ECLI:CZ:NS:2002:6.TDO.497.2002.1
sp. zn. 6 Tdo 497/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 18. září 2002 dovolání, které podal obviněný M. F., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 3. 2002, sp. zn. 11 To 94/2002, jenž rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 2 T 507/2001, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. F. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 22. 11. 2001, sp. zn. 2 T 507/2001, byl obviněný M. F. uznán vinným trestnými činy ublížení na zdraví podle §221 odst. 1, 3 tr. zák. a výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák., protože v Ú. n. O. dne 29. 7. 2001 kolem 21.00 hod. v restauraci fyzicky napadl J. Š., kterého poté co se ohnal rukou zasáhl do obličeje a napadený po tomto úderu upadl na zem a utrpěl zhmoždění mozku s krevním výronem v pravém spánkovém svalu, pod tvrdou lební plenou nad levou mozkovou polokoulí a na její spodině s útlakem mozku a podpavučnicové krvácení, dále zhmoždění na spodině levého čelního a spánkového laloku a krvácení v mozkovém kmeni a podkožní krevní výron na horním i dolním víčku levého oka, přičemž na následky uvedeného zranění dne 4. 8. 2001 ve 22.00 hod. na ARO nemocnice v R. n. K., kde byl hospitalizován, zemřel.
Za to byl obviněný odsouzen podle §221 odst. 3 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 roků nepodmíněně, přičemž pro jeho výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný M. F. odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18.3. 2002, sp. zn. 11 To 94/2002, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Vůči citovanému usnesení Krajského soudu v Hradci Králové podal obviněný M. F. prostřednictvím svého obhájce dne 4. 7. 2002 dovolání. Z jeho obsahu, zejména z návrhu obviněného, jak by měl Nejvyšší soud rozhodnout, vyplývá, že dovolání směřuje do výroku napadeného usnesení, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání. Podle názoru obviněného je dán důvod dovolání ve smyslu §265b písm. f) tr. ř. Je však zřejmé, že se mimořádný opravný prostředek opírá o důvody popsané v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť je cituje. Tento závěr potvrzuje i doplnění dovolání obviněného učiněné prostřednictvím obhájce dne 7. 8. 2002.
Obviněný v dovolání uvádí, že se soud prvního stupně nevypořádal s jeho obhajobou, že se po něm poškozený „sápal“, a proto se ohnal a „nějak poškozeného rukama zasáhl do obličeje“. Namítá, že z žádného z provedených důkazů nelze dovodit jednoznačný závěr, že by poškozeného aktivně napadl a úmyslně způsobil zranění s následkem smrti a výtržnost. Tvrdí, že jeho úder mohl být náhodný, a i kdyby nebyl, pak taková reakce měla být posouzena jako nutná obrana podle §13 tr. zák. V této souvislosti obviněný uvádí, že na něj poškozený fyzicky útočil a hrubě ho urážel. Fyzický útok poškozeného soudy obou stupňů přesvědčivě nevyvrátily. Rovněž namítá, že měly být provedeny další důkazy, např. vyšetřovací pokus za účasti znalce, kde by obviněný demonstroval své „ohnání se“. Takto zůstal důkazní stav neúplný a neumožnil vydání spravedlivého rozhodnutí. I v případě, že by se jednalo o exces z nutné obrany, mělo být jeho jednání posouzeno pouze jako trestný čin ublížení na zdraví podle §224 odst. 1 tr. zák., a nikoli jako trestné činy ublížení na zdraví podle §221 odst. 1, 3 tr. zák. a výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. I při naplnění skutkových podstat žalovaných trestných činů, měl být u jeho osoby trest odnětí svobody podmíněně odložen. Soudy obou stupňů rovněž nesprávně hodnotily, že v jeho jednání šlo o recidivu a nevzaly v úvahu, že byl vulgárně napaden kvůli romské národnosti. Obviněný také zdůrazňuje, že řádně pracuje, přičemž od posledního odsouzení uplynula delší doba.
Závěrem dovolání obviněný konstatuje, že napadená rozhodnutí nesprávně právně posuzují skutek, pro který byl odsouzen. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu, případně i rozsudek soudu prvního stupně a sám rozhodl ve věci a ve smyslu §265m tr. ř. jej zprostil obžaloby, nebo jej uznal vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §224 odst. 1 tr. zák. a uložil mu trest odnětí svobody s podmíněným odkladem, eventuálně aby soudu prvního nebo druhého stupně přikázal věc znovu projednat a rozhodnout.
K dovolání obviněného se ve smyslu §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Konstatuje, že skutková zjištění ve věci jsou správná a odpovídají provedeným důkazům. Za správnou považuje i použitou právní kvalifikaci a také trest uložený obviněnému odpovídá zákonným hlediskům. Uvádí, že v dovolání je sice označen jako důvod jeho podání §265b odst. 1 písm. f) tr. ř., avšak s ohledem na slovní popis uplatněných námitek je zřejmé, že jde o písařskou chybu, neboť dovolání bylo podáno z důvodů §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle státního zástupce dovolatel sice spatřuje důvod dovolání v nesprávném právním posouzení skutku, ale ve skutečnosti dovolání směřuje proti skutkovým zjištěním, které učinil soud prvního stupně. Jelikož nesprávná skutková zjištění nemohou být důvodem dovolání podle §265b odst. 1 tr. ř., státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání odmítl, přičemž pro případ, že by učinil rozhodnutí jiné, vyjádřil podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) předně zjišťoval, zda v předmětné trestní věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., neboť napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, kterým soud ve druhém stupni zamítl řádný opravný prostředek podaný proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. osobou oprávněnou podat prostřednictvím obhájce dovolání, přičemž tento mimořádný opravný prostředek byl podán ve lhůtě a u příslušného soudu, jak je uvedeno v §265e odst. 1, 2 tr. ř.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud posoudit otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. vyplývá, že důvodem pro dovolání nemůže být nesprávné skutkové zjištění, neboť takový dovolací důvod zde uveden není. Při posuzování oprávněnosti tvrzení o existenci dovolacího důvodu stanoveného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním soudu prvního event. druhého stupně. V trestní věci obviněného M. F. to znamená, že pro dovolací soud je rozhodující skutkové zjištění, podle něhož obviněný spáchal skutek tak, jak ho popsal soud prvního stupně ve výroku svého rozsudku (viz výše) a podrobně rozvedl a konkretizoval v jeho odůvodnění. K této záležitosti soud prvního stupně v odůvodnění rozsudku na str. 2 mimo jiné uvedl: „Obžalovaný přistoupil k výčepu, objednal si pivo a bezprostředně na to, k němu přiběhl Š. a začal mu nadávat a urážet jej. Obžalovaný na tyto urážky reagoval tím, že Š. udeřil rukou do obličeje, a to takovou silou, že Š. po úderu spadl na zem, na záda, přičemž udeřil hlavou do betonové podlahy, která byla potažena linoleem. V důsledku toho Š. utrpěl shora popsaná poranění, když bezprostřední příčinou smrti bylo krvácení do mozku.“ Na základě provedených důkazů soud prvého stupně také vyhodnotil, že silně podnapilý poškozený J. Š. neútočil na obviněného nijak fyzicky, ale opakovaně mu nadával. Dále, že ze strany obviněného M. F. se jednalo o úder úmyslně zasazený, a to značnou intenzitou, způsobilý srazit na zem osobu i v případě, že by nebyla v podnapilém stavu. Nešlo o ohnání se z leknutí. V daném okamžiku nebyl k použití takového druhu násilí vůbec žádný důvod. Rovněž vzal za prokázané, že obviněný má sklony k obdobnému způsobu jednání. Opakovaně byl totiž trestně stíhán a odsouzen pro skutky spočívající ve fyzickém napadení jiné osoby, když násilí užíval jako prostředek vyřešení sporů, jak soud prvního stupně zjistil z trestních spisů Okresního soudu v Ústí nad Orlicí sp. zn. 1 T 314/93 a sp. zn. 1 T 643/95. Obviněný M. F. v dovolání namítá správnost těchto skutkových zjištění. Zejména namítá neúplnost dokazování a nesprávné hodnocení důkazů. Tvrdí, že se po něm poškozený „sápal“ a proto se ohnal a „nějak jej rukama zasáhl do obličeje“. Popírá, že by poškozeného aktivně napadl, úmyslně mu způsobil zranění a dopustil se výtržnosti. Konstatuje, že jeho jednání mělo být posouzeno případně jako nutná obrana podle §13 tr. zák. Také nesouhlasí, že byla vzata v úvahu jeho recidiva. Tuto obhajobu obviněného M. F. s ohledem na u hlavního líčení provedené a vyhodnocené důkazy soudy obou stupňů neakceptovaly.
Podle názoru Nejvyššího soudu není obviněným uváděný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dán. Obviněný své výhrady v dovolání zaměřuje proti tomu, jaká skutková zjištění vyvodil soud prvního stupně z provedených důkazů, včetně námitek ohledně úplnosti dokazování a hodnocení důkazů, přičemž z těchto jím tvrzených nedostatků, až následně, spatřuje nesprávné právní posouzení skutku. V této souvislosti Nejvyšší soud připomíná, že závěr o tom, zda je v trestní věci u obviněné osoby zavinění ve smyslu trestního zákona a v jaké formě (§4, §5 tr. zák.) a zda v době činu jednala v nutné obraně podle §13 tr. zák., je sice závěrem právním, ovšem tento právní závěr se musí zakládat na skutkových zjištěních soudu vyplývajících z provedeného dokazování stejně, jako závěr o objektivních znacích trestného činu. Výhrady uplatněné v dovolání obviněného M. F. směřují právě proti těm skutkovým zjištěním, z nichž soudy obou stupňů učinily právní závěr, že spáchal trestné činy ublížení na zdraví podle §221 odst. 1, 3 tr. zák. a výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák., včetně právního závěru o formě jeho zavinění ve vztahu k jednání a ke způsobenému následku. Samotná skutková zjištění, přestože mohou mít vliv na právní posouzení skutku nebo na jiné hmotně právní posouzení, však Nejvyšší soud nemůže v dovolacím řízení přezkoumávat.
Vzhledem k uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud dovolání obviněného M. F. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Proto nemohl ve smyslu §265i odst. 3, 4 tr. ř. přezkoumat zákonnost a odůvodněnost výroku napadeného usnesení, proti němuž bylo dovolání podáno, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, přičemž toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 18. září 2002
Předseda senátu:
JUDr. Jiří Horák