ECLI:CZ:NS:2002:6.TDO.776.2002.1
sp. zn. 6 Tdo 776/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 29. října 2002 dovolání, které podal obviněný J. H., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. 5. 2002, sp. zn. 5 To 91/2002, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 34 T 10/2001, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. H. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 2. 2002, sp. zn. 34 T 10/2001, byl obviněný J. H. uznán vinným:
trestným činem loupeže podle §234 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., protože:
1. dne 1. 11. 2000 v době kolem 20.45 hodin v O. – Z. na ul. S. udeřil Mgr. S. K., bytem S. O., U S. e. č. 1930/8, pěstí do obličeje a poté jí odcizil mobilní telefon zn. Siemens C 25, z kterého právě telefonovala a tímto jednáním způsobil S. K. škodu ve výši 4.500,- Kč,
2. dne 8. 11. 2000 v době kolem 12.00 hodin v O. – Z. na ul. Č. č. 23 před bytem č. 86 srazil k zemi poškozenou L. Š., bytem O. – Z., ul. Č. č. 23, velkou silou, čímž jí způsobil zlomeninu krčku kosti stehenní vpravo, pro toto zranění se poškozená musela podrobit operačnímu zákroku a následně byla hospitalizována na chirurgickém oddělení v nemocnici od 8. 11. do 28. 11 2000, po propuštění následovala rehabilitace, přičemž po dobu několika měsíců zranění prožívala jako vážnou změnu v obvyklém způsobu života a dosud je odkázána na pomoc ze strany druhé osoby,
3. dne 11. 11. 2000 v době kolem 10.00 hodin v O. – Z. na ul. Ch. srazil na zem V. U., bytem O. – Z., S. č. 9, veden snahou odcizit této kabelku s osobními věcmi, což se mu však pro odpor poškozené nepodařilo, a proto z místa činu utekl,
4. spolu s obviněným L. G. dne 12. 11. 2000 v době kolem 11.30 hodin v O. – Z. na ul. P. č. 24 po předchozí domluvě, že přepadnou nějakou starší ženu, vytypovali si M. K., sledovali ji až k jejímu bytu v O. – Z., ul. P. č. 27, do pátého poschodí, obžalovaný L. G. hlídal, přičemž obžalovaný J. H. násilím se jí snažil vytrhnout z podpaží větší peněženku, přičemž ve druhé ruce držela zákusky, peněženku se mu nepodařilo ani po delší době vytáhnout, a proto poškozenou udeřil do obličeje takovou silou, že měla obě oční víčka opuchlá, a když poškozená začala volat na svého muže „H.“ a v suterénu stál muž s větším psem, z místa činu utekli,
trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), d), e) tr. zák., protože:
5. dne 18. 9. 2000 v době kolem 11.30 hodin v O. – Z. na nám. S. vytrhl z ruky H. S., bytem O. – Z., ul. S. č. 8, dámskou koženou kabelku s peněženkou, dioptrickými brýlemi a finanční hotovostí ve výši 190,- Kč, čímž poškozené způsobil škodu v celkové výši 790,- Kč,
6. dne 12. 10. 2000 v době kolem 16.15 hodin v O. – Z. na ul. S. strhl z krku poškozené H. K., bytem O. – V., ul. 29. d. č. 3, zlatý řetízek s přívěskem v celkové hodnotě 4.050,- Kč, čímž poškozené způsobil škodu ve výši 4.050.- Kč a z místa utekl,
7. dne 14. 10. 2000 v době kolem 14.50 hodin v O. – Z. na ul. P. před domem č. 14 strhl S. H., bytem O. – H., ul. Dr. M. č. 19, z krku zlatý řetízek s přívěskem v celkové hodnotě 2.300,- Kč a z místa utekl,
přičemž obviněný J. H. byl rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 20. 5. 1999, sp. zn. 1 T 49/99, potrestán také pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců, který vykonal dne 16. 7. 1999 a rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 1. 3. 2000, sp. zn. 1 T 13/2000, byl potrestán také pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), b), e) tr. zák. dílem dokonaný, dílem nedokonaný ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák., §247 odst. 1 písm. a), b), e) tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců nepodmíněně, který vykonal dne 18. 4. 2000.
Za tyto trestné činy byl obviněný J. H. odsouzen podle §234 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi let a šesti měsíců, přičemž pro jeho výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému J. H. uložena povinnost zaplatit náhradu škody poškozeným Mgr. S. K., ve výši 4.500,- Kč, L. Š., ve výši 924,- Kč, V. U., ve výši 100,- Kč, H. K., ve výši 4.050,- Kč, S. H., ve výši 2.300,- Kč a Všeobecné zdravotní pojišťovně, O. p. O., S. č. 267, ve výši 41.922,- Kč.
Podle §229 odst. 2 tr. ř byly poškozená Všeobecná zdravotní pojišťovna, O. p. O., S. č. 267, a poškozená Mgr. S. K., odkázány se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Podle §229 odst. 3 tr. ř. byly poškozené N. Š., A. K., a M. P., odkázány s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Podle §226 odst. c) tr. ř. byl obviněný J. H. zproštěn obžaloby vedené u Krajského státního zastupitelství v Ostravě pod sp. zn. 1 KZv 61/2001 v bodech 2, 9 a 10, která mu kladla za vinu v bodě 2 spáchání pokračujícího trestného činu loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. a bodech 9 a 10 spáchání pokračujícího trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 tr. zák.
Tímtéž rozsudkem bylo rozhodnuto i o obžalobě obviněného L. G.
Proti tomuto rozsudku podali obvinění J. H. a L. G., státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Ostravě a poškozená L. Š. odvolání.
Rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. 5. 2002, sp. zn. 5 To 91/2002, byl z podnětu odvolání obviněného J. H. a státního zástupce podle §258 odst. 1 písm. b), d), f), odst. 2 tr. ř. zrušen napadený rozsudek ohledně obviněného J. H. ve výroku o vině pod body 5 až 7, dále ve výroku o trestu a způsobu jeho výkonu, ve výroku, kterým byl obviněný J. H. zavázán k náhradě škody poškozeným H. K., S. H., V. U. a Všeobecné zdravotní pojišťovně, O. p. O., ve výroku, kterým byl zproštěn obžaloby v bodech 9 a 10, ve výroku, kterým byly poškozené A. K., M. P. a N. Š. odkázány podle §229 odst. 3 tr. ř. se svými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních, a ve výroku, kterým byla podle §229 odst. 2 tr. ř. odkázána Všeobecná zdravotní pojišťovna, O. p. O., se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Z podnětu odvolání poškozené L. Š. byl podle §259 odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek doplněn o výrok, jímž se tato poškozená podle §229 odst. 2 tr. ř. odkazuje se svým nárokem na náhradu škody vůči obviněnému J. H. na řízení ve věcech občanskoprávních.
Dále podle §259 odst. 3 tr. ř. učinil odvolací soud vlastní rozhodnutí a obviněného J. H. uznal vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. d), e) tr. zák., ve znění zák. č. 265/2001 Sb., který spáchal jednáním blíže popsaným v bodech 5 a 7 rozsudku soudu prvního stupně.
Za tento trestný čin a za trestný čin loupeže podle §234 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., ohledně něhož zůstal napadený rozsudek ve výroku o vině nedotčen, byl obviněný J. H. odsouzen podle §234 odst. 2 tr. zák., ve znění zák. č. 265/2001 Sb., za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi let a šesti měsíců, přičemž pro jeho výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému J. H. uložena povinnost zaplatit náhradu škody poškozeným S. H., ve výši 2.300,- Kč a Všeobecné zdravotní pojišťovně, O. p. O., S. č. 267, ve výši 40.422,- Kč
Naproti tomu byl obviněný J. H. podle §226 písm. c) tr. ř. zproštěn obžaloby vedené u Krajského státního zastupitelství v Ostravě pod sp. zn. 1 KZv 61/2001 v bodě 7 (bod 6 v rozsudku soudu prvního stupně), jímž měl spáchat dílčí útok pokračujícího trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 tr. zák. Podle §229 odst. 3 tr. ř. byla poškozená H. K., odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Podle §259 odst. 1 tr. ř. byla věc ve zbývající části (body 9 a 10 obžaloby) ohledně obviněného J. H. vrácena soudu prvního stupně.
Odvolací soud učinil i výroky týkající se obviněného L. G.
Proti citovanému rozsudku Vrchního soudu v Olomouci podal obviněný J. H. prostřednictvím své obhájkyně dne 17. 9. 2002 dovolání, které bylo Krajskému soudu v Ostravě doručeno téhož dne. Obviněný v dovolání sice výslovně neuvádí, které výroky z rozsudku odvolacího soudu napadá. Z obsahu mimořádného opravného prostředku, zejména z návrhu dovolatele, jak by měl Nejvyšší soud rozhodnout, je zřejmé, že dovolání směřuje do všech výroků rozsudku, které se ho bezprostředně dotýkají, jimiž bylo rozhodnuto o jeho vině. Obviněný opřel své dovolání o důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V dovolání obviněný uvádí, že naplnění uplatněného dovolacího důvodu spatřuje ve skutečnosti, že soudy obou stupňů posoudily jeho jednání v rozporu s provedenými důkazy. Soudům obou stupňů vytýká, že nesprávně vyhodnotily důkazy, pokud ho uznaly vinným ze spáchání výše uvedených trestných činů. Uvádí, že nebyl zjištěn jediný přímý svědek, který by prokázal jeho vinu. Obviněný zejména zpochybňuje věrohodnost výpovědi spoluobviněného L. G. Odvolacímu soudu vytýká, že se nezabýval skutečnostmi uvedenými v jeho odvolání, že by se na věcech poškozených, které nebyly odcizeny, mohly nacházet daktyloskopické stopy pachatele. Obviněný poukazuje na skutečnost, že poškozená L. Š. při rekognici označila za pachatele jinou osobu. Namítá, že soudy obou stupňů blíže neprověřovaly skutečnost, že ze zástavních smluv, které uzavřel obviněný nebo spoluobviněný L. G., nevyplývá, že by byla zastavena jediná věc pocházející z trestné činnosti. V závěru dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí a soudu prvního stupně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Předseda senátu soudu prvního stupně odeslal v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. ř. opis dovolání obviněného státnímu zástupci Nejvyššího státního zastupitelství s upozorněním, že se může k dovolání písemně vyjádřit a souhlasit s projednáním dovolání v neveřejném zasedání ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. Nejvyšší soud ke dni svého rozhodnutí takové písemné vyjádření k dispozici neměl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací /§265c tr. ř./ shledal, že dovolání obviněného J. H. je přípustné /§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř./, bylo podáno osobou oprávněnou /§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř./, v zákonné lhůtě a na místě, kde lze toto podání učinit /§265e odst. 1 tr. ř./.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin, nebo že nešlo o žádný trestný čin. Důvody dovolání jako specifického mimořádného opravného prostředku, který byl zaveden zákonem č. 265/2001 Sb., jsou koncipovány v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. tak, že v dovolání není možno namítat neúplnost dokazování, způsob hodnocení důkazů a nesprávnost skutkových zjištění. Nejvyšší soud totiž není další odvolací instancí, nemůže v tomto směru přezkoumávat zákonnost postupu soudů obou stupňů ve věci. V dovolacím řízení je naopak povinen vycházet z jejich konečného skutkového zjištění a teprve v návaznosti na to zvažovat právní posouzení skutku.
Tvrzení obviněného J. H. v dovolání, že soudy obou stupňů nesprávně hodnotily provedené důkazy a že některé důkazy neprovedly, jsou v podstatě námitkami proti zjištěnému skutkovému stavu věci, přičemž z těchto tvrzených nedostatků, až následně, obviněný dovozuje nesprávné právní posouzení předmětných skutků. Nejvyšší soud proto konstatuje, že v daném případě nebyl ve skutečnosti uplatněn dovolací důvod, který by se týkal nesprávného právního posouzení skutku, jímž byl obviněný uznán vinným, nebo jiného nesprávného hmotně právního posouzení. V tomto směru dovolání napadenému rozsudku nic nevytýká. Nutno zdůraznit, že obsah konkrétně uplatněných námitek, tvrzení i právních názorů, o něž je v dovolání opírána existence určitého dovolacího důvodu, musí skutečně věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. řádu, a nestačí jen formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů. Ze strany obviněného jde proto o námitky, které jsou mimo rámec zákonného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného J. H. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř. Toto rozhodnutí Nejvyšší soud učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 29. října 2002
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k