ECLI:CZ:NS:2002:7.TDO.489.2002.1
sp. zn. 7 Tdo 489/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 8. 8. 2002 o dovolání obviněného K. K., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 4. 2002, sp. zn. 5 To 122/2002, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 4 T 73/2001 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného K. K. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný K. K. podal v zákonné lhůtě prostřednictvím obhájce dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 4. 2002, sp. zn. 5 To 122/2002, jímž bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Praha 1 ze dne 4. 2. 2002, sp. zn. 4 T 73/2001. Obviněný odkázal na to, že dovolání podal z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. Vytkl, že napadeným usnesením bylo jeho odvolání zamítnuto, aniž pro takové rozhodnutí byly splněny zákonem stanovené podmínky. Namítl, že soud prvního stupně nesprávně hodnotil výpověď svědka D. K. a že nesprávně postupoval při provádění důkazu výpovědí utajené svědkyně L. Č. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a aby přikázal nové projednání a rozhodnutí věci.
Nejvyšší soud shledal, že jde o dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Dovolání obviněného je obsahem jeho podání ze dne 18. 6. 2002, kdy již byl v účinnosti zákon č. 200/2002 Sb., kterým se mění zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů. Podle bodu 4 zákona č. 200/2002 Sb. ustanovení §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. zní tak, že dovolání lze podat, jestliže v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Obviněný v dovolání neuvedl žádný výrok, který by měl v napadeném usnesení chybět nebo který by byl neúplný, a opřel dovolání o námitky, které obsahově tento dovolací důvod nijak nenaplňují.
Z toho, že obviněný v dovolání v souvislosti s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. uvedl, že jeho odvolání bylo zamítnuto, aniž byly splněny pro takové rozhodnutí zákonem stanovené podmínky, lze usuzovat, že obviněný měl patrně na mysli ustanovení §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. ve znění zákona č. 265/2001 Sb. Toto ustanovení však bylo novelizováno zákonem č. 200/2002 Sb., který byl v době podání dovolání v účinnosti a který provedl změnu spočívající v tom, že uvažovaný dovolací důvod byl nově vymezen ustanovením §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. (ve znění zákona č. 200/2002 Sb.). Podle novelizovaného ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
Ta část ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. ve znění zákona č. 200/2002 Sb., podle které lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku, aniž byly splněny p r o c e s n í podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, se na posuzovaný případ nevztahuje. Uvažovaný dovolací důvod by byl dán jedině tehdy, pokud by odvolání obviněného bylo zamítnuto podle §253 odst. 1 tr. ř. nebo odmítnuto podle §253 odst. 3 tr. ř., to znamená pokud by rozsudek soudu prvního stupně nebyl odvolacím soudem přezkoumán z hledisek stanovených v §254 odst. 1 tr. ř. a obviněnému tak byl ve skutečnosti odepřen přístup k odvolací instanci. V dané věci však byl rozsudek soudu prvního stupně odvolacím soudem meritorně přezkoumán podle §254 odst. 1 tr. ř. a odvolání obviněného bylo zamítnuto podle §256 tr. ř. jako nedůvodné po tomto přezkumu. Nejednalo se tedy o zamítnutí nebo odmítnutí odvolání z p r o c e s n í c h důvodů, tj. proto, že by bylo podáno opožděně, osobou neoprávněnou nebo osobou, která se odvolání výslovně vzdala nebo znovu podala odvolání, které v téže věci již předtím výslovně vzala zpět (§253 odst. 1 tr. ř.), resp. proto, že by šlo o odvolání, které nesplňuje náležitosti obsahu odvolání (§253 odst. 3 tr. ř.).
Ta část ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. ve znění zákona č. 200/2002 Sb., podle které lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku a v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k), se posuzovaného případu rovněž netýká, protože obviněný v dovolání nevytkl rozsudku soudu prvního stupně, které je třeba považovat za součást řízení předcházejícího napadenému usnesení odvolacího soudu, nic, co by obsahově odpovídalo některému z dovolacích důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. ve znění zákona č. 200/2002 Sb. Žádný z těchto důvodů není obsahově naplněn námitkami směřujícími proti tomu, jak soud prvního stupně hodnotil důkazy, jak postupoval při provádění důkazů a jaká skutková zjištění z důkazů vyvodil.
Dovolání je mimořádný opravný prostředek zavedený zákonem č. 265/2001 Sb. V žádném případě nejde o zavedení běžné třetí instance do trestního řízení. Charakter dovolání jako mimořádného opravného prostředku se projevuje mimo jiné tím, že ho lze podat jen z některého z taxativně stanovených důvodů (§265b odst. 1 tr. ř.). Okruh důvodů k dovolání je tak podstatně užší, než jsou důvody k odvolání jako řádného opravného prostředku (§246 odst. 1, 2 tr. ř.). Důvody dovolání jsou koncipovány tak, že jím není možné napadat skutková zjištění ani hodnocení důkazů. Přitom obviněný v dovolání uplatnil v celém rozsahu jen námitky proti tomu, jak byly hodnoceny důkazy a jak bylo při jejich provádění postupováno, resp. proti skutkovým zjištěním, která z důkazů vzešla. Je možné poznamenat, že obviněný v dovolání v podstatě jen opakoval námitky, které uplatnil již v odvolání, aniž vzal v úvahu odlišnost povahy dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 tr. ř. Důsledkem toho je stav, kdy dovolání je založeno zcela na takových námitkách, které obsahově nekorespondují s žádným z dovolacích důvodů vymezených v §265b odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného odmítl, aniž z jeho podnětu přezkoumal napadené usnesení a předcházející řízení včetně rozsudku soudu prvního stupně z hledisek stanovených v §265i odst. 3, 4 tr. ř.
Nad rámec samotného rozhodnutí o dovolání považuje Nejvyšší soud za nutné konstatovat, že z důvodů, které nejsou ze spisu jasné, Městský soud v Praze v napadeném usnesení uvedl jméno obviněného jako „K. K.“, ačkoli jinak je ve spise – včetně fotokopie průkazu totožnosti na č. l. 92 spisu – uváděno jeho jméno jako „K. K. “.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 8. srpna 2002
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec