ECLI:CZ:NS:2002:7.TDO.210.2002.1
sp. zn. 7 Tdo 210/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 26. 6. 2002 o dovolání obviněného R. Z., proti rozsudku Okresního soudu v Táboře ze dne 8. 8. 2001, sp. zn. 1 T 519/2000, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného R. Z. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný R. Z. podal prostřednictvím obhájce dovolání proti rozsudku Okresního soudu v Táboře ze dne 8. 8. 2001, sp. zn. 1 T 519/2000.
Nejvyšší soud shledal, že jde o nepřípustné dovolání.
Podle §265a odst. 1 tr. ř. dovoláním lze napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští.
Z citovaného ustanovení je zřejmé, že dovolání lze podat jen proti rozhodnutí soudu druhého stupně. Dovolání patří mezi mimořádné opravné prostředky, to znamená mezi opravné prostředky, které směřují proti pravomocným rozhodnutím. Z logiky věci plyne, že mimořádným opravným prostředkem lze napadnout jen to rozhodnutí, jímž byla právní moc konstituována. Pokud trestní stíhání proběhlo tak, že právní moc rozsudku soudu prvního stupně byla nastolena rozhodnutím soudu druhého stupně, tj. rozhodnutím odvolacího soudu, musí být mimořádným opravným prostředkem napadeno rozhodnutí odvolacího soudu, i když je cílem dovolání také zrušení rozsudku soudu prvního stupně. Na podkladě dovolání musí totiž Nejvyšší soud přezkoumat rozhodnutí soudu druhého stupně, přičemž rozsudek soudu prvního stupně přezkoumává v rámci přezkumu řízení, které předcházelo napadenému rozhodnutí soudu druhého stupně. Pokud je dovolání důvodné, Nejvyšší soud zruší napadené rozhodnutí soudu druhého stupně, a pokud je namístě zrušit i rozsudek soudu prvního stupně, zruší jej Nejvyšší soud jako vadnou část řízení předcházejícího napadenému rozhodnutí soudu druhého stupně. Tyto zásady týkající se způsobu přezkumu rozhodnutí nižších soudů Nejvyšším soudem na podkladě dovolání a způsobu rozhodnutí Nejvyššího soudu o dovolání vyplývající z ustanovení §265i odst. 3 tr. ř., §265k odst. 1 tr. ř.
Na podporu těchto úvah lze dodat, že podle §265e odst. 1 tr. ř. se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje. Požadavek zákona podat dovolání u soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni, ovšem neznamená, že se dovolání podává proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Citované ustanovení v té části, v níž je uvedeno „do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje“, zjevně vyjadřuje to, že není shoda mezi soudem, u kterého se dovolání podává, a soudem, jehož rozhodnutí se dovoláním napadá. Ostatně pokud by se mělo dovolání podávat proti rozhodnutí soudu prvního stupně, byla by evidentně nefunkční ta část ustanovení §265e odst. 1 tr. ř., v níž je zakotvena dvouměsíční lhůta k dovolání počítaná od doručení rozhodnutí. Tato nefunkčnost by jasně byla dána tím, že po rozhodnutí soudu prvního stupně musí následovat odvolací řízení a rozhodnutí soudu druhého stupně.
Rozsudek Okresního soudu v Táboře, proti kterému obviněný R. Z. podal dovolání, je rozhodnutím soudu prvního stupně. Jako soud druhého stupně rozhodl ve věci Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře, a to usnesením ze dne 6. 2. 2002, sp. zn. 14 To 251/2001, jímž bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto odvolání obviněného R. Z., avšak proti tomuto usnesení obviněný dovolání nepodal. Přitom právě toto usnesení je rozhodnutím ve věci samé podle §265a odst. 2 písm. h) tr. ř., proti němuž lze podat dovolání.
Závěrečný návrh je v podaném dovolání uveden tak, že obviněný navrhuje, „aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení dle §265k trestního řádu …“, což vyvolává otázku, zda dovoláním přece jen nebylo napadeno usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 6. 2. 2002, sp. zn. 14 To 251/2002. Avšak dovolání je výslovně označeno jako dovolání proti rozsudku Okresního soudu v Táboře, zatímco usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře v něm v této souvislosti vůbec není ani zmíněno. Podle §265f odst. 1 tr. ř. je obsahem dovolání mimo jiné uvedení toho, proti kterému rozhodnutí směřuje. Tento požadavek zákona ohledně obsahu dovolání obviněný naplnil tím, že uvedl, že dovolání podává proti rozsudku Okresního soudu v Táboře. Tím však obviněný zvolil dovolání proti rozhodnutí, proti kterému není přípustné. Lze jen dodat, že obviněný se neřídil ani poučením, kterého se mu dostalo v usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích pobočka v Táboře, neboť v rámci poučení bylo výslovně uvedeno, že dovolání je přípustné proti tomuto rozhodnutí, tj. proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře.
Proto Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl, aniž z jeho podnětu napadený rozsudek přezkoumal z hledisek uvedených v §265i odst. 3 tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. června 2002
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec v. r.