ECLI:CZ:NS:2002:6.TDO.671.2002.1
sp. zn. 6 Tdo 671/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 1. 10. 2002 dovolání obviněného V. K., které podal proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. 5. 2002, sp. zn. 4 To 64/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 35 T 13/2001, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného V.K. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný V. K. byl rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 2. 2002, sp. zn. 35 T 13/2001, uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. (ve znění novely účinné od 1. 1. 2002), kterého se měl dopustit tím, že poté, co dne 6. 11. 1999 v Č. T., okres K., sice jako jednatel M., s. r. o., se sídlem N. čp. 320, okres F.-M., ale neoprávněně, bez předchozího vědomí a souhlasu dalších společníků obchodní společnosti, podepsal jejím jménem se společníky A., S. p., V. 11, O.-K., Ing. R. F. a Ing. R. Š. smlouvu o půjčce podle §§657 a 658 obč. zák. na částku 1.704.000,- Kč s tím, že finanční prostředky měly být určeny pro zahájení výroby střešních plastových oken,
dne 23. 11. 1999 v Č. T. na ul. L. v kanceláři s. r. o. M. uvedenou částku vylákal a její převzetí stvrdil výdajovým pokladním dokladem a též směnkou, když předstíral, že peníze budou vráceny do 6. 12. 1999, ač již v době převzetí peněz tyto vrátit nehodlal a bylo mu zřejmé, a s ohledem na situaci s. r. o. M., že je nebude moci ani tato společnost vrátit, navíc peníze nezavedl do jejího účetnictví, použil je k jinému nezjištěnému účelu a přes opakované urgence je nejen ve lhůtě splatnosti, ale i později nevrátil, čímž způsobil Ing. R. F., o jehož prostředky se fakticky jednalo, škodu ve výši 1.704.000,- Kč.
Za tento trestný čin byl obviněný V. K. podle §250 odst. 3 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 písm. a), §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř let. Podle §49 odst. 1, §50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému současně uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu v obchodních organizacích na dobu pěti let.
Podle §228 odst. 1 tr. řádu byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozenému Ing. R. F. škodu ve výši 1.704.000,- Kč.
Odvolání obviněného V. K., podané proti odsuzujícímu rozsudku, Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 20. 5. 2002, sp. zn. 4 To 64/2002, podle §256 tr. řádu zamítl.
Podle tzv. dodejek a doručenky, založených v trestním spisu, byl opis usnesení odvolacího soudu doručen dne 25. 6. 2002 Krajskému státnímu zastupitelství v Ostravě a dne 26. 6. 2002 jak obviněnému V. K., tak jeho tehdejšímu obhájci Mgr. B. H.
Podáním ze dne 26. 8. 2002, které bylo podle prezentačního razítka Krajskému soudu v Ostravě doručeno dne 28. 8. 2002, obviněný V. K. napadl prostřednictvím svého obhájce Mgr. B. H. shora citované usnesení vrchního soudu dovoláním, směřujícím do výroku o vině a v důsledku toho i do výroku o trestu a výroku o náhradě škody. Dovolání obviněného bylo doručeno se spisovým materiálem Nejvyššímu soudu České republiky dne 12. 9. 2002.
Dovolatel nikoliv výslovně, leč podle obsahu podání zjevně opřel podaný mimořádný opravný prostředek o důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Zdůraznil, že v řízení, na základě kterého byla vydána napadená rozhodnutí soudy obou stupňů, nikdy nepopíral, že podepsal předmětné listiny o půjčce, avšak s ohledem na konkrétní okolnosti případu má za to, že jeho jednání postrádá podvodný úmysl požadovaný trestním zákonem, aby skutek bylo možno klasifikovat jako trestný čin. Vrchní soud v Olomouci se přitom zaměřil (pouze) na formální stránku podaného odvolání a na procesní náležitosti řízení, aniž se dostatečným způsobem věnoval jednotlivým tvrzením uvedeným v odvolání.
V petitu svého dovolání proto obviněný V. K. navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo zamítnuto odvolání obviněného V. K. a aby podle §265m tr. ř. rozhodl, že se obviněný v celém rozsahu zprošťuje obžaloby. Zároveň dal obviněný předsedovi senátu soudu prvního stupně podnět k podání návrhu na přerušení exekuce, nařízené usnesením Okresního soudu ve Frýdku-Místku z 25. 7. 2002, sp. zn. Nc 5174/2002.
Předseda senátu soudu prvního stupně doručil ve smyslu §265h odst. 2 tr. řádu dne 30. 8. 2002 opis dovolání obviněného státnímu zástupci Nejvyššího státního zastupitelství s upozorněním, že se může k dovolání písemně vyjádřit a souhlasit s jeho projednáním v neveřejném zasedání ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§265c tr. řádu) při posuzování podaného dovolání nejprve zkoumal, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. řádu. Podle odst. 1 tohoto ustanovení lze napadnout dovoláním pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, pokud soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští, přičemž v §265a odst. 2 písm. a) až písm. h) tr. řádu jsou taxativně vypočtena rozhodnutí, která je možno považovat za rozhodnutí ve věci samé. Napadat je možno jen výroky těchto rozhodnutí, neboť podle §265a odst. 4 tr. řádu je dovolání jen proti důvodům rozhodnutí zákonem výslovně vyloučeno.
V uvedených ohledech dovolací soud shledal dovolání obviněného V. K. přípustným podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. řádu, neboť napadá usnesení odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest, a proto se Nejvyšší soud České republiky mohl v návaznosti na tento závěr zabývat otázkou, zda byla zachována lhůta a místo k podání dovolání ve smyslu §265e tr. řádu.
Podle tohoto ustanovení se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti němuž dovolání směřuje, přičemž pokud se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci a zákonnému zástupci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději (§265e odst. 2 tr. řádu). Podle §60 odst. 2 tr. řádu lhůta stanovená podle týdnů, měsíců nebo let končí uplynutím toho dne, který svým jménem nebo číselným označením odpovídá dni, kdy se stala událost určující počátek lhůty. Podle §265e odst. 3 tr. řádu v návaznosti na §60 odst. 4 písm. a) tr. řádu je přitom lhůta k podání dovolání zachována také tehdy, je-li dovolání podáno ve lhůtě u Nejvyššího soudu nebo u soudu, který rozhodl ve věci ve druhém stupni, anebo je-li podání, jehož obsahem je dovolání, dáno ve lhůtě na poštu a adresováno soudu, u něhož má být podáno nebo který má ve věci rozhodnout.
Ze spisového materiálu v posuzované věci vyplývá, že trestní stíhání obviněného V. K. bylo pravomocně skončeno rozhodnutím odvolacího soudu dne 20. 5. 2002, přičemž opis usnesení byl doručen obviněnému i jeho tehdejšímu obhájci dne 26. 6. 2002. Dovolání sice obviněný podal prostřednictvím svého obhájce u Krajského soudu v Ostravě až dne 28. 8. 2002, z obálky je však patrno, že zásilka obsahující dovolání byla podána na poštu 26. 8. 2002. Z uvedeného je tudíž zřejmé, že dvouměsíční dovolací lhůta byla ve smyslu ustanovení §265e odst. 1 a odst. 2 tr. řádu zachována.
Nejvyšší soud České republiky současně zjišťoval, zda dovolání obviněného splňuje veškeré obsahové náležitosti zakotvené v ustanovení §265f odst. 1 tr. řádu, podle něhož musí být v dovolání vedle obecných náležitostí podání uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, který výrok, v jakém rozsahu i z jakých důvodů napadá a čeho se dovolatel domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu s odkazem na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo §265b odst. 2 tr. řádu, o které se dovolání opírá.
V této souvislosti Nejvyšší soud České republiky posuzoval, zda obviněným V. K. uplatněný dovolací důvod lze považovat za některý z důvodů uvedených v citovaném ustanovení zákona, neboť existence dovolacího důvodu je zároveň nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. řádu.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu lze aplikovat, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Existenci těchto vad dovolatel patrně spatřuje v nesprávném právním posouzení věci, avšak z obsahu jeho dovolání je zřejmé, že své závěry dovolatel opírá o namítané skutkové vady, když soudu prvního stupně vytýká nedostatky ve zhodnocení provedených důkazů a odvolacímu soudu je v dovolání vytýkáno, že se dostatečně nevypořádal s námitkami obviněného, obsaženými v podaném odvolání.
Ve výše uvedené souvislosti je nutno připomenout, že důvodem dovolání ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu nemůže být nesprávné skutkové zjištění nalézacího či odvolacího soudu, jelikož právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění soudu vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku, která jsou pak blíže rozvedena v jeho odůvodnění. Přezkoumávané rozhodnutí pak bude spočívat na nesprávném právním posouzení skutku zejména tehdy, pokud je v rozporu právní posouzení skutku uvedené ve výroku rozhodnutí se skutkem, jak je ve výroku rozhodnutí popsán.
Z takto vymezeného důvodu dovolání vyplývá, že Nejvyšší soud není oprávněn přezkoumávat a hodnotit postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů, je povinen vycházet z jejich skutkového zjištění a v návaznosti na tento skutkový stav pak hodnotí hmotně právní posouzení skutku, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit, a to ani na základě případného doplňování dokazování či v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů.
Tento závěr vyplývá rovněž z toho, že Nejvyšší soud České republiky v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. řádu, není další instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu §2 odst. 5 tr. řádu, popřípadě do pozice soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem.
V této souvislosti je nutno zdůraznit, že z hlediska nápravy skutkových vad obsahuje trestní řád další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. řádu) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. řádu).
Z vymezení obsahu dovolání v ustanovení §265f odst. 1 tr. řádu a zejména ze znění ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu je třeba dovodit, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být v podaném dovolání skutečně tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí.
V tomto ohledu však dovolání obviněného V. K. nemůže obstát, neboť z obsahu podaného dovolání vyplývá, že ačkoliv obviněný uvádí jako důvod svého dovolání vady předpokládané ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, jeho námitky směřují výhradně vůči hodnocení důkazů, tedy proti skutkovým zjištěním soudu prvého i druhého stupně, přičemž ve vytýkaných vadách je až následně spatřováno údajné nesprávné hmotně právní posouzení skutku.
V posuzovaném dovolání tedy obviněný takto sice uplatnil jeden ze zákonných důvodů k podání dovolání, avšak konkrétní argumenty obsažené v dovolání vycházejí z důvodů jiných, které v zákoně uvedeny nejsou. V takovém případě nebyl uplatněn důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, ale důvod jiný, založený na obviněným namítaných pochybnostech o správnosti skutkových zjištění. Takový důvod pro podání dovolání však v ustanovení §265b tr. řádu uveden není.
S ohledem na skutečnosti shora rozvedené dospěl Nejvyšší soud České republiky k závěru, že námitky obviněného V. K., uplatněné v dovolání, neodpovídají důvodu předpokládanému v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, a proto shledal, že dovolání bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b odst. 1 tr. řádu.
Nejvyšší soud navíc konstatuje, že skutkový stav zjištěný soudem prvého i druhého stupně a vymezený ve skutkové větě výroku o vině rozhodnutí nalézacího i odvolacího soudu objasňuje všechny potřebné skutkové otázky pro použitou právní kvalifikaci skutku a použité právní kvalifikaci odpovídá.
Nejvyšší soud České republiky tudíž v předmětné věci musel postupovat podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu a v neveřejném zasedání, konaném ve smyslu §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu, dovolání obviněného V. K. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu, aniž byl dovolací soud oprávněn postupovat podle ustanovení §265i odst. 3, odst. 4 tr. řádu.
Rozhodování předsedy senátu Nejvyššího soudu České republiky o odložení výkonu rozhodnutí, proti němuž bylo podáno dovolání, ve smyslu ustanovení §265o odst. 1 tr. řádu bylo za tohoto procesního stavu bezpředmětné.
Poučení: Proti tomuto usnesení o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 1. října 2002
Předseda senátu :
JUDr. Zdeněk S o v á k