ECLI:CZ:NS:2002:7.TDO.66.2002.1
sp. zn. 7 Tdo 66/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud v Brně rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. 4. 2002 o dovolání obviněného R. K., proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře ze dne 31. října 2001, č. j. 14 To 191/2001-484, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání odmítá , protože není přípustné.
Odůvodnění:
Odvolací soud uvedeným rozsudkem zamítl jako nedůvodné odvolání obviněného R. K. proti rozsudku Okresního soudu v Táboře (soudu I. stupně) ze dne 21. 6. 2001, č. j. 1 T 374/2000-445, kterým byl spolu s dalšími dvěma obviněnými uznán vinným spácháním trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákona. Podle §187 odst. 2 tr. zákona byl za to odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 3 a 1/2 roku nepodmíněně, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. b), odst. 3 tr. zákona zařazen do věznice s dozorem. Rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dne 31. 10. 2001.
Proti citovanému rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dne 8. 1. 2002 dovolání z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu (po novele zák. č. 265/2001 Sb.). Dovolatel namítá, že soudy obou stupňů rozhodovaly na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu věci a u obviněného neuplatnily zásadu „in dubio pro reo“ podle §2 odst. 5 tr. řádu, když výpověď spoluobžalovaného P. N. shledaly (na rozdíl od výpovědi obviněného) věrohodnou, ačkoliv (dle obviněného) tento spoluobžalovaný nebyl schopen přesně popsat v žádném stádiu trestního řízení jejich údajné společné jednání.
Navrhuje proto, aby dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí a věc buď vrátil k novému projednání a rozhodnutí nebo o věci sám rozhodl tak, že obviněného zprostí obžaloby. Obviněný současně požádal o odložení nástupu výkonu trestu odnětí svobody.
Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby bylo dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. a) tr. řádu odmítnuto jako nepřípustné.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti dovolání (§265a tr. řádu).
Dovoláním lze napadnout pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé uvedené v §265a odst. 1, 2 tr. řádu jen v případě, že to zákon připouští, tzn. že toto rozhodnutí bylo vydáno již za účinnosti novely trestního řádu (zák. č. 265/2001 Sb.), tj. po 1. 1. 2002, kterou bylo dovolání do systému opravných prostředků zavedeno. Rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno a stalo se pravomocným dne 31. 10. 2001, tj. ještě za účinnosti trestního řádu ve znění před novelou provedenou zák. č. 265/2001 Sb., a vzhledem k tomu, že časová působnost trestního řádu se řídí zásadou, podle níž se procesní úkony v průběhu trestního řízení provádějí podle trestního řádu účinného v době, kdy je úkon prováděn, nebyl institut dovolání v době vydání napadeného rozhodnutí součástí trestního řádu (stalo se tak až ustanovením §265a a násl. tr. řádu účinným od 1. 1. 2002), a proto obviněný o možnosti jeho podání nebyl odvolacím soudem ani poučen podle §125 odst. 3 tr. řádu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací dospěl tedy k závěru, že v projednávané věci nejsou splněny podmínky, které by zakládaly přípustnost dovolání podle §265a odst. 1 tr. řádu a dovolání obviněného v neveřejném zasedání podle §265i odst. 1 písm. a) tr. řádu jako nepřípustné odmítl.
Pokud jde o žádost obviněného o odložení výkonu trestu odnětí svobody, o tomto návrhu Nejvyšší soud nerozhodoval, neboť z ustanovení §265h odst. 3 tr. řádu vyplývá, že návrh na takový postup může Nejvyššímu soud podat pouze předseda senátu soudu I. stupně a Nejvyšší soud sám důvody pro odložení výkonu rozhodnutí, proti němuž bylo dovolání podáno, neshledal.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. dubna 2002
Předseda senátu:
JUDr. Michal M i k l á š