ECLI:CZ:NS:2002:6.TDO.591.2002.1
sp. zn. 6 Tdo 591/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 18. září 2002 dovolání, které podal obviněný J. K., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 3. 2002, sp. zn. 9 To 60/2002, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 2 T 133/2001, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. K. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 28. 11. 2001, sp. zn. 2 T 133/2001, byl obviněný J. K. uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. Za tento trestný čin byl obviněný odsouzen podle §250 odst. 2 tr. zák. za použití §53 odst. 1 tr. zák. k peněžitému trestu ve výši 12.000,- Kč. Podle §54 odst. 3 tr. zák. byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání jeden měsíc.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný J. K. odvolání.
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 19. 3. 2002, sp. zn. 9 To 60/2002, byl k odvolání obviněného podle §258 odst. 1 písm. d) tr. ř. zrušen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 28. 11. 2001, sp. zn. 2 T 133/2001. Dále podle §259 odst. 3 tr. ř. učinil odvolací soud vlastní rozhodnutí a obviněného J. K. uznal vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1 tr. zák., ve znění zák. č. 265/2001 Sb., protože v přesně nezjištěné době koncem května 2000 na svém pracovišti v P. 6, ul. Č. a. č. 23, jako ekonom Odboru správy obecního majetku Ú. m. č. P. 6 na telefonický dotaz M. H., která se představila jménem a svou funkcí hospodářky zahrádkářské organizace, na číslo účtu Ú. m. č. P. 6 úmyslně jí sdělil číslo svého osobního účtu u ČSOB, a. s., (tehdy IPB, a. s.,), v důsledku čehož ona pak na tento účet poukázala za pronájem pozemků dne 30. 5. 2000 částku 15.902,- Kč a 4. 10. 2000 částku 2.891,- Kč a tyto peníze obžalovaný použil pro svou potřebu, čímž 18. ZO ČSZ způsobil škodu ve výši 18.793,- Kč.
Za to byl obviněný odsouzen podle §250 odst. 1 tr. zák. za použití §53 odst. 1 tr. zák. k peněžitému trestu ve výši 6.000,- Kč. Podle §54 odst. 3 tr. zák. byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání jednoho týdne.
Vůči citovanému rozsudku Městského soudu v Praze podal obviněný J. K. prostřednictvím svého obhájce dne 3. 6. 2002 dovolání. Obviněný v dovolání sice výslovně neuvádí, které výroky z rozsudku soudu druhého stupně napadá. Z obsahu mimořádného opravného prostředku, zejména z návrhu dovolatele, jak by měl Nejvyšší soud rozhodnout, je zřejmé, že dovolání směřuje do všech výroků rozsudku. Obviněný opřel své dovolání o důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. /Okolnost, že v dovolání je uvedeno citované zákonné ustanovení bez odstavce 1 vyhodnotil Nejvyšší soud jako zjevnou písařskou chybu, která nemá pro rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku žádný význam./
Obviněný v dovolání namítá, že soudy obou stupňů rozhodly zejména na základě výpovědi svědkyně H., která se od jeho výpovědi podstatně liší. Proto mělo být rozhodnuto na základě zásady in dubio pro reo, což se nestalo. Ve věci rovněž zůstal nevyslechnut svědek Ď., přestože jeho výpověď mohla událost objasnit. Obviněný namítá, že by jednal úmyslně. Tvrdí, že se svědkyně H. nepředstavila, a proto se automaticky a bez přemýšlení domníval, že se jedná o obchodníka s cennými papíry, který chce vědět číslo jeho osobního účtu, jelikož očekával peníze z prodeje akcií. V této věci šlo u jeho osoby o nedbalost, která měla své důvody i ve špatné životní situaci, v pracovním vytížení a ve špatném zdravotním stavu, což mohl lépe objasnit jeho ošetřující lékař MUDr. G., který ale nebyl jako svědek vyslechnut. Tvrzení, že by jednal úmyslně pokládá obviněný za nelogické. Ze situace vyplývá, že nemohl postupovat promyšleně, dotaz svědkyně H. byl náhodný a takové podvodné jednání by bylo krátkozraké. Obviněný tvrdí, že soud dostatečně nezhodnotil materiální stránku trestného činu a nebezpečnost jeho jednání pro společnost. Podle námitek obviněného soud nevzal v úvahu jeho tíživou osobní situaci a zdravotní stav, ve kterém se nacházel v době předmětného jednání. Obviněný také poukazuje na skutečnost, že vzhledem k jeho zaměstnání má odsuzující rozsudek pro jeho osobu, i při uložení velmi mírného trestu, velmi tíživý dopad.
Z těchto důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek zrušil a přikázal Městskému soudu v Praze věc znovu projednat a rozhodnout, nebo aby sám ve věci rozhodl. Zároveň obviněný požádal o odložení výkonu rozhodnutí ve smyslu §265o odst. 1 tr. ř.
