ECLI:CZ:NS:2002:7.TDO.673.2002.1
sp. zn. 7 Tdo 673/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 18. 9. 2002 o dovolání obviněného M. N., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 25. 2. 2002, sp. zn. 8 To 54/2002, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 2 T 250/98, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
V trestní věci vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 2 T 250/98 podal obviněný M. N. dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 25. 2. 2002, sp. zn. 8 To 54/2002, jímž byl podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. z podnětu odvolání obviněného zrušen rozsudek Okresního soudu v Hodoníně ze dne 19. 12. 2001, sp. zn. 2 T 250/98, ve výroku o vině trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák. a trestným činem poškozování věci podle §257 odst. 1 tr. zák. (bod 2 rozsudku), ve výroku o trestu a způsobu jeho výkonu, včetně výroku, jímž byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 20. 3. 2001, sp. zn. 3 T 191/2000, a za splnění podmínek §259 odst. 3 tr. ř. byl obviněný nově uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), b) tr. zák. a byl mu uložen za shora uvedený trestný čin a trestný čin porušování domovní svobody podle §238 odst. 1. odst. 2 tr. zák., ohledně něhož zůstal napadený rozsudek ve výroku o vině nedotčen (bod 1 výroku rozsudku), a za sbíhající se trestné činy krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák. a porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, odst. 2 tr. zák., podle §238 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. souhrnný trest odnětí svobody v trvání patnácti měsíců, když pro výkon uloženého trestu byl obviněný podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 20. 3. 2001, sp. zn. 3 T 191/2000, jakož i všechna další rozhodnutí na tento rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušení, pozbyla podkladu. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn.
Obviněný prostřednictvím svého obhájce podal dovolání, ve kterém uvedl, že je podává z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou /§265d odst. 1 písm. b) tr. ř./, prostřednictvím obhájce, ve lhůtě stanovené zákonem (§265e odst. 1 tr. ř.).
Obviněný v podaném dovolání popírá, že by se trestné činnosti uvedené pod bodem 1 výroku rozsudku dopustil a poukazuje na to, že osoby, kterým soud uvěřil při hodnocení důkazů, jsou osobami nevěrohodnými. Pokud jde o jednání uvedené pod bodem 2 výroku rozsudku, zde vyslovil obviněný názor, že nebylo dostatečně prokázáno společné vniknutí do osmi hracích automatů s úmyslem zmocnit se cizí věci, ani jeho činnost spočívající v hlídání a poskytnutí rad. Dále obviněný poukázal na to, že trest odnětí svobody, který mu byl uložen považuje za nepřiměřeně přísný. Závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudek krajského soudu zrušil a odvolacímu soudu věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí.
Ze shora uvedeného je nepochybné, že obviněný své námitky formálně směřuje do oblasti důvodu dovolání uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., z obsahu podaného dovolání je však dále také zřejmé, že obviněný považuje uložený trest za nepřiměřeně přísný, není však patrno, zda v této skutečnosti obviněný spatřuje dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
Ze skutečností shora uvedených je zřejmé, že se obviněný neztotožnil se zjištěným skutkovým stavem. Je patrno, že namítá, že skutek byl nesprávně zjištěn a shromážděné důkazy nesprávně hodnoceny, případně dokazování zůstalo neúplné ( … na místě činu vůbec nebyl, … osoby, které ho usvědčují jsou nevěrohodné, … nebylo dostatečně prokázáno … apod.). V této souvislosti je třeba poukázat na to, že podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci dovolacího důvodu je možno namítat nesprávnou právní kvalifikaci skutku, jímž byl obviněný uznán vinným, avšak není možno namítat, že tento skutek byl zjištěn nesprávně nebo že důkazy byly nesprávně hodnoceny. Shora již bylo poukázáno na to, že právě tyto skutečnosti se staly důvodem pro podání nejen dovolání, ale již předtím odvolání, o kterém rozhodoval Krajský soud v Brně. Vzhledem k tomu, že obviněný poukazuje na nedostatky skutkových zjištění a hodnocení důkazů, je nepochybné, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
S ohledem na skutečnosti uvedené shora je třeba uvést, že obviněným byl uplatněn zcela jiný důvod, než který má na mysli ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a proto bylo nutno dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout.
Za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Z obsahu dovolání bylo také patrno, že obviněný považuje uložený trest odnětí svobody za nepřiměřeně přísný. K této problematice je možno uvést, že pokud by obviněným byl uplatněn dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. s odvoláním se na to, že uložený trest považuje za nepřiměřeně přísný, bylo by nutno takové dovolání odmítnout rovněž podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť tento dovolací důvod lze uplatnit pouze tehdy, pokud byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně za trestný čin, jímž byl uznán vinným. Nejpřísněji trestným činem, kterým byl obviněný uznán vinným byl trestný čin porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zák. a byl mu ukládán trest podle druhého odstavce tohoto ustanovení, kde je možno uložit trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců až tří let. Byl-li obviněnému uložen trest odnětí svobody v trvání patnácti měsíců nepodmíněně, jednalo se o trest uložený jak v rámci trestní sazby, tak i druhu, který mohl soud obviněnému uložit.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. září 2002
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann