ECLI:CZ:NS:2002:6.TDO.631.2002.1
sp. zn. 6 Tdo 631/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 18. září 2002 dovolání obviněného R. O., podané proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. 5. 2002, sp. zn. 2 To 202/2001, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 45 T 4/2001, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného R. O. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 9. 2001, sp. zn. 45 T 4/2001, byl obviněný R. O. uznán vinným jednak trestným činem padělání a pozměňování peněz podle §140 odst. 2 tr. zák., jednak trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. dílem dokonaným, dílem nedokonaným ve stadiu pokusu podle §8 odst.. 1 tr. zák. k §250 odst. 1, 2 tr. zák., a odsouzen podle §140 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti roků a šesti měsíců se zařazením do věznice s ostrahou. Tímto rozsudkem byl pro obdobné trestné činy uznán vinným i spoluobviněný L. Š., jemuž byl uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání pěti roků se zařazením do věznice s dozorem. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byl poškozený M. K. odkázán s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních a podle §229 odst. 3 tr. ř. byla na totéž řízení odkázána s uplatněným nárokem na náhradu škody i poškozená Z. Z.
Z podnětu odvolání obviněného R. O. Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 21. 5. 2002, sp. zn. 2 To 202/2001, podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. zrušil ohledně tohoto obviněného odsuzující rozsudek v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že jej uznal vinným jednak trestným činem padělání a pozměňování peněz podle §140 odst. 2 tr. zák., jednak trestným činem podvodu podle §250 odst. 1 tr. zák., ve znění zákona č. 265/2001 Sb., dílem dokonaným, dílem nedokonaným ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák. k §250 odst. 1 tr. zák., ve znění zák. č. 265/2001 Sb., a uložil mu podle §140 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. úhrnný trest odnětí svobody v trvání pěti roků, pro jehož výkon jej zařadil podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. do věznice s ostrahou. Podle §229 odst. 1 tr. ř. odkázal poškozeného M. K. s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Odvolací soud naproti tomu obviněného R. O. podle §226 písm. c) tr. ř. zprostil obžaloby Krajského státního zastupitelství v Ostravě pro skutek popsaný pod bodem 1., v němž obžaloba spatřovala dílčí útok shora uvedených pokračujících trestných činů. Soud druhého stupně totiž dospěl k závěru, že nebylo prokázáno, že tento skutek spáchal obviněný. V návaznosti na tento výrok poškozenou Z. Z. odkázal podle §229 odst. 3 tr. ř. s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Pro úplnost je třeba dodat, že Vrchní soud v Olomouci shora citovaným rozsudkem také zrušil výrok o trestu uložený rozsudkem soudu prvního stupně obviněnému L. Š. a nově mu uložil podle §140 odst. 2 tr. zák., za použití §35 odst. 1 tr. zák. a §40 odst. 1 tr. zák., úhrnný trest odnětí svobody v trvání tří roků, jehož výkon podle §60a odst. 1 tr. zák. za použití §58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil, nad obviněným zároveň vyslovil dohled a zkušební dobu stanovil podle §60a odst. 2 tr. zák. v trvání pěti let.
Opis rozsudku vrchního soudu byl doručen obviněnému R. O. dne 17. 7. 2002, jeho obhájkyni JUDr. J. M. dne 27. 6. 2002 a téhož dne i Krajskému státnímu zastupitelství v Ostravě.
Proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. 5. 2002, sp. zn. 2 To 202/2001, podal obviněný R. O. prostřednictvím shora jmenované obhájkyně dne 24. 7. 2002 přímo u Krajského soudu v Ostravě dovolání, které opřel o důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť má za to, že „soud nesprávně posoudil jeho jednání v rozporu s provedenými důkazy a vyplývá z toho extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a právními závěry krajského i vrchního soudu“.
V podrobnostech dovolatel uvedl, že od počátku trestního řízení popíral, že by se dopustil trestné činnosti, která mu byla kladena za vinu. V průběhu hlavního líčení sice učinil úplné a kajícné doznání, to ale jenom proto, že věřil, že takto již nebude dále komplikovat složitou důkazní situaci, že soud k tomu přihlédne při ukládání trestu, a že vzhledem k tomu, že mu byl již předtím uložen trest odnětí svobody ve výměře sedmi let, další trest mu nebude uložen ve smyslu §37 tr. zák. Protože věřil, že vrchní soud vyhoví jeho odvolání, které bylo zaměřeno toliko do výroku o trestu, na svém stanovisku setrval i při veřejném zasedání u vrchního soudu. V petitu svého podání navrhl, aby Nejvyšší soud poté, co shledá, že dovolání je důvodné, zrušil napadené rozhodnutí a přikázal krajskému soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Případné písemné vyjádření nejvyššího státního zástupce k podanému dovolání Nejvyšší soud ke dni svého rozhodnutí neměl k dispozici.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) při posuzování podaného dovolání v prvé řadě konstatoval, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou /§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř./, u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, a ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému směřuje (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Stejně tak konstatoval, že dovolání v zásadě splňuje obsahové náležitosti vymezené ustanovením §265f odst. 1 tr. ř.
Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Podle odst. 1 tohoto ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští, přičemž v ustanovení §265a odst. 2 písm. a) až h) tr. ř. jsou taxativně vypočtena rozhodnutí, která je možno považovat za rozhodnutí ve věci samé. Napadat je možno pouze výroky těchto rozhodnutí, neboť podle §265a odst. 4 tr. ř. dovolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné.
Při takto vymezených zákonných podmínkách přípustnosti dovolání není sporu o tom, že obviněný R. O. napadl uvedeným mimořádným opravným prostředkem rozsudek odvolacího soudu, jímž byl uznán vinným a uložen mu trest, tedy napadl rozhodnutí uvedené v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř. Dovolání obviněného v dané věci proto je přípustné.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Není však možné namítat nesprávnost samotných skutkových zjištění ani nesprávnost hodnocení důkazů. Důvody dovolání jako specifického mimořádného opravného prostředku, který byl nově zaveden zákonem č. 265/2001 Sb., jsou koncipovány v ustanovení §265b tr. ř. tak, že dovoláním není možné napadat skutková zjištění ani způsob hodnocení důkazů. Nejvyšší soud totiž není jakousi druhou odvolací instancí, nemůže přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů, v dovolacím řízení je naopak povinen vycházet z jejich skutkových zjištění a teprve v návaznosti na zjištěný skutkový stav posuzovat hmotně právní posouzení skutku.
Námitky obviněného, že soud nesprávně a nepřesně nahlížel na okolnosti, které uváděl v rámci své původní obhajoby, a že nesprávně posoudil jeho jednání v rozporu s provedenými důkazy, jsou v podstatě pouhou polemikou s tím, jak byl zjištěn nalézacím soudem skutkový stav, jak byly hodnoceny provedené důkazy a jak se k jeho odvolání postavil soud druhého stupně. V žádném případě však nejde o námitky, které by se týkaly otázky „právního posouzení skutku“ (jímž byl obviněný uznán vinným), ani otázky „jiného hmotně právního posouzení“ (tj. jiného, než je právní kvalifikace skutku, jímž byl obviněný uznán vinným). Ze strany obviněného jde proto o námitky, které stojí mimo rámec zákonného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a proto jde o dovolání podané z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř. V takovém případě nemusel a ani nemohl postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř. a přezkoumávat napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející.
Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 18. září 2002
Předseda senátu:
JUDr. Jiří Horák
Vypracoval:
JUDr. Jan Bláha