ECLI:CZ:NS:2002:6.TDO.512.2002.1
sp. zn. 6 Tdo 512/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání dne 21. srpna 2002 dovolání obviněného R. J., podané proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 1. 2002, sp. zn. 10 To 476/2001, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 10 T 48/2001, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného R. J. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 8. 10. 2001, sp. zn. 10 T 48/2001, byl obviněný R. J. uznán vinným dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu nedokonaným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e) tr. zák., v jednočinném souběhu s trestným činem porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, odst. 2 tr. zák. a odsouzen podle §238 odst. 2, §35 odst. 1 tr. zák. za tyto trestné činy a dále za trestné činy podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák. a §238 odst. 1, odst. 2 tr. zák. z rozsudku Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 11. 6. 2001, sp. zn. 10 T 48/2001, nedotčené zrušujícím usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 8. 2001, sp. zn. 10 To 255/2001, k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání devíti měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem.
Proti shora citovanému odsuzujícímu rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 18. 1. 2002, sp. zn. 10 To 476/2002, podle §256 tr. řádu zamítl.
Podle tzv. dodejek a doručenky, založených v trestním spisu, bylo usnesení odvolacího soudu doručeno obviněnému R. J. dne 8. 2. 2002, jeho tehdejšímu obhájci JUDr. J. V. dne 15. 3. 2002, a Okresnímu státnímu zastupitelství v Rychnově nad Kněžnou dne 18. 2. 2002.
Proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 1. 2002, sp. zn. 10 To 476/2002, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. J. V. dovolání. Dovolání bylo podáno podle prezentačního razítka u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou dne 9. 5. 2002 a obviněný R. J. uplatnil dovolací důvod ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Nejvyššímu soudu České republiky bylo dovolání obviněného doručeno spolu se spisovým materiálem dne 9. 8. 2002.
Obviněný tudíž opřel své dovolání o důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, podal je proti usnesení odvolacího soudu a zaměřil je proti rozhodnutí o vině v rozsahu specifikovaném rozsudkem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou z 8. 10. 2001, sp. zn. 10 T 48/2001, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové z 18. 1. 2002, sp. zn. 10 To 476/2001. Obviněný v průběhu celého trestního řízení ve významných skutečnostech neměnil svoji výpověď, kterou se doznal ke své zbývající trestné činnosti, spáchané v T. n. O., naproti tomu však od okamžiku sdělení obvinění rezolutně popíral, že by se dopustil krádeže vloupáním v H. Podle názoru dovolatele měly soudy obou stupňů zaujmout k jeho výpovědi jednoznačné stanovisko a vyhodnotit ji buď jako věrohodnou nebo jako nevěrohodnou. Oba soudy ovšem uvěřily doznání obviněného k části stíhané trestné činnosti, neuvěřily však jeho výpovědi, pokud další část trestné činnosti, kladené mu za vinu, popřel, přičemž jinými důkazy nebylo spáchání předmětné trestné činnosti právě obviněným nade vší pochybnost prokázáno. Obviněný R. J. se proto domnívá, že při použití zásady „v pochybnostech ve prospěch obviněného“ nebylo možno rozhodnout o jeho vině ohledně dílčích útoků spáchaných v H., jak to učinil okresní i krajský soud.
V petitu svého dovolání proto obviněný R. J. navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265k odst. 1 tr. řádu zrušil z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu dovoláním napadené rozhodnutí krajského soudu, a to jeho výrok o vině i výrok o trestu a aby podle §265l odst. 1 tr. řádu přikázal Krajskému soudu v Hradci Králové, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. V případě, že dovolací soud dospěje k závěru, že doposud provedenými důkazy lze rozhodnout o tom, že vina obviněného R. J. v trestním řízení prokázána nebyla, dovolatel navrhl, aby dovolací soud zrušil z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu dovoláním napadené rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové, sám ve věci rozhodl ve smyslu §265m odst. 1 věta první tr. řádu a obviněného zprostil obžaloby.
Pro úplnost třeba uvést, že v písemném vyhotovení dovolání obviněného R. J. ze dne 3. 5. 2002 (srov. číslo listu 200 – 202 trestního spisu), zpracovaném jeho obhájcem JUDr. J. V., je v záhlaví tohoto dovolání usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 1. 2002, sp. zn. 10 To 476/2001, evidentně omylem chybně označeno jako rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 1. 2002, sp. zn. 10 To 476/2001, a petitu je dokonce naprosto nepochopitelně, a to opakovaně, opět zřejmě nedopatřením nesprávně citován rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 11. 2001, sp. zn. 10 To 270/2001.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření ze dne 6. 8. 2002, sp. zn. 1 NZo 502/2002, především zaujal stanovisko, že dovolání je sice formálně podáno z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve skutečnosti však namítá nesprávnost soudem učiněných skutkových zjištění, což důvod dovolání podle §265b odst. 1 tr. řádu být nemůže. Za nejpodstatnější však státní zástupce považuje to, že dovolání obviněného R. J. postrádá náležitosti dovolání, vyplývající z §265f odst. 1 tr. řádu, přičemž v této souvislosti státní zástupce vypočetl shora vzpomenuté formální vady v označení druhostupňového konečného rozhodnutí odvolacího soudu. Tyto vady považuje státní zástupce za natolik závažné a bránící přesnému zjištění, co dovolatel napadá a čeho se domáhá, že státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. d) tr. řádu odmítl, neboť nesplňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. řádu. Pro případ, že by snad Nejvyšší soud České republiky hodlal učinit rozhodnutí jiné, vyslovil státní zástupce ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu souhlas s projednáním věci ve veřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§265c tr. řádu) při posuzování podaného dovolání nejprve zjišťoval, zda jsou v předmětné trestní věci splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. řádu. Podle odst. 1 tohoto ustanovení lze napadnout dovoláním pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, pokud soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští, přičemž v §265a odst. 2 písm. a) až písm. h) tr. řádu jsou taxativně vypočtena rozhodnutí, která je možno považovat za rozhodnutí ve věci samé. Napadat je možno jen výroky těchto rozhodnutí, neboť podle §265a odst. 4 tr. řádu je dovolání jen proti důvodům rozhodnutí zákonem výslovně vyloučeno.
Podle §265f odst. 1 tr. řádu musí být v dovolání vedle obecných náležitostí podání, vymezených ustanovením §59 odst. 3 tr. řádu, kromě jiného uvedeno, proti kterému rozhodnutí dovolání směřuje, který výrok, v jakém rozsahu i z jakých důvodů napadá a čeho se dovolatel domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu s odkazem na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo §265b odst. 2 tr. řádu, o které se dovolání opírá.
Podle zjištění Nejvyššího soudu České republiky je v tomto ohledu třeba přitakat názoru státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, obsaženému ve shora citovaném písemném vyjádření ze dne 6. 8. 2002 přinejmenším potud, že dovolání zpracované obhájcem obviněného R. J. neobvyklé množství vážných formálních pochybení ve specifikaci tímto mimořádným opravným prostředkem napadeného rozhodnutí. Uvedené vady jsou takového charakteru, že skutečně téměř znemožňují posouzení, proti kterému konkrétnímu rozhodnutí dovolání obviněného R. J., a zřetelně svědčí o nepříliš pečlivém zpracování, popřípadě kontrole písemného vyhotovení podaného dovolání jím zvoleným obhájcem.
Z odůvodnění dovolání obviněného R. J. je však (naštěstí) jednoznačně patrno, že fakticky směřuje proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové z 18. 1. 2002, sp. zn. 10 To 476/2002.
Dovolací soud proto ještě shledal dovolání obviněného R. J. přípustným podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, neboť fakticky napadá rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek, podaný dovolatelem proti rozsudku soudu prvního stupně, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Proto se mohl v návaznosti na tento závěr Nejvyšší soud zabývat otázkou, zda byla zachována též lhůta a místo k podání dovolání ve smyslu §265e tr. řádu.
Podle tohoto ustanovení se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti němuž dovolání směřuje, přičemž pokud se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci a zákonnému zástupci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději (§265e odst. 2 tr. řádu).
Ze spisového materiálu v posuzované věci vyplývá, že trestní stíhání obviněného R. J. bylo pravomocně skončeno rozhodnutím odvolacího soudu dne 18. 1. 2002, přičemž opis usnesení tohoto soudu byl doručen obviněnému R. J. dne 8. 2. 2002, a jeho tehdejšímu obhájci JUDr. J. V. dne 15. 3. 2002. Dovolání podal obviněný prostřednictvím svého obhájce u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou dne 9. 5. 2002, takže je zřejmé, že dvouměsíční dovolací lhůta byla ve smyslu §265e odst. 1 a odst. 2 tr. řádu zachována.
Dovolací soud rovněž zkoumal, zda dovolání obviněného splňuje i veškeré další obsahové náležitosti zakotvené v ustanovení §265f odst. 1 tr. řádu, podle něhož, jak již bylo citováno, musí být v dovolání vedle obecných náležitostí podání a vedle specifikace, proti kterému rozhodnutí směřuje, uvedeno také to, který výrok, v jakém rozsahu i z jakých důvodů napadá a čeho se dovolatel domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu s odkazem na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo §265b odst. 2 tr. řádu, o které se dovolání opírá.
V této souvislosti Nejvyšší soud České republiky posuzoval, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, neboť existence dovolacího důvodu je zároveň nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. řádu.
Ve svém dovolání ze dne 3. 5. 2002, které bylo okresnímu soudu doručeno dne 9. 5. 2002, obviněný R. J. výslovně opřel podaný mimořádný opravný prostředek o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
Tento dovolací důvod lze však aplikovat jedině tehdy, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být nesprávné skutkové zjištění nalézacího či odvolacího soudu, jelikož právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění soudu vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozhodnutí, která jsou pak blíže rozvedena v jeho odůvodnění. Přezkoumávané rozhodnutí pak bude spočívat na nesprávném právním posouzení skutku zejména tehdy, pokud je v rozporu právní posouzení skutku uvedené ve výroku rozhodnutí se skutkem, jak je ve výroku rozhodnutí popsán.
Z takto vymezeného důvodu dovolání vyplývá, že Nejvyšší soud České republiky není oprávněn přezkoumávat a hodnotit postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů, je zásadně povinen vycházet z jejich skutkového zjištění a v návaznosti na tento skutkový stav pak zvažuje hmotně právní posouzení skutku, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit, a to ani na základě případného doplňování dokazování či v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů.
Tento závěr vyplývá rovněž z toho, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. řádu, není další instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu §2 odst. 5 tr. řádu, popřípadě do pozice soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem.
V této souvislosti je třeba také připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad obsahuje trestní řád další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. řádu) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. řádu).
Z vymezení obsahu dovolání v ustanovení §265f odst. 1 tr. řádu a zejména ze znění ust. §265b odst. 1 tr. řádu je třeba dovodit, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být v podaném dovolání skutečně tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí. Podle §265b odst. 1 tr. řádu lze totiž dovolání podat, jen je-li tu některý z následujících důvodů uvedených pod písm. a) až l), pokud není dán důvod dovolání podle §265b odst. 2 tr. řádu.
V daném případě z obsahu podaného dovolání vyplývá, že ačkoliv obviněný uvedl jako důvod dovolání §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, jeho námitky směřují výhradně vůči hodnocení důkazů a úplnosti provedeného dokazování, tedy proti skutkovým zjištěním soudu prvního stupně, s nimiž se ztotožnil i odvolací soud. V posuzovaném dovolání tedy obviněný takto sice uplatnil jeden ze zákonných důvodů k podání dovolání, avšak konkrétní argumenty obsažené v dovolání vycházejí z důvodů jiných, které v zákoně uvedeny nejsou. V takovém případě tedy nebyl uplatněn důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, ale důvod jiný, založený na obviněným namítaných pochybnostech o správnosti skutkových zjištění. Takový dovolací důvod však v ustanovení §265b tr. řádu pro podání dovolání uveden není. Pro úplnost je třeba připomenout, že část dovolacích námitek obviněného se týká pouze odůvodnění napadeného rozhodnutí, přičemž ve smyslu §265a odst. 4 tr. řádu dovolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné.
S ohledem na skutečnosti shora rozvedené dospěl Nejvyšší soud České republiky k závěru, že shora reprodukované námitky obviněného, uplatněné v dovolání, neodpovídají důvodu předpokládanému v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu a proto shledal, že dovolání bylo podáno z jiných důvodů než jsou uvedeny v §265b odst. 1 tr. řádu.
Nejvyšší soud navíc musel konstatovat, že skutkový stav zjištěný soudem prvého i druhého stupně a vymezený ve skutkové větě výroku o vině rozhodnutí nalézacího soudu objasňuje všechny potřebné skutkové otázky pro použitou právní kvalifikaci skutku a použité právní kvalifikaci odpovídá.
Nejvyšší soud tudíž v předmětné věci musel postupovat podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu a v neveřejném zasedání konaném ve smyslu §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu dovolání obviněného R. J. odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou zákonné důvody uvedené v ustanovení §265b tr. řádu, aniž byl dovolací soud oprávněn postupovat podle ustanovení §265i odst. 3, odst. 4 tr. řádu.
Poučení: Proti tomuto usnesení o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 21. srpna 2002
Předseda senátu :
JUDr. Zdeněk S o v á k