Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25.09.2002, sp. zn. 6 Tdo 657/2002 [ usnesení / výz-X ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2002:6.TDO.657.2002.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2002:6.TDO.657.2002.1
sp. zn. 6 Tdo 657/2002 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 25. 9. 2002 dovolání obviněného Ing. I. D., které podal proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. 4. 2002, sp. zn. 8 To 596/2001, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 1 T 22/2001, a rozhodl takto: Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného Ing. I. D. odmítá . Odůvodnění: Obviněný Ing. I. D. byl rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 5. 10. 2001, sp. zn. 1 T 22/2001, uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák., kterého se měl dopustit tím, že dne 2. 5. 1996 v Brně jako předseda M. n. s. objednal u firmy G., spol. s r. o., se sídlem A., K. 304, tisk a dodávku 100.000 ks předvolebních tiskovin pro účely předvolební kampaně M. n. s. v roce 1996, přičemž kromě uhrazení zálohy ve výši 40.000,- Kč úhradu následně vystavených a splatných faktur č. F 960582 na částku 170.502,22 Kč, č. F 960583 na částku 11.102,- Kč, č. F 960709 na částku 30.000,04 Kč za dodané předvolební letáky včetně 7.000 ks volebních programů nezajistil, přičemž objednávku učinil v době, kdy na účet M. n. s. č. 2687353-628/0800, vedený u České spořitelny, a. s., O. p. B., nevykazoval dostatek finančních prostředků k úhradě zakázky, což jako předseda M. n. s. věděl, čímž poškozené firmě G., spol. s r. o., se sídlem A., K. 304, způsobil škodu v celkové výši 211.604,26 Kč. Za tyto trestné činy byl obviněný podle §250 odst. 3, §35 odst. 1 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 písm. a), §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř let. Podle §229 odst. 1 tr. řádu byl poškozený G., spol. s r. o. odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Obviněný Ing. I. D. i poškozený G., spol. s r. o. podali proti rozsudku Městského soudu v Brně odvolání, přičemž z podnětu odvolání obviněného Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 29. 4. 2002, sp. zn. 8 To 596/2001, napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. d) tr. řádu zrušil v celém rozsahu, a za splnění podmínek §259 odst. 3 tr. řádu nově rozhodl ve věci tak, že s ohledem na novelu tr. zákona, provedenou s účinností od 1. 1. 2002 zákonem č. 265/2001 Sb., která v ustanovení §89 odst. 11 tr. zák. výrazně posunula hranice škod, s přihlédnutím k ustanovení §16 odst. 1 tr. zák. při nezměněné skutkové větě výroku o vině uznal obviněného Ing. I. D. vinným trestným činem podvodu toliko podle §250 odst. 1, odst. 2 tr. zák., čemuž přizpůsobil i nově uložený trest odnětí svobody v trvání jedenácti měsíců s podmíněným odkladem výkonu na zkušební dobu v trvání dvou let. Odvolání poškozeného bylo odvolacím soudem podle §253 odst. 1 tr. řádu zamítnuto, neboť náhrada škody byla poškozenému v mezidobí již přiznána v občanskoprávním řízení. Podle tzv. dodejek a doručenek, založených v trestním spisu, byl opis rozsudku odvolacího soudu doručen dne 30. 5. 2002 Městskému státnímu zastupitelství v Brně, dne 4. 6. 2002 tehdejší obhájkyni obviněného Mgr. R. A. a dne 5. 6. 2002 obviněnému Ing. I. D. Dne 31. 7. 2002 napadl obviněný Ing. I. D. prostřednictvím svého obhájce JUDr. M. H. u Městského soudu v Brně shora citovaný rozsudek krajského soudu dovoláním, směřujícím do výroku o vině i trestu. Na základě výzvy předsedy senátu soudu prvního stupně podal obviněný prostřednictvím shora uvedeného obhájce dne 16. 8. 2002 u Městského soudu v Brně podání obsahující doplnění náležitostí obsahu dovolání. Dovolání bylo doručeno se spisovým materiálem Nejvyššímu soudu České republiky dne 11. 9. 2002. Dovolatel výslovně opřel podaný mimořádný opravný prostředek o důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť rozhodnutí krajského soudu spočívá podle jeho názoru na nesprávném právním posouzení věci. Obviněný především namítl, že dokazováním nebyla prokázána způsobená výše škody, přičemž škoda na cizím majetku je v případě trestného činu podvodu podle §250 tr. zák. jedním ze znaků skutkové podstaty. V této souvislosti dovolatel odkázal na judikát č. 54/1967 Sb. rozh. tr., podle něhož je mimo jiné třeba prokázat, že podvodné jednání bylo od počátku pácháno s úmyslem sebe nebo jiného obohatit, přičemž jednání dlužníka nelze považovat za trestný čin podvodu podle §250 tr. zák., vzniknou-li překážky bránící dlužníkovi splnit závazek, které nemohl v době uzavření smlouvy předpokládat, až po uzavření smluvního vztahu, když jinak by byl schopen závazek splnit nebo pokud by dlužník byl schopen splatit závazek ve sjednané lhůtě, avšak zaplacení peněz z různých důvodů odkládal. Další pochybení na straně soudu obviněný spatřuje v posouzení finanční situace M. n. s. v daném období, kdy tato strana podle názoru obviněného řádně a včas uhradila spoustu závazků a stíhaný závazek je tak jediným v daném období nesplněným, přičemž na podporu svých tvrzení uvádí řádné složení volební kauce ve výši 400.000,- Kč na účet České národní banky. Ze shora uvedených důvodů má dovolatel za to, že odvolací soud neprovedl podstatné důkazy ve věci, čímž došlo k porušení §2 odst. 5 tr. řádu. Obviněný Ing. I. D. namítl rovněž procesní pochybení soudu prvého stupně, když po závěrečné řeči obviněného byl dán prostor pro závěrečnou řeč zmocněnce poškozeného, přičemž odvolací soud tuto skutečnost nepovažoval za podstatnou vadu řízení ve smyslu §258 odst. 1 písm. a) tr. řádu. Podle názoru obviněného však tyto zásadní formální vady řízení zakládají presumpci nesprávnosti rozhodnutí a zpochybňují jeho objektivitu. Dovolatel je rovněž přesvědčen, že odvolací soud pominutím shora uvedených nedostatků nedostál své přezkumné povinnosti, čímž porušil ustanovení §254 odst. 1, §259 odst. 3 tr. řádu. Současně obviněný předložil soudu notářsky ověřené Čestné prohlášení svědka M. Š. ze dne 19. 6. 2002. V petitu svého dovolání obviněný Ing. I. D. navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265k odst. 1 tr. řádu zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a podle §265l odst. 1 tr. řádu přikázal, aby tento soud věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Předseda senátu soudu prvního stupně doručil ve smyslu §265h odst. 2 tr. řádu dne 23. 8. 2002 opis dovolání obviněného státnímu zástupci Nejvyššího státního zastupitelství s upozorněním, že se může k dovolání písemně vyjádřit a souhlasit s jeho projednáním v neveřejném zasedání ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§265c tr. řádu) při posuzovaní podaného dovolání nejprve zkoumal, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. řádu. Podle odst. 1 tohoto ustanovení lze napadnout dovoláním pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, pokud soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští, přičemž v §265a odst. 2 písm. a) až písm. h) tr. řádu jsou taxativně vypočtena rozhodnutí, která je možno považovat za rozhodnutí ve věci samé. Napadat je možno jen výroky těchto rozhodnutí, neboť podle §265a odst. 4 tr. řádu je dovolání jen proti důvodům rozhodnutí zákonem výslovně vyloučeno. V uvedených ohledech dovolací soud shledal dovolání obviněného Ing. I. D. přípustným podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. řádu, neboť napadá rozsudek odvolacího soudu, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest, a proto se Nejvyšší soud mohl v návaznosti na tento závěr zabývat otázkou, zda byla zachována lhůta a místo k podání dovolání ve smyslu §265e tr. řádu. Podle tohoto ustanovení se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti němuž dovolání směřuje, přičemž pokud se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci a zákonnému zástupci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději (§265e odst. 2 tr. řádu). Ze spisového materiálu v posuzované věci vyplývá, že trestní stíhání obviněného Ing. I. D. bylo pravomocně skončeno rozhodnutím odvolacího soudu dne 29. 4. 2002, přičemž opis rozsudku byl doručen obviněnému dne 5. 6. 2002 a jeho obhájci dne 4. 6. 2002. Dovolání podal obviněný prostřednictvím svého obhájce u Městského soudu v Brně dne 31. 7. 2002. Z uvedeného je patrno, že dvouměsíční dovolací lhůta byla ve smyslu §265e odst. 1 a odst. 2 tr. řádu zachována. Nejvyšší soud současně zjišťoval, zda dovolání obviněného splňuje veškeré obsahové náležitosti zakotvené v ustanovení §265f odst. 1 tr. řádu, podle něhož musí být v dovolání vedle obecných náležitostí podání uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, který výrok, v jakém rozsahu i z jakých důvodů napadá a čeho se dovolatel domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu s odkazem na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo §265b odst. 2 tr. řádu, o které se dovolání opírá. V této souvislosti Nejvyšší soud České republiky posuzoval, zda obviněným Ing. I. D. uplatněný dovolací důvod lze považovat za některý z důvodů uvedených v citovaném ustanovení zákona, neboť existence dovolacího důvodu je zároveň nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. řádu. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu lze aplikovat, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Existenci těchto vad spatřuje dovolatel v nesprávném právním posouzení věci, avšak z obsahu dovolání je zřejmé, že tyto závěry dovolatel opírá o namítané skutkové vady, když zejména odvolacímu soudu je v dovolání vytýkáno, že se dostatečně nevypořádal s podstatnými rozpory ohledně vyčíslení vzniklé škody, špatně vyhodnotil finanční situaci M. n. s. či neprovedl podstatné důkazy ve věci. Ve výše uvedené souvislosti je nutno připomenout, že důvodem dovolání ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu nemůže být nesprávné skutkové zjištění nalézacího či odvolacího soudu, jelikož právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění soudu vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku, která jsou pak blíže rozvedená v jeho odůvodnění. Přezkoumávané rozhodnutí pak bude spočívat na nesprávném právním posouzení skutku zejména tehdy, pokud je v rozporu právní posouzení skutku uvedené ve výroku rozhodnutí se skutkem, jak je ve výroku rozhodnutí popsán. Z takto vymezeného důvodu dovolání vyplývá, že Nejvyšší soud není oprávněn přezkoumávat a hodnotit postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů, je povinen vycházet z jejich skutkového zjištění a v návaznosti na tento skutkový stav pak hodnotí hmotně právní posouzení skutku, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit, a to ani na základě případného doplňování dokazování či v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Tento závěr vyplývá rovněž z toho, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. řádu, není další instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu §2 odst. 5 tr. řádu, popřípadě do pozice soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem. V této souvislosti je nutno zdůraznit, že z hlediska nápravy skutkových vad obsahuje trestní řád další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. řádu) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. řádu). Z vymezení obsahu dovolání v ustanovení §265f odst. 1 tr. řádu a zejména ze znění ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu je třeba dovodit, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být v podaném dovolání skutečně tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí. V tomto ohledu však dovolání obviněného Ing. I. D. nemůže obstát, neboť z obsahu podaného dovolání vyplývá, že ačkoliv obviněný uvádí jako důvod svého dovolání vady předpokládané ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, jeho námitky směřují výhradně vůči hodnocení důkazů, tedy proti skutkovým zjištěním soudu prvého i druhého stupně, přičemž ve vytýkaných vadách je až následně spatřováno údajné nesprávné hmotně právní posouzení skutku. V posuzovaném dovolání tedy obviněný takto sice uplatnil jeden ze zákonných důvodů k podání dovolání, avšak konkrétní argumenty obsažené v dovolání vycházejí z důvodů jiných, které v zákoně uvedeny nejsou. V takovém případě nebyl uplatněn důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, ale důvod jiný, založený na obviněným namítaných pochybnostech o správnosti skutkových zjištění. Takový důvod pro podání dovolání však v ustanovení §265b tr. řádu uveden není. Pokud jde o námitku dovolatele týkající se procesního pochybení soudu prvého a potažmo i druhého stupně, spočívající v připuštění zmocněnce poškozeného k hlavnímu líčení, s ohledem na shora rozvedené skutečnosti nelze ani toto procesní pochybení podřadit pod některý z dovolacích důvodů, uvedených v ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu. Navíc dovolací soud shledal, že s procesním pochybením soudu prvého stupně se odvolací soud dostatečně vypořádal, přičemž své argumenty přesvědčivě rozvedl v rámci odůvodnění rozsudku. Jedinou vadou na straně odvolacího soudu, kterou však nelze považovat za podstatnou vadu řízení, neboť nemá zásadní vliv na správnost napadeného rozhodnutí, je skutečnost, že odvolací soud měl ve výroku ad I. rozsudku výslovně citovat rovněž ustanovení §258 odst. 1 písm. f) tr. řádu, podle něhož odvolací soud zruší napadený rozsudek, je-li rozhodnutí o uplatněném nároku poškozeného v přezkoumávané části rozhodnutí nesprávné. S ohledem na skutečnosti shora rozvedené dospěl Nejvyšší soud České republiky k závěru, že námitky obviněného Ing. I. D., uplatněné v dovolání, neodpovídají důvodu předpokládanému v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, a proto shledal, že dovolání bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b odst. 1 tr. řádu. Nejvyšší soud navíc konstatuje, že skutkový stav zjištěný soudem prvého i druhého stupně a vymezený ve skutkové větě výroku o vině rozhodnutí nalézacího i odvolacího soudu objasňuje všechny potřebné skutkové otázky pro použitou právní kvalifikaci skutku a použité právní kvalifikaci odpovídá. Nejvyšší soud České republiky tudíž v předmětné věci musel postupovat podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu a v neveřejném zasedání konaném ve smyslu §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu dovolání obviněného Ing. I. D. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu, aniž byl dovolací soud oprávněn postupovat podle ustanovení §265i odst. 3, odst. 4 tr. řádu. Poučení: Proti tomuto usnesení o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu). V Brně dne 25. září 2002 Předseda senátu : JUDr. Zdeněk S o v á k

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:09/25/2002
Spisová značka:6 Tdo 657/2002
ECLI:ECLI:CZ:NS:2002:6.TDO.657.2002.1
Typ rozhodnutí:Usnesení
Kategorie rozhodnutí:
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-19