ECLI:CZ:NS:2002:6.TDO.154.2002.1
sp. zn. 6 Tdo 154/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 21. května 2002 dovolání podané obviněným B. P., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 4. 2001, sp. zn. 4 To 22/2001, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp.zn. 3 T 183/2000, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Obviněný B. P. byl rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 25. 10. 2000, sp. zn. 3 T 183/2000, uznán vinným skutkem kvalifikovaným jako pokus trestného činu ublížení na zdraví podle §8 odst. 1 tr. zák. k §222 odst. 1 tr. zák. a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků a šesti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, a k trestu propadnutí věci - nože. Současně mu bylo uloženo ochranné protialkoholní léčení v ambulantní formě.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, o němž rozhodl Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 11. 4. 2001, sp. zn. 4 To 22/2001, tak, že jej podle §256 tr. ř. zamítl. Stejnopis usnesení odvolacího soudu byl doručen tehdejšímu obhájci obviněného JUDr. V. V. dne 1. 6. 2001, okresnímu státnímu zástupci rovněž dne 1. 6. 2001 a obviněnému B. P. dne 27. 2. 2002.
Dne 27. 3. 2002 podal obviněný B. P. u Okresního soudu v Opavě dovolání z důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., které směřovalo proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 4. 2001, sp. zn. 4 To 22/2001. Obviněný podal dovolání prostřednictvím obhájce JUDr. V. B., který mu byl určen advokátem Českou advokátní komorou v Praze podle §18 zák. č. 85/96 Sb. ve znění zák. č. 210/99 Sb. V závěru podaného dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí ve smyslu ustanovení §265r odst. 1 písm. b) tr. ř.
Předseda senátu soudu prvního stupně zaslal opis dovolání Okresnímu státnímu zastupitelství v Opavě s tím, že se k němu lze písemně vyjádřit a souhlasit s projednáním dovolání v neveřejném zasedání (§265h odst. 2 tr. ř.). Státní zástupce jmenovaného státního zastupitelství přípisem ze dne 2. 5. 2002 sdělil, že dovolání obviněného považuje za nepřípustné. V závěru dopisu požádal o zapůjčení trestního spisu, který by pak byl odeslán na Nejvyšší státní zastupitelství v Brně.
Jakkoliv tento postup neodpovídal požadavkům ustanovení §265h odst. 2 tr. ř.(z logiky věci totiž plyne, že opis dovolání obviněného měl být doručen nejvyššímu státnímu zástupci, který je oprávněnou osobou k podání dovolání ve smyslu §265d odst. 1 písm. a) tr. ř.,takže jen on se mohl k dovolání obviněného písemně vyjádřit a případně souhlasit s projednáním dovolání v neveřejném zasedání), nepovažoval Nejvyšší soud za potřebné uvedené pochybení napravovat před svým rozhodnutím, a to právě z důvodů dále rozvedených, které jej vedly k odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v posuzované věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle ustanovení §265a tr. ř. Podle odst. 1 tohoto ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé (jde-li o rozhodnutí uvedené v odst. 2 cit. ustanovení), jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští.
V této souvislosti je zapotřebí poznamenat, že dovolání jako zcela nový institut a jako další mimořádný opravný prostředek bylo začleněno do trestního řádu novelou provedenou zákonem č. 265/2001 Sb. s účinností od 1. 1. 2002. Je proto zásadní otázkou, zda s ohledem na uvedený časový sled je dovolání obviněného B. P. vůbec přípustné.
Časová působnost trestního řádu se řídí zásadou, podle které se procesní úkony v průběhu trestního řízení provádějí podle trestního řádu účinného v době, kdy je úkon prováděn. To znamená, že pokud bylo trestní řízení zahájeno podle trestního řádu účinného dříve a ještě neskončilo, postupuje se v dané věci od data účinnosti nového procesního předpisu podle nových ustanovení. Z této zásady mohou být stanoveny výjimky ve prospěch aplikace dřívějšího trestního řádu (i když řízení již probíhá za účinnosti novelizovaného trestního řádu), jestliže je zapotřebí upřednostnit v rámci zajištění kontinuity probíhajícího procesu dřívější procesní právo před právem pozdějším. Takové výjimky trestní řád zpravidla upravuje v přechodných a závěrečných ustanoveních novelizovaného zákona.
Ze závěrečných a přechodných ustanovení čl. II. zák. č. 265/2001 Sb. je zřejmé, že tento novelizovaný zákon neobsahuje žádnou výjimku, podle které by bylo možno dovolání aplikovat na rozhodnutí, která nabyla právní moci ještě za účinnosti dřívějšího trestního řádu. Absence takové výjimky má nepochybně význam i z hlediska garance právní jistoty obviněných v tom směru, že stabilita rozhodnutí, které se stalo pravomocným před 1. 1. 2002, nemůže být narušena ani dovoláním nejvyššího státního zástupce podaným v jejich neprospěch. Z toho pak vyplývá, že dovolání je přípustné pouze tehdy, nastanou-li všechny zákonné podmínky pro jeho podání za účinnosti zákona č. 265/2001 Sb.
V tomto konkrétním případě bylo trestní stíhání obviněného B. P. pravomocně skončeno usnesením Krajského soudu v Ostravě dne 11. 4. 2001, sp. zn. 4 To 22/2001, tedy za účinnosti trestního řádu ve znění před citovanou novelou. V poučení připojeném k tomuto rozsudku proto ani obviněný nemohl být poučen ve smyslu §125 odst. 3 tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2002, o možnosti podat dovolání, když tento institut v té době ještě nebyl součástí trestního řádu. I z toho vyplývá jediný možný závěr, že dovoláním lze napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé uvedené v §265a odst. 1, 2 tr. ř. jen v případě, že toto rozhodnutí bylo učiněno soudem druhého stupně za účinnosti novely trestního řádu (zák. č. 265/2001 Sb.),tedy až po 1. lednu 2002.
Jelikož v dané věci došlo ke specifické situaci záležející v tom, že usnesení Krajského soudu v Ostravě bylo doručeno ve stejnopise obviněnému B. P. již za účinnosti citované novely trestního řádu (stalo se tak dne 27. 2. 2002 za okolností, které ze spisu nejsou zcela zřejmé), nabízela se otázka, zda tato skutečnost nemohla mít na úvahy o přípustnosti dovolání dopad. Datum doručení stejnopisu rozhodnutí odvolacího soudu má totiž význam pro počátek běhu lhůty k podání dovolání, neboť podle §265e odst. 1 tr. ř. se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje.
Nejvyšší soud je přesvědčen, že takováto skutečnost je právně irelevantní a nemůže mít význam pro posouzení otázky, zda dovolání je přípustné. Všichni obvinění, jejichž trestní věci byly pravomocně skončeny před dnem 1. 1. 2002, by totiž zásadně měli být (i z hlediska možnosti či nemožnosti podat dovolání) v rovném postavení. Pokud by se obecně připustila možnost podání dovolání i proti rozhodnutím soudu druhého stupně učiněným sice před dnem 1. 1. 2002, ovšem doručeným ve stejnopise stranám až po tomto datu, pak by buď mohli být favorizováni ti obvinění, kteří se třeba i dlouhodobě vyhýbali doručení rozhodnutí (tak tomu bylo zřejmě i v tomto případě, neboť okresnímu soudu se podařilo vypátrat pobyt obviněného až po několika měsících), nebo naopak znevýhodněni ti obvinění (v případě podání dovolání nejvyšším státním zástupcem v jejich neprospěch), v jejichž trestních věcech rozhodnutí nebylo ve stanovených lhůtách písemně vyhotoveno a doručeno. Takovýto stav by nepochybně nebylo možno považovat z hlediska právní jistoty za únosný. Proto je třeba i za uvedené situace trvat na shora uvedeném závěru, že dovoláním lze napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé pouze tehdy, bylo-li učiněno soudem druhého stupně za účinnosti novely trestního řádu provedené zákonem č. 265/2001 Sb. s účinností od 1. 1. 2002.
Ze všech těchto důvodů Nejvyšší soud dospěl k závěru, že v trestní věci obviněného B. P. nejsou splněny zákonné podmínky, které by zakládaly přípustnost podaného dovolání ve smyslu ustanovení §265a odst. 1 tr. ř. Proto v neveřejném zasedání /§265r odst. 1 písm. a) tr. ř./ rozhodl, že dovolání obviněného se podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítá, neboť není přípustné.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 21. května 2002
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k
Vypracoval:
JUDr. Jan B l á h a