ECLI:CZ:NS:2002:6.TDO.45.2002.1
sp. zn. 6 Tdo 45/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 17. dubna 2002 dovolání, které podal obviněný J. L., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. 9. 2001, sp. zn. 2 To 58/2001, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 31 T 2/99, a rozhodl takto:
Podle §265i odst.1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného J.L. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 9. 2000, sp. zn. 31 T 2/99, byl obviněný J. L. uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zák., a to na podkladě skutkového stavu, který je v rozhodnutí uveden. Za to byl odsouzen podle §250 odst. 4 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání devíti roků, přičemž podle §39a odst. 3 tr. zák. byl pro jeho výkon zařazen do věznice s ostrahou. Podle §49 odst. 1, §50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu soukromého podnikání v oborech provozování pronájmu a prodeje motorových vozidel, nákupu a prodeje zboží za účelem jeho dalšího prodeje a zprostředkovatelské činnosti na dobu deseti roků. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 4. 1997, sp. zn. 31 T 16/95, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. 12. 1998, sp. zn. 2 To 144/97, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání.
Rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. 9. 2001, sp. zn. 2 To 58/2001, bylo o odvolání obviněného J. L. rozhodnuto:
I. Z podnětu odvolání byl podle §258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. zrušen v celém rozsahu rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 9. 2000, sp. zn. 31 T 2/99.
II. Podle §259 odst. 3 tr. ř. odvolací soud sám ve věci rozhodl a obviněného J. L. uznal vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zák., a to za jednání v rozhodnutí blíže uvedené. Za to byl odsouzen podle §250 odst. 4 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání devíti roků., přičemž podle §39a odst. 3 tr. zák. byl pro jeho výkon zařazen do věznice s ostrahou. Podle §49 odst. 1, §50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu soukromého podnikání v oborech provozování pronájmu a prodeje motorových vozidel, nákupu a prodeje zboží za účelem jeho dalšího prodeje a zprostředkovatelské činnosti na dobu deseti roků. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 4. 1997, sp. zn. 31 T 16/95, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. 12. 1998, sp. zn. 2 To 144/97, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Vůči naposledy konstatovanému rozsudku podal dne 12. 2. 2002 obviněný J. L. prostřednictvím svého obhájce s poukazem na ustanovení §265b písm. f) tr. ř. dovolání, které bylo Nejvyššímu soudu doručeno dne 28. 3. 2002. Obviněný napadá výrok o vině, pokud jde o právní větu, že svým jednáním se ke škodě cizího majetku obohatil tím, že uvedl někoho v omyl a způsobil tímto činem škodu velkého rozsahu, a to z důvodů v opravném prostředku podrobně vyjmenovaných. Rovněž namítá, že právní posouzení jeho jednání výrazně ovlivnily podstatné procesní vady a nerespektování základních zásad trestního řízení, včetně ústavně zaručených práv na spravedlivý proces. Závěrem dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. 9. 2001, sp. zn. 2 To 58/2001.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že v posuzované trestní věci obviněného J. L. není dovolání přípustné.
Podle §265a odst. 1 tr. ř. lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. V §265a odst. 2 písm. a) - h) tr. ř. je stanoveno, co se rozumí rozhodnutím ve věci samé.
Dovolání jako nový mimořádný opravný prostředek bylo do trestního řádu zavedeno jeho novelou – zák. č. 265/2001 Sb., která nabyla účinnosti dnem 1. 1. 2002. Časová působnost trestního řádu jako procesní normy se řídí zásadou, že trestní řízení se koná podle zákona účinného v době řízení. V období do 1. 1. 2002 bylo možno pravomocné rozhodnutí v trestních věcech napadnout pouze stížností pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.) nebo návrhem na povolení obnovy řízení (§277 a násl. tr. ř.). Jestliže dovolání bylo zavedeno s účinností od 1. 1. 2002, znamená to, že tento mimořádný opravný prostředek lze podat jen tehdy, nastanou-li všechny zákonné podmínky pro jeho podání až po 1. 1. 2002, tj. za účinnosti zák. č. 265/2001 Sb. Pro tento závěr svědčí i ta okolnost, že přechodná ustanovení zák. č. 265/2001 Sb. neupravují možnost podat dovolání proti rozhodnutím, která nabyla právní moci před účinností tohoto zákona.
Z výše uvedených skutečností vyplývá, že pokud napadený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci nabyl podle §139 odst. 1 písm. a) tr. ř. právní moci dne 19. 9. 2001, a byl doručen obviněnému a jeho obhájci shodně dne 13. 12. 2001, nelze proti němu podat dovolání jako nový mimořádný opravný prostředek zavedený s účinností od 1. 1. 2002, byť dovolání bylo podáno ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř.
Z těchto důvodů Nejvyšší soud dovolání obviněného J. L. jako nepřípustné podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl. Proto nemohl z jeho podnětu přezkoumat napadený rozsudek a předcházející řízení ve smyslu §265i odst. 3, 4 tr. ř., přičemž své rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 17. dubna 2002
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k