ECLI:CZ:NS:2002:7.TDO.490.2002.1
sp. zn. 7 Tdo 490/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 7. srpna 2002 o dovolání obviněného G. M., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. dubna 2002, sp. zn. 8 To 45/02, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 7. ledna 2002, sp. zn. 43 T 11/2001, byl obviněný uznán vinným jednak pokusem trestného činu vraždy podle §8 odst. 1, §219 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákona, jednak trestným činem nedovoleného ozbrojování podle §185 odst. 1 tr. zák., kterých se dopustil jednáním popsaným ve výroku tohoto rozsudku. Podle §219 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. byl obviněný G. M. za své jednání odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 12 let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zákona zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, které bylo podle §256 tr. řádu usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 24. dubna 2002, sp. zn. 8 To 45/02, jako nedůvodné zamítnuto. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci a stal se vykonatelným dne 24. dubna 2002.
Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce v zákonem stanovené lhůtě (§265e odst. 1 tr. řádu) dovolání, a to z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. f/ (správně písm. g/) tr. řádu (po novele zák. č. 265/2001 Sb.). V jeho odůvodnění namítá, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, jež spatřuje v nesprávném posouzení jednotlivých důkazů, což ve svém důsledku vedlo – podle jeho názoru – k nesprávnému výroku o vině. Hodnocení věrohodnosti výpovědí poškozených soudy obou stupňů považuje za nesprávné, neboť má za to, že „z provedených důkazů jednoznačně vyplývá, že to byli poškození, kteří přistoupili k odsouzenému, přičemž jejich následný popis děje neodpovídá zjištěním a závěrům znaleckého posudku z oboru soudního lékařství.“ Obviněný se naopak domnívá, že poškození se domluvili a připravili verzi, která hovoří v jejich prospěch. Soudům obou stupňů dále vytýká, že „shromážděné důkazy nezakládají podklad k úvaze o tom, že by byl prokázán úmysl poškozené usmrtit nebo jim způsobit těžká zranění“ a je přesvědčen, že jeho jednání mělo být posouzeno jako nutná obrana a měl být obžaloby zproštěn. Navrhuje proto, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu a věc přikázal soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí, nebo aby Nejvyšší soud rozhodl, že se obžaloby v plném rozsahu zprošťuje.
K věci se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v Brně a navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b odst. 1 tr. řádu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. řádu, neboť napadá rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Obviněný, řádně zastoupený obhájcem (§265d odst. 2 tr. řádu), je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. řádu osobou oprávněnou k podání dovolání, neboť napadá nesprávnost výroků, které se ho bezprostředně dotýkají.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda lze uplatněný dovolací důvod považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Podle tohoto ustanovení je tedy možné namítat, že zjištěný skutkový stav byl chybně posouzen jako trestný čin, ačkoliv zjištěný skutek nevykazuje znaky žádného trestného činu a o trestný čin tedy nejde, anebo je možné namítat, že zjištěný skutek měl být správně posouzen jako jiný trestný čin. V žádném případě nelze napadat nesprávnost samotného zjištění skutkového stavu. Nejvyšší soud musí vycházet z již soudem učiněného skutkového zjištění a v návaznosti na tento skutkový stav hodnotí správnost hmotně právního posouzení. Z obsahu dovolání je však zřejmé, že dovolatel své námitky vůči správnosti právního posouzení skutkového stavu věci nesměřuje, nýbrž soudům obou stupňů pouze vytýká nesprávná skutková zjištění, včetně neúplného a nesprávného hodnocení provedených důkazů.
Nutno v této souvislosti připomenout, že z vymezení důvodů dovolání uvedených v ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu je zřejmé, že dovolání v žádném případě nemůže směřovat proti hodnocení důkazů ani proti skutkovým zjištěním, na jejichž podkladě bylo rozhodnuto.
S přihlédnutím k uvedeným skutečnostem dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu než má na mysli ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu. Dovolatel totiž musí v souladu s §265f odst. 1 tr. řádu v dovolání nejenom odkázat na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu, ale současně je nezbytné, aby obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídal důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody uvedené v §265b odst. 1 tr. řádu.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu. Nejvyšší soud proto odmítl dovolání obviněného, aniž na jeho podkladě přezkoumal napadený rozsudek a předcházející řízení podle §265i odst. 3 tr. řádu. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 7. srpna 2002
Předseda senátu:
JUDr. Michal M i k l á š