ECLI:CZ:NS:2002:6.TDO.459.2002.1
sp. zn. 6 Tdo 459/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání dne 7. srpna 2002 dovolání obviněného Š. M., podané proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. 3. 2002, sp. zn. 5 To 94/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. 3 T 717/2000, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného Š. M. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 14. 12. 2001, sp. zn. 3 T 717/2000, byl obviněný Š. M. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §224 odst. 1 tr. zák., kterého se měl dopustit podle zjištění okresního soudu tím, že dne 10. 6. 2000 na silnici č. I/55 v km 68,8 mezi obcemi K. a O. N. V., okres U. H., kolem 12.00 hodin pravou přední částí vozidla zezadu narazil do silně podnapilého cyklisty J. O., jedoucího na jízdním kole stejným směrem, a to ve vzdálenosti přibližně 0,8 m od pravého okraje vozovky, přičemž při střetu utrpěl J. O. zhmoždění mozku na spodině spánkového laloku v oblasti čelně spánkové, temenní a týlní vpravo, krvácení pod měkké pleny mozkové a další zranění, pro která byl citelně omezen v obvyklém způsobu života po dobu nejméně šesti měsíců.
Za tento trestný čin byl obviněný Š. M. odsouzen podle §224 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 písm. a), §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu dvou let, a k trestu zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu osmnácti měsíců (§49 odst. 1, §50 odst. 1 tr. zák.). Současně byla obviněnému podle §228 odst. 1 tr. řádu uložena povinnost zaplatit na náhradu škody poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR se sídlem K. n. č. 8, P. 2, částku 184.241,- Kč.
Proti shora citovanému odsuzujícímu rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Brně usnesením ze dne 20. 3. 2002, sp. zn. 5 To 94/2002, podle §256 tr. řádu zamítl.
Podle tzv. doručenek, založených v trestním spisu, bylo usnesení odvolacího soudu doručeno obviněnému Š. M. dne 30. 4. 2002, jeho tehdejší obhájkyni JUDr. J. M. dne 29. 4. 2002, a Okresnímu státnímu zastupitelství v Uherském Hradišti dne 26. 4. 2002.
Proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. 3. 2002, sp. zn. 5 To 94/2002, podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně JUDr. J. M. dovolání. Dovolání bylo podáno podle prezentačního razítka u Okresního soudu v Uherském Hradišti dne 4. 6. 2002 a obviněný Š. M. výslovně uplatnil dovolací důvod ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Nejvyššímu soudu České republiky bylo dovolání obviněného doručeno spolu se spisovým materiálem dne 30. 7. 2002.
Obviněný tudíž opřel své dovolání o důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, podal je proti usnesení odvolacího soudu a zaměřil do výroku o vině i trestu. Podle názoru dovolatele skutková zjištění učiněná soudy obou stupňů nedovolují učinit závěr, že se dopustil jednání, která jsou mu kladena za vinu. Okresní soud nejprve ve zprošťujícím rozsudku vyhodnotil důkazní situaci tak, že v posuzovaném jednání nespatřoval naplnění skutkové podstaty trestného činu ublížení na zdraví podle §224 odst. 1 tr. zák. a v odůvodnění svého rozhodnutí přesně uvedl důvody, které jej ke zprošťujícímu výroku vedly. Poté, co byl zprošťující rozsudek usnesením Krajského soudu v Brně zrušen, však soud prvního stupně změnil názor a na základě shodných skutkových zjištění rozhodl o tom, že se obviněný Š. M. žalovaného trestného činu dopustil. A krajský soud poté odvolání obviněného podle §256 tr. řádu zamítl. Obviněný spatřuje proto důvod dovolání v tom, že okresní soud ve svém odsuzujícím rozsudku a poté i krajský soud ve svém usnesení nesprávně posoudily jednání dovolatele v rozporu s provedenými důkazy, přičemž v rozhodnutích, jimiž byl uznán vinným, je podle obviněného patrný extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a právními závěry soudů obou stupňů.
Ze všech shora uvedených důvodů jsou tudíž podle názoru dovolatele dány důvodné pochybnosti o správnosti hmotně právního posouzení a výchozích skutkových zjištění soudů obou stupňů. V petitu svého dovolání proto obviněný Š. M. navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky poté, co shledá dovolání obviněného důvodným, zrušil dovoláním napadené rozhodnutí a rozhodl tak, že přikáže Okresnímu soudu v Uherském Hradišti, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření ze dne 18. 6. 2002, sp. zn. 1 NZo 267/2002, navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. řádu. Současně navrhl, aby Nejvyšší soud v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§265c tr. řádu) při posuzování podaného dovolání nejprve zjišťoval, zda jsou v předmětné trestní věci splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. řádu. Podle odst. 1 tohoto ustanovení lze napadnout dovoláním pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, pokud soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští, přičemž v §265a odst. 2 písm. a) až písm. h) tr. řádu jsou taxativně vypočtena rozhodnutí, která je možno považovat za rozhodnutí ve věci samé. Napadat je možno jen výroky těchto rozhodnutí, neboť podle §265a odst. 4 tr. řádu je dovolání jen proti důvodům rozhodnutí zákonem výslovně vyloučeno.
V uvedených ohledech dovolací soud shledal dovolání obviněného přípustným podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, neboť výslovně napadá rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek, podaný dovolatelem proti rozsudku soudu prvního stupně, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Proto se mohl v návaznosti na tento závěr Nejvyšší soud zabývat otázkou, zda byla zachována lhůta a místo k podání dovolání ve smyslu §265e tr. řádu.
Podle tohoto ustanovení se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti němuž dovolání směřuje, přičemž pokud se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci a zákonnému zástupci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději (§265e odst. 2 tr. řádu).
Ze spisového materiálu v posuzované věci vyplývá, že trestní stíhání obviněného Š. M. bylo pravomocně skončeno rozhodnutím odvolacího soudu dne 20. 3. 2002, přičemž opis usnesení tohoto soudu byl doručen obviněnému Š. M. dne 30. 4. 2002 a jeho tehdejší obhájkyni JUDr. J. M. dne 29. 4. 2002. Samotné dovolání podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně u Okresního soudu v Uherském Hradišti dne 4. 6. 2002. Z uvedeného je patrno, že dvouměsíční dovolací lhůta byla ve smyslu §265e odst. 1 a odst. 2 tr. řádu zachována.
Dovolací soud rovněž zkoumal, zda dovolání obviněného splňuje veškeré obsahové náležitosti zakotvené v ustanovení §265f odst. 1 tr. řádu, podle něhož musí být v dovolání vedle obecných náležitostí podání uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, který výrok, v jakém rozsahu i z jakých důvodů napadá a čeho se dovolatel domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu s odkazem na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo §265b odst. 2 tr. řádu, o které se dovolání opírá.
V této souvislosti Nejvyšší soud České republiky posuzoval, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, neboť existence dovolacího důvodu je zároveň nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. řádu.
Ve svém dovolání ze dne 29. 5. 2002, které bylo okresnímu soudu doručeno dne 4. 6. 2002, obviněný Š. M. výslovně opřel podaný mimořádný opravný prostředek o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
Tento dovolací důvod lze však aplikovat jedině tehdy, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být nesprávné skutkové zjištění nalézacího či odvolacího soudu, jelikož právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění soudu vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozhodnutí, která jsou pak blíže rozvedena v jeho odůvodnění. Přezkoumávané rozhodnutí pak bude spočívat na nesprávném právním posouzení skutku zejména tehdy, pokud je v rozporu právní posouzení skutku uvedené ve výroku rozhodnutí se skutkem, jak je ve výroku rozhodnutí popsán.
Z takto vymezeného důvodu dovolání vyplývá, že Nejvyšší soud České republiky není oprávněn přezkoumávat a hodnotit postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů, je zásadně povinen vycházet z jejich skutkového zjištění a v návaznosti na tento skutkový stav pak zvažuje hmotně právní posouzení skutku, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit, a to ani na základě případného doplňování dokazování či v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů.
Tento závěr vyplývá rovněž z toho, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. řádu, není další instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu §2 odst. 5 tr. řádu, popřípadě do pozice soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem.
V této souvislosti je třeba také připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad obsahuje trestní řád další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. řádu) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. řádu).
Z vymezení obsahu dovolání v ustanovení §265f odst. 1 tr. řádu a zejména ze znění ust. §265b odst. 1 tr. řádu je třeba dovodit, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být v podaném dovolání skutečně tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí. Podle §265b odst. 1 tr. řádu lze totiž dovolání podat, jen je-li tu některý z následujících důvodů uvedených pod písm. a) až l), pokud není dán důvod dovolání podle §265b odst. 2 tr. řádu.
V daném případě z obsahu podaného dovolání vyplývá, že ačkoliv obviněný uvedl jako důvod dovolání §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, jeho námitky směřují výhradně vůči hodnocení důkazů a úplnosti provedeného dokazování, tedy proti skutkovým zjištěním soudu prvního stupně, s nimiž se ztotožnil i odvolací soud. V posuzovaném dovolání tedy obviněný takto sice uplatnil jeden ze zákonných důvodů k podání dovolání, avšak konkrétní argumenty obsažené v dovolání vycházejí z důvodů jiných, které v zákoně uvedeny nejsou. V takovém případě tedy nebyl uplatněn důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, ale důvod jiný, založený na obviněným namítaných pochybnostech o správnosti skutkových zjištění. Takový dovolací důvod však v ustanovení §265b tr. řádu pro podání dovolání uveden není. Pro úplnost je třeba připomenout, že část dovolacích námitek obviněného se týká pouze odůvodnění napadeného rozhodnutí, přičemž ve smyslu §265a odst. 4 tr. řádu dovolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné.
S ohledem na skutečnosti shora rozvedené dospěl Nejvyšší soud České republiky k závěru, že shora reprodukované námitky obviněného, uplatněné v dovolání, neodpovídají důvodu předpokládanému v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu a proto shledal, že dovolání bylo podáno z jiných důvodů než jsou uvedeny v §265b odst. 1 tr. řádu.
Nejvyšší soud navíc musel konstatovat, že samotný skutkový stav zjištěný soudem prvého i druhého stupně a vymezený ve skutkové větě výroku o vině rozhodnutí nalézacího soudu formálně objasňuje všechny skutkové otázky pro použitou právní kvalifikaci skutku potřebné a použité právní kvalifikaci odpovídá.
Nejvyšší soud tudíž v předmětné věci musel postupovat podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu a v neveřejném zasedání konaném ve smyslu §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu dovolání obviněného Š. M. odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou zákonné důvody uvedené v ustanovení §265b tr. řádu, aniž byl dovolací soud oprávněn postupovat podle ustanovení §265i odst. 3, odst. 4 tr. řádu.
Poučení: Proti tomuto usnesení o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 7. srpna 2002
Předseda senátu :
JUDr. Zdeněk S o v á k