ECLI:CZ:NS:2002:6.TDO.645.2002.1
sp. zn. 6 Tdo 645/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 1. 10. 2002 dovolání obviněného J. S., které podal proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. 4. 2002, sp. zn. 6 To 96/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 1 T 292/2001, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného J. S. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný J. S. byl rozsudkem Okresního soudu ve Vyškově ze dne 27. 11. 2001, sp. zn. 1 T 292/2001, uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák. a odsouzen podle §222 odst. 1 tr. zák. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. byl obviněnému současně uložen trest propadnutí věci – skládacího nože zvaného motýlek a podle §72 odst. 2 písm. b), odst. 4 tr. zák. mu bylo uloženo ochranné protialkoholní léčení v ambulantní formě.
Odvolání obviněného J. S., podané proti odsuzujícímu rozsudku okresního soudu, Krajský soud v Brně usnesením ze dne 18. 4. 2002, sp. zn. 6 To 96/2002, podle §256 tr. řádu zamítl.
Podle tzv. dodejek a doručenky, založených v trestním spisu, byl opis usnesení odvolacího soudu doručen dne 14. 5. 2002 Okresnímu státnímu zastupitelství ve Vyškově, dne 27. 5. 2002 obviněnému J. S., a dne 13. 5. 2002 jeho tehdejšímu obhájci JUDr. P. G.
Podáním ze dne 26. 6. 2002, které bylo podle prezentačního razítka doručeno Okresnímu soudu ve Vyškově dne 1. 7. 2002, obviněný J. S. napadl prostřednictvím svého obhájce JUDr. P. G. shora citované usnesení krajského soudu dovoláním, výslovně směřujícím do celého výroku tohoto rozhodnutí. Dovolání obviněného bylo doručeno se spisovým materiálem Nejvyššímu soudu České republiky dne 9. 9. 2002.
Dovolatel výslovně opřel podaný mimořádný opravný prostředek o důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť napadené rozhodnutí podle něho spočívá na nesprávném právním posouzení. Zdůraznil, že v řízení, na základě kterého bylo vydáno rozhodnutí odvolacího soudu, uplatnil obhajobu, kterou soudy obou stupňů ne zcela akceptovaly. Argumentace obviněného byla založena na evidentně nesprávném posouzení konkrétní společenské nebezpečnosti činu, jakož i poměrů pachatele soudy prvního i druhého stupně, které nesprávně akcentovaly skutečnost, že dovolatel je osobou ne zcela zachovalou. Ze zjištěných okolností skutku jednoznačně vyplývá, že obviněný se na vzniku konfliktu nijak nepodílel a na to, že byl intenzivně bit, neměla jeho kriminální minulost žádný vliv. Skutek, za který byl obviněný odsouzen, neměl s jeho předchozími odsouzeními žádnou souvislost a proto je třeba v tomto daném konkrétním případě na něho pohlížet jako na osobu netrestanou. Zcela jistě by pak osoba netrestaná, která by se ocitla na místě obviněného J. S., nebyla potrestána nepodmíněným trestem odnětí svobody, ale výkon trestu odnětí svobody by byl podmíněně odložen. Obviněný tedy namítl tu skutečnost, že v předcházejícím řízení byla proti němu použita přitěžující okolnost podle §34 písm. j) tr. zák., přičemž byly dány důvody pro to, aby nebyla tato okolnost za přitěžující pokládána. V tom obviněný spatřuje nezákonnost napadeného rozhodnutí.
V petitu svého dovolání proto obviněný J. S. navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu, a aby sám ve věci rozhodl tak, že v rozsahu, v jakém bylo dovolání podáno, se tomuto dovolání vyhovuje.
Předsedkyně senátu soudu prvního stupně doručila ve smyslu §265h odst. 2 tr. řádu dne 27. 8. 2002 opis dovolání obviněného Nejvyššímu státnímu zastupitelství. V písemném vyjádření ze dne 16. 9. 2002, sp. zn. 1 NZo 599/2002, které bylo Nejvyššímu soudu doručeno dne 27. 9. 2002, státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství vyslovil názor, že dovolání obviněného J. S. je zjevně neopodstatněné. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud České republiky podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl, přičemž pro případ, že by Nejvyšší soud hodlal ve věci učinit rozhodnutí jiné, vyslovil souhlas státní zástupce ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§265c tr. řádu) při posuzování podaného dovolání nejprve zkoumal, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. řádu. Podle odst. 1 tohoto ustanovení lze napadnout dovoláním pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, pokud soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští, přičemž v §265a odst. 2 písm. a) až písm. h) tr. řádu jsou taxativně vypočtena rozhodnutí, která je možno považovat za rozhodnutí ve věci samé. Napadat je možno jen výroky těchto rozhodnutí, neboť podle §265a odst. 4 tr. řádu je dovolání jen proti důvodům rozhodnutí zákonem výslovně vyloučeno.
V uvedených ohledech dovolací soud shledal dovolání obviněného J. S. přípustným podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. řádu, neboť napadá usnesení odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Proto se Nejvyšší soud mohl v návaznosti na tento závěr zabývat otázkou, zda byla zachována též lhůta a místo k podání dovolání ve smyslu §265e tr. řádu.
Podle tohoto ustanovení se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti němuž dovolání směřuje, přičemž pokud se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci a zákonnému zástupci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději (§265e odst. 2 tr. řádu).
Ze spisového materiálu v posuzované věci vyplývá, že trestní stíhání obviněného J. S. bylo pravomocně skončeno rozhodnutím odvolacího soudu dne 18. 4. 2002, přičemž opis usnesení byl doručen obviněnému dne 27. 5. 2002 a jeho tehdejšímu obhájci dne 13. 5. 2002. Dovolání obviněný podal prostřednictvím svého obhájce u Okresního soudu ve Vyškově dne 1. 7. 2002. Z uvedeného je tudíž zřejmé, že dvouměsíční dovolací lhůta byla ve smyslu ustanovení §265e odst. 1 a odst. 2 tr. řádu zachována.
Nejvyšší soud současně zjišťoval, zda dovolání obviněného splňuje veškeré obsahové náležitosti zakotvené v ustanovení §265f odst. 1 tr. řádu, podle něhož musí být v dovolání vedle obecných náležitostí podání uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, který výrok, v jakém rozsahu i z jakých důvodů napadá a čeho se dovolatel domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu s odkazem na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo §265b odst. 2 tr. řádu, o které se dovolání opírá.
V této souvislosti Nejvyšší soud České republiky posuzoval, zda obviněným J. S. uplatněný dovolací důvod lze považovat za některý z důvodů uvedených v citovaném ustanovení zákona, neboť existence dovolacího důvodu je zároveň nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. řádu. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu lze aplikovat, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Existenci těchto vad dovolatel spatřuje v nesprávném právním posouzení věci, konkrétně především ve vadné aplikaci ustanovení §34 písm. j) tr. zák., avšak z obsahu jeho dovolání je zřejmé, že své závěry dovolatel v tomto ohledu opírá o namítané skutkové vady, když soudu prvního stupně i soudu odvolacímu vytýká, že při svém rozhodování neposuzovaly správně jednotlivé okolnosti daného případu a skutečnosti vztahující se k osobě pachatele, což mělo za následek uložení nepřiměřeně přísného trestu.
V této souvislosti je nutno připomenout, že důvodem dovolání ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu nemůže být nesprávné skutkové zjištění nalézacího či odvolacího soudu, jelikož právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění soudu vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku, která jsou pak blíže rozvedena v jeho odůvodnění. Přezkoumávané rozhodnutí pak bude spočívat na nesprávném právním posouzení skutku zejména tehdy, pokud je v rozporu právní posouzení skutku uvedené ve výroku rozhodnutí se skutkem, jak je ve výroku rozhodnutí popsán.
Z takto vymezeného důvodu dovolání vyplývá, že Nejvyšší soud není oprávněn přezkoumávat a hodnotit postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů, je povinen vycházet z jejich skutkového zjištění a v návaznosti na tento skutkový stav pak hodnotí hmotně právní posouzení skutku, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit, a to ani na základě případného doplňování dokazování či v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů.
Tento závěr vyplývá rovněž z toho, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. řádu, není další instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu §2 odst. 5 tr. řádu, popřípadě do pozice soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem.
V této souvislosti je nutno zdůraznit, že z hlediska nápravy skutkových vad obsahuje trestní řád další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. řádu) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. řádu).
Z vymezení obsahu dovolání v ustanovení §265f odst. 1 tr. řádu a zejména ze znění ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu je třeba dovodit, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být v podaném dovolání skutečně tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí.
V tomto ohledu však dovolání obviněného J. S. nemohlo obstát již proto, že z obsahu podaného dovolání vyplývá, že ačkoliv obviněný uvádí jako důvod svého dovolání vady předpokládané ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, jeho námitky směřují výhradně vůči hodnocení důkazů, tedy proti skutkovým zjištěním soudu prvého i druhého stupně, přičemž ve vytýkaných vadách je až následně spatřováno údajné nesprávné hmotně právní posouzení skutku.
V posuzovaném dovolání tedy obviněný takto sice zčásti uplatnil jeden ze zákonných důvodů k podání dovolání, avšak konkrétní argumenty obsažené v dovolání vycházejí z důvodů jiných, které v zákoně uvedeny nejsou. V takovém případě nebyl uplatněn důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, ale důvod jiný, založený na obviněným namítaných pochybnostech o správnosti skutkových zjištění. Takový důvod pro podání dovolání však v ustanovení §265b tr. řádu uveden není.
Pokud pak jde výhrady obviněného J. S., směřující proti rozhodnutí o trestu, adekvátního dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu se lze s úspěchem dovolat výhradně tehdy, pokud byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon vůbec nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným.
Ani jedna z těchto alternativ však nebyla v případě obviněného J. S. naplněna, navíc uvedený dovolací důvod nebyl dovolatelem vůbec namítán.
S ohledem na skutečnosti shora rozvedené dospěl Nejvyšší soud České republiky k závěru, že námitky obviněného J. S., uplatněné v dovolání, neodpovídají důvodu předpokládanému v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, a proto shledal, že dovolání bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b odst. 1 tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky tudíž v předmětné věci musel postupovat podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu a v neveřejném zasedání, konaném ve smyslu §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu, dovolání obviněného J. S. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu, aniž byl dovolací soud oprávněn postupovat podle §265i odst. 3, odst. 4 tr. řádu.
Poučení: Proti tomuto usnesení o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 1. října 2002
Předseda senátu :
JUDr. Zdeněk S o v á k