ECLI:CZ:NS:2002:6.TDO.407.2002.1
sp. zn. 6 Tdo 407/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 12. září 2002 dovolání podané obviněným A. A. K., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici V., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. 3. 2002, sp. zn. 1 To 30/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 34 T 11/2001, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného A. A. K. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný A. A. K. byl rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. února 2002, sp. zn. 34 T 11/2001, uznán vinným trestným činem vraždy podle §219 odst. 1 tr. zák. a odsouzen podle téhož ustanovení k trestu odnětí svobody v trvání deseti roků, pro jehož výkon byl zařazen podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zák. do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. mu bylo uloženo za povinnost zaplatit na náhradě škody V. z. p., O. p. O., částku 500,- Kč.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, k němuž Vrchní soud v Olomouci ve veřejném zasedání konaném dne 21. 3. 2002, sp. zn. 1 To 30/2002, rozsudkem podle §258 odst. 1 písm. b), e), f) tr. ř. zrušil rozsudek krajského soudu a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že uznal obviněného vinným, že dne 27. července 2001 kolem 19.45 hod. v O.-V., ve svém bytě při přetrvávajících konfliktních vztazích s družkou J. L., ve zlobném afektu, tuto v rámci akutně vzniklé slovní hádky, fyzicky napadl, vyhrožoval usmrcením a v úmyslu ji usmrtit, za situace, kdy seděla v křesle a byla těžce intoxikovaná požitým alkoholem, jí přiklekl ruce, udeřil ji pěstí do temene hlavy, čímž jí způsobil krvácející tržnou ránu 2 cm dlouhou, pak ji uchopil za spodní čelist a otevřel ústa a násilím jí po dobu několika minut tlačil do dutiny ústní chleba se salámem, přičemž potravu zasunul napadené tak hluboko do krku, že při vchodu do hltanu vlevo do příklopky hrtanové, došlo k zaklínění částice potravy velikosti 1x1,5 cm i vdechnutí granulí potravy 0,2 - 0,3 cm velkých do průdušek, což vedlo k jejímu dušení a následné smrti na místě v důsledku udušení uzávěrem dýchacích cest.
Takto zjištěné jednání obviněného odvolací soud právně kvalifikoval jako trestný čin vraždy podle §219 odst. 1 tr. zák. a podle téhož ustanovení za použití §40 odst. 1 tr. zák. mu uložil trest odnětí svobody v trvání sedmi roků, pro jehož výkon jej zařadil podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. do věznice s ostrahou. Podle §229 odst. 1 tr. ř. odkázal shora jmenovanou poškozenou zdravotní pojišťovnu s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Opis rozsudku odvolacího soudu byl doručen obviněnému dne 22. 4. 2002, jeho obhájci JUDr. K. B. dne 19. 4. 2002 a Krajskému státnímu zastupitelství v Ostravě dne 22. 4. 2002.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný prostřednictvím jmenovaného obhájce dovolání podáním ze dne 21. 6. 2002, které učinil na Poště O. a adresoval Nejvyššímu soudu v Brně. Jako dovolací důvod uplatnil ten, který je uveden v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Dovolatel v podrobnostech uvedl, že rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Neměl totiž v úmyslu poškozenou usmrtit a pokud došlo k jejímu skonu a mohlo by vůbec být dovozováno jeho zavinění na tomto následku, pak pouze (a nanejvýš) v intencích právní kvalifikace dle ustanovení §224 odst. 1 tr. zák., a to pouze při případném dovození jeho zavinění v rámci tzv. nevědomé nedbalosti podle §5 písm. b) tr. zák. Dovolatel znovu zopakoval i výhrady, které uplatnil již v rámci svého odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně. Kategoricky odmítl tzv. svědectví E. P., jehož výpověď považuje za totálně nevěrohodnou, a to s ohledem na jeho trestní minulost a jeho osobnost jako takovou.
V závěru podaného dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu podle §265k tr. ř. zrušil ve výroku o vině a trestu, a aby dále podle §265l tr. ř. přikázal věc tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí s tím, aby tuto věc odvolací soud projednával v jiném složení senátu. Konečně navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265o tr. ř. rozhodl o přerušení výkonu trestu, který vykonává na základě dovoláním napadeného rozsudku.
Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství v Brně v písemném vyjádření ze dne 25. 7. 2002 uvedla, že dovolání obviněného po formální stránce poukazuje na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., když po obsahové stránce v něm dovolatel v odkaze na absenci jeho úmyslného zavinění zpochybňuje přisouzenou právní kvalifikaci a namítá, že jednal v rámci nevědomé nedbalosti. Dovolatel tak uplatnil námitky směřující proti způsobu hodnocení důkazů provedenému soudy obou stupňů, zpochybnil přisouzená skutková zjištění a tedy zasáhl do stability přisouzeného skutkového stavu věci. Dovolání tak bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b odst. 1 tr. ř., přičemž použitý dovolací důvod byl uplatněn pouze formálně bez návaznosti na jeho zákonný účel. Státní zástupkyně proto v závěru svého vyjádření navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a učinil tak ve smyslu §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda jsou v posuzované věci splněny podmínky přípustnosti dovolání podle ustanovení §265a tr. řádu. Podle odst. 1 tohoto ustanovení lze napadnout dovoláním pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, pokud soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští, přičemž v ustanovení §265a odst. 2 písm. a) až písm. h) tr. řádu zákonodárce taxativně vymezil, co se rozumí rozhodnutím ve věci samé.
Při posuzování těchto okolností Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je přípustné /§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř./, neboť napadá rozsudek, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest. Obdobně shledal, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou /§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř./, v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit /§265e odst. 1, 3 tr. ř./.
Nejvyšší soud se proto dále zabýval otázkou, zda dovolání obviněného z jím namítaného dovolacího důvodu vymezeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je opodstatněné. Obviněný v podrobném odůvodnění svého dovolání sice polemizoval i se způsobem hodnocení provedených důkazů nalézacím soudem, vyslovil pochybnosti rovněž o správnosti skutkových zjištění a vznesl výhrady i k postupu odvolacího soudu, současně však uplatnil námitky vztahující se k ustanovení §4 tr. zák., jehož případná chybná aplikace soudy prvního i druhého stupně by mohla vést k rozhodnutí, které spočívá na „nesprávném právním posouzení skutku“. V takovém případě lze část dovolacích námitek obviněného podřadit pod důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a proto Nejvyšší soud nemohl odmítnout dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se závěrem, že bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., jak navrhovala ve svém vyjádření státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství.
V této souvislosti je zapotřebí uvést, že důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je relevantní v případě, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Důvodem dovolání proto nemůže být nesprávné skutkové zjištění, resp. vady ve skutkovém zjištění může dovolatel úspěšně namítat jen tehdy, jsou-li důsledkem nesprávného hmotně právního posouzení skutku.
Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení ve vztahu k tvrzenému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu přezkoumávat a hodnotit postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů, je povinen vycházet z jejich skutkových zjištění a teprve v návaznosti na zjištěný skutkový stav posoudit hmotně právní posouzení skutku. Přezkoumávané rozhodnutí bude spočívat na nesprávném právním posouzení skutku zejména tehdy, bude-li právní posouzení uvedené ve výroku rozhodnutí v rozporu se skutkem, jak je ve výroku rozhodnutí popsán.
Z těchto důvodů dovolací soud považuje za právně irelevantní všechny výhrady obviněného zmíněné v podaném dovolání, jež směřují jak k neúplnosti provedeného dokazování, tak ke způsobu hodnocení všech provedených důkazů soudy obou stupňů (zejména, že je nutno kategoricky odmítnout tzv. svědectví E. P.).
Jestliže pro úvahy Nejvyššího soudu je rozhodný skutkový stav věci, pak je třeba připomenout zjištění, které učinil již soud prvního stupně, že obviněný kritického dne ve svém bytě ve zlobném afektu a v rámci akutně vzniklé slovní hádky fyzicky napadl svou družku J. L., vyhrožoval jí usmrcením a v úmyslu ji usmrtit, za situace, kdy seděla v křesle a byla těžce intoxikovaná požitým alkoholem (5,33 g/kg alkoholu v krvi), jí přiklekl ruce, udeřil ji pěstí do temene hlavy, pak ji uchopil za spodní čelist, otevřel ústa a násilím jí po dobu několika minut tlačil do dutiny ústní chleba se salámem, přičemž potravu zasunul tak hluboko do krku poškozené, že to vedlo k jejímu dušení a následné smrti. Takto zjištěný skutek právně kvalifikoval jako trestný čin vraždy podle §219 odst. 1 tr. zák., což odůvodnil zejména na str. 12 svého rozhodnutí.
S použitou právní kvalifikací se zcela ztotožnil (i po upřesnění zásadně správně zjištěného skutku) rovněž soud druhého stupně. Na str. 10 - 12 odůvodnění rozsudku dovoláním napadeného m. j. uvedl, že k závěrům o pouze nedbalostním zavinění obviněného nelze v žádném případě dospět. Zachovalost předpokládaných schopností (dovozená z obsahu znaleckého posudku) umožňovala obviněnému rozpoznání toho, že násilným vtlačením chleba se salámem po dobu několika minut hluboko do krku poškozené je způsobilá přivodit smrtelné zranění. Obviněný si byl jednoznačně vědom toho, že užívá brachiálního násilí vůči poškozené takovým způsobem, který je objektivně způsobilý poškozenou usmrtit. I vzhledem k charakteru vedení útoku, jeho délce, intelektovým předpokladům obviněného a upozornění svědka E. P. na možnost zadušení poškozené nemůže přicházet v úvahu jen nedbalostní forma zavinění /§5 písm. a), b) tr. ř./. Vrchní soud sdílí správnost závěrů krajského soudu, že obviněný se dopustil v úmyslu přímém /§4 písm. a) tr. zák./ trestného činu vraždy podle §219 odst. 1 tr. zák.
Takový závěr soudů obou stupňů ve vztahu k subjektivní stránce jednání obviněného nemá ani Nejvyšší soud důvod zpochybňovat, zvláště když soudy zajisté vzaly v úvahu i zjištění o těžkém ovlivnění poškozené návykovými látkami v době činu a o slovních výrazech, jimiž obviněný útok vůči poškozené doprovázel. Právní posouzení skutku popsaného ve výroku rozsudku soudu druhého stupně jako trestného činu vraždy podle §219 odst. 1 tr. zák. je správné a odpovídající zákonu. Námitkám obviněného v podaném dovolání, které byly v podstatě totožné s námitkami již v řízení před soudem druhého stupně, proto nebylo možno přisvědčit.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů /§265i odst. 2 tr. ř./ Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., aniž musel postupovat podle ustanovení §265i odst. 3 tr. ř. a přezkoumat napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Pro úplnost je třeba dodat, že Nejvyšší soud nerozhodoval o návrhu obviněného na přerušení vykonávaného trestu odnětí svobody. Předseda senátu soudu prvního stupně příslušný návrh na takový postup ve smyslu §265h odst. 1 tr. ř. Nejvyššímu soudu neučinil, proto návrh obviněného bylo možno považovat jen za podnět k případnému postupu podle §265o odst. 1 tr. ř. Pro takový postup však předseda senátu Nejvyššího soudu důvody neshledal.
Poučení: Proti tomuto usnesení o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 12. září 2002
Předseda senátu:
JUDr. Jiří Horák
Vypracoval:
JUDr. Jan Bláha