ECLI:CZ:NS:2002:6.TDO.605.2002.1
sp. zn. 6 Tdo 605/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 12. září 2002 dovolání podané obviněným F. Š., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. dubna 2002, sp. zn. 9 To 126/2002, jako soudu odvolacího ve věci vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 2 T 97/2001, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného F. Š. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný F. Š. byl rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 21. 1. 2002, sp. zn. 2 T 97/2001, uznán vinným, že
1) dne 22. 9. 2000 v dopoledních hodinách poté, co byl propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody, který vykonával ve věznici K., v místě svého trvalého bydliště v N. P., okres B., hrubě slovně napadl svoji družku K. B., této vyhrožoval zabitím s tím, že jí dává měsíc života, poté ji napadl i fyzicky, a to tak, že ji chytil pod krkem, začal škrtit a poté ji ohrožoval dřevěnou latí, přičemž v dalším jednání již nepokračoval, neboť na místo se dostavila přivolaná hlídka Obvodního oddělení Policie M.,
2) v nočních hodinách ze dne 24. 9. na 25. 9. 2000 v N. P., okres B., v místě svého trvalého bydliště si v dětském pokoji lehl do postele k E. B., tuto začal hladit přes oblečení po celém těle, poté ji celou obnažil a sám se také svlékl a přes její odpor, prosby i pláč, na ní vykonal soulož, stejným způsobem, za stejných okolností a tamtéž vykonal na E. B. soulož ještě ve dvou případech, a to v nočních hodinách ze dne 25. 9. na 26. 9. 2000, přitom jednal vždy za přítomnosti svých dětí A. Š., a F. Š., kteří jej při jeho jednání pozorovali, A. Š. je napomínala, aby svého jednání zanechal, což on nedbal, přičemž E. B. opakovaně sváděl k nemravnému a zahálčivému životu tím, že ji naučí souložit, jako to naučil její matku, že tímto způsobem si bude vydělávat peníze, že jí koupí roky a utečou tam, kde je nikdo nezná,
3) v přesně nezjištěný den od 24. 9. 2000 do 5. 10. 2000 tamtéž, pohlavně zneužil svou dceru A. Š., a to tak, že k ní přišel v době, kdy spala a začal jí třít svůj pohlavní úd o její nohu a v tomto jednání pokračoval i když se poškozená A. vzbudila, do doby jeho sexuálního ukojení,
4) dne 12. 10. 2000 kolem 13.00 hodin porušil slib daný soudci dne 8. 10. 2000 při rozhodování o vzetí do vazby v tom směru, že se nebude zdržovat v místě, kde se nachází K. B. se svými dětmi, neboť přijel na kole do místa svého trvalého bydliště v N. P. č. 100, okres B., kde před domem začal dětem B., a to E., J., a M., a svým dětem A. Š., a F. Š., vyhrožovat zabitím s tím, že jim všem amputuje hlavy a narazí je na klacky.
Takto zjištěné jednání soud prvního stupně právně kvalifikoval v bodě 1) jako trestný čin násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle §197a tr. zák., v bodě 2) jako trestný čin znásilnění podle §241 odst. 1 tr. zák., trestný čin ohrožování mravní výchovy mládeže podle §217 odst. 1 písm. a) tr. zák. a jako trestný čin ohrožování mravní výchovy mládeže podle §217 odst. 1 písm. b) tr. zák., v bodě 3) jako trestný čin pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1, 2 tr. zák. a v bodě 4) jako trestný čin násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle §197a tr. zák. Obviněnému F. Š. za to uložil podle §242 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. úhrnný trest odnětí svobody v trvání tři a půl roku nepodmíněně, pro jehož výkon jej zařadil podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. do věznice s ostrahou.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Brně projednal ve veřejném zasedání dne 12. 4. 2002, sp. zn. 9 To 126/2002, a usnesením jej podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
Opis rozhodnutí soudu druhého stupně byl doručen obviněnému F. Š. dne 15. 5. 2002, jeho obhájci JUDr. J. C. dne 20. 5. 2002 a Okresnímu státnímu zastupitelství v Břeclavi dne 14. 5. 2002.
Obviněný F. Š. podal prostřednictvím právě jmenovaného obhájce dne 18. 7. 2002 u Okresního soudu v Břeclavi dovolání směřující do shora citovaného rozsudku Okresního soudu v Břeclavi ve spojení se zmíněným usnesením Krajského soudu v Brně. Učinil tak z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť je přesvědčen, že předmětné skutky byly nesprávně právně posouzeny.
