ECLI:CZ:NS:2002:7.TDO.117.2002.1
sp. zn. 7 Tdo 117/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. 5. 2002 o dovolání obviněného F. F., roz. P., proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 16. 1. 2002, sp. zn. 14 To 273/2001, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 1 T 78/2001 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Táboře ze dne 21. 11. 2001, sp. zn. 1 T 78/2001, byl obviněný F. F., roz. P., uznán vinným trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák., kterého se měl dopustit tím způsobem, že „dne 27. 3. 2001 kolem 19.45 hod. v obci K., okres T., na parkovišti před budovou místní restaurace požadoval po M. B. peníze, a posléze jej fyzicky napadl tak, že jej nejméně třikrát udeřil pěstí do obličeje, čímž mu způsobil zranění ve formě zhmoždění obličeje a zlomeniny nosních kůstek, vzápětí mu pak ze zadní kapsy kalhot odcizil peněženku s finanční částkou kolem 500,- Kč a občanský průkaz“. Obviněný byl za trestný čin loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků, když pro výkon tohoto trestu byl obviněný podle §39a odst. 2 písm. b), odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem.
Odvolání obviněného a jeho matky byla podle §256 tr. ř. usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 16. 1. 2002, sp. zn. 14 To 273/2001, zamítnuta.
Proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 16. 1. 2002, sp. zn. 14 To 273/2001, podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně dovolání.
Dovolání, které bylo podáno v zákonné lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.) je podáno z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V podaném dovolání obviněný namítl, že skutek, pro který byl uznán vinným trestným činem loupeže nevykazuje znaky tohoto trestného činu, ale znaky trestného činu výtržnictví podle §202 tr. zák. Tento svůj závěr opírá obviněný o to, že podle jeho názoru „soud hodnotil důkazy v rozporu s ustanovením §2 odst. 2 tr. ř. v jeho neprospěch“. Vzhledem k tomu, že ani odvolací soud na jeho námitku, že „svým jednáním nenaplnil skutkovou podstatu trestného činu loupeže“ nereagoval a jeho odvolání zamítl, domáhá se nápravy z důvodů shora uvedených cestou dovolání. Po lhůtě stanovené zákonem doplnil obviněný dovolání o další důvod, a to důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. k) tr. ř.
S ohledem na skutečnosti výše uvedené obviněný v petitu dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a vrátil věc k novému projednání a rozhodnutí nebo napadené rozhodnutí zrušil a rozhodl tak, že obviněného uzná vinným trestným činem výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. a uloží mu přiměřený trest odnětí svobody.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí, jímž byl zamítnut opravný prostředek proti rozsudku, bylo podáno ve lhůtě stanovené zákonem a osobou k podaní dovolání oprávněnou.
Z ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. vyplývá, že tento dovolací důvod spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Z obsahu dovolání je však zcela zřejmé, že obviněný své závěry opírá o namítané skutkové vady, když dovoláním oběma soudům vytýká, že nesprávně hodnotily provedené důkazy. Vzhledem k výše uvedenému musí Nejvyšší soud uvést, že v případě dovolání podaného z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. musí vycházet ze skutkového zjištění soudu a v návaznosti na zjištěný skutkový stav hodnotit správnost hmotněprávního posouzení. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. byl obviněným uplatněn v rozporu s ustanovením §265f odst. 2 tr. ř., neboť podle tohoto ustanovení lze rozsah, v němž je rozhodnutí dovoláním napadáno, a důvody dovolání měnit jen po dobu trvání lhůty k podání dovolání.
S přihlédnutím ke skutečnostem shora uvedeným dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání bylo podáno z jiných důvodů než uvedených v §265b odst. 1 tr. ř. Dovolací důvod je spatřován podle obsahu dovolání ve skutkových vadách, nikoli v zákonem vymezeném důvodu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud shledal, že v posuzovaném případě nebylo dovolání podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s ustanovením §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. tak, že dovolání obviněného odmítl. Za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. května 2002
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann