ECLI:CZ:NS:2002:7.TDO.659.2002.1
sp. zn. 7 Tdo 659/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 18. 9. 2002 o dovolání obviněného P. I., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 4. 2002, č. j. 6 To 36/2002-385, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 2 T 133/2001, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b), e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
V trestní věci vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 2 T 133/2001 podal obviněný P. I. dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 4. 2002, č. j. 6 To 36/2002-385, jímž bylo jako nedůvodné podle §256 tr. ř. zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Bruntále ze dne 5. 12. 2001, č. j. 2 T 133/2001-361. Citovaným rozsudkem byl obviněný uznán vinným v bodech 1/ – 4/ výroku rozsudku trestným činem poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák., v bodě 5/ výroku rozsudku jednak pokusem trestného činu ublížení na zdraví podle §8 odst. 1 k §221 odst. 1 tr. zák. a jednak trestným činem výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák., v bodě 6/ výroku rozsudku trestným činem násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle §197a tr. zák. a v bodě 7/ výroku rozsudku trestným činem poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. Za uvedenou trestnou činnost byl obviněnému podle §221 odst. 1 za použití §35 odst. 1 tr. zák. uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání 14 měsíců, když pro jeho výkon byl podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. byl obviněnému dále uložen trest propadnutí věci, a to paličky na maso a šroubováku. Podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.
V podaném dovolání obviněný uplatňuje dovolací důvody vymezené v ustanovení §265b odst. 1 písm. d), g), k) tr. ř. Opodstatněnost dovolacího důvodu uvedeného pod písm. d) §265b odst. 1 tr. ř. obviněný spatřuje v tom, že s ohledem na složitou důkazní situaci nemělo být veřejné zasedání dne 29. 4. 2002 konáno v jeho nepřítomnosti. Odvolacímu soudu vytkl, že objektivním způsobem neprověřil tvrzení jeho obhájce k důvodům jeho neúčasti u veřejného zasedání. Má zato, že tímto postupem bylo zkráceno jeho právo na obhajobu a současně porušeno ustanovení §202 odst. 2 tr. ř. S odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný uvedl, že oba soudy dospěly na základě provedených důkazů k nesprávným skutkových zjištěním a v důsledku toho pak i k nesprávným právním závěrům o jeho vině. Domnívá se, že důkazy byly hodnoceny pouze v jeho neprospěch a soudy nedostatečně přihlédly k výpovědím svědků potvrzující jeho obhajobu. Dovolací důvod pod písm. k) §265b odst. 1 tr. ř. obviněný opřel o tvrzení, že v důsledku nesprávného postupu odvolacího soudu bylo jeho odvolání zamítnuto, aniž by pro tento postup byly splněny podmínky. V závěrečném petitu navrhl, aby Nejvyšší soud ČR napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 4. 2002, sp.zn. 6 To 36/2002, zrušil a věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
K dovolání obviněného se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v Brně. Podle jeho názoru ve vztahu k dovolacímu důvodu ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. není soud ve veřejném zasedání povinen prověřovat důvody, pro něž se obviněný bez omluvy nedostavil k projednání jeho odvolání, zkoumá pouze zachování podmínek pro jednání v jeho nepřítomnosti a tyto v daném případě byly splněny. Vzhledem k tomu navrhl dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné odmítnout. V případě druhého uplatněného dovolacího důvodu /§265b odst. 1 písm. g) tr. ř./ je zřejmé, že dovolatel namítá výlučně nesprávnost skutkových závěrů, které jsou vyjádřeny ve výroku soudu prvého stupně. Domnívá se proto, že tento dovolací důvod byl obviněným uplatněn pouze formálně a po obsahové stránce dovolání na uvedený dovolací důvod nedopadá. Z tohoto hlediska byl tedy mimořádný opravný prostředek podán z jiného důvodu, než je vyjmenován v ustanovení §265b tr. ř. Dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. dovolatel pouze slovně deklaruje, aniž by jej patřičně zdůvodnil. V závěrečném petitu státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v Brně navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b), e) tr. ř. odmítl a toto rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou /§265d odst. 1 písm. b) tr. ř./, prostřednictvím obhájce, ve lhůtě stanovené zákonem (§265e odst. 1 tr. ř.).
Podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. lze dovolání podat, byla-li porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že v této části je dovolání zjevně neopodstatněné.
V rámci přípravy veřejného zasedání podle §233 odst. 1 tr. ř. předseda senátu předvolá k veřejnému zasedání osoby, jejichž osobní účast při něm je nutná. O veřejném zasedání vyrozumí státního zástupce, jakož i osobu, která svým návrhem dala k veřejnému zasedání podnět, a osobu, která může být přímo dotčena rozhodnutím, jestliže tyto osoby nebyly k veřejnému zasedání předvolány; vyrozumí též obhájce, popřípadě zmocněnce a zákonného zástupce těchto osob.
Ze spisu se podává, že předvolánka k veřejnému zasedání na den 29. 4. 2002 byla obviněnému doručena dne 8. 4. 2002 prostřednictvím Policie ČR, obvodního oddělení, Krnov. Termín odročeného veřejného zasedání vzal na vědomí také obhájce, což vyplývá z protokolu o veřejném zasedání ze dne 3. 4. 2002 (č. l. 379 spisu). Je tedy zřejmé, že ve smyslu §233 odst. 2 tr. ř. byla jak u obviněného, tak i jeho obhájce zachována pětidenní lhůta k přípravě od doručení předvolání (vyrozumění) k veřejnému zasedání. V tomto směru lze jednoznačně konstatovat, že obviněný byl k veřejnému zasedání včas a řádně předvolán. Za dané situace proto odvolací soud mohl veřejné zasedání provést bez přítomnosti obviněného, a to i s ohledem na znění §234 tr. ř. Je vhodné též poznamenat, že u veřejného zasedání dne 29. 4. 2002 byl přítomen obhájce obviněného. Ten sice uvedl důvod nepřítomnosti obviněného (s odkazem na telefonické sdělení manželky obviněného), nicméně o odročení jednání nepožádal.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěl Nejvyšší soud k závěru, že pro konání veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného byly splněny zákonem stanovené podmínky, proto ve vztahu k dovolacímu důvodu uvedenému v §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. rozhodl tak, že jej podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Z podaného dovolání vyplývá, že obviněný k dovolacímu důvodu vymezenému v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uvádí námitky, které obsahově tento dovolací důvod nenaplňují.
V této souvislosti je třeba poukázat na to, že podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci tohoto dovolacího důvodu je možno namítat nesprávnou právní kvalifikaci skutku, jímž byl obviněný uznán vinným, avšak není možno namítat, že tento skutek byl zjištěn nesprávně nebo že důkazy byly nesprávně hodnoceny. Z obsahu dovolání obviněného je patrné, že jeho námitky směřují jak do oblasti skutkových zjištění, tak do oblasti hodnocení důkazů. V tomto směru dovolatel soudům vytýká to, že nebyly provedeny důkazy potvrzující jeho obhajobu, že důkazy byly hodnoceny jednostranně, a to pouze v jeho neprospěch, odpovídajícím způsobem soudy nehodnotily výpovědi svědků, atd. Je tedy nepochybné, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
S ohledem na skutečnosti uvedené shora je třeba uvést, že obviněným byl v dovolání uplatněn zcela jiný důvod, než který má na mysli ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a proto bylo nutno dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout.
K uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. lze uvést pouze tolik, že dovolání obviněného bylo podáno dne 24. 7. 2002, tj. v době, kdy zákon č. 200/2002 Sb., kterým se mění zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, již nabyl účinnosti. V této souvislosti je nutno podotknout, že po novele trestního řádu, provedenou shora citovaným zákonem, uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. je třeba podřadit pod ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Podle tohoto ustanovení lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Podstata dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. tkví v tom, že soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, opravný prostředek (v daném případě odvolání) odmítl podle §253 odst. 3 tr. ř. nebo zamítl podle §253 odst. 1 tr. ř. K tomu však v konkrétní věci nedošlo, protože odvolací soud k zamítavému rozhodnutí podle §256 tr. ř. dospěl až poté, co rozsudek nalézacího soudu meritorně přezkoumal z hledisek uvedených v §254 tr. ř. Proto i v tomto případě dospěl Nejvyšší soud k závěru, že námitky uplatněné v dovolání vymezený dovolací důvod nenaplňují, a i ve vztahu k tomuto dovolacímu důvodu rozhodl tak, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno, tj. dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl. Za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. září 2002
Předseda senátu
JUDr. Jan Engelmann v. r.
Za správnost vyhotovení:
Jitka Juránková
7 Tdo 659/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 18. 9. 2002 o dovolání obviněného P. I., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 4. 2002, č. j. 6 To 36/2002-385, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 2 T 133/2001, takto: Podle §265i odst. 1 písm. b), e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
V trestní věci vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 2 T 133/2001 podal obviněný P. I. dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 4. 2002, č. j. 6 To 36/2002-385, jímž bylo jako nedůvodné podle §256 tr. ř. zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Bruntále ze dne 5. 12. 2001, č. j. 2 T 133/2001-361. Citovaným rozsudkem byl obviněný uznán vinným v bodech 1/ – 4/ výroku rozsudku trestným činem poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák., v bodě 5/ výroku rozsudku jednak pokusem trestného činu ublížení na zdraví podle §8 odst. 1 k §221 odst. 1 tr. zák. a jednak trestným činem výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák., v bodě 6/ výroku rozsudku trestným činem násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle §197a tr. zák. a v bodě 7/ výroku rozsudku trestným činem poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. Za uvedenou trestnou činnost byl obviněnému podle §221 odst. 1 za použití §35 odst. 1 tr. zák. uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání 14 měsíců, když pro jeho výkon byl podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. byl obviněnému dále uložen trest propadnutí věci, a to paličky na maso a šroubováku. Podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.
V podaném dovolání obviněný uplatňuje dovolací důvody vymezené v ustanovení §265b odst. 1 písm. d), g), k) tr. ř. Opodstatněnost dovolacího důvodu uvedeného pod písm. d) §265b odst. 1 tr. ř. obviněný spatřuje v tom, že s ohledem na složitou důkazní situaci nemělo být veřejné zasedání dne 29. 4. 2002 konáno v jeho nepřítomnosti. Odvolacímu soudu vytkl, že objektivním způsobem neprověřil tvrzení jeho obhájce k důvodům jeho neúčasti u veřejného zasedání. Má zato, že tímto postupem bylo zkráceno jeho právo na obhajobu a současně porušeno ustanovení §202 odst. 2 tr. ř. S odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný uvedl, že oba soudy dospěly na základě provedených důkazů k nesprávným skutkových zjištěním a v důsledku toho pak i k nesprávným právním závěrům o jeho vině. Domnívá se, že důkazy byly hodnoceny pouze v jeho neprospěch a soudy nedostatečně přihlédly k výpovědím svědků potvrzující jeho obhajobu. Dovolací důvod pod písm. k) §265b odst. 1 tr. ř. obviněný opřel o tvrzení, že v důsledku nesprávného postupu odvolacího soudu bylo jeho odvolání zamítnuto, aniž by pro tento postup byly splněny podmínky. V závěrečném petitu navrhl, aby Nejvyšší soud ČR napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 4. 2002, sp.zn. 6 To 36/2002, zrušil a věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
K dovolání obviněného se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v Brně. Podle jeho názoru ve vztahu k dovolacímu důvodu ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. není soud ve veřejném zasedání povinen prověřovat důvody, pro něž se obviněný bez omluvy nedostavil k projednání jeho odvolání, zkoumá pouze zachování podmínek pro jednání v jeho nepřítomnosti a tyto v daném případě byly splněny. Vzhledem k tomu navrhl dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné odmítnout. V případě druhého uplatněného dovolacího důvodu /§265b odst. 1 písm. g) tr. ř./ je zřejmé, že dovolatel namítá výlučně nesprávnost skutkových závěrů, které jsou vyjádřeny ve výroku soudu prvého stupně. Domnívá se proto, že tento dovolací důvod byl obviněným uplatněn pouze formálně a po obsahové stránce dovolání na uvedený dovolací důvod nedopadá. Z tohoto hlediska byl tedy mimořádný opravný prostředek podán z jiného důvodu, než je vyjmenován v ustanovení §265b tr. ř. Dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. dovolatel pouze slovně deklaruje, aniž by jej patřičně zdůvodnil. V závěrečném petitu státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v Brně navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b), e) tr. ř. odmítl a toto rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou /§265d odst. 1 písm. b) tr. ř./, prostřednictvím obhájce, ve lhůtě stanovené zákonem (§265e odst. 1 tr. ř.).
Podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. lze dovolání podat, byla-li porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že v této části je dovolání zjevně neopodstatněné.
V rámci přípravy veřejného zasedání podle §233 odst. 1 tr. ř. předseda senátu předvolá k veřejnému zasedání osoby, jejichž osobní účast při něm je nutná. O veřejném zasedání vyrozumí státního zástupce, jakož i osobu, která svým návrhem dala k veřejnému zasedání podnět, a osobu, která může být přímo dotčena rozhodnutím, jestliže tyto osoby nebyly k veřejnému zasedání předvolány; vyrozumí též obhájce, popřípadě zmocněnce a zákonného zástupce těchto osob.
Ze spisu se podává, že předvolánka k veřejnému zasedání na den 29. 4. 2002 byla obviněnému doručena dne 8. 4. 2002 prostřednictvím Policie ČR, obvodního oddělení, Krnov. Termín odročeného veřejného zasedání vzal na vědomí také obhájce, což vyplývá z protokolu o veřejném zasedání ze dne 3. 4. 2002 (č. l. 379 spisu). Je tedy zřejmé, že ve smyslu §233 odst. 2 tr. ř. byla jak u obviněného, tak i jeho obhájce zachována pětidenní lhůta k přípravě od doručení předvolání (vyrozumění) k veřejnému zasedání. V tomto směru lze jednoznačně konstatovat, že obviněný byl k veřejnému zasedání včas a řádně předvolán. Za dané situace proto odvolací soud mohl veřejné zasedání provést bez přítomnosti obviněného, a to i s ohledem na znění §234 tr. ř. Je vhodné též poznamenat, že u veřejného zasedání dne 29. 4. 2002 byl přítomen obhájce obviněného. Ten sice uvedl důvod nepřítomnosti obviněného (s odkazem na telefonické sdělení manželky obviněného), nicméně o odročení jednání nepožádal.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěl Nejvyšší soud k závěru, že pro konání veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného byly splněny zákonem stanovené podmínky, proto ve vztahu k dovolacímu důvodu uvedenému v §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. rozhodl tak, že jej podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Z podaného dovolání vyplývá, že obviněný k dovolacímu důvodu vymezenému v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uvádí námitky, které obsahově tento dovolací důvod nenaplňují.
V této souvislosti je třeba poukázat na to, že podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci tohoto dovolacího důvodu je možno namítat nesprávnou právní kvalifikaci skutku, jímž byl obviněný uznán vinným, avšak není možno namítat, že tento skutek byl zjištěn nesprávně nebo že důkazy byly nesprávně hodnoceny. Z obsahu dovolání obviněného je patrné, že jeho námitky směřují jak do oblasti skutkových zjištění, tak do oblasti hodnocení důkazů. V tomto směru dovolatel soudům vytýká to, že nebyly provedeny důkazy potvrzující jeho obhajobu, že důkazy byly hodnoceny jednostranně, a to pouze v jeho neprospěch, odpovídajícím způsobem soudy nehodnotily výpovědi svědků, atd. Je tedy nepochybné, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
S ohledem na skutečnosti uvedené shora je třeba uvést, že obviněným byl v dovolání uplatněn zcela jiný důvod, než který má na mysli ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a proto bylo nutno dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout.
K uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. lze uvést pouze tolik, že dovolání obviněného bylo podáno dne 24. 7. 2002, tj. v době, kdy zákon č. 200/2002 Sb., kterým se mění zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, již nabyl účinnosti. V této souvislosti je nutno podotknout, že po novele trestního řádu, provedenou shora citovaným zákonem, uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. je třeba podřadit pod ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Podle tohoto ustanovení lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Podstata dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. tkví v tom, že soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, opravný prostředek (v daném případě odvolání) odmítl podle §253 odst. 3 tr. ř. nebo zamítl podle §253 odst. 1 tr. ř. K tomu však v konkrétní věci nedošlo, protože odvolací soud k zamítavému rozhodnutí podle §256 tr. ř. dospěl až poté, co rozsudek nalézacího soudu meritorně přezkoumal z hledisek uvedených v §254 tr. ř. Proto i v tomto případě dospěl Nejvyšší soud k závěru, že námitky uplatněné v dovolání vymezený dovolací důvod nenaplňují, a i ve vztahu k tomuto dovolacímu důvodu rozhodl tak, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno, tj. dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl. Za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. září 2002
Předseda senátu
JUDr. Jan Engelmann