ECLI:CZ:NS:2002:7.TDO.155.2002.1
sp. zn. 7 Tdo 155/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. 5. 2002 o dovolání obviněného K. S., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 1. 2002, sp. zn. 61 To 557/2001, jako soudu odvolacího v trestní věci vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 3 T 80/2001, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 25. 10. 2001, sp. zn. 3 T 80/2001, byl obviněný K. S. uznán vinným v bodě I) výroku o vině trestným činem poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. spáchaným v jednočinném souběhu s trestným činem ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák., kterého se měl dopustit tím, že „dne 4. 5. 1999 kolem 02.00 hod. v P., v objektu fa B., s. r. o., údery pěstmi a kopanci napadl Ing. V. B., čímž mu způsobil pohmoždění hlavy a obličeje v oblasti dolního okraje pravé očnice, tváře, spánku a temene vpravo s otokem a krevními výrony obličeje a kolem obou očí, z čehož se postupně rozvinuly příznaky podvrtnutí krční páteře, které se projevily blokádou poruchy hybnosti a ztuhlosti šíjového svalstva, jež si vyžádaly pracovní neschopnost v době od 4. 5. 1999 do 11. 5. 1999, dále pak v důsledku napadení došlo k poškození oděvu poškozeného v hodnotě 15.500,- Kč, při fyzickém útoku na poškozeného došlo současně k poškození zařízení interiéru firmy a to dveří ve výši 1.000,- Kč, zvonku ve výši 150,- Kč a rozvodné skříně ve výši 600,- Kč“. Za jednání uvedené pod bodem II) výroku o vině byl uznán vinným trestným činem poškozování cizí věci podle §257 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák. a pokusem trestného činu ublížení na zdraví podle §8 odst. 1 k §222 odst. 1 tr. zák., jehož se dopustil tím, že „dne 4. 5. 1999 v 04.00 hod. v P., nasedl do svého osobního vozidla zn. Honda, které rozjel a opakovaně s ním několikrát narazil do firemního vozidla zn. BMW 525 5/H, čímž způsobil firmě B., se sídlem v P., škodu ve výši 249.166,47 Kč a dále se pokusil se svým vozidlem Honda najet do Ing. V. B., k čemuž však nedošlo, neboť poškozenému se podařilo včas uskočit“. Za uvedenou trestnou činnost byl odsouzen podle §222 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou roků, když výkon tohoto trestu mu byl podle §58 odst. 1 písm. a) tr. zák. a podle §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let. Podle §59 odst. 2 tr. zák. bylo obviněnému uloženo přiměřené omezení spočívající v povinnosti podle svých sil v průběhu zkušební doby nahradit způsobenou škodu. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozenému Ing. V. B., škodu ve výši 15.500,- Kč, firmě B., s. r. o., škodu ve výši 26.666,- Kč, VZP 713,- Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byli poškození Ing. B. a firma B., s. r. o., se zbytky svých nároků na náhradu škody odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti tomuto rozsudku podali obviněný K. S., poškozený Ing. V. B. a firma B., s. r. o., odvolání. Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 23. 1. 2002, sp. zn. 61 To 557/2001, podle §258 odst. 1 písm. d), f), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek soudu I. stupně zrušil pouze ve výroku o vině pod bodem II), ve výroku o trestu a ve výroku o náhradě škody a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného K. S. uznal vinným trestným činem poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. a pokusem trestného činu ublížení na zdraví podle §8 odst. 1 k §222 odst. 1 tr. zák. a za to mu uložil při nezměněném výroku o vině pod bodem I) podle §222 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. úhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou roků. Podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému výkon uloženého trestu odnětí svobody podmíněně odložen na zkušební dobu tří roků a současně mu podle §59 odst. 2 tr. zák. bylo uloženo, aby podle svých sil v průběhu zkušební doby způsobenou škodu nahradil. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozenému Ing. V. B., škodu ve výši 20.890,- Kč a poškozené firmě B., s. r. o., se sídlem v P., škodu ve výši 26.666,- a Všeobecné zdravotní pojišťovně se sídlem v P., částku 713,- Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byli poškození Ing. V. B. a firma B., s. r. o., odkázáni se zbytkem svých nároků na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle §256 tr. ř. bylo odvolání poškozené firmy B., s. r. o., se sídlem v P., jako nedůvodné zamítnuto.
Obviněný prostřednictvím svého obhájce podal ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. dovolání proti rozsudku soudu I. i II. stupně a napadá výrok o vině pod bodem I) a II), výrok o trestu i výrok o náhradě škody, přípustnost dovolání dovozuje z ust. §265a odst. 1, 2 písm. g) tr. ř. /pod písm. g) je v ust. §265a odst. 1, 2 tr. ř. uvedeno usnesení o schválení narovnání/. Podle §265a odst. 1 tr. ř. lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni, tudíž dovolání obviněného mělo směřovat proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 1. 2002, sp. zn. 61 To 557/2001. Důvody dovolání obviněný spatřuje v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) a k) tr. ř. Pokud jde o skutek uvedený pod bodem I) rozsudku zpochybňuje znalecký posudek a uvádí, že zjištění znalce o pracovní neschopnosti poškozeného není objektivní, když zdravotní komplikace zmiňované ve znaleckém posudku poškozený mohl mít již před touto událostí. Z uvedených důvodů navrhuje znalecký posudek přezkoumat. Konstatuje, že závěr o vině obviněného stran skutku uvedeného pod bodem II) rozsudku učinily soudy obou stupňů toliko z jednotlivých svědeckých výpovědí a ze znaleckého posudku. Podle jeho názoru soudy obou stupňů náležitě nezdůvodnily, jakými úvahami se řídily, pokud závěry znalce z oboru dopravy vyhodnotily pouze v jeho neprospěch. V závěru dovolání poukazuje na nepřesvědčivost odůvodnění napadených rozhodnutí a žádá dovolací soud o jejich přezkoumání a posouzení, zda soudy při svém rozhodování nepostupovaly v rozporu s ustanovením §2 odst. 5, 6 tr. ř.
K uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. se obviněný nevyjádřil.
Vzhledem k uvedeným skutečnostem obviněný v petitu dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 25. 10. 2001, sp. zn. 3 T 80/2001, a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 23. 1. 2002, sp. zn. 61 To 557/2001, a soudu prvého stupně přikázal, aby ve věci znovu jednal a rozhodl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř. /a nikoliv podle §265a odst. 1, 2 písm. g) tr. ř./, neboť napadá rozhodnutí, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest, a bylo podáno ve lhůtě stanovené zákonem oprávněnou osobou.
Z ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. vyplývá, že tento dovolací důvod spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Z obsahu dovolání je zcela zřejmé, že obviněný své závěry opírá o namítané skutkové vady, když dovoláním oběma soudům vytýká, že nesprávně hodnotily provedené důkazy. Vzhledem k výše uvedenému je třeba dále uvést, že Nejvyšší soud musí v případě dovolání podaného z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. vycházet ze skutkového zjištění soudu a v návaznosti na tento skutkový stav hodnotit správnost hmotněprávního posouzení.
Důvodem dovolání podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Z výše uvedené citace zákona je nepochybné, že v daném případě nebyl uvedený dovolací důvod dán, neboť odvolací soud po provedeném veřejném zasedání sám ve věci obviněného K. S. rozhodl.
S přihlédnutím ke skutečnostem shora uvedeným dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání bylo podáno z jiných důvodů než uvedených v §265b odst. 1 tr. ř. Dovolací důvod je podle obsahu dovolání spatřován ve skutkových vadách, nikoli v zákonem vymezeném důvodu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Pokud jde o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. tento nebyl podrobněji zdůvodněn, výše však bylo uvedeno, že ani v tomto případě nebyl dán.
Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud shledal, že v posuzovaném případě nebylo dovolání podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s ustanovením §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a dovolání obviněného odmítl. Za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. května 2002
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann