ECLI:CZ:NS:2002:6.TDO.432.2002.1
sp. zn. 6 Tdo 432/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 4. prosince 2002 dovolání, které podal obviněný H. G., proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 3. 2002, sp. zn. 3 To 793/2001, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. 2 T 242/2000, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného H. G. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 5. 9. 2001, sp. zn. 2 T 242/2000, byl obviněný H. G. uznán vinným dvojnásobným trestným činem neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení, na zdravotní pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti podle §147 odst. 1 tr. zák., protože:
1. v době nejméně od května 1997 do března 1998 jako soukromý podnikatel – fyzická osoba s obchodním jménem H. G. – M., s místem podnikání V. B., neodvedl F. ú. v Č. K. zálohy daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti ve výši nejméně 107.671,-Kč, které ve smyslu zák. č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, byly sraženy zaměstnancům firmy,
2. jako předseda představenstva a zplnomocněný statutární zástupce obchodní společnosti G., a. s., se sídlem v H. n. Š.,
a) v době nejméně od dubna 1997 do 16. 10. 1998 neodvedl OSSZ v Č. K. pojistné na sociální zabezpečení ve výši nejméně 201.370,- Kč, které bylo sraženo ze zúčtovaných příjmů zaměstnancům firmy ve výši 8 % vyměřovacího základu podle zák. č. 589/1992 Sb., v platném znění, když úhrn dlužného pojistného za uvedené období představoval částku nejméně 228.879,- Kč a obžalovaný platbami z 21. 5. 1997 ve výši 10.000,- Kč, z 15. 8. 1997 ve výši 5.000,- Kč a z 17. 2. 1998 ve výši 12.509,- Kč uhradil toliko částku 27.509,- Kč,
b) v době od dubna 1997 do 16. 10. 1998 neodvedl VZP – OP Č. K. pojistné na veřejné zdravotní pojištění v částce nejméně 106.050,- Kč, které ve smyslu zák. č. 48/1997 Sb., v platném znění, bylo sraženo ze zúčtovaných příjmů zaměstnancům firmy ve výši 4,5 % vyměřovacího základu, když úhrn dlužného pojistného za uvedené období představoval 119.478,- Kč a obžalovaný platbami z 21. 5. 1997 ve výši 5.243,- Kč, z 15. 8. 1997 ve výši 2.000,- Kč a ze 17. 2. 1998 ve výši 6.185,- Kč uhradil toliko 13.428,- Kč,
c) v době od srpna 1997 do 16. 10. 1998 neodvedl ZP MV ČR – pobočce v Č. B. pojistné ve výši nejméně 5.656,- Kč, které ve smyslu zák.. č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, ve znění pozdějších a souvisejících předpisů, bylo sraženo ze zúčtovaných příjmů zaměstnancům firmy ve výši 4,5 % z vyměřovacího základu, když úhrn dlužného pojistného za uvedené období představoval nejméně 6.145,-Kč, a obžalovaný platbou v lednu 1997 uhradil toliko 489,- Kč,
d) v době od května do července 1997 neodvedl O. z. p. z. b. a p. – pobočce v Č. B. pojistné ve výši 610,- Kč, které ve smyslu zák. č. 48/1997 Sb., v platném znění, bylo sraženo zaměstnancům ve výši 4,5 % z vyměřovacího základu,
e) v době od dubna 1997 do 16. 10. 1998 neodvedl F. ú. v Č. K. zálohy na daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti ve výši nejméně 245.374,- Kč, které ve smyslu zák. č. 586/1992 Sb., v platném znění, byly sraženy zaměstnancům firmy, když převedením přeplatku z DPH bylo uhrazeno dne 26. 1. 1999 40.842,57 Kč, převedením přeplatku z DPH dne 27. 7. 1999 bylo uhrazeno 27.160,- Kč a v exekučním řízení bylo uhrazeno dne 2. 3. 2000 30.056,- Kč a dne 11. 4. 2000 87.388,- Kč.
Za tyto trestné činy byl obviněný H. G. odsouzen podle §147 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, přičemž jeho výkon byl podle §58 odst. 1 písm. a) tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu tří let. Podle §59 odst. 2 tr. zák. bylo obviněnému uloženo, aby ve zkušební době podmíněného odsouzení vedl řádný život, zejména, aby podle svých sil a možností uhradil škodu trestným činem způsobenou.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný H. G. odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 3. 2002, sp. zn. 3 To 793/2001, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 3. 2002, sp. zn. 3 To 793/2001, podal obviněný H. G. prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřel o důvody popsané v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Mimořádný opravný prostředek směřuje proti výroku odvolacího soudu, kterým bylo zamítnuto odvolání obviněného.
Obviněný v dovolání namítá, že soudy obou stupňů neprovedly všechny potřebné důkazy, aby se zjistilo, zda skutečně spáchal žalovaný trestný čin. Zejména nesouhlasí s tím, že odmítly provést důkaz znaleckým posudkem, který navrhoval za účelem zjištění, zda závěry učiněné F. ú. v Č. K. jsou správné. Konstatuje, že tento finanční úřad postupoval nesprávně, neboť mu nevracel nadměrné odpočty DPH v takové míře, aby mohl uhradit své povinnosti pojaté do obžaloby. Obviněný tvrdí, že soud prvního stupně neporozuměl daňové problematice, a bez dalšího přijal závěry zmíněného finančního úřadu. Podle jeho názoru je tento postup v rozporu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2001, sp. zn. 5 Tz 101/2001. Rovněž sděluje, že na základě příkazu Ministerstva financí ČR a F. ř. v Č. B. je znovu prověřován stav účtu společnosti G., a. s., se sídlem v H. n. Š. u F. ú. v Č. K., neboť tyto orgány na základě jeho námitek dospěly k závěru, že postup finančního úřadu nemusel být správný. Zdůrazňuje, že se snaží zajistit znalecký posudek, který by tuto problematiku objasnil s tím, že jej předloží dovolacímu soudu jako listinný důkaz. Obviněný dále považuje rozhodnutí soudů obou stupňů za vadná v období, za které nebyly odvody činěny, a to zejména vzhledem k usnesení vyšetřovatele bývalého Okresního úřadu vyšetřování Policie ČR v Č. K. ze dne 28. 1. 1998, ČVS : OVV – 270/96, jež nabylo právní moci dne 3. 2. 1998. V této souvislosti zdůrazňuje, že zmíněným rozhodnutím byl v té době nezvratně informován o tom, co je či není trestným činem. V této skutečnosti spatřuje význam při posuzování, zda byla naplněna subjektivní stránka trestného činu. Z uvedených důvodů nejsou podle obviněného skutková zjištění učiněná v rozsudku soudu prvního stupně natolik přesvědčivá, aby mohla sloužit za podklad k rozhodnutí. Protože hmotně právní posouzení je závislé na těchto zjištěních, má za to, že byl naplněn výše uvedený dovolací důvod. Obviněný také upozorňuje na jemu blíže neznámé rozhodnutí Ústavního soudu ohledně trestní odpovědnosti osoby, která daň přiznala, ale nemohla ji zaplatit. Toto rozhodnutí by mohlo mít v jeho věci význam.
Závěrem dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud ve smyslu §265k tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích a tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Přílohou podaného dovolání jsou dokumenty, které obviněný sám zpracoval, přičemž v mimořádném opravném prostředku se konstatuje, že jsou jeho součástí. Obviněný v nich poukazuje na svoji nevinu, zejména podrobně rekapituluje vývoj svého vztahu s F. ú. v Č. K. Tvrdí, že někteří jeho pracovníci jsou proti němu zaujati, jejich výpovědi před soudem byly účelové a neobjektivní. Z těchto důvodů považuje za nezbytné ustanovit soudního znalce z oboru ekonomiky, který může celou daňovou problematiku zhodnotit odborně a nestranně.
K dovolání obviněného se ve smyslu §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jeho názoru námitka uplatněná v dovolání, týkající se neprovedení znaleckého dokazování, směřuje proti úplnosti skutkových zjištění učiněných soudy ve věci. Vzhledem k tomu, že předmětem dokazování jsou i skutečnosti subjektivní povahy, je zpochybňování vědomosti obviněného o protiprávnosti jeho jednání rovněž primárně námitkou skutkovou. Námitky obviněného se proto nekryjí s uvedeným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a nelze je podřadit ani pod jiný dovolací důvod.
Státní zástupce dále uvádí, že v napadených rozhodnutích postrádá bližší rozbor věci z hlediska trestnosti jednání obviněného před 1. 1. 1998, neboť trestný čin podle §147 tr. zák., v platném znění, byl do trestního zákona zaveden až k tomuto datu. Z tohoto hlediska však není předmětné soudní rozhodnutí napadáno.
