ECLI:CZ:NS:2002:7.TDO.1054.2002.1
sp. zn. 7 Tdo 1054/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. prosince 2002 v Brně o dovolání obviněného Š. J. (dříve V.), proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. června 2002, č. j. 3 To 52/02-84, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem–pobočky v Liberci pod sp. zn. 28 T 34/2000, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 25. 6. 2002, č. j. 3 To 52/02-84, podle §256 tr. řádu zamítl odvolání obviněného Š. V. a jeho matky Ing. L. V. proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem–pobočky v Liberci ze dne 25. 1. 2002, č. j.
28 T 34/2000-57, jímž byl obviněný uznán vinným přípravou k trestnému činu padělání a pozměňování peněz podle §7 odst. 1 k §140 odst. 2 tr. zákona, kterého se dopustil jednáním popsaným ve výroku rozsudku soudu prvního stupně a za nějž byl podle §140 odst. 2 tr. zákona za použití §40 odst. 2 tr. zákona odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 2 let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zákona zařazen do věznice s ostrahou.
Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce v zákonem stanovené lhůtě (§265e odst. 1 tr. řádu) dne 1. 8. 2002 dovolání, a to z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu (po novele zák. č. 265/2001 Sb.). V odůvodnění dovolání – shodně jako v odvolání – namítá, že rozhodnutí soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, jež spatřuje v tom, že mu nebyla prokázána subjektivní stránka trestného činu, neboť nikdy neměl ani nepřímý úmysl směřující k vyrobení padělků šeků, které by bylo možné použít jako pravé a rovněž s tímto postupem nikdy nebyl srozuměn. Nenamítá tedy, že neměl v úmyslu padělky udat jako pravé, ale že vůbec neměl v úmyslu, aby byly vyrobeny padělky, tj. výplatní šeky vypadající jako pravé. Navrhuje proto, aby Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství v Brně k dovolání obviněného uvedla, že s námitkami obviněného uplatněnými v rámci dovolání se již soudy obou stupňů náležitě vypořádaly, když úmysl obviněného vyplývá zejména z výpovědí svědků L. R. a V. V., a navrhla proto, aby Nejvyšší soud dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl jako zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. řádu, neboť napadá rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku soudu prvního stupně, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Obviněný, řádně zastoupený obhájcem (§265d odst. 2 tr. řádu), je podle §265d odst. 1 písm. b)
tr. řádu osobou oprávněnou k podání dovolání, neboť napadá nesprávnost výroků, které se ho bezprostředně dotýkají.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné námitky naplňují dovolací důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Podle tohoto ustanovení je tedy možné namítat, že zjištěný skutkový stav byl chybně posouzen jako trestný čin, ačkoliv zjištěný skutek nevykazuje znaky žádného trestného činu a o trestný čin tedy nejde, anebo je možné namítat, že zjištěný skutek měl být správně posouzen jako jiný trestný čin. V žádném případě nelze napadat nesprávnost samotného zjištění skutkového stavu. Nejvyšší soud musí vycházet z již soudem učiněného skutkového zjištění a v návaznosti na tento skutkový stav hodnotí správnost hmotně právního posouzení.
Z obsahu dovolání je však zřejmé, že dovolatel sice namítá, že zjištěný skutek nebyl správně právně posouzen, obsahově však své námitky vůči správnosti právního posouzení skutkového stavu věci nesměřuje, nýbrž odvolacímu soudu pouze vytýká nesprávná skutková zjištění, včetně neúplného a nesprávného hodnocení provedených důkazů, když zpochybňuje jeho skutkové zjištění, že předmětného skutku se dopustil tím, že „přemluvil již odsouzeného V. V., aby vyrobil padělky výplatních šeků…, za tím účelem mu předal originál tohoto šeku… jako vzor a padělky žádal vyhotovit…“. Námitkou, že nikdy neměl v úmyslu, aby tyto padělky byly vyrobeny, tak obviněný napadá správnost uvedeného skutkového zjištění, které bylo toliko podkladem pro právní posouzení daného skutku jako přípravy trestného činu podle §7 odst. 1, §140 odst. 2 tr. zák. (s ohledem na ustanovení §143 tr. zák.). Obviněný tak i v dovolání uplatnil svoji obhajobu již z řízení před soudem I. stupně, který ji však považoval za vyvrácenou (shodně i soud odvolací). Skutkové zjištění, že se obviněný uvedeným způsobem podílel právě na vyhotovení padělků, tj. výplatních šeků vypadajících jako pravé, totiž učinil mj. na základě zjištění, že tyto byly velmi kvalitní, chtěl tak řešit svoji svízelnou finanční situaci a navedl proto V. V. k padělání výplatních šeků a opatřil mu nezbytné podklady, když toto zjištění je výsledkem hodnocení důkazů soudem. Namítá-li obviněný, že nikdy s takovým postupem srozuměn nebyl, směřuje jeho námitka proti skutkovému závěru soudu, který teprve tvoří podklad pro hmotně právní posouzení skutku z hlediska subjektivní stránky obdobně jako skutkové závěry potřebné pro posouzení ostatních znaků skutkové podstaty trestného činu, jímž byl uznán vinným. Jak však již bylo shora uvedeno a jak vyplývá z vymezení důvodů dovolání uvedených v ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu, dovolání v žádném případě nemůže směřovat proti hodnocení důkazů ani proti skutkovým zjištěním, na jejichž podkladě bylo rozhodnuto.
S přihlédnutím k uvedeným skutečnostem dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu než má na mysli ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu. Dovolatel totiž musí v souladu s §265f odst. 1 tr. řádu v dovolání nejenom odkázat na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu, ale současně je nezbytné, aby obsah konkrétně uplatněných dovolacích námitek odpovídal důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody uvedené v §265b odst. 1 tr. řádu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný.
V Brně dne 18. prosince 2002
Předseda senátu:
JUDr. Michal M i k l á š