ECLI:CZ:NS:2002:7.TDO.516.2002.1
sp. zn. 7 Tdo 516/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 27. 8. 2002 v Brně o dovolání obviněného Mgr. D. S. , které podal proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 2. 2002, sp. zn. 5 To 525/2001, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Shora uvedeným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě byl obviněný poté, co odvolací soud ponechal v platnosti výrok o vině pod bodem 1) rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 6. 6. 2001, sp. zn. 1 T 30/99, jímž byl obviněný uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák., a zrušil výrok o vině trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák. uvedený pod bodem 2), celý výrok o trestu a výrok o náhradě škody (ve vztahu k A. P.) z rozsudku soudu I. stupně, nově uznán vinným trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1 tr. zák. Při nezměněném výroku o vině pod bodem 1) rozsudku soudu I. stupně byl pak odvolacím soudem podle §250 odst. 2 tr. zák. a §35 odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody na 18 měsíců. Podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1, 2 tr. zák. byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu 3 let s tím, že bylo obviněnému uloženo, aby ve zkušební době podle svých sil nahradil poškozeným způsobenou škodu. Současně bylo podle §228 odst. 1 a §229 odst. 2 tr. ř. rozhodnuto o nároku poškozené A. P. na náhradu škody.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný řádně zastoupený obhájcem včasné dovolání, a to z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Ohledně trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. /výrok ad 1) rozsudku soudu I. stupně/ namítá, že byl před soudem pouze on, ač stejnou činnost vyvíjeli i další dva jednatelé společnosti STG, s. r. o., Z. M. a M. S., kteří byli vyslechnuti pouze jako svědci. Výpověď Z. M., že neměl přístup k penězům a k účtům společnosti, považuje za nepravdivou a vyvrácenou listinnými důkazy, a přesto ji soud hodnotil jako důkaz usvědčující jej z protiprávního jednání. Namítá rovněž, že i někteří „domnělí poškození“, od kterých byla vybrána částka 5.500,- Kč, které měl použít pro potřeby firmy, neměli za to, že by „tyto peníze měly ležet na nějakém zvláštním účtu, na který by společnost nesměla sáhnout“, nikoho tedy neuvedl v omyl ani ničího omylu nevyužil a nebyla prokázána subjektivní stránka trestného činu podvodu podle §250 tr. zák.
Ohledně trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1 tr. zák. předně namítá, že nebylo prokázáno, že by peníze byly použity pro podnikatelskou činnost za účelem uspokojování potřeb jeho nebo firmy jinak, než k nákupu zboží, které později se slevou nakupovali účastníci „systému MLM“. Opět namítá, že soudy i v tomto případě při hodnocení důkazů „věřili člověku (Ing. M.), který u soudu prokazatelně hovořil nepravdu…, soudu nebyl předložen důkaz, že to byl právě on, kdo disponoval firemními penězi a nevyhodnotil všechny provedené důkazy jednotlivě a v jejich souhrnu“. Navrhl proto, aby byl napadený rozsudek odvolacího soudu zrušen a byl podle §226 písm. b) tr. ř. dovolacím soudem zproštěn obžaloby.
Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedl, že obviněný sice podává dovolání z důvodu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale v rozporu s tímto důvodem nenapadá právní hodnocení skutku, ale namítá údajné vady v postupu soudů, především vytýká nesprávné posouzení provedených důkazů a polemizuje s argumenty uvedenými v odůvodnění rozsudků. Protože dovolání tak bylo ve skutečnosti podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b odst. 1 tr. ř. a formálně uplatněný důvod dovolání není v souladu s obsahem jeho odůvodnění navrhl, aby bylo dovolání obviněného v neveřejném zasedání odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
Z ustanovení §265b tr. ř. vyplývá, že dovolání lze podat, jen je-li tu některý z taxativně vyjmenovaných zákonných důvodů. Pouze z těchto zákonných dovolacích důvodů může Nejvyšší soud přezkoumat zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo podáno dovolání, a to v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání. Formálně uplatněný dovolací důvod podle §265b tr. ř. musí být proto v dovolání také řádně odůvodněn, aby tak byly stanoveny meze přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Obviněným uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. míří na vady v právním posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotněprávní posouzení. Jde proto zejména o vady, kdy daný skutek byl nesprávně posouzen jako trestný čin, ač ve skutečnosti jde o trestný čin jiný, anebo čin vůbec není trestným činem. Dovolací soud pak z pohledu takovýchto námitek posuzuje správnost právního posouzení skutku, přičemž vychází ze skutkových zjištění učiněných soudem I. nebo II. stupně. Protože skutkový stav tak, jak byl soudy zjištěn, je v dovolacím řízení nezpochybnitelný a pro dovolací soud závazný, nelze v dovolání ani namítat, že se skutek nestal, že se stal jinak, že soud neprovedl nebo nesprávně hodnotil důkazy, atp. Je tomu tak proto, že zjišťování skutkového stavu je věcí soudu I. stupně nebo soudu odvolacího, které k tomu mají dostatek možností a prostředků. Dovolací řízení proto není „třetí instancí“ zabývající se zjišťováním skutkového stavu, ale slouží pouze k nápravě zásadních vad, které dané rozhodnutí činí zmatečným. O řádně uplatněný dovolací důvod jde proto pouze tehdy, je-li tento důvod uveden citací příslušného ustanovení §265b tr. ř. (v daném případě §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.) a je rovněž odůvodněn námitkami, které ho naplňují. Není-li tomu tak, jde o dovolání podané z jiného důvodu než je uveden v §265b tr. ř. a bez věcného přezkoumání musí být dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnuto. O takovýto případ se jedná i v této věci.
Ač obviněný formálně uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jeho námitky nesměřují proti právnímu posouzení skutku, ale zpochybňují skutkový stav zjištěný soudem I. stupně i soudem odvolacím. Ohledně výroku o vině pod bodem 1) rozsudku soudu I. stupně totiž namítá nesprávné hodnocení výpovědi svědka Z. M., kterou považuje za nepravdivou a vyvrácenou provedenými důkazy. Námitkou, že nikoho neuvedl v omyl pak zpochybňuje skutkové zjištění soudu I. stupně, že zájemcům o firemní kartu prezentoval daný vklad tak, že zůstane nadále majetkem vlastníka firemní karty, který jej bude moci kdykoli použít pro své případné podnikatelské aktivity. Z hlediska dovolacího řízení je pak zcela bez významu i námitka dovolatele, že proč nebyli trestně stíháni i další dva jednatelé společnosti.
Proti skutkovým zjištěním pak směřují i námitky dovolatele ohledně výroku o vině v rozsudku odvolacího soudu, když namítá, že nebylo prokázáno použití peněz pro potřeby jeho nebo firmy, čímž zpochybňuje skutkové zjištění odvolacího soudu, že bez souhlasu A. P. danou finanční částku pro svou podnikatelskou činnost použil. I v tomto ohledu opětovně uvádí skutkovou námitku, že soudy při hodnocení důkazů uvěřili svědkovi M. M., ač uváděl nepravdu, že nebyl předložen důkaz kdo disponoval s firemními penězi a soud nevyhodnotil všechny provedené důkazy jednotlivě i v jejich souhrnu.
Na základě uvedených důvodů bylo dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnuto, protože bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. srpna 2002
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš