Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 14.05.2002, sp. zn. 7 Tdo 129/2002 [ usnesení / výz-X ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2002:7.TDO.129.2002.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2002:7.TDO.129.2002.1
sp. zn. 7 Tdo 129/2002 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. 5. 2002 o dovolání Ing. P. V., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 8. 2001, č. j. 7 To 242/2001-160, takto: Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného Ing. P. V. odmítá . Odůvodnění: Obviněný Ing. P. V. byl společně s obviněným V. B. rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 19. 2. 2001, č. j. 3 T 176/2000-136, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 14. 8. 2001, č. j. 7 To 242/2001-160, uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. a byl mu za to uložen podle §250 odst. 3 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání dvou roků. Podle §58 odst. 1 písm. a) tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. mu byl výkon tohoto trestu odložen na zkušební dobu v trvání tří roků. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla oběma obviněným uložena povinnost uhradit společně a nerozdílně poškozené firmě P., se sídlem P., škodu ve výši 320.030,- Kč. Z obsahu trestního spisu vyplývá, že usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 8. 2001, č. j. 7 To 242/2001-160, jímž soud II. stupně odvolání obou obviněných proti rozsudku soudu I. stupně podle §256 tr. ř. jako nedůvodná zamítl, bylo obviněnému Ing. P. V. doručeno dne 15. 11. 2001 a téhož dne i jeho obhájci JUDr. F. M. Proti shora citovanému rozhodnutí soudu II. stupně podal obviněný Ing. P. V. prostřednictvím svého obhájce dne 3. 1. 2002 u Obvodního soudu pro Prahu 8 dovolání. Nejvyšší soud shledal, že v posuzované věci není dovolání přípustné. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek bylo nově do trestního řádu začleněno novelou účinnou od 1. 1. 2002 (zákon č. 265/2001 Sb.). Časová působnost trestního řádu se řídí zásadou, že trestní řízení se koná podle zákona účinného v době řízení. V době do 1. 1. 2002 bylo možno pravomocné rozhodnutí napadnout pouze stížností pro porušení zákona nebo návrhem na povolení obnovy řízení. Jestliže dovolání bylo zavedeno s účinností od 1. 1. 2002, znamená to, že tento mimořádný opravný prostředek lze podat jen tehdy, nastanou-li podmínky pro jeho podání až po 1. 1. 2002, tj. za účinnosti zákona č. 265/2001 Sb. Pro shora uvedený závěr, tj. že dovolání lze podat jen proti rozhodnutím, která nabyla právní moci v době od 1. 1. 2002, svědčí i ta okolnost, že přechodná ustanovení zákona č. 265/2001 Sb. neupravují možnost podat dovolání proti rozhodnutím, která nabyla právní moci před účinností tohoto zákona. Z výše uvedeného pak vyplývá, že dovoláním bylo napadeno usnesení, které nabylo právní moci dne 14. 8. 2001, tudíž proti němu nelze podat dovolání, neboť tento nový mimořádný opravný prostředek byl zaveden do trestního řádu až s účinností od 1. 1. 2002. Z těchto důvodů Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl jako nepřípustné, aniž z jeho podnětu přezkoumal napadené usnesení a jemu předcházející řízení ve smyslu §265i odst. 3, 4 tr. ř. Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 14. května 2002 Předseda senátu: JUDr. Jan Engelmann

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:05/14/2002
Spisová značka:7 Tdo 129/2002
ECLI:ECLI:CZ:NS:2002:7.TDO.129.2002.1
Typ rozhodnutí:Usnesení
Kategorie rozhodnutí:
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-18