ECLI:CZ:NS:2002:7.TDO.288.2002.1
sp. zn. 7 Tdo 288/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. června 2002 o dovolání obviněného J. E., proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci, ze dne 1. 2. 2002, č. j. 55 To 469/2001-286, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 1 T 323/2001, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v České Lípě byl obviněný uznán vinným v bodě 1), 2) výroku rozsudku třemi trestnými činy zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1 tr. zákona, v bodě 3) citovaného rozsudku trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák. a konečně za skutek uvedený ve výroku o vině pod bodem 4) rozsudku trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), e) tr. zák. Za uvedenou trestnou činnost byl obviněnému uložen podle §247 odst. 1 a §35 odst. 1 tr. zák. úhrnný trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §37 tr. zák. soud upustil od uložení souhrnného trestu k trestnému činu spáchanému pod bodem 8) obžaloby kvalifikovanému jako trestný krádeže dle §247 odst. 1 písm. a), e) tr. zák. k trestu uloženému trestním příkazem vydaným Okresním soudem v České Lípě dne 26. 9. 2000 pod č. j. 1 T 670/2000-137. Podle §229 odst. 3 tr. ř. byla společnost Zetas a. s. Mimoň odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle §226 písm. c) tr. ř. byl obviněný zproštěn obžaloby pro skutek kvalifikovaný pod bodem 4 obžaloby jako trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), e) tr. zák.
Shora citovaný rozsudek napadl obviněný odvoláním směřujícím jak do výroku o vině, tak do výroku o trestu.
Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 1. 2. 2002, č. j. 55 To 469/2001-286, byl k odvolání obviněného podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek soudu prvního stupně zrušen ve výroku o vině pod bodem 1), ve výroku o trestu a ve výroku o upuštění od souhrnného trestu. Podle §259 odst. 3 tr. ř. odvolací soud sám ve věci rozhodl tak, že uznal obviněného J. E. vinným dvěma trestnými činy zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1 tr. zák. za jednání uvedené pod bodem 1) rozsudku soudu prvního stupně, které rozvedl do dvou skutků [1. a) a 1. b)]. Skutku uvedeného pod bodem 1. a) rozsudku odvolacího soudu se měl dopustit tím, že „v M., okres Č. L., ani jinde, od 1. 6. 1995 do 9. 12. 1995 včetně, úmyslně neplnil svoji zákonnou vyživovací povinnost vůči nezletilému L. H., stanovenou rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 12. 5. 1992, sp. zn. 10 Nc 433/92 ve výši 300,- Kč měsíčně k rukám matky L. H. Skutku uvedeného pod bodem 1. b) téhož rozsudku se měl dopustit tím, že „v M., okres Č L., ani jinde, od 17. 11. 1999 do 5. 1. 2001 včetně, úmyslně neplnil svoji zákonnou vyživovací povinnost vůči nezletilému L. H., stanovenou rozsudkem Okresního soudu v České Lípě, sp. zn. 10 Nc 433/92 ve výši 300,- Kč měsíčně k rukám matky L. H. Za skutek pod bodem 1. b) rozsudku odvolacího soudu a za skutky pod bodem 2) a 3) rozsudku soudu I. stupně, které zůstaly v napadeném rozsudku nedotčeny, byl obviněný podle §247 odst. 1 tr. zákona za použití §35 odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Ohledně skutku pod bodem 1. a) rozsudku odvolacího soudu a ohledně skutku pod bodem 4) výroku rozsudku napadeného odvoláním obviněného krajský soud podle §37 tr. zák. upustil od uložení souhrnného trestu. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn.
Proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 1. 2. 2002, č. j. 55 To 461/2001-286 (správně má být uvedeno č. j. 55 To 469/2001-286) podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání v zákonné lhůtě dovolání. Dovolací důvod opírá o ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podstatu pochybení obviněný spatřuje jak v napadeném rozsudku, tak i v řízení, které tomuto rozhodnutí předcházelo. Orgánům činným v přípravném řízení vytýká pochybení v tom směru, že v důsledku nespojení trestní věci vedené proti obviněnému pro trestný čin zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1 tr. zák. a trestní věci vedené u Okresního soudu v České Lípě sp. zn. 1 T 670/2000, byla proti obviněnému vedena dvě samostatná trestní řízení, což vedlo k dvěma samostatným rozhodnutím o vině a trestu. Tento postup považuje dovolatel za nesprávný, neboť trestný čin zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1 tr. zák., který spáchal v období od 17. 11. 1999 do 5. 1. 2001, považuje za sbíhající se trestný čin s trestnou činností, za níž byl odsouzen trestním příkazem Okresního soudu v České Lípě ze dne 26. 9. 2000, sp. zn. 1 T 670/2000. V úvahu by tedy podle něj přicházelo uložení nikoliv trestu úhrnného, nýbrž trestu souhrnného, od jehož uložení měl odvolací soud v souladu s ustanovení §37 tr. zák. upustit, stejně jak tomu učinil ohledně skutku uvedeného pod bodem 1. a) rozsudku odvolacího soudu. Z výše uvedených důvodů obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil výrok Krajského soudu v Ústí nad Labem o vině a úhrnném trestu ve výroku týkajícím se neplnění vyživovací povinnosti za období od 1. 6. 1995 do 9. 12. 1995 a věc vrátil krajskému soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací zjistil, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest a bylo podáno ve lhůtě stanovené zákonem oprávněnou osobou.
Z ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. vyplývá, že tento dovolací důvod spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Proto se Nejvyšší soud dále zabýval otázkou, zda dovolání obviněného vzhledem k jím namítanému dovolacímu důvodu vymezenému v ust. §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je opodstatněné.
Z obsahu podaného dovolání je zřejmé, že dovolatel má výhrady pouze proti odsuzujícímu výroku odvolacího soudu, který je uveden pod bodem 1. b) rozsudku krajského soudu. Přestože dovolání podal prostřednictvím obhájce, je nutno uvést, že dovolání je strukturováno nekoncepčně a nepřehledně a v různých částech si i odporuje, což je možno dokladovat např. tím, že poukazuje na skutečnost, že nedošlo ke spojení věci v přípravném řízení. Dále však uvádí, že soud nemohl trestnou činnost sloučit. Problematickou je podle obviněného tedy doba od 17. 11. 1999 do 5. 1. 2001 – skutek pod bodem 1. b) výroku rozsudku, závěrem však navrhuje zrušení výroku o vině a úhrnném trestu u skutku, který je omezen dobou od 1. 6. 1995 do 9. 12. 1995, což je skutek uvedený pod bodem 1. a) výroku rozsudku krajského soudu, u něhož bylo podle §37 tr. zák. upuštěno od uložení souhrnného trestu. V souvislosti s podaným dovoláním je třeba uvést, že v něm obviněný pouze opakuje námitky, které byly již předmětem odvolání.
Podle názoru Nejvyššího soudu odvolací soud v odůvodnění rozsudku dostatečně objasnil, jakými úvahami se řídil při ukládání trestu. Jaké okolnosti bral v úvahu, když ohledně skutku pod bodem 1. a) upustil podle §37 tr. zák. od uložení souhrnného trestu a proč takto nebylo možno obdobným způsobem postupovat ve vztahu ke skutku uvedeným pod bodem 1. b) výroku rozsudku. Za zcela přiléhavou považuje Nejvyšší soud i právní argumentaci, kterou odvolací soud použil stran námitky k procesnímu postupu ohledně spojení trestní věci nyní projednávané s trestní věcí vedenou u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 1 T 670/2000, kterou obviněný uplatnil.
V tomto konkrétním případě podle Nejvyššího soudu odvolací soud postupoval při ukládání úhrnného trestu (§35 odst. 1 tr. zák.) a při upuštění od uložení souhrnného trestu (§37 tr. zák.) plně v souladu s příslušnými ustanoveními trestního zákona, při respektování ustanovení §31 odst. 1 tr. zák. a §23 odst. 1 tr. zák.
S ohledem na zcela jednoznačné znění ustanovení §35 odst. 2 tr. zák. je nezbytné uvést, že souhrnný trest ukládá soud, když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin. K dokonání trestného činu zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1 tr. zák. uvedený pod bodem 1. b), stejně jako k dokonání trestných činů uvedených pod body 2 a 3 došlo až po doručení trestního příkazu Okresního soudu v České Lípě ze dne 26. 9. 2000, sp. zn. 1 T 670/2000, obviněnému. V tomto směru je nutno odkázat rovněž na jednoznačné znění §314e odst. 5 tr. ř. Ze shora uvedených ustanovení tr. zákona a tr. řádu je nepochybné, že dovolání podané obviněným muselo být jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto. Za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. června 2002
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann