ECLI:CZ:NS:2002:6.TDO.803.2002.1
sp. zn. 6 Tdo 803/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 16. 10. 2002 dovolání obviněného J. B., které podal proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 3. 2002, sp. zn. 3 To 34/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, pod sp. zn. 53 T 15/2001, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného J. B. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný J. B. byl rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 4. 1. 2002, sp. zn. 53 T 15/2001, uznán vinným trestným činem padělání a pozměňování peněz podle §140 odst. 2 (alinea první) tr. zák., kterého se měl dopustit tím, že dne 11. 4. 2001 za účelem jejich použití jako pravých si zhotovil v místě svého bydliště v H.-M. Ú., B. č. 235, okres O., na kopírovacím stroji zn. HP OJ PSC 500 nejméně 194 ks padělků bankovky v hodnotě 1.000,- Kč, vzoru 1996 a sériového čísla D 40 138827 a v období dubna a května 2001 nejméně ve 13 případech těmito padělky zaplatil za nákup zboží či poskytnuté služby na území okresu O., Š., N. J. a K.
Za uvedený trestný čin byl obviněný J. B. odsouzen podle §140 odst. 2, §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti roků a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl ohledně obviněného J. B. zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Olomouci ze dne 18. 1. 2001, sp. zn. 6 T 82/2001, který byl obviněnému doručen dne 3. 8. 2001, jakož i všechna rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §228 odst. 1 tr. řádu byla obviněnému uložena povinnost nahradit škodu ve výši 1.000,- Kč poškozeným J. Č., R. V., J. G., M. Č., K. L., E. K. a J. D. a dále škodu ve výši 2.000,- Kč poškozenému Č. d., státní organizace.
Obviněný J. B. podal proti rozsudku krajského soudu odvolání, které Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 27. 3. 2002, sp. zn. 3 To 34/2002, podle §256 tr. řádu zamítl jako nedůvodné.
Podle tzv. dodejek a doručenek, založených v trestním spisu, bylo usnesení odvolacího soudu doručeno dne 30. 4. 2002 obviněnému J. B., dne 2. 5. 2002 Krajskému státnímu zastupitelství v Olomouci a dne 6. 5. 2002 obhájci obviněného JUDr. J. S.
Proti shora citovanému usnesení vrchního soudu podal obviněný J. B. prostřednictvím shora jmenovaného obhájce dovolání, které došlo Krajskému soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, dne 12. 6. 2002.
Nejvyšší soud České republiky po předložení spisového materiálu k rozhodnutí o dovolání přípisem ze dne 15. 8. 2002, sp. zn. 3 Tdo 518/2002, vrátil věc bez rozhodnutí zpět Krajskému soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, neboť dovolání nesplňovalo obsahové náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. řádu. Z dovolání obviněného totiž nebylo jasné, který výrok rozsudku krajského soudu je napadán, stejně jako nebylo zřejmé, o které zákonné ustanovení se dovolání opírá. Proto bylo třeba, aby dovolatel v naznačených směrech podané dovolání doplnil, a tudíž měl předseda senátu nalézacího soudu postupovat podle §265h odst. 1 tr. řádu a po provedení úkonů a uplynutí lhůty uvedené v tomto ustanovení předložit věc znovu Nejvyššímu soudu k rozhodnutí.
Předseda senátu soudu prvního stupně zaslal dne 29. 8. 2002 obviněnému J. B. a jeho obhájci JUDr. J. S. výzvu k odstranění vad podaného dovolání ve lhůtě dvou týdnů od doručení výzvy s tím, že jinak bude dovolání odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. d) tr. řádu. Podle doručenek byla zmíněná výzva doručena obviněnému J. B. dne 30. 8. 2002 a jeho obhájci dne 9. 9. 2002.
Podle prezentačního razítka bylo dne 6. 9. 2002 podáno u Krajského soudu v Ostravě, pobočka Olomouc, tedy ve lhůtě ve smyslu §265h odst. 1 tr. řádu, podání obviněného vypracované jeho obhájcem, označené jako doplnění dovolání. Dovolání bylo doručeno Nejvyššímu soudu České republiky spolu se spisovým materiálem dne 11. 10. 2002.
Dovolatel zaměřil podaný mimořádný opravný prostředek do výroku o vině i trestu napadených rozhodnutí, přičemž dovolání výslovně opřel o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť je přesvědčen, že nalézací soud věc nesprávně právně posoudil a toto nesprávné právní posouzení převzal do svého rozhodnutí i soud odvolací.
Podle argumentace obsažené v odůvodnění dovolání obviněný vytýká krajskému soudu, že při svém rozhodování o vině vycházel z představy o nereálnosti a absurdnosti celé situace a nevzal vůbec v úvahu, že tvrzení obviněného nebyla jednoznačně vyvrácena, přičemž existuje mnoho podanou obžalobu zpochybňujících skutečností. V naznačeném směru dovolatel poukázal na to, že svědkyně R. V. ve své výpovědi naznačila možnost, že falsifikáty bankovek byly udávány dvěma ženami romské národnosti, a dále že z výpovědí svědků J. D., I. S. a J. H. vyplývalo, že padělané bankovky jim byly předány až v době, kdy byl obviněný stíhán vazebně. Obviněný brojí svým dovoláním rovněž proti způsobům rozhodování soudů obou stupňů, kdy zejména vytýká krajskému soudu, že jeho závěr o udání padělaných bankovek do oběhu právě obviněným, jelikož nebyl prokázán opak, je zcela logicky chybný. V tomto ohledu nalézací soud podle obviněného podstatně porušil jednu ze základních zásad trestního řízení, neboť ve svém odůvodnění naznačil, že úkolem obviněného bylo prokázat jeho nevinu, což dostatečným způsobem obviněný neprovedl, z čehož krajský soud vyvodil jeho vinu. Rovněž odvolací soud převzal závěr soudu nalézacího, že padělané bankovky udal do oběhu právě obviněný a nezohlednil skutečnost, že alespoň část falsifikátů musela být dána do oběhu v době, kdy byl obviněný omezen na svobodě.
Obviněný J. B. je přesvědčen, že pokud by soudy obou stupňů postupovaly v souladu se zásadami v pochybnostech ve prospěch a neprokázaná vina se rovná prokázané nevině, pak by byl rozhodující fakt, že jeho tvrzení nebyla zpochybněna konkrétním důkazem. Navíc v rámci provedeného dokazování nebyl proveden jediný důkaz k tomu, zda padělané bankovky byly udávány do oběhu i třetími osobami, jež by vyvracel tvrzení obviněného. Dovolatel má v tomto ohledu za to, že bez důkazů jednoznačně hovořících o opaku lze jakékoliv tvrzení odmítnout jako nepravdivé pouze v případě, že by bylo zcela vyloučeno, aby určitý děj probíhal daným způsobem. Podíl dalších osob a stejný zdroj falsifikátů pak mají podle názoru obviněného podporovat jeho obhajobu, že se na celé věci podílel výlučně formou udání několika padělaných bankovek, které mu byly předány, do oběhu, přičemž takto jednal pod nátlakem pouze z obavy o bezpečí své družky a jejích dětí a v žádném případě zadržené padělky nevyráběl.
V petitu svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky obě napadená rozhodnutí zrušil a věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí Krajskému soudu v Ostravě, pobočka Olomouc.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v písemných vyjádřeních ze dne 6. 9. 2002 a poté ze dne 3. 10. 2002, sp. zn. 1 NZo 329/2002, dospěl k závěru, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu a navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného J. B. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl a aby takto rozhodl v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§265c tr. řádu) při posuzovaní podaného dovolání nejprve zjišťoval, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a trestního řádu. Podle odst. 1 tohoto ustanovení lze napadnout dovoláním pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, pokud soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští, přičemž v §265a odst. 2 písm. a) až písm. h) tr. řádu jsou taxativně vypočtena rozhodnutí, která je možno považovat za rozhodnutí ve věci samé. Napadat je možno jen výroky těchto rozhodnutí, neboť podle §265a odst. 4 tr. řádu je dovolání jen proti důvodům rozhodnutí zákonem výslovně vyloučeno.
V uvedených ohledech dovolací soud shledal dovolání obviněného přípustným podle ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. řádu, neboť napadá rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest (§265a odst. 2 písm. a/ tr. řádu), a proto se v návaznosti na tento závěr mohl Nejvyšší soud zabývat otázkou, zda byla zachována též lhůta a místo k podání dovolání ve smyslu §265e tr. řádu.
Podle tohoto ustanovení se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti němuž dovolání směřuje, přičemž pokud se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci a zákonnému zástupci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději (§265e odst. 2 tr. řádu).
Ze spisového materiálu v posuzované věci vyplývá, že trestní stíhání obviněného J. B. bylo pravomocně skončeno rozhodnutím odvolacího soudu ze dne 27. 3. 2002, přičemž opis usnesení byl doručen obviněnému dne 30. 4. 2002 a jeho obhájci dne 6. 5. 2002. Dovolání podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dne 12. 6. 2002 u Krajského soudu v Ostravě, pobočka Olomouc, z čehož je patrno, že dvouměsíční dovolací lhůta byla ve smyslu §265e odst. 1 a odst. 2 tr. řádu zachována.
Nejvyšší soud současně zjišťoval, zda dovolání obviněného splňuje veškeré obsahové náležitosti zakotvené v ustanovení §265f odst. 1 tr. řádu, podle něhož musí být v dovolání vedle obecných náležitostí podání uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, který výrok, v jakém rozsahu i z jakých důvodů napadá a čeho se dovolatel domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu s odkazem na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo §265b odst. 2 tr. řádu, o které se dovolání opírá.
V této souvislosti Nejvyšší soud České republiky posuzoval, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za některý z důvodů uvedených v citovaném ustanovení zákona, neboť existence dovolacího důvodu je zároveň nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. řádu.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu lze aplikovat, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být nesprávné skutkové zjištění nalézacího či odvolacího soudu, jelikož právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění soudu vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku, která jsou pak blíže rozvedená v jeho odůvodnění. Přezkoumávané rozhodnutí pak bude spočívat na nesprávném právním posouzení skutku zejména tehdy, pokud je v rozporu právní posouzení skutku uvedené ve výroku rozhodnutí se skutkem, jak je ve výroku rozhodnutí popsán.
Z takto vymezeného důvodu dovolání vyplývá, že Nejvyšší soud není oprávněn přezkoumávat a hodnotit postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů, je povinen vycházet z jejich skutkového zjištění a v návaznosti na tento skutkový stav pak hodnotí hmotně právní posouzení skutku, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit, a to ani na základě případného doplňování dokazování či v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů.
Tento závěr vyplývá rovněž z toho, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. řádu, není další instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu §2 odst. 5 tr. řádu, popřípadě do pozice soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem.
V této souvislosti je nutno zdůraznit, že z hlediska nápravy skutkových vad obsahuje trestní řád další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. řádu) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. řádu).
Z vymezení obsahu dovolání v ustanovení §265f odst. 1 tr. řádu a zejména ze znění ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu je třeba dovodit, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být v podaném dovolání skutečně tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí.
V uvedeném ohledu dovolání obviněného J. B. nemůže obstát, neboť z obsahu podaného dovolání vyplývá, že ačkoliv dovolatel uvádí jako důvod svého dovolání zákonný důvod zakotvený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, jeho námitky směřují výhradně vůči hodnocení důkazů, tedy proti skutkovým zjištěním soudu prvého i druhého stupně, přičemž ve vytýkaných vadách je až následně spatřováno údajné nesprávné hmotně právní posouzení skutku.
V posuzovaném dovolání tedy obviněný takto sice formálně uplatnil jeden ze zákonných důvodů k podání dovolání, avšak konkrétní argumenty obsažené v dovolání vycházejí z důvodů jiných, které v zákoně uvedeny nejsou. V takovém případě tedy nebyl uplatněn důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, ale důvod jiný, založený na obviněným namítaných pochybnostech o správnosti skutkových zjištění. Takový důvod pro podání dovolání však v ustanovení §265b tr. řádu uveden není. Pro úplnost je třeba připomenout, že část dovolacích námitek obviněného se týká pouze odůvodnění napadeného rozhodnutí, přičemž ve smyslu §265a odst. 4 tr. řádu dovolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné.
S ohledem na skutečnosti shora rozvedené dospěl Nejvyšší soud České republiky k závěru, že námitky obviněného J. B., uplatněné v dovolání, neodpovídají důvodu předpokládanému v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, a proto shledal, že dovolání bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b odst. 1 tr. řádu.
Nejvyšší soud musel navíc konstatovat, že skutkový stav zjištěný soudem prvého i druhého stupně a vymezený ve skutkové větě výroku o vině rozhodnutí nalézacího soudu, s nímž se odvolací soud plně ztotožnil, formálně objasňuje všechny potřebné skutkové otázky pro použitou právní kvalifikaci skutku a použité právní kvalifikaci odpovídá.
Nejvyšší soud České republiky proto v předmětné věci postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu a v neveřejném zasedání konaném ve smyslu §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu dovolání obviněného J. B. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu, aniž byl dovolací soud oprávněn aplikovat ustanovení §265i odst. 3, odst. 4 tr. řádu.
Poučení: Proti tomuto usnesení o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 16. října 2002
Předseda senátu :
JUDr. Zdeněk S o v á k