ECLI:CZ:NS:2002:6.TDO.577.2002.1
sp. zn. 6 Tdo 577/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 25. 9. 2002 dovolání obviněného R. B., které podal proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 4. 2002, sp. zn. 7 To 21/02, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 1 T 37/2001, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného R. B. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný R. B. byl rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 11. 1. 2002, sp. zn. 1 T 37/2001, uznán vinným:
1/ trestným činem ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák., kterého se měl dopustit tím, že dne 3. 9. 2001 kolem 19.00 hodin v M., na náměstí M., ve 2. patře hotelu Z. B., v pokoji č. 5, fyzicky napadl pro nevěru v afektu vzteku družku A. K., v průběhu konfliktu se zmocnil kuchyňského nože o délce čepele 12 cm a tímto nožem bodl velkou silou Annu Kollerovou do břišní krajiny, přičemž jí způsobil poranění hrudní stěny, bránice a přední a zadní stěny žaludku s průnikem vzduchu do břišní krajiny, v důsledku čehož byl bezprostředně ohrožen život poškozené a ke smrti nedošlo v důsledku včasné a kvalifikované lékařské pomoci,
2/ trestným činem vraždy podle §219 odst. 1 tr. zák., kterého se měl dopustit tím, že dne 3. 9. 2001 kolem 19.00 hodin v M., na náměstí M., ve 2. patře hotelu Z. B., poté, co utekl z pokoje č. 5 v úmyslu hotel opustit, střetl se na chodbě hotelu se svým bratrem L. B., o němž věděl, že je přítelem družky, přičemž L. B. fyzicky napadl stejným kuchyňským nožem, zasadil mu tři bodné rány zepředu do horní části hrudníku, když ho značnou silou bodl do oblasti srdce a způsobil mu tak zejména průbod srdce, na jehož následky poškozený na místě zemřel.
Za tyto trestné činy byl obviněný R. B. odsouzen podle §219 odst. 1, §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 11 roků, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 1, odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.
Obviněný R. B. i státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Praze podali proti rozsudku Krajského soudu v Praze odvolání, přičemž z podnětu odvolání státní zástupkyně Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 16. 4. 2002, sp. zn. 7 To 21/02, napadený rozsudek nalézacího soudu podle §258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 tr. řádu zrušil ve výroku o trestu a způsobu jeho výkonu a podle §259 odst. 3 tr. řádu nově rozhodl tak, že obviněnému vyměřil podle §219 odst. 1, §35 odst. 1 tr. zák. úhrnný trest odnětí svobody v trvání dvanácti a půl roku se zařazením pro jeho výkon do věznice se zvýšenou ostrahou podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zák. Odvolání obviněného R. B. bylo podle §256 tr. řádu zamítnuto. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl ve spojení s rozhodnutím odvolacího soudu právní moci dnem 16. 4. 2002 /§139 odst. 1 písm. b), cc) tr. řádu/.
Podle tzv. dodejek a doručenek, založených v trestním spisu, byl rozsudek odvolacího soudu doručen dne 28. 5. 2002 tehdejšímu obhájci obviněného R. B. Mgr. D. Š. a dne 30. 5. 2002 obviněnému R. B. i Krajskému státnímu zastupitelství v Praze.
Dne 25. 7. 2002 napadl obviněný R. B. prostřednictvím svého obhájce u Krajského soudu v Praze shora citovaný rozsudek Vrchního soudu v Praze dovoláním, směřujícím do výroku o vině i trestu. Dovolání bylo doručeno se spisovým materiálem Nejvyššímu soudu České republiky dne 28. 8. 2002.
Dovolatel výslovně opřel podaný mimořádný opravný prostředek o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť je přesvědčen, že odvolací soud oba spáchané skutky nesprávně hodnotil po právní stránce, když tyto skutky měly být podle mínění obviněného správně právně kvalifikovány podle §221 odst. 2 písm. c) tr. zák. a §222 odst. 1, odst. 3 tr. zák.
Podle konkrétní argumentace, obsažené v odůvodnění dovolání, obviněný R. B. polemizuje se skutkovými závěry soudů obou stupňů, týkajícími se subjektivní stránky spáchaných trestných činů, jež podle něho nemají oporu v provedeném dokazování. Soudy při hodnocení otázky viny vycházely zejména ze znaleckých posudků z oboru soudního lékařství, aniž by náležitě zohlednily výpověď obviněného, jeho subjektivní vztah k následku, okolnosti incidentu, silné rozrušení obviněného, bezprostřední časovou návaznost obou skutků, stejně jako snahu obviněného rychle přivolat lékařskou pomoc pro poškozenou. Obviněný neměl v úmyslu přivodit těžkou újmu poškozené, stejně jako nechtěl usmrtit svého bratra, přičemž na podporu svých tvrzení podrobně rozvádí okolnosti násilného střetu s poškozeným.
Za dostatečně neprokázaná dovolatel považuje zejména skutková zjištění ohledně způsobení bodných ran poškozenému a rovněž zjištění týkající se světelných podmínek v místě střetu obviněného s poškozeným jsou podle jeho názoru neúplná, neboť soudy nevzaly v potaz jejich vliv na průběh střetu a možnost obviněného kontrolovat přesně pohyb nože, přičemž záznam prověrky výpovědi obviněného pořízený ve zcela jinou denní dobu nelze použít jako podklad hodnocení soudu.
Přehodnocení právních závěrů soudu na základě shora uvedených výtek by se mělo odrazit podle názoru obviněného R. B. i ve výroku o trestu a způsobu jeho výkonu, když vzhledem k osobním poměrům i okolnostem případu se trest jeví jako nepřiměřeně tvrdý a za účelný a dostatečně účinný trest by bylo možno považovat trest při samé dolní hranici zákonné trestní sazby s jeho výkonem ve věznici s ostrahou.
V petitu svého dovolání obviněný R. B. navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky rozsudek Vrchního soudu v Praze zrušil a věc mu vrátil k novému projednání a rozhodnutí.
Předseda senátu soudu prvního stupně v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. řádu doručil dne 29. 7. 2002 opis dovolání obviněného státnímu zástupci Nejvyššího státního zastupitelství s upozorněním, že se může k dovolání písemně vyjádřit a souhlasit s jeho projednáním v neveřejném zasedání ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření ze dne 26. 8. 2002, sp. zn. 1 NZo 483/2002, uvedl, že dovolatel namítá ve svém dovolání výlučně nesprávná skutková zjištění soudu, aniž by vytýkal vady v právním hodnocení již stabilizovaného skutku a navrhl proto, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného R. B. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. řádu, a navíc dovolatelem formálně uplatněný důvod není v souladu s obsahem odůvodnění. Současně navrhl, aby Nejvyšší soud v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§265c tr. řádu) při posuzovaní podaného dovolání nejprve zjišťoval, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. řádu. Podle odst. 1 tohoto ustanovení lze napadnout dovoláním pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, pokud soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští, přičemž v §265a odst. 2 písm. a) až písm. h) tr. řádu jsou taxativně vypočtena rozhodnutí, která je možno považovat za rozhodnutí ve věci samé. Napadat je možno jen výroky těchto rozhodnutí, neboť podle §265a odst. 4 tr. řádu je dovolání jen proti důvodům rozhodnutí zákonem výslovně vyloučeno.
V uvedených ohledech dovolací soud shledal dovolání obviněného R. B. přípustným podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. řádu, neboť napadá rozsudek odvolacího soudu, jímž byl obviněný ve spojení s rozhodnutím soudu prvního stupně uznán vinným a byl mu uložen trest, a proto se mohl Nejvyšší soud v návaznosti na tento závěr zabývat otázkou, zda byla zachována lhůta a místo k podání dovolání ve smyslu §265e tr. řádu.
Podle tohoto ustanovení se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti němuž dovolání směřuje, přičemž pokud se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci a zákonnému zástupci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději (§265e odst. 2 tr. řádu).
Ze spisového materiálu v posuzované věci vyplývá, že trestní stíhání obviněného R. B. bylo pravomocně skončeno rozhodnutím odvolacího soudu dne 16. 4. 2002, přičemž opis rozsudku byl doručen obhájci obviněného dne 28. 5. 2002 a obviněnému R. B. dne 30. 5. 2002. Dovolání podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dne 25. 7. 2002 u Krajského soudu v Praze, z čehož je patrno, že dvouměsíční dovolací lhůta byla ve smyslu §265e odst. 1 a odst. 2 tr. řádu zachována.
Nejvyšší soud současně zjišťoval, zda dovolání obviněného splňuje veškeré obsahové náležitosti zakotvené v ustanovení §265f odst. 1 tr. řádu, podle něhož musí být v dovolání vedle obecných náležitostí podání uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, který výrok, v jakém rozsahu i z jakých důvodů napadá a čeho se dovolatel domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu s odkazem na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo §265b odst. 2 tr. řádu, o které se dovolání opírá.
V této souvislosti Nejvyšší soud České republiky posuzoval, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za některý z důvodů uvedených v citovaném ustanovení zákona, neboť existence dovolacího důvodu je zároveň nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. řádu.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu lze aplikovat, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být nesprávné skutkové zjištění nalézacího či odvolacího soudu, jelikož právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění soudu vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku, která jsou pak blíže rozvedená v jeho odůvodnění. Přezkoumávané rozhodnutí pak bude spočívat na nesprávném právním posouzení skutku zejména tehdy, pokud je v rozporu právní posouzení skutku uvedené ve výroku rozhodnutí se skutkem, jak je ve výroku rozhodnutí popsán.
Z takto vymezeného důvodu dovolání vyplývá, že Nejvyšší soud není oprávněn přezkoumávat a hodnotit postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů, je povinen vycházet z jejich skutkového zjištění a v návaznosti na tento skutkový stav pak hodnotí hmotně právní posouzení skutku, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit, a to ani na základě případného doplňování dokazování či v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů.
Tento závěr vyplývá rovněž z toho, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. řádu, není další instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu §2 odst. 5 tr. řádu, popřípadě do pozice soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem.
V této souvislosti je nutno zdůraznit, že z hlediska nápravy skutkových vad obsahuje trestní řád další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. řádu) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. řádu).
Z vymezení obsahu dovolání v ustanovení §265f odst. 1 tr. řádu a zejména ze znění ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu je třeba dovodit, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být v podaném dovolání skutečně tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí.
V tomto ohledu dovolání obviněného R. B. nemůže obstát, neboť z obsahu podaného dovolání vyplývá, že ačkoliv výslovně uvádí jako důvod svého dovolání §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, jeho námitky směřují výhradně vůči hodnocení důkazů, tedy proti skutkovým zjištěním soudu prvého i druhého stupně, přičemž ve vytýkaných vadách je až následně spatřováno údajné nesprávné hmotně právní posouzení skutku.
V posuzovaném dovolání tedy obviněný takto sice formálně uplatnil jeden ze zákonných důvodů k podání dovolání, avšak konkrétní argumenty obsažené v dovolání vycházejí z důvodů jiných, které v zákoně uvedeny nejsou. V takovém případě tedy nebyl uplatněn důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, ale důvod jiný, založený na obviněným namítaných pochybnostech o správnosti skutkových zjištění. Takový důvod pro podání dovolání však v ustanovení §265b tr. řádu uveden není. Pro úplnost je třeba připomenout, že část dovolacích námitek obviněného se týká pouze odůvodnění napadeného rozhodnutí, přičemž ve smyslu §265a odst. 4 tr. řádu dovolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné.
Pokud jde o námitku dovolatele směřující do výroku o trestu, s odkazem na výše uvedené skutečnosti Nejvyšší soud není oprávněn přezkoumávat a hodnotit úvahy soudu o druhu a výměře trestu, neboť nepřiměřenost trestu, nejde-li o nepřípustný druh trestu ani o překročení příslušné trestní sazby, jež by za daných okolností opodstatňovala použití dovolacího důvodu ve smyslu §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, není dovolacím důvodem ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
S ohledem na skutečnosti shora rozvedené dospěl Nejvyšší soud České republiky k závěru, že námitky obviněného R. B., uplatněné v dovolání, neodpovídají důvodu předpokládanému v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, a proto shledal, že dovolání bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b odst. 1 tr. řádu.
Nejvyšší soud musel navíc konstatovat, že skutkový stav zjištěný soudem prvého i druhého stupně a vymezený ve skutkové větě výroku o vině rozhodnutí nalézacího soudu, s nímž se odvolací soud plně ztotožnil, formálně objasňuje všechny potřebné skutkové otázky pro použitou právní kvalifikaci skutku a použité právní kvalifikaci odpovídá.
Nejvyšší soud České republiky tudíž v předmětné věci postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu a v neveřejném zasedání konaném ve smyslu §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu dovolání obviněného R. B. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu, aniž byl dovolací soud oprávněn postupovat podle ustanovení §265i odst. 3, odst. 4 tr. řádu.
Poučení: Proti tomuto usnesení o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 25. září 2002
Předseda senátu :
JUDr. Zdeněk S o v á k