V podrobnostech podaného dovolání obviněný uvedl, že žádného z předmětných skutků se nedopustil a vše bylo výsledkem snahy jeho bývalé družky K. B., která jednak proti němu nepravdivě vypovídala, jednak k nepravdivým výpovědím zmanipulovala jak své děti, tak i jejich společné děti. Soud nesprávně vyhodnotil a nesprávně právně posoudil hodnotu svědeckých výpovědí z hlediska jejich věrohodnosti a nedostatečným způsobem posoudil znalecké posudky ohledně věrohodnosti svědků, čímž porušil ustanovení §2 odst. 5 tr. ř. a posléze i ustanovení §2 odst. 6 tr. ř., neboť nedostatečně hodnotil a posoudil všechny okolnosti případu jednotlivě i v celém souhrnu.
Dovolatel poté, co v další části svého písemného podání v podstatě zopakoval argumenty shora uvedené a vytkl soudu, že se ani nezabýval při ukládání trestu příslušnými zákonnými ustanoveními, navrhl, aby Nejvyšší soud v celém rozsahu zrušil napadený rozsudek Okresního soudu v Břeclavi i usnesení Krajského soudu v Brně podle §265k odst. 1 tr. ř. a uložil soudu prvního stupně znovu předvolat k výslechu svědkyni E. B., znovu provést výslechy E. B., A. Š. a F. Š., rovněž tak vyslechnout ředitelku Dětského domova v R. L. H., a posléze věc a všechny důkazy v souladu se zákonem znovu vyhodnotit a ve věci, při respektování všech zákonných ustanovení, rozhodnout.
Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství v Brně v písemném vyjádření ze dne 21. 8. 2002 uvedla, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je obviněným spatřován ve skutkových vadách, kdy je konstatována potřeba jednak doplnit dokazování a jednak jinak hodnotit ve věci pořízené důkazy. Toto obsahové zdůvodnění zvoleného dovolacího důvodu však odporuje koncepci dovolání, které není nástrojem změny skutkových zjištění ve smyslu odlišné definice skutku, než k jaké dospěly soudy obou stupňů na základě dvouinstančního řízení. Obviněný námitku týkající se nepřiměřenosti trestu zahrnul do výše uvedeného dovolacího důvodu, avšak zákon ve vztahu k výroku o trestu stanoví dva dovolací důvody, a to v §265b odst. 1 písm. h), i) tr. ř., které však obviněný neuplatnil. V závěru svého vyjádření státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b odst. 1 tr. ř., a aby takové rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Shledal přitom, že dovolání přípustné je /§265a odst. 1 , 2 písm. h) tr. ř/, že bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 3 tr. ř.), a že bylo podáno oprávněnou osobou /§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř./.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
Ze zákonného vymezení důvodů dovolání (§265b odst. 1 tr. ř.) vyplývá, že důvodem dovolání nemůže být nesprávné skutkové zjištění, byť to zákon explicitně nestanoví, a to vzhledem k tomu, že právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozhodnutí a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. Tento názor lze jednoznačně dovodit právě s ohledem na jednotlivé důvody dovolání vymezené v citovaném ustanovení, zejména pak s ohledem na důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle tohoto ustanovení důvod dovolání je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z takto vymezeného důvodu dovolání vyplývá, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit. Takový závěr vyplývá také z toho, že dovolání je specifický mimořádný opravný prostředek, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., takže Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další (v pořadí již třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři. Z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.).
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který byl obviněným v daném případě uplatněn, musí být v dovolání skutečně (tedy materiálně) tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotně právní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění, např. vztahující se k jiné právní kvalifikaci, která měla být podle dovolání použita.
V žádném případě nelze postupovat opačně, tedy že v dovolání jsou tvrzeny pochybnosti o správnosti skutkových zjištění soudu prvního stupně a v návaznosti na to i soudu druhého stupně, kdy je třeba důkazy opakovat, provádět důkazy další, popř. jinak hodnotit důkazy již provedené, a v důsledku takových tvrzených skutkových vad je pak dovozováno, že obviněný neměl být uznán vinným. V takovém případě nebyl ve skutečnosti (materiálně) uplatněn důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, ale důvod jiný, a to pochybnosti o správnosti skutkových zjištění. Takový dovolací důvod však v ustanovení §265b tr. ř. pro podání dovolání uveden není.
V případě obviněného F. Š. soud prvního stupně učinil skutková zjištění popsaná ve výrokové části odsuzujícího rozsudku, jimiž bylo podmíněno hmotně právní posouzení skutků jako výše vyjmenovaných trestných činů. S těmito skutkovými a navazujícími právními závěry se Krajský soud v Brně jako soud odvolací ztotožnil, neboť v řádném odvolacím řízení a přezkoumání odsuzujícího rozsudku i řízení, které mu předcházelo, ve veřejném zasedání odvolání obviněného jako nedůvodné podle §256 tr. ř. zamítl.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dospěl k závěru, že obviněný podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. Proto postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a dovolání obviněného odmítl, aniž z jeho podnětu napadené rozhodnutí a řízení jemu předcházející přezkoumal podle §265i odst. 3, 4 tr. ř.
O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 12. září 2002
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k
Vypracoval:
JUDr. Jan B l á h a