Z uvedených důvodů státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu než je uveden v §265b tr. ř. a toto rozhodnutí učinil v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) předně zjišťoval, zda v předmětné trestní věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., neboť napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, kterým soud ve druhém stupni zamítl řádný opravný prostředek podaný obviněným proti rozsudku, jímž byl uznán vinným a byl mu uložen trest /§265a odst. 2 písm. a) tr. ř./. Obviněný H. G. je podle §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. osobou oprávněnou podal prostřednictvím obhájce dovolání, přičemž tento mimořádný opravný prostředek byl podán ve lhůtě a u příslušného soudu jak je uvedeno v §265e odst. 1 tr. ř.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud posoudit otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z výše zákonem vymezeného důvodu dovolání vyplývá, že Nejvyšší soud je povinen vycházet z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž toto skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení důkazů provedených v předcházejícím řízení. Přezkoumávané rozhodnutí bude spočívat na nesprávném právním posouzení skutku zejména tehdy, pokud je v rozporu právní posouzení skutku uvedené ve výroku rozhodnutí se skutkem, jak je ve výroku rozhodnutí popsán. Dovolání je specifický mimořádný opravný prostředek, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř. Proto Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další (v pořadí již třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři. V takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci (§2 odst. 5 tr. ř.), popř. do pozice soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem.
V daném případě je pro dovolací soud závazné skutkové zjištění, podle něhož obviněný H. G. spáchal skutky tak, jak je popsal ve výroku o vině soud prvního stupně, a jak jsou uvedeny pod body 1. a 2. v odůvodnění tohoto rozhodnutí Nejvyššího soudu. Obviněný v dovolání namítá správnost těchto skutkových zjištění. Zejména tvrdí, že dokazování zůstalo neúplné, neboť soudy obou stupňů odmítly jeho návrh na vypracování znaleckého posudku, aby bylo zjištěno, zda závěry učiněné F. ú. v Č. K. jsou správné, když v rámci své obhajoby je zpochybnil. Dále namítá, že provedené důkazy byly vadně hodnoceny a zpochybňuje naplnění subjektivní stránky trestných činů, pro které byl odsouzen, a to s poukazem na pravomocné rozhodnutí orgánu činného v trestním řízení z počátku roku 1998.
Podle názoru Nejvyššího soudu není obviněným H. G. uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dán. Obviněný své výhrady v dovolání zaměřuje v konečném důsledku proti tomu, jaká skutková zjištění z provedených důkazů učinil soud prvního stupně, s nimiž se ztotožnil i odvolací soud, přičemž z těchto tvrzených nedostatků, až následně, spatřuje nesprávné právní posouzení předmětných skutků. Nejvyšší soud připomíná, že závěr o tom, zda je v trestní věci u obviněné osoby zavinění ve smyslu trestního zákona a v jaké formě /§4 písm. a), b), §5 písm. a), b) tr. zák./, je sice závěrem právním, ale tento právní závěr o subjektivních znacích trestného činu se musí zakládat na skutkových zjištěních soudu vyplývajících z provedeného dokazování stejně, jako závěr o objektivních znacích trestného činu. Výhrady obviněného H. G. uplatněné v dovolání směřují proti těm skutkovým zjištěním, z nichž soud prvního stupně (následně i odvolací soud) učinil právní závěr, že spáchal dvojnásobný trestný čin neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení, na zdravotní pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti podle §147 odst. 1 tr. zák., včetně právního závěru o formě jeho zavinění ve vztahu k jednání a ke způsobenému následku. Samotná skutková zjištění, přestože mají vliv na právní posouzení skutku nebo na jiné hmotně právní posouzení, však Nejvyšší soud nemůže v dovolacím řízení přezkoumávat. Zde je třeba zdůraznit, že obsah konkrétně uplatněných námitek, tvrzení i právních názorů, o něž je v dovolání opírána existence určitého dovolacího důvodu, musí skutečně věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. řádu, a nestačí jen formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného H. G. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř. (přezkoumat napadené rozhodnutí i řízení jemu předcházející). Toto rozhodnutí Nejvyšší soud učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 4. prosince 2002
Předseda senátu:
JUDr. Jiří Horák