K dovolání obviněného se podle §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. Uvádí, že část námitek obviněného, týkajících se skutkových zjištění, odporují koncepci dovolání. Obviněný dále namítá i nesprávné právní posouzení skutku, když tvrdí, že nedošlo k naplnění subjektivní stránky skutkové podstaty trestného činu podvodu podle §250 odst. 1 tr. zák. V této souvislosti státní zástupkyně konstatuje, že ze zjištěného skutkového stavu věci vyplývá, že obviněný jednal v podvodném úmyslu. Proto jeho námitka je zjevně neopodstatněná a byla vyvrácena v rámci řízení před odvolacím soudem, který skutkový stav věci správně právně kvalifikoval. Z těchto důvodů státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. podané dovolání odmítl a rozhodnutí učinil podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zjišťoval, zda v předmětné trestní věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř., neboť napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, kterým soud rozhodl ve druhém stupni a rozsudkem obviněného uznal vinným a uložil mu trest. Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. osobou oprávněnou podat prostřednictvím obhájce dovolání, přičemž tento mimořádný opravný prostředek byl podán ve lhůtě a u příslušného soudu, jak je uvedeno v §265e odst. 1, 2 tr. ř.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud posoudit otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z výše zákonem vymezeného důvodu dovolání vyplývá, že Nejvyšší soud je povinen vycházet z konečného skutkového zjištění soudu prvního event. druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž toto skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení důkazů provedených v předcházejícím řízení. Přezkoumávané rozhodnutí bude spočívat na nesprávném právním posouzení skutku zejména tehdy, pokud je v rozporu právní posouzení skutku uvedené ve výroku rozhodnutí se skutkem, jak je ve výroku rozhodnutí popsán. Dovolání je specifický mimořádný opravný prostředek, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř. Proto Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další (v pořadí již třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři. V takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci (§2 odst. 5 tr. ř.), popř. do pozice soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem.
V daném případě je pro dovolací soud závazné skutkové zjištění, podle něhož obviněný spáchal skutek tak, jak ho popsal odvolací soud v napadeném rozsudku. Tedy mimo jiné, že:“…na telefonický dotaz M. H., která se představila jménem a svou funkcí hospodářky zahrádkářské organizace, na číslo účtu Ú. m. č. P. 6, úmyslně ji sdělil číslo svého osobního účtu u ČSOB, a. s., (tehdy IPB, a. s.,), v důsledku čehož na tento účet poukázala částku za pronájem pozemků /ve dnech a výši, jak bylo shora uvedeno/ a tyto peníze obžalovaný použil pro svou potřebu…“. Obviněný v dovolání namítá správnost těchto skutkových zjištění. Zejména opakuje obhajobu, že se M. H. nepředstavila, přičemž v jeho jednání nešlo o úmysl, ale pouze o nedbalost způsobenou těžkou životní situací, pracovním vytížením a nedobrým zdravotním stavem. Tuto obhajobu obviněného s ohledem na u hlavního líčení provedené a vyhodnocené důkazy odvolací soud neakceptoval.
Podle názoru Nejvyššího soudu není obviněným uváděný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dán. Obviněný své výhrady v dovolání zaměřuje proti úplnosti dokazování, hodnocení důkazů a vůči tomu, jaká skutková zjištění učinily soudy obou stupňů z provedených důkazů, přičemž z těchto jím tvrzených nedostatků, až následně, spatřuje nesprávné právní posouzení skutku. Nejvyšší soud připomíná, že závěr o tom, zda je v trestní věci u obviněné osoby zavinění ve smyslu trestního zákona a v jaké formě /§4 písm. a), b), §5 písm. a), b) tr. zák./, je sice závěrem právním, ovšem tento právní závěr o subjektivních znacích trestného činu se musí zakládat na skutkových zjištěních soudu vyplývajících z provedeného dokazování, stejně jako závěr o objektivních znacích trestného činu. Výhrady obviněného J. K. uplatněné v dovolání směřují právě proti těm skutkovým zjištěním, z nichž odvolací soud učinil právní závěr, že spáchal trestný čin podvodu podle §250 odst. 1 tr. zák., včetně právního závěru o formě jeho zavinění ve vztahu k jednání a ke způsobenému následku. Samotná skutková zjištění, přestože mohou mít vliv na právní posouzení skutku nebo na jiné hmotně právní posouzení, však Nejvyšší soud nemůže v dovolacím řízení přezkoumávat.
Protože Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného J. K. bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., rozhodl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí, a proto z jeho podnětu nemohl napadený rozsudek a řízení jemu předcházející přezkoumat podle §265i odst. 3 tr. ř., přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud nerozhodoval o návrhu obviněného na odklad výkonu rozhodnutí, který učinil v závěru svého dovolání. Podle §265h odst. 3 tr. ř. je osobou oprávněnou k podání takového návrhu pouze předseda senátu soudu prvního stupně, nikoliv dovolatel. Nebylo proto třeba rozhodnout o tomto návrhu samostatným výrokem.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 18. září 2002
Předseda senátu:
JUDr. Jiří Horák