ECLI:CZ:NS:2002:6.TDO.393.2002.1
sp. zn. 6 Tdo 393/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 21. srpna 2002 dovolání podaném obviněným J. R., proti rozsudku Okresního soudu v Táboře ze dne 30. října 2001, sp. zn. 1 T 577/2000, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného J. R. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Táboře ze dne 30. 10. 2001, sp. zn. 1 T 577/2000, byl obviněný J. R. uznán vinným trestnými činy loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. a krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), d), e) tr. zák., protože
společně s ml. M. B. dne 3. 10. 1999 v T. v hale autobusového nádraží spolu s nezl. L. R. a další dosud neustanovenou osobou obstoupili poškozeného T. B., tomuto bránili odejít, přičemž pod pohrůžkou zbitím po něm požadovali předložení peněz, které má u sebe a poté mu z peněženky odcizili 1.000,- Kč,
obviněný J. R. sám (v rozsudku bod III.)
- dne 12. 11. 1999 v T. v K. ulici čp. 120 v baru P. odcizil poškozenému O. M., peněženku v hodnotě 50,- Kč s finanční částkou ve výši nejméně 2.560,- Kč, která byla odložena na barovém pultu,
- dne 12. 11. 1999 v době kolem 04.30 hodin v T., v Č. ulici poškozenému J. P., vytrhl z ruky mobilní telefon zn. Nokia 450 v hodnotě 1.000,- Kč a jmenovaného poškozeného přitom odstrčil tak, že ten upadl na zem, přitom neoprávněným přisvojením mobilního telefonu byla škoda způsobena společnosti S., spol. s r. o.,
- dne 23. 11. 1999 v T. v ulici U B. d. v baru K., odcizil ze zadní kapsy kalhot poškozenému J. T., koženou peněženku v hodnotě 20,- Kč s finanční částkou ve výši 8.000,- Kč,
přičemž tohoto jednání se dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Mělníku, sp. zn. 3 T 27/99, ze dne 26. 2. 1999 odsouzen mj. i za tr. čin krádeže podle §247 tr. zák. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců, jehož výkon nastoupil až po spáchání výše zmíněných skutků.
Za to byl obviněnému J. R. uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání 39 měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, a současně bylo rozhodnuto o jeho povinnosti nahradit způsobenou škodu.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný J. R. odvolání, o němž rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích v neveřejném zasedání konaném dne 25. 4. 2002, sp. zn. 14 To 288/2002, tak, že jej podle §253 odst. 3 tr. ř. odmítl, neboť nesplňovalo náležitosti obsahu odvolání. Opis usnesení odvolacího soudu byl doručen Okresnímu státnímu zastupitelství v Táboře dne 3. 5. 2002, obviněnému J. R. dne 7. 5. 2002 a jeho obhájci JUDr. F. H. dne 6. 5. 2002.
Dne 7. 6. 2002 podal obviněný J. R. prostřednictvím obhájce JUDr. F. H. u Okresního soudu v Táboře dovolání „proti rozsudku Okresního soudu v Táboře ze dne 30. října 2001 č. j. 1 T 557/2000„. V odůvodnění dovolání uvedl, že citovaný rozsudek napadá ve výroku o vině. Se skutkovými zjištěními okresního soudu nemůže souhlasit, neboť ze svědeckých výpovědí vyplývá, že dne 3. 10. 1999 spolu s dalšími byl přítomen v hale autobusového nádraží, avšak o úmyslu získat peníze dalším obviněným a spolupřítomnými osobami nevěděl, s těmito osobami se na jednání s cílem získat peníze nedomlouval. Domnívá se, že jeho jednání spočívající až v následném znehodnocení peněz naplňuje toliko skutkovou podstatu trestného činu ohrožování oběhu tuzemských peněz podle §144 odst. 2 písm. c) tr. zák., nikoliv skutkovou podstatu trestného činu loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. Další jeho jednání zjištěné okresním soudem mělo být podle jeho názoru kvalifikováno jen jako trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. d) , e) tr. zák. V závěru podaného dovolání obviněný J. R. navrhl, aby „Nejvyšší soud České republiky podle ustanovení §265k tr. ř. napadené rozhodnutí Okresního soudu v Táboře, resp. jeho část ve výroku o vině v odst. I a III/2 zrušil, neboť jeho rozhodnutí spočívá dle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. na nesprávném právním posouzení výše uvedených skutků„.
Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství v Brně v písemném vyjádření k podanému dovolání ze dne 27. 6. 2002 navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného J. R. podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl jako nepřípustné, neboť směřuje proti rozhodnutí soudu prvního stupně a nesplňuje proto podmínky přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení §265a odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) při posuzování podaného dovolání nejprve zjišťoval, zda jsou splněny podmínky jeho přípustnosti podle §265a tr. ř. Podle odst. 1 tohoto ustanovení dovoláním lze napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští, přičemž v §265a odst. 2 písm. a) až h) tr. ř. jsou taxativně vypočtena rozhodnutí, která je možno považovat za rozhodnutí ve věci samé. Dovolací soud rovněž zkoumal, zda dovolání bylo podáno v zákonné lhůtě, na místě, kde lze podání učinit a zda bylo podáno oprávněnou osobou.
V uvedených ohledech Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou /§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř./, a že se tak stalo v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde lze podání učinit /§265e odst. 1, 3 tr. ř./.
Naproti tomu dovolací soud dospěl k závěru, že dovolání obviněného J. R. přípustné není. Obhájce obviněného JUDr. F. H. v písemném vyhotovení dovolání výslovně uvedl, že směřuje „proti rozsudku Okresního soudu v Táboře ze dne 30. října 2001 č. j. 1 T 577/2000“, což zopakoval prakticky ve všech odstavcích odůvodnění podaného dovolání a posléze i v jeho petitu. Dovolatel tak svým dovoláním napadl výhradně odsuzující rozsudek nalézacího soudu. Rozhodnutí soudu prvního stupně však dovoláním napadnout nelze, neboť ustanovení §265a odst. 1 tr. ř. jako jednu ze zákonných podmínek pro podání dovolání vymezilo, že musí jít o rozhodnutí, které učinil soud ve druhém stupni.
Z tohoto důvodu musel Nejvyšší soud postupovat podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. a dovolání obviněného odmítnout jako nepřípustné, aniž z jeho podnětu mohl napadené rozhodnutí a řízení jemu předcházející přezkoumat podle §265i odst. 3 tr. ř.
O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 21. srpna 2002
Předseda senátu:
JUDr. Jiří Horák
Vypracoval:
JUDr. Jan Bláha