ECLI:CZ:NS:2002:7.TDO.50.2002.1
sp. zn. 7 Tdo 50/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud v Brně rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. 4. 2002 o dovolání obviněného R. Š., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. prosince 2001, sp. zn. 8 To 145/2001, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání odmítá , protože není přípustné.
Odůvodnění:
Uvedeným rozsudkem odvolacího soudu byl obviněný, poté, co byl k odvolání městského státního zástupce rozsudek Městského soudu v Praze (soudu I. stupně) ze dne 8. října 2001, č. j. 46 T 9/2001-242, zrušen v celém rozsahu, uznán vinným spácháním pokusu trestného činu vraždy podle §8 odst. 1 k §219 odst. 1 tr. zákona. Podle §219 odst. 1 za použití §35 odst. 2 a §40 odst. 2 tr. zákona byl za toto jednání a za pokus trestného činu krádeže podle §8 odst. 1, §247 odst. 1 písm. d) tr. zákona, kterým byl uznán vinným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 8. 2. 2000, č. j. 6 T 200/99-63, odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 8 roků nepodmíněně, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 3 tr. zákona zařazen do věznice s ostrahou. Podle §57 odst. 1, 2 tr. zákona mu byl dále uložen trest vyhoštění na dobu 10 let a podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zákona mu byl uložen trest propadnutí věci, a to vyhazovacího nože stříbrné barvy se vzorem vlajky USA na rukojeti. Současně byl podle §35 odst. 2 tr. zákona zrušen výrok o trestu rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 8. 2. 2000, č. j. 6 T 200/99-63, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Odvolání obviněného bylo podle §253 odst. 1 tr. řádu zamítnuto. Rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dne 19. 12. 2001.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dne 18. 3. 2002 dovolání z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. c) a g) tr. řádu (po novele zák. č. 265/2001 Sb.). Dovolatel odvolacímu soudu vytýká porušení zásady „in dubio pro reo“, zásady volného hodnocení důkazů (§2 odst. 6 tr. řádu) a zásady objektivní pravdy (§2 odst. 5 tr. řádu), neboť má za to, že z provedeného dokazování přihlédl pouze ke skutečnostem svědčícím v neprospěch obviněného, čímž vybočil z mezí ústavnosti zakotvených v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a mezí spravedlivého procesu zakotveného v čl. 6 odst. 1 „Úmluvy“ (Úmluva o ochraně lidských práv a svobod). Navíc poukazuje na nepřípustnost substitučního zastoupení koncipientem advokáta při jednání před Vrchním soudem v Praze. Navrhuje proto, aby dovolací soud podle §265i odst. 1 tr. řádu trestní věc přikázal Vrchnímu soudu
v Praze k novému projednání a rozhodnutí nebo aby dovolací soud ve věci sám rozsudkem rozhodl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti dovolání (§265a tr. řádu).
Dovoláním lze napadnout pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé uvedené v §265a odst. 1, 2 tr. řádu jen v případě, že to zákon připouští, tzn. že toto rozhodnutí bylo vydáno již za účinnosti novely trestního řádu (zák. č. 265/2001 Sb.), tj. po 1. 1. 2002, kterou bylo dovolání do systému opravných prostředků zavedeno. Dovoláním napadené rozhodnutí bylo vydáno a stalo se pravomocným dne 19. 12. 2001, tj. ještě za účinnosti trestního řádu ve znění před novelou provedenou zák. č. 265/2001 Sb., a vzhledem k tomu, že časová působnost trestního řádu se řídí zásadou, podle níž se procesní úkony v průběhu trestního řízení provádějí podle trestního řádu účinného v době, kdy je úkon prováděn, nebyl institut dovolání v době vydání napadeného rozhodnutí součástí trestního řádu (stalo se tak až ustanovením §125 odst. 3 tr. řádu účinným od 1. 1. 2002), a proto obviněný o možnosti jeho podání nebyl odvolacím soudem ani poučen.
Nejvyšší soud jako soud dovolací tedy dospěl k závěru, že v projednávané věci nejsou splněny podmínky, které by zakládaly přípustnost dovolání podle §265a odst. 1 tr. řádu a dovolání obviněného v neveřejném zasedání podle §265i písm. a) tr. řádu jako nepřípustné odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. dubna 2002
Předseda senátu:
JUDr. Michal M i k l á š