ECLI:CZ:NS:2002:7.TDO.1065.2002.1
sp. zn. 7 Tdo 1065/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 18. 12. 2002 o dovolání obviněného A. R., proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. 2. 2002, sp. zn. 5 To 14/2002, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 2 T 70/2001 takto:
Podle §265i odst. l písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného A. R.
o d m í t á :
Odůvodnění:
Obviněný A. R. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. 2. 2002, sp. zn. 5To 14/2002, jímž bylo rozhodnuto o jeho odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 11. 2001, sp. zn. 2 T 70/2001. Dovolání podal v rozsahu odpovídajícím výroku o vině a výroku o trestu. Odkázal na dovolací důvod stanovený v §265b odst. l písm. g) tr. ř. Připustil, že se dopustil pokusu trestného činu, avšak namítl, že dobrovolně upustil od dalšího jednání směřujícího k jeho dokonání a že tedy splnil podmínky zániku trestnosti pokusu podle §8 odst. 3 písm. a) tr. zák. Projevil nesouhlas se závěrem soudů, že od dalšího jednání upustil pod vlivem obavy z prozrazení v souvislosti s tím, že byl vyrušen svědkem M. M. Výpověď tohoto svědka, že viděl jednání obviněného, označil za nevěrohodnou a vyjádřil nesouhlas s tím, že soudy k této výpovědi přihlížely a opřely o ni svá zjištění, která se stala podkladem výroku o vině. Vytkl i neúplnost provedeného dokazování, protože podle jeho názoru měla být provedena rekonstrukce. Navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou soudů a aby ho zprostil obžaloby.
Nejvyšší soud shledal, že obviněný podal dovolání z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
Takto stanovený dovolací důvod znamená, že v dovolání je možné namítat, že skutek, který byl zjištěn soudem, byl nesprávně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli nešlo o trestný čin nebo šlo o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Není však možné namítat, že skutek byl zjištěn nesprávně, že důkazy byly hodnoceny vadně, že dokazování bylo neúplné apod. To znamená, že v dovolání je možné vytýkat jen p r á v n í vady, pokud jde o kvalifikaci zjištěného skutku, ale není možné vytýkat s k u t k o v é vady.
V posuzovaném případě obviněný opřel své dovolání v celém rozsahu jen o skutkové námitky, které směřovaly proti tomu, v jakém rozsahu soudy provedly dokazování, jak hodnotily důkazy, zejména výpověď svědka M. M., a jaká zjištění z důkazů vyvodily, a to pokud jde o důvod, pro který obviněný upustil od dalšího jednání směřujícího k dokonání trestného činu.
Obviněný byl uznán vinným pokusem trestného činu krádeže podle §8 odst. l tr. zák., §247 odst. l písm. b), e) tr. zák. Stalo se tak na podkladě zjištění, že obviněný dne 16. 1. 2001 kolem 23:40 hodin v Ú., M. 6, se pokoušel za pomoci páčidla vypáčit zámek dveří a rozlomit vložku zámku u těchto dveří do pivnice a odcizit zde cigarety a jiné zboží pro svou potřebu ke škodě obchodní společnosti L., s. r. o., dále se pokusil rozbít skleněnou výplň výlohy, při činu byl vyrušen M. M. a při útěku z místa činu byl zadržen. Podle dalších zjištění soudů obviněný se tohoto jednání dopustil přesto, že ve věci Okresního soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 6 T 199/98 byl pravomocně odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody za trestný čin loupeže podle §234 odst. l tr. zák.
Soudy došly k závěru, že o dobrovolné upuštění od pokusu podle §8 odst. 3 písm. a) tr. zák. nešlo, neboť i když obviněný v dalším jednání směřujícím k dokonání trestného činu krádeže nepokračoval, upustil od dalšího jednání proto, že byl vyrušen M. M. S tímto zjištěním soudů obviněný v dovolání nesouhlasil a domáhal se jeho změny, a to jednak na podkladě jiného hodnocení důkazů, jednak na podkladě doplnění důkazů o rekonstrukci. Takto pojatým dovoláním se obviněný ocitl mimo rámec zákonného dovolacího důvodu podle §265b odst. l písm. g) tr. ř.
Námitka, že skutek měl být posouzen jako dobrovolné upuštění od pokusu trestného činu podle §8 odst. 3 písm. a) tr. zák., není v daném případě právní námitkou ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. l písm. g) tr. ř., protože obviněný tuto námitku nevztahoval ke skutkovým zjištěním, která učinily soudy. Šlo o skutkovou námitku, protože obviněný sledoval změnu skutkových zjištění soudů a svou námitku vázal na jiný skutkový stav, než z kterého vycházely soudy. Ve vztahu ke skutkovému stavu zjištěnému soudy obviněný neuplatnil žádnou námitku spočívající v tvrzení, že tento skutkový stav byl vadně kvalifikován.
Obviněný sice formálně deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. l písm. g) tr. ř., ale dovolání založil na námitkách, které tento dovolací důvod obsahově nenaplňují. Proto Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl, aniž na jeho podkladě přezkoumal napadený rozsudek a předcházející řízení podle §265i odst. 3 tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. prosinec 2002
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec