ECLI:CZ:NS:2002:7.TDO.541.2002.1
sp. zn. 7 Tdo 541/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 8. 2002 o dovolání obviněného M. K., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. 1. 2002, sp. zn. 6 To 872/2001, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 4 T 58/2001, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b), e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 12. 11. 2001, č.j. 4 T 58/2001-77, byl obviněný uznán vinným pokračujícím trestným činem vydírání podle §235 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zák. v souběhu s pokračujícím trestným činem porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, odst. 2 tr. zák. a trestným činem ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák. (skutky uvedené pod bodem I./1-3 rozsudku) a dále trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák. (skutek pod bodem II. rozsudku). Obviněný byl pro skutky uvedené pod bodem I. odsouzen podle §235 odst. 2 tr. zák. za použití ustanovení §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří a půl roku, když pro výkon uloženého trestu byl obviněný podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích sp. zn. 4 T 161/2000, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Za skutek uvedený pod bodem II. byl obviněný odsouzen podle §247 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, když pro výkon tohoto trestu byl obviněný podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.
Odvolání podané obviněným proti shora uvedenému rozsudku bylo usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem dne 15. 1. 2002 pod sp. zn. 6 To 872/2001, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Proti posledně citovanému usnesení krajského soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání. Uplatněné dovolací důvody uvedené v „§265b písm. c)“ tr. ř., jak je v dovolání uvedeno, spatřuje obviněný v tom, že neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona měl mít, a důvod uvedený v „§265b písm. f)“ tr. ř. v tom, že „rozhodnutí spočívá v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném právním posouzení“. Dále v dovolání poukazuje obviněný na to, že okresní soud „nesebral zákonným způsobem všechny důkazy, dokazování bylo neúplné, nepřihlédl k návrhu obhájce a obviněného na doplnění dokazování, a na základě takto nesprávně zjištěného skutkového stavu pak vynesl právně vadný rozsudek“. Závěrem podaného dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí krajského soudu i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 12. 11. 2001, sp. zn. 4 T 58/2001 a věc přikázal okresnímu soudu k novému projednání a rozhodnutí. Obviněný rovněž navrhl, aby Nejvyšší soud bez zbytečného odkladu rozhodl o odložení nebo přerušení výkonu trestu odnětí svobody, který mu byl nařízen Okresním soudem v Litoměřicích.
Nejvyšší soud zjistil, že dovolání obviněného bylo podáno prostřednictvím obhájce /osobou oprávněnou §265d odst. 1 písm. b) tr. ř./ proti rozhodnutí soudu druhého stupně – usnesení, a je tedy ve smyslu §265a odst. 2 písm. h) tr. ř. přípustné.
Předně je podanému dovolání nutno vytknout, že v případě obou dovolacích důvodů postrádá uvedení příslušného odstavce. V případě dovolacího důvodu uvedeného v §265b písm. f) tr. ř. /správně mělo být uvedeno §265b odst. 1 písm. f) tr. ř./ je jako dovolací důvod uvedeno, že bylo rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu …, z uvedeného je patrno, že dovolací důvod popsaný v dovolání odpovídá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a nikoli jak bylo prostřednictvím obhájce uváděno §265b písm. f) tr. ř. Toliko k těmto základním a zcela evidentním nedostatkům.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci dovolacího důvodu je možné namítat, že zjištěný skutek byl nesprávně posouzen jako nějaký trestný čin, ačkoli nevykazuje znaky žádného trestného činu nebo vykazuje znaky jiného trestného činu, než kterým byl obviněný uznán vinným. Není však možné namítat, že skutek byl nesprávně zjištěn, že důkazy byly vadně hodnoceny apod. V daném případě je zcela zřejmé, že právě tyto skutečnosti jsou podkladem podaného dovolání. S ohledem na shora uvedené skutečnosti je tedy nutno podané dovolání v uvedené části odmítnout z důvodu uvedeného v §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Pokud jde o další obviněným uvedený dovolací důvod §265b písm. c) tr. ř. /správně mělo být uvedeno §265b odst. 1 písm. c) tr. ř./, zde je nutno uvést, že skutečnosti uváděné v dovolání nemají podklad ve spise Okresního soudu v Litoměřicích sp. zn. 4 T 58/2001. Předně je třeba konstatovat, že obvinění bylo obviněnému sděleno nikoli pro trestný čin vydírání podle §235 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zák., ale pouze pro trestný čin vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák., tudíž nebyl dán důvod nutné obhajoby. S ohledem na to jak byl skutek popsán, státní zástupce po přezkoumání postupem podle §174 odst. 2 písm. a) tr. ř. vyšetřovatele na pochybení upozornil, přičemž mu bylo uloženo, aby procesní úkony za přítomnosti obhájce opakoval. Obhájce byl obviněnému ustanoven dne 5. 1. 2001, a to s ohledem na změnu právní kvalifikace ze dne 15. 12. 2000. Vzhledem k tomu, že vyšetřovatel nerespektoval pokyn státního zástupce, byla věc vrácena vyšetřovateli podle §174 odst. 2 písm. d) tr. ř. Obhájce obviněného Mgr. M. se vyjádřil k dotazu vyšetřovatele tak, že nepožaduje opakování úkonů provedených před vznikem nutné obhajoby.
Z výše uvedeného je tedy nepochybné, že v případě uvedeného dovolacího důvodu /§265b odst. 1 písm. c) tr. ř./ bylo dovolání podáno zjevně neopodstatněně, a proto je také Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Obviněný požádal o odložení nebo přerušení výkonu trestu odnětí svobody. K této žádosti obviněného je nutno odkázat na znění §265h odst. 3 tr. ř. Z uvedeného ustanovení zcela jednoznačně vyplývá, že o odložení nebo přerušení výkonu rozhodnutí rozhoduje Nejvyšší soud, ovšem jen k návrhu předsedy senátu soudu prvního stupně, nikoli bez takového návrhu (ani z podnětu dovolatele), tento návrh předsedou senátu soudu prvního stupně učiněn nebyl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. srpna 2002
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann