ECLI:CZ:NS:2002:7.TDO.501.2002.1
sp. zn. 7 Tdo 501/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 8. 8. 2002 o dovolání obviněného L. P., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 2. 2002, sp. zn. 44 To 91/2002, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 21 T 170/98 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného L. P. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný L. P. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 2. 2002, sp. zn. 44 To 91/2002, jímž bylo rozhodnuto mimo jiné o jeho odvolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 28. 6. 2001, sp. zn. 21 T 170/98. Obviněný odkázal na to, že dovolání podal z důvodu stanoveného v §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. Vytkl, že oba soudy porušily ustanovení §2 odst. 4, 5, 6 tr. ř., protože nesprávně hodnotily důkazy a vyvodily z nich nesprávné závěry. V podrobnostech pak obviněný namítl, které důkazy považuje za důkazy, jež byly oběma soudy hodnoceny vadně, pokud z nich soudy vyvodily závěry o tom, že mezi ním a spoluobviněným M. Š. existovala dohoda ohledně jednání, jímž byl uznán vinným. Poukázal také na průtahy v řízení. Navrhl, aby Nejvyšší soud ohledně něho zrušil napadený rozsudek a aby přikázal nové projednání a rozhodnutí věci nebo ho sám zprostil obžaloby podle §226 písm. a) tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že jde o dovolání, které bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. ve znění zákona č. 265/2001 Sb. (tj. před novelou provedenou zákonem č. 200/2002 Sb.) bylo možné podat dovolání, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Tento dovolací důvod evidentně není v posuzovaném případě dán již proto, že napadeným rozsudkem Městského soudu v Praze nebylo odvolání obviněného zamítnuto ani odmítnuto, ale po zrušení rozsudku
Obvodního soudu pro Prahu 9 mimo jiné v části týkající se obviněného bylo v jeho věci meritorně znovu rozhodnuto tak, že byl uznán vinným a byl mu uložen trest a povinnost k náhradě škody. Okolnost, že se Městský soud v Praze ztotožnil se skutkovými zjištěními Obvodního soudu pro Prahu 9, proti kterým směřovalo odvolání obviněného, resp. že Městský soud v Praze považoval námitky obviněného směřující proti skutkovým zjištěním Obvodního soudu pro Prahu 9 za nedůvodné, nelze interpretovat tak, že bylo rozhodnuto o zamítnutí odvolání obviněného.
I kdyby Městský soud v Praze zamítl odvolání obviněného, stalo by se tak rozhodnutím podle §256 tr. ř., takže odvolání obviněného by bylo zamítnuto jako nedůvodné. Ani proti takovému rozhodnutí by ovšem nebylo možné podat dovolání s odkazem na důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. ve znění zákona č. 265/2001 Sb.
Z toho, jak jsou koncipovány důvody dovolání v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., je zřejmé, že dovolání nemůže směřovat proti hodnocení důkazů ani proti skutkovým zjištěním, která se stala podkladem rozhodnutí. To ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. ve znění zákona č. 265/2001 Sb. znamená, že tento dovolací důvod se uplatní jen v případech, kdy rozhodnutím o řádném opravném prostředku byl obviněnému odepřen přístup k odvolací instanci, protože soud druhého stupně řádný opravný prostředek chybně zamítl nebo odmítl, aniž z jeho podnětu meritorně přezkoumal napadené rozhodnutí soudu prvního stupně. Uvažovaný dovolací důvod by se tedy uplatnil jen tehdy, pokud by soud druhého stupně chybně zamítl odvolání obviněného podle §253 odst. 1 tr. ř. jako opožděné nebo jako podané neoprávněnou osobou nebo osobou, která se odvolání výslovně vzdala nebo znovu podala odvolání, které v téže věci již předtím výslovně vzala zpět, anebo pokud by chybně odmítl odvolání podle §253 odst. 3 tr. ř. pro nedostatek náležitostí obsahu odvolání. V posuzovaném případě nejde o žádnou z těchto variant a naopak se jedná o situaci, kdy Městský soud v Praze meritorně přezkoumal rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 podle §254 odst. 1 tr. ř., takže obviněnému nebyl odepřen přístup k odvolací instanci.
Obviněný založil své dovolání v celém rozsahu jen na námitkách proti tomu, jak byly hodnoceny důkazy a jaká skutková zjištění z nich vzešla. Těmito námitkami obsahově nebyl naplněn dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. ve znění zákona č. 265/2001 Sb., na který obviněný odkázal v dovolání, ani žádný jiný z dovolacích důvodů stanovených v §265b odst. 1 tr. ř. (ustanovení §265b odst. 2 tr. ř. se na posuzovaný případ nevztahuje). To platí i o namítaných průtazích v řízení.
Proto Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného, aniž na jeho podkladě přezkoumal napadený rozsudek a předcházející řízení z hledisek stanovených v §265i odst. 3, 4 tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 8. srpna 2002
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec