ECLI:CZ:NS:2002:7.TDO.463.2002.1
sp. zn. 7 Tdo 463/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky v neveřejném zasedání konaném dne 28. 8. 2002 v Brně, o dovolání obviněného I. N., které podal proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. února 2002, sp. zn. 3 To 159/01, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 5 T 42/2000, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b), e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze jako soud odvolací shora uvedeným rozsudkem (poté co z důvodu novelizace trestního zákona zákonem č. 265/2001 Sb., s účinností od 1. 1. 2002, zrušil v celém rozsahu rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 9. 2001, sp. zn. 5 T 42/2000) uznal obviněného vinným trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. ve znění zák. č. 265/2001 Sb., a trestným činem porušování předpisů o oběhu zboží ve styku s cizinou podle §124 odst. 1, 2 písm. b) téhož tr. zák., a to za jednání ve výroku tohoto rozsudku podrobně uvedené. Podle §148 odst. 3 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. mu pak uložil souhrnný trest odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon byl zařazen podle §39a odst. 3 tr. zák. do věznice s dozorem. Podle §53 odst. 1 a §54 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen také peněžitý trest ve výměře 15.000,- Kč a podle §54 odst. 3 tr. zák. i trest propadnutí věci v rozsudku konkrétně uvedených. Současně byl zrušen výrok o trestu v rozsudku Okresního soudu v Trutnově ze dne 27. 10. 1998, sp. zn. 2 T 825/96, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušený výrok obsahově navazující, pokud vzhledem k jeho zrušení pozbyla podkladu.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce včas dovolání s tím, že ho podává z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., když daný skutek nebyl provedenými důkazy prokázán a za předpokladu, že by prokázán byl, nebyl správně právně posouzen. Ohledně skutkových zjištění pak obsáhle namítá, že skutek nebyl jednoznačně provedenými důkazy prokázán, přičemž poukazuje na konkrétní skutkové okolnosti, které považuje za neprokázané (vědomí o tom, že alkohol je údajně určen k vývozu, že se zúčastnil jednání na Celním úřadě, že nechal složit alkohol v Trutnově, že nebylo zjištěno, v jaké výši byl celní dluh uhrazen, atd.). Ohledně právního posouzení skutku pak nesouhlasí s právní kvalifikací jeho jednání podle §148 tr. zák, když celní dluh není škodou, ale předpisem dávky a za celní dluh odpovídá deklarant ZD D., B., nebyl plátcem spotřební daně a nemohl se tohoto trestného činu dopustit a stejně tak ani podle §124 tr. zák., když samotné uvedení nesprávných nebo nepravdivých údajů v celním prohlášení o zboží v celním řízení, jehož dovoz, vývoz nebo průvoz není zvláštním předpisem omezen či zakázán, nenaplňuje znaky tohoto trestného činu. Navrhl proto, aby byl napadený rozsudek zrušen a věc přikázána odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí Současně navrhl, aby dovolací soud rozhodl o odkladu výkonu uloženého trestu.
Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedl, že uplatněný dovolací důvod nekoresponduje s obsahem dovolání, neboť argumenty se týkají výlučně hodnocení skutkového stavu, jehož změny se obviněný ve skutečnosti domáhá. Dovolání tak bylo ve skutečnosti podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř., a navrhl, aby bylo podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnuto v neveřejném zasedání.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se uplatní tehdy, spočívá-li dovoláním napadené rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Ze znění tohoto ustanovení vyplývá, že prostřednictvím uvedeného dovolacího důvodu nelze napadat správnost skutkových zjištění, která jsou pro dovolací soud závazná. Soudem zjištěný skutek proto může dovolací soud hodnotit pouze z hlediska, zda naplňuje znaky daného trestného činu, zda se nejedná o trestný čin jiný, anebo vůbec nejde o trestný čin. Z tohoto důvodu bylo dovolání obviněného v části směřující proti správnosti skutkových zjištění odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., protože bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Další námitky obviněného proti právní kvalifikaci jeho jednání jako trestné činy, jimiž byl uznán vinným, jsou již námitkami ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tyto námitky jsou ale jen opakováním námitek, které obviněný uplatnil již v odvolání. Odvolací soud na ně podrobně reagoval s uvedením příslušných zákonů, z nichž jednoznačně vyplývá nedůvodnost tvrzení obviněného, že za celní dluh odpovídá ZD D., B. a že když nebyl plátcem spotřební daně, tak se nemohl dopustit trestného činu podle §148 tr. zák. Stejně tak k námitce obviněného, že u trestného činu podle §124 tr. zák. z rozsudku soudu I. stupně nevyplývá, jaký zvláštní předpis měl mimo celního zákona porušit, odvolací soud výslovně uvedl, že šlo o porušení ochranných opatření vyplývajících z vyhl. MZO č. 560/1991 Sb., o podmínkách vydávání úředního povolení k dovozu a vývozu zboží a služeb (licence). Obviněný přesto, aniž namítá nesprávnost tohoto zjištění odvolacího soudu, uvádí v dovolání obecnou námitku, že uvedení nesprávných nebo nepravdivých údajů v celním prohlášení o zboží, jehož dovoz, vývoz nebo průvoz není zvláštním předpisem omezen či zakázán, nenaplňuje znaky trestného činu podle §124 tr. zák, ač omezení zboží, které svým jednáním porušil, jednoznačně vyplývá ze zvláštního režimu, do kterého bylo propuštěno.
Zjevně nedůvodná je také námitka obviněného, že celní dluh není škodou a odpovídá za něj ZD D., B. jako deklarant. Nebyla-li totiž daň (poplatek, clo, …) vůbec přiznána nebo vyměřena, resp. byla-li zatajena samotná skutečnost, odůvodňující vznik daňové, celní a jiné povinnosti, jak tomu bylo v tomto případě, výše zkrácení se rovná celé výši této povinné platby, jež měla být přiznána, vyměřena a zaplacena (viz Komentář k Trestnímu zákonu, 4. vydání, C. H. BECK, str. 821). Případné uhrazení celního dluhu ze strany ZD D., B. je pak z hlediska trestní odpovědnosti obviněného bez významu, přičemž pachatelem trestného činu podle §148 tr. zák. může být nejen subjekt daně (poplatku, event. jiné povinné platby), ale kdokoli, kdo svým úmyslným jednáním způsobí, že zákonná daň (poplatek, event. jiná povinná platba) nebyla jemu anebo jinému subjektu vyměřena buď vůbec anebo v zákonné míře a byla tak zkrácena ve větším rozsahu. Celní dluh je pak z hlediska trestního zákona škodou, kterou ale nelze uplatňovat v adhézním řízení (viz rozh. č. 52/1989 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Protože již z obsahu dovolání je zřejmé, že rozhodnutí odvolacího soudu vytýkanými vadami právního posouzení netrpí a dovolání bylo v tomto směru podáno jen formálně, bylo dovolání obviněného, v části týkající se námitek podřaditelných pod ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jako zjevně neopodstatněné odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
O návrhu obviněného na odložení výkonu rozhodnutí podle §265h odst. 3 tr. ř. Nejvyšší soud nerozhodoval, když pro takové rozhodnutí neshledal důvody.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. srpna 2002
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš