být zamítnutí řádného opravného prostředku ve smyslu §256 tr. řádu, tedy shledá-li odvolací soud, že odvolání není důvodné, neboť postup podle §256 tr. řádu lze použít po splnění přezkumné povinnosti odvolacího soudu, zakotvené v ustanovení §254 odst. 1 tr. řádu, teprve tehdy, neshledal-li odvolací soud důvody k zamítnutí odvolání podle §253 tr. řádu. Na rozdíl od ustanovení §253 tr. řádu, podle něhož odvolací soud zamítne odvolání bez věcného přezkoumání věci v těch případech, kdy odvolání nesplňuje zákonem stanovené procesní podmínky, ve smyslu §256 tr. řádu může odvolací soud zamítnout odvolání jako nedůvodné až na podkladě výsledků veřejného zasedání, konaného o tomto odvolání. V tomto případě tedy odvolání splňuje procesní podmínky ve smyslu §253 tr. řádu, avšak v něm vytýkané vady nejsou důvodné.
Z obsahu podání obviněného vyplývá, že ačkoliv uvádí jako důvod dovolání §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu, v tomto směru není žádné pochybení soudům v napadených rozhodnutích vytýkáno a celé dovolání, jak je patrno i z jeho shora uvedené citace odůvodnění, se týká pouze údajných nesprávných skutkových zjištění. Z tohoto důvodu se nabízela otázka, zda dovoláním napadené rozhodnutí nespočívá spíše na důvodu vymezeném v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
K námitkám obviněného R. S., obsaženým v odůvodnění dovolání, je však nutno uvést, že důvodem dovolání ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu nemůže být nesprávné skutkové zjištění soudu, jelikož právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku, která jsou pak blíže rozvedená v jeho odůvodnění.
Nejvyšší soud není oprávněn přezkoumávat a hodnotit postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů, je povinen vycházet z jejich skutkového zjištění a v návaznosti na tento skutkový stav pak hodnotí hmotně právní posouzení skutku. Přezkoumávané rozhodnutí bude tedy spočívat na nesprávném právním posouzení skutku zejména tehdy, pokud je v rozporu právní posouzení skutku uvedené ve výroku rozhodnutí se skutkem, jak je ve výroku rozhodnutí popsán.
Třeba přitom podotknout, že z vymezení obsahu dovolání v ustanovení §265f odst. 1 a 2 tr. řádu a zejména ze znění ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu lze dovodit, že nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být v dovolání rovněž tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v napadeném rozhodnutí.
V daném případě však obviněný pouze formálně uplatnil důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu, avšak ve skutečnosti byl uplatněn důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
S ohledem na skutečnosti shora rozvedené dospěl Nejvyšší soud k závěru, že námitky obviněného R. S., uplatněné v dovolání, neodpovídají důvodu předpokládanému v příslušném ustanovení §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu. Odvolání obviněného R. S. proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 19. 10. 2001, sp. zn. 43 T 16/2001, bylo v posuzovaném případě zamítnuto usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. 2. 2002, sp. zn. 4 To 206/2001 podle §256 tr. řádu, přičemž procesní podmínky stanovené zákonem pro shora citované usnesení vrchního soudu byly splněny.
Nejvyšší soud navíc shledal, že dovolání obviněného nelze opřít ani o důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, jelikož popis skutku, uvedený ve výroku rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 19. 10. 2001, sp. zn. 43 T 16/2001, s nímž se Vrchní soud v Olomouci ve svém usnesení ze dne 12. 2. 2002, sp. zn. 4 To 206/2001 zcela ztotožnil, odpovídá použité právní kvalifikaci.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání obviněného R. S. jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl v neveřejném zasedání konaném ve smyslu §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu, aniž byl oprávněn postupovat podle ustanovení §265i odst. 3, odst. 4 tr. řádu.
Poučení: Proti tomuto usnesení o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 22. května 2002
Předseda senátu:
JUDr. Zdeněk S o v á k