Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25.09.2002, sp. zn. 6 Tdo 592/2002 [ usnesení / výz-X ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2002:6.TDO.592.2002.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2002:6.TDO.592.2002.1
sp. zn. 6 Tdo 592/2002 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 25. 9. 2002 dovolání obviněného R. K., podané proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 5. 2002, sp. zn. 12 To 137/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 3 T 208/2001, a rozhodl takto: Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného R. K. odmítá . Odůvodnění: Obviněný R. K. byl rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové z 19. 3. 2002, sp. zn. 3 T 208/2001, uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) tr. zák., kterého se měl dopustit dílem samostatně, dílem ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. s J. K. tím, že v období od počátku roku 1999 do 9. července 2001 na přesně nezjištěných místech České republiky nakoupil od neustanovených osob přesně nezjištěné množství heroinu, pervitinu, extáze a LSD, které v rámci okresu H. K. na blíže nezjištěných místech prodal sám nejméně 22 osobám, přičemž o nejméně čtyřech z nich věděl, že jim dosud nebylo 18 let (bod I výroku o vině), a dále společně s J. K. v období od roku 2000 do 9. července 2001, kdy byli zadrženi příslušníky PČR na blíže nezjištěných místech v H. K. prodali extázi O. B., T. D. a J. S. (bod III výroku o vině). Za tento trestný čin byl obviněný R. K. podle §187 odst. 2 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Proti shora citovanému rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové podal obviněný R. K. odvolání, které Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 30. 5. 2002, sp. zn. 12 To 137/2002, podle §256 tr. řádu zamítl jako nedůvodné. Rozsudek soudu prvého stupně tak nabyl právní moci dnem 30. 5. 2002 /§139 odst. 1 písm. b), cc) tr. řádu/. Podle tzv. dodejek a doručenek, založených v trestním spisu, bylo usnesení odvolacího soudu doručeno dne 17. 6. 2002 tehdejšímu obhájci obviněného, JUDr. F. P., dne 18. 6. 2002 Okresnímu státnímu zastupitelství v Hradci Králové a dne 21. 6. 2002 obviněnému R. K. Obviněný R. K. napadl prostřednictvím svého obhájce dne 29. 7. 2002 shora citované rozhodnutí krajského soudu dovoláním. Dovolání bylo doručeno se spisovým materiálem Nejvyššímu soudu České republiky dne 28. 8. 2002. Obviněný R. K. výslovně opřel podaný mimořádný opravný prostředek o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu. V písemném odůvodnění dovolání obviněný uvedl, že nic nenamítá proti právní kvalifikaci skutku podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák., avšak nesouhlasí s použitou právní kvalifikací podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák. Dovolatel namítl, že neznal věk jednotlivých osob, kterým na jejich požádání drogu sehnal, u některých pouze věděl, že navštěvují gymnázium, z čehož nemohl předpokládat, kolik je jim let. Podle názoru obviněného k naplnění skutkové podstaty trestného činu ve smyslu §187 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákona je nutno znát věk osob, pro něž je droga obstarávána, přičemž se vždy musí jednat o úmysl přímý. Obviněný je přesvědčen, že odvolací soud nepostupoval důsledně podle §2 odst. 5 tr. řádu, když nepřihlédl ke všem skutečnostem svědčícím ve prospěch obviněného a nezhodnotil všechny důkazy ve věci provedené, v důsledku čehož dospěl k právní kvalifikaci, která neodpovídá jednotlivým důkazům. Navíc žádný z provedených důkazů neodůvodňuje závěr, jakou školu mladiství svědci navštěvovali. Přímý úmysl obviněného směřoval k opatřování či zprostředkování nákupu drog, a to pouze na žádost jednotlivých svědků, obviněný nebyl dealerem, drogy nenabízel, neprodával, plnil pouze požadavky svědků. Dále dovolatel namítl, že žádný důkaz neprokazuje, že by prodal heroin svědkyni K. P., která sama jak v přípravném řízení, tak v hlavním líčení uvedla, že od obviněného žádnou drogu nekupovala, přičemž odvolací soud tuto skutečnost nevzal při hodnocení důkazů na vědomí konstatujíce, že prodej drogy obviněným této svědkyni je uveden ve sdělení obvinění. Dovolatel je přesvědčen, že ohledně tohoto skutku měl odvolací soud vynést zprošťující rozsudek, což však neučinil, a tím porušil zákon v ustanovení §2 odst. 5, odst. 12 tr. řádu. V petitu svého dovolání obviněný R. K. navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil ve smyslu §265k tr. řádu rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové v bodě I. al. 2 výroku o vině, podle něhož měl prodat K. P., nar. 29. 2. 1980 nejméně ve 30 případech drogu heroin za celkovou částku 10.000,- Kč, a aby Nejvyšší soud zrušil celý výrok o trestu, jakož i rozhodnutí na zrušené rozhodnutí navazující a sám rozhodl tak, že podle §226 písm. c) tr. řádu se obviněný zprošťuje z jednání pod bodem I al. 2 rozsudku obžaloby, přičemž v ostatních skutcích je vinen trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák., spáchaným ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. Předseda senátu soudu prvního stupně v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. řádu doručil dne 6. 8. 2002 opis dovolání obviněného státnímu zástupci Nejvyššího státního zastupitelství s upozorněním, že se může k dovolání písemně vyjádřit a souhlasit s jeho projednáním v neveřejném zasedání ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu. Ve svém vyjádření ze dne 12. 8. 2002, sp. zn. 1 NZo 517/2002, jež bylo doručeno Okresnímu soudu v Hradci Králové dne 21. 8. 2002, zaujal státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství stanovisko, že v daném případě byly splněny podmínky přípustnosti dovolání ve smyslu §265a tr. řádu, avšak dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu, použitý dovolatelem v rámci podaného mimořádného opravného prostředku, by podle právní úpravy účinné od 24. 5. 2002, kdy byl vyhlášen zákon č. 200/2002 Sb., kterým bylo mimo jiné novelizováno i ustanovení §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu, bylo možno uplatnit pouze v případě, pokud by v napadeném rozhodnutí některý výrok chyběl nebo byl neúplný. To se však podle názoru státního zástupce v případě usnesení Krajského soudu v Hradci Králové nestalo a dovolatel ani tuto výhradu neuplatnil. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky postupoval podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu a dovolání obviněného R. K. odmítl jako zjevně neopodstatněné. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§265c tr. řádu) při posuzování podaného dovolání nejprve zkoumal, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. řádu. Podle odst. 1 tohoto ustanovení lze napadnout dovoláním pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, pokud soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští, přičemž v §265a odst. 2 písm. a) až písm. h) tr. řádu jsou taxativně vypočtena rozhodnutí, která je možno považovat za rozhodnutí ve věci samé. V této souvislosti Nejvyšší soud shledal, že posuzované dovolání obviněného R. K. je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. řádu, neboť napadá rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest /§265a odst. 2 písm. a) tr. řádu/. Nejvyšší soud současně zjišťoval, zda dovolání obviněného R. K. splňuje veškeré obsahové náležitosti zakotvené v ustanovení §265f odst. 1 tr. řádu, podle něhož musí být v dovolání vedle obecných náležitostí podání uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, který výrok, v jakém rozsahu i z jakých důvodů napadá a čeho se dovolatel domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu s konkrétním odkazem na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo §265b odst. 2 tr. řádu, o které se dovolání opírá. Dovolací soud se dále zabýval otázkou, zda byla zachována lhůta a místo k podání dovolání ve smyslu §265e tr. řádu. Podle tohoto ustanovení se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, a to do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti němuž dovolání směřuje, přičemž pokud se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci a zákonnému zástupci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději (§265e odst. 2 tr. řádu). Ze spisového materiálu v posuzované věci lze doložit, že trestní stíhání obviněného R. K. bylo pravomocně skončeno rozhodnutím odvolacího soudu dne 30. 5. 2002, přičemž opis usnesení odvolacího soudu byl doručen obviněnému dne 21. 6. 2002 a jeho obhájci JUDr. F. P. dne 17. 6. 2002. Dovolání podal obviněný prostřednictvím svého obhájce u Okresního soudu v Hradci Králové dne 29. 7. 2002, z čehož je patrno, že dvouměsíční dovolací lhůta byla u dovolatele ve smyslu §265e odst. 1 a odst. 2 tr. řádu zachována. Nejvyšší soud dále zkoumal, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, neboť dovolání lze podat pouze z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. řádu, přičemž existence některého z dovolacích důvodů je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V této souvislosti je nutno připomenout, že novelou trestního řádu provedenou zákonem č. 200/2002 Sb. ze dne 24. 4. 2002 s účinností ode dne 24. 5. 2002 došlo mimo jiné ke změně dovolacích důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. k) a písm. l) tr. řádu, kdy dovolací důvod původně obsažený pod písm. k) citovaného ustanovení je uveden v novém znění pod písm. l) §265b odst. 1 tr. řádu. Důvodem dovolání podle novelizovaného ustanovení §265b odst. 1 písm. k), resp. písm. l) tr. řádu je existence vady spočívající v tom, že v napadeném rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Uvedený dovolací důvod dopadá na ty případy, kdy nebyl učiněn určitý výrok, který tak v napadeném rozhodnutí chybí a činí jeho výrokovou část neúplnou, přičemž za chybějící výrok je nutno považovat výrok jako celek, který není obsažen v napadeném rozhodnutí, přestože podle zákona ho měl soud do výrokové části pojmout nebo na případy, kdy určitý výrok sice učiněn byl, ale není úplný. Z obsahu podání obviněného R. K. vyplývá, že ačkoliv uvádí jako důvod dovolání §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu, v tomto směru není žádné pochybení v napadeném rozhodnutí odvolacímu soudu vytýkáno a celé dovolání, jak je patrno i z jeho shora uvedené citace odůvodnění, se týká pouze údajných nesprávných skutkových zjištění. Z tohoto důvodu se nabízela především otázka, zda výhrady dovolatele vůči dovoláním napadenému rozhodnutí nespočívají spíše na důvodu vymezeném v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy na dovolatelem tvrzeném nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. K námitkám obviněného R. K., obsaženým v odůvodnění dovolání, je však nutno uvést, že důvodem dovolání ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu nemůže být nesprávné skutkové zjištění soudu, jelikož právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění soudu vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku, která jsou pak blíže rozvedena v jeho odůvodnění. Přezkoumávané rozhodnutí pak bude spočívat na nesprávném právním posouzení skutku zejména tehdy, pokud je v rozporu právní posouzení skutku uvedené ve výroku rozhodnutí se skutkem, jak je ve výroku rozhodnutí popsán. Z takto vymezeného důvodu dovolání vyplývá, že Nejvyšší soud není oprávněn přezkoumávat a hodnotit postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů, je povinen vycházet z jejich skutkového zjištění a v návaznosti na tento skutkový stav pak hodnotí hmotně právní posouzení skutku, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit, a to ani na základě případného doplňování dokazování či v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Tento závěr vyplývá rovněž z toho, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. řádu, není další instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu §2 odst. 5 tr. řádu, popřípadě do pozice soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem. V této souvislosti je nutno zdůraznit, že z hlediska nápravy skutkových vad obsahuje trestní řád další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. řádu) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. řádu). Z vymezení obsahu dovolání v ustanovení §265f odst. 1 tr. řádu a zejména ze znění ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu je třeba dovodit, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být v podaném dovolání skutečně tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v napadeném rozhodnutí. V uvedeném ohledu však dovolání obviněného R. K. nemůže obstát, neboť z obsahu podaného dovolání vyplývá, že ačkoliv uvádí jako důvod svého dovolání §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu, jeho námitky směřují výhradně vůči skutkovým zjištěním soudu prvého i druhého stupně, přičemž ve vytýkaných vadách je až následně spatřováno údajné nesprávné hmotně právní posouzení skutku. V posuzovaném dovolání tedy obviněný takto sice uplatnil jeden ze zákonných důvodů k podání dovolání, avšak konkrétní argumenty obsažené v dovolání vycházejí z důvodů jiných, které v zákoně uvedeny nejsou. V takovém případě tedy nebyl uplatněn důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu spočívající v chybějícím nebo neúplném výroku napadeného rozhodnutí, ale důvod jiný, založený na obviněným namítaných pochybnostech o správnosti skutkových zjištění. Takový důvod pro podání dovolání však v ustanovení §265b tr. řádu uveden není. Pro úplnost je třeba připomenout, že část dovolacích námitek obviněného se týká pouze odůvodnění napadeného rozhodnutí, přičemž ve smyslu §265a odst. 4 tr. řádu dovolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné. S ohledem na skutečnosti shora rozvedené dospěl Nejvyšší soud České republiky k závěru, že námitky obviněného R. K., uplatněné v jeho dovolání, neodpovídají důvodu předpokládanému v ustanovení §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu, a proto shledal, že dovolání bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b odst. 1 tr. řádu. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání obviněného R. K. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než který je uveden v §265b tr. řádu. Nejvyšší soud přitom učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání konaném ve smyslu §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu, aniž byl oprávněn postupovat podle ustanovení §265i odst. 3, odst. 4 tr. řádu. Poučení: Proti tomuto usnesení o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu). V Brně dne 25. září 2002 Předseda senátu: JUDr. Zdeněk S o v á k

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:09/25/2002
Spisová značka:6 Tdo 592/2002
ECLI:ECLI:CZ:NS:2002:6.TDO.592.2002.1
Typ rozhodnutí:Usnesení
Kategorie rozhodnutí:
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-19