ECLI:CZ:NS:2002:6.TDO.152.2002.1
sp. zn. 6 Tdo 152/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 15. května 2002 dovolání, které podali obvinění T. T. Q. a N. T. T. H. proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 9. 2001, sp. zn. 4 To 519/2001, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. 3 T 588/2000, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obou obviněných odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne 23. 7. 2001, sp. zn. 3 T 588/2000, byli obvinění T. T. Q. a N. T. T. H. uznáni vinnými trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. Za to byli podle §187 odst. 2 tr. zák. odsouzeni k trestům odnětí svobody v trvání a to obviněný T. T. Q. čtyř roků a šesti měsíců a obviněná N. T. T. H. tří roků a šesti měsíců, přičemž podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byli pro výkon trestu zařazeni do věznice s ostrahou. Podle §57 odst. 1, 2 tr. zák. byl obou obviněným uložen trest vyhoštění na dobu neurčitou.
Proti tomuto rozsudku podali obvinění T. T. Q. a N. T. T. H. odvolání.
Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 9. 2001, sp. zn. 4 To 519/2001, byl k odvolání obviněných podle §258 odst. 1 písm. b) tr. ř. zrušen rozsudek Okresního soudu v Mostě ze dne 23. 7. 2001, sp. zn. 3 T 588/2000, a podle §259 odst. 3 tr. ř. učinil odvolací soud ve věci vlastní rozhodnutí. Obvinění T. T. Q. a N. T. T. H. byli uznáni vinnými trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. a byly jim uloženy zcela shodné tresty odnětí svobody a vyhoštění, jako ve zrušeném rozsudku soudu prvního stupně. Rozsudek odvolacího soudu byl obou obviněným i jejich obhájci doručen shodně dne 4. 3. 2002 (viz č. l. 370 tr. spisu).
Proti naposledy konstatovanému rozsudku podali dne 22. 3. 2002 obvinění T. T. Q. a N. T. T. H. prostřednictvím svého obhájce s poukazem na důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání. V písemném zdůvodnění mimořádného opravného prostředku obvinění namítají, že jejich jednání nebylo odvolacím soudem správně hmotně právně posouzeno. Konstatují, že částka 20. 200,- Kč, kterou podle názoru soudu prokazatelně obdrželi z prodeje drog, je hluboko pod hranicí škody velkého rozsahu, která je předpokladem, aby byla naplněna skutková podstata trestného činu podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. Proto jejich jednání mělo být kvalifikováno pouze jako trestný čin podle §187 odst. 1 tr. zák. Závěrem dovolání oba obvinění navrhli, aby Nejvyšší soud z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zrušil napadené rozhodnutí a sám ve věci rozhodl rozsudkem.
Nejvyšší soud shledal, že v posuzované trestní věci obviněných T. T. Q. a N. T. T. H. není dovolání přípustné.
Podle §265a odst. 1 tr. ř. lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. V §265a odst. 2 písm. a) až písm. h) tr. ř. je stanoveno, co se rozumí rozhodnutím ve věci samé.
Dovolání jako nový mimořádný opravný prostředek bylo do trestního řádu zavedeno novelou trestního řádu (zák. č. 265/2001 Sb.), která nabyla účinnosti dnem 1. 1. 2002. Časová působnost trestního řádu jako procesní normy se řídí zásadou, že trestní řízení se koná podle zákona účinného v době řízení. V období do 1. 1. 2002 bylo možno pravomocné rozhodnutí v trestních věcech napadnout pouze stížností pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.) nebo návrhem na povolení obnovy řízení (§277 a násl. tr. ř.). Jestliže dovolání bylo zavedeno s účinností od 1. 1. 2002, znamená to, že tento mimořádný opravný prostředek lze podat jen tehdy, nastanou-li všechny zákonné podmínky pro jeho podání až po 1. 1. 2002, tj. za účinnosti zák. č. 265/2001 Sb. Pro tento závěr svědčí i ta okolnost, že přechodná ustanovení zák. č. 265/2001 Sb. neupravují možnost podat dovolání proti rozhodnutím, která nabyla právní moci před účinností tohoto zákona.
Z výše uvedených skutečností vyplývá, že pokud napadený rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem nabyl podle §139 odst. 1 písm. a) tr. ř. právní moci dne 26. 9. 2001, založila již tato okolnost sama o sobě procesní stav, že nelze proti němu podat dovolání jako nový mimořádný opravný prostředek zavedený s účinností od 1. 1. 2002, byť bylo podáno ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř.
Z těchto důvodů Nejvyšší soud dovolání obviněných T. T. Q. a N. T. T. H. odmítl jako nepřípustné a proto nemohl z jeho podnětu přezkoumat napadený rozsudek a předcházející řízení ve smyslu §265i odst. 3 tr. ř., přičemž své rozhodnutí učinil v souladu §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 15. května 2002